The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal DragonOzzy dne 01.04.2013 14:51

Rychle něco napsat, dokud mám čas :DDD

Zrath

Po dlouhé cestě Elsweyrsou pouští, kde jsme nyní měli dámskou společnost, jsme dorazili zpět do Kvatche. Tentokrát to bylo příjemnější, protože jsme měli nyní vlastní vzducholoď. Akorát ji nikdo z nás tak úplně neuměl řídit, tudíž jsme ji nechali na tajném místě v lesích. Rao a jeho skupina nás do Cyrodilu sice zavezla, ale poté se naše cesty rozdělily.
"Takže, specialistu na plížení už v partě máme. Vím že "grázlů" máš celý list, ale myslím, že by to chtělo začít vydělávat prachy... Nemáš-li v plánu založit spolek profesionálních žebráků." Safira zatím dojídala svou večeři v podobě pečené kýty a dopíjela nordskou medovinu. Dle jejích vlastních slov, se z ní během jejího honu na Čepele stala notorická alkoholička, protože ve Skyrimu se dá ožrat snad i z vody.
"Zatím nás moc není, začneme s drobnějšími kšeftíky, pokud se časem rozrosteme, můžeme si pořídit i nějaké sídlo." Safira přikývla.
"Spaní pod širákem mne už přestalo bavit, ale vypadá to na dlouhou dobu. Cyrodil mi ale připadá moc klidný na to, aby tu zmetci jako my sehnali práci. Každopádně, nebylo by od věci sehnat někoho na řízení lodi..."
"Vylepíme si inzerát?" Zazubil se Rufus. Zavrtěl jsem hlavou.
"Nad tímto problémem ještě popřemýšlím. Tady..." Dal jsem oběma pár septimů.
"Prachy z prodeje ukořistěných předmětů a zbraní, pronajměte si postele, zítra něco vymyslíme." Vstal jsem od stolu.
"A co ty?"
"Mám rande."
Rufus i Safira na sebe chvíli nechápavě zírali, ale už se dál neptali. Odešel jsem z Kvatchského pajzlu a vydal se do chladných ulic nočního města. Stále tu bylo co opravovat, stále tu nebylo až tak bezpečně.
Došel jsem na domluvené místo, kde na mne měla Bretonka počkat. Byl do nevelký domeček, který sdílela s dvěma ošklivými nevlastními sestrami a jedním tvorem s neurčitelným pohlavím, kterému říkala macecha.
Zabouchal jsem na dveře, které se po dozvuku několika nadávek otevřely. Stál v nich tvor-macecha.
"Špinavý hnus...." Měřila si mne pohledem.
"Těší mne, Zarath. Mám rande s jednou z holek."
"Žádná z mých dcer by se nikdy netahala s Redguardem!!!" Zavrtěl jsem hlavou.
"Myslel jsem tu, co vypadá jak člověk, ta nevlastní." Vranicoidní stvoření s bradavicí na nose protočilo oči.
"Ta tu už nebydlí kriple." Co?!
"A kde teda je?" Baba jaga se začala chichotat.
"Ty to nevíš?! Její otec nasekal obrovské dluhy. Není schopna je splatit, tudíž dům připadl nám. A ona teď bude platit do konce života... Svým tělem. Kapitán místní stráže to rád mladý..."
Diplomaticky demokratickou cestou, při které dokonce neprasklo ani moc kostí a neteklo až moc krvě, dokonce bych řekl že potom ještě dejchlala, jsem z ní dostal, kde by se měla Bretonka nacházet. Běžel jsem tam jako s větrem o závod.

"Hezký šatičky holčičko, copak máš asi pod nima?" Chlípný stařík, kapitán Kvatchské měststké stráže, se spolu se svými nejvěrnějšími chystal na špás.
Dívka se třášla, ale nevydala ani hlásku. Chtěla to mít co nejrychlejí za sebou.
"Rád bych ti ho tam hned vrazil..."
"Já taky." Řekl jsem, když jsem se vkradl mezi da strážnách a zazadu jsem probodl kapitána stráží. Překvapenou dívku pocákala krev, ale nevykřikla, spíš překvapeně sledovala, jak druhému strážnému drtím hlavu o stěnu uličky, kde se špás měl odehrát.
Třetí z násilníků se rychle vzpamatoval a chtěl zatroubit, aby mu na pomoc přišli kamarádíčci, jenže jediná rána městí mu zarazila ohryzek až do jícnu. Složil se.
"Jsi celá?" Podíval jsem se na svou milou.
"Bacha za tebou!!!" Vykřikla. Otočil jsem se a spatřil strážného, kretého asi přilákaly podezřelé zvuky. Nestihl však ani vytasit, protože z výšky, nejspíš ze střechy, na něj spadl Rufus. S křupáním si o něj ztlumil pád a pro jistotu mu ještě zezadu propíchl krk.
"Ty máš teda podivné představy o randění. Hotová romantika jak se všude kolem válí mrtvoly." Zazubil se parťák.
"Jak víš kde jsem?" Nervózně jsem se zeptal bývalého piráta.
"Sledoval jsem tvé stopy a střežil tě, protože vím že o svého přítele nesmím přijít... Dělám si prdel, šel jsem šmírovat ženské a na jedné střeše mi to kapánek uklouzlo." Imperiál se zvedl a začal se oprašovat.
"Díky Zarathe... Ale s tímto po mě půjdou... Vlastně po vás taky. Měl jsi mě nechat ať si splatím svůj dluh..." Zavrtěl jsem hlavou.
"Není to tvůj dluh. Je to následek něčí nezodpovědnosti. A já nedopustím, aby se ti něco stalo. Měl jsem pro tebe růži jako dáreček, ale jaksi jsem ji ztratil po cestě...." Začal jsem sahat za opasek, ale nic jsem nenašel. Rufus naznačil, že jako provizorní dárek může posloužit prsten kapitána stráží, ale to jsem zavrhl.
"Hádám že nemáš kam jít.. Ehm..."
"Beatrice." Usmála se. Teprve te´d mi došlo že mi od začátku naší známosti neřekla své jméno.
"Nechceš jít s námi? Tři obludy tě asi do své chýše už stejně nevezmou. A i kdyby, hrozila by ti smrt udušení smradem." Bretonka chvíli váhala. Věděla však, že jediná alternativa je nechat se zatknout. Přikývla.
"Nechci vám ale být přítěží. Bojovat ani kouzlit neumím." Rufus se s založenýma rukama opřel o zeď uličky.
"No v něčem schopná být musíš..." Beatrice pokrčila rameny.
"Flirt... To asi vám nepomůže... Nebo snad... Ne to je blbost...." Zpozorněj jsem.
"Co je blbost?" Beatrice se stydlivě začervenala a usmála.
"Můj otec byl jednu dobu kormidelník císařského obchodního námořnictva, jelikož jsme jistou dobu neměli vlastní domov, musela jsem jezdit na cesty často s ním. Naučil mne kormidlovat loď..."
S Rufem jsme se na sebe podívali. Pak na hvězdy. Tam nahoře nás má někdo rád. Teď už jen vypadnout, než po nás začnou pátrat a sehnat náš první větší kšeft.

Er-forma

"Co to k sakru je? Toaleťák jsme neobjednávali!!!" Řvala Maven, která zrovna žrala oběd ze svého luxusního talíře, v luxusní jídelně v luxusním baráku v Riftetu.
"To jsou... Čtyři Riftenské artikuly madam." Odpověděl se strachem v hlase vyhublý lesní elf.
"Čtyři co?!" Zeptal se Černošípek mladší, Mavin dědic. Jeho sestra se totiž více zabývala vytvářením jedů, drog a podobných věcí, zatímco jeho brácha byl zase v base, v cele, připomínající spíš apartmán.
"Něco jako program těch pošahanců, následujících barda, který tu chce vyvolat komunistický puč." Elf poodstoupil, doufaje že po něm mrcha Maven něco nehodí. Ta však jenom měnila barvy, zatímco se stále více mračila.
"Cože?!!! Oni požadují osmihodinovou pracovní dobu?!! Co si ti parchanti myslí zkrátit pracovní dobu na třetinu!!! Volno o víkendech?! Tresty stejné pro všechny?! Systém solidarity a práce pro žebráky?!! Kde to kdy viděli?!!!"
"Smím li..."
"Nesmíš!!" Vyštěkla Maven. "Žádní komunisti nám tu nebudou likvidovat náš zlatý korupční diktátorský systém, vypadá to, že budu muset srazit výplaty!!!"
"Ehm... Matko, my dělníky neplatíme." Řekl opatrně synátor. Maven na něj vrhla zlostný pohled.
"Tak budeme za práci vybírat vstupné. A řeknu jarlovi ať zavede poplatky!!!"
"Vždyť se platí už i vzduch!!!"
"Budou poplatky za smrt, poplatky za chudobu a poplatky za šípy do kolena!!! A okamžitě informuj temné bratrstvo že....."
Šutr jak hlava prorazil okno do jídelny. Maven vyskočila a běžela k němu. Před luxusní vilou černošípků s hrůzou spatřila členy temného bratrstva s transparenty a jejími karikaturkami, jak jednohlasně skandují:
STÁVKA! STÁVKA! STÁVKA!!!

Přidal DragonOzzy dne 23.04.2013 21:37

Zarath

Pozn. Tato kapitola nemá za úkol podněcovat k rasové, etnické, nebo jakékoliv nenávisti (ok, možná trochu)

"Jááá s písničkou jdu jak ten ptáček..." Vytrhával jsem meč z bezvládného torza bandity, jeden ze skupiny nebožáků, kteří obírali mrtvoly u hory Vyšný Hrotgar. Beatrice zaparkovala vzducholoď kdesi v Samotě a oddávala se odpočinku, zatímco já, Rufus a Safira jsme těžce vydělávali na živobytí.
"Kampak dále?" Safira zrovna došacovala zdechlinu.
"Vzhůru za Orgasmem." Ukázal jsem na vyšlapanou cestičku.
"Chtěls říct Erasmem." Opravil mne Rufus, který se zatím neobtěžoval utřít si cákanec krve na ksichtu.
"To je jedno, prostě musíme být u čaroděje Šmajdalfa dřív než on. Pokud ho chce Orgasmus zabít, jak se o něm říká, tak nebudou prachy. Připravte se na to že budeme muset zabít pár přiteplenců, kteří nám chtěj zkazit kšeft, včetně toho šampona Orgasma. Šmajdalf prej dává hodně peněz a drahokamů za jeskyní houby, ze kterých extrahuje superdrodu, ještě silněnší než scooma."
Vydali jsme se po cestičce nahoru.
"Stejně by mne zajímalo..."
"Co?"
"Co dělaj zrovna tady stráže Bílého Průsmyku." Řekl Rufus.
"Chrání Orgasma?" Podívala se na kolegu Safira.
"Ty taky? Hele, nedělejte si z toho kluka p*del, nemůže za to že ho na univerzitě šikanovali mágové a on má teď mindrák..."
Safira protočila oči.
"Začínaj mne pěkne bolet nohy...." Sténala co chvíli Imperiálka.
"Za ty prachy to bude stát..." Najednou jsem zaslechl řinčení zbrojí a kecy o tom jak je magie špatná. Orgasmus!!!
Dal jsem kolegům povel ať zakleknou. Kousek před námi byla Orgasmova skupina, které jsme si, zakecaní, nevšimli.
"Obejdeme je, nebo je..." Přímo nad skupinou Orgasmovy ochranky se zjevila létající bytost v plášti a masce, jakou nosili dračí kněží, zařvala jakési kouzlo a celá skupina padla k zemi jako Vysoký elf po panáku medoviny.
"Co to sakra..." Postava přiletěla k nám. Chvíli nám asi chtěla udělat podobnou službu, ale poté si všimla vaku s houbami, který měla Safira na zádech.
"Šmajdalf jméno mé, co tě sem přivádí černá hubo? Jak to že nesbíráš bavlnu?" Chtěl jsem mu jednu natáhnout, ale Rufus mi zadržel ruku. Asi by to bylo dost možná to poslední, co bych udělal.
"Ty jsi za*ranej rasista Šmajdalfe!!!" Svraštila obočí imperiálka.
"Šmajdalf není rasista, nesnáší všechny ty drško bílá!!!" Sebral jí pytel a začal svým přízračným nosem očichávat houbičky.
"Proto žiješ na vrcholku světa?! Štve tě vše kolem tebe?" Šmajdalf jednu houbičku ochutnal.
"Hele, mě nevadí nikdo kromě agroniánů, elfů, orků, nordů, imperiálů, daeder, bohů, zvířat, daugirů, upírů, vlkodlaků, superupírů, hybrydních upírů, zombií, zombie upírů, zombie-upíro-super-ultra-penta-vlkodlaků, upírů co se třpytěj... Černochů. bělochů, šikmookých a takových těch divných půlmetrových trpajzlíků s širokým nosem a vystouplým obočím co mi říkajíé More... Počkat, máš pravdu, nesnáším všechny. No nic, musím se vrátit k práci tady máte prachy..." Šmajdalf po mě hodil měšec septimů a začal levitovat.
"Můj bože můj bože, já jsem vyhulil snad celý skleník huííííííí musím jít vyrobit další svinstvo, subjekt B15 potřebuje další dávku...."
Všichni tři jsme se na sebe navzájem podívali.
"CO TO DO*DELE BYLO?!!!"

Er-forma

"Kde jsou všichni?!!! Proč nemakaj?!" Maven Černošípková běsnila, když vykračovala mrtvolně prázdným lihovarem. Jediný vedoucí se krčil za trámem před čímkoliv, co by po něm mohla hodit.
"Poslušně hlásím, dělníci dali výpověď a spolu s lůzou se hromadí za hradbami."
"Jen ať táhnou, pořídím si nové!!!" Vrčela.
"Poslušně hlásím, oni nikam netáhnou, formují se. Ten chlap který je vede přežil včerejší pokus o vraždu, jen přišel o oko, začali stavět vozovou hrabdu a zbrojit se cepy. A taky přepadli husí farmu a podle toho si dali název "Husité", zrovna cvičí svou hymnu."
Celý lihovar se otřásl v základech, když Riftenem proletěla zvuková vlna slov:
"KTOŽ SU BOOOOŽÍ BOJOVNÍCI, A ZÁKONA JEHO!!!"
Maven byla poprvé v životě v nesnáších. Poprvé v životě kolem sebe neměla dav lidí, co by se jí nejraději nasoukal do análu. Musí rychle něco vymyslet....

Přidal DragonOzzy dne 25.05.2013 21:19

#15

Zarath

Plní rozpaků jsme se vydali zpět. Já už za život viděl hodně věcí, ale tohle rozhodně ne. Po pár hodinách chůze, spíš z nudy Rufus prořízl ticho.
"O co tomu čaroději sakra jde? Neříkejte že ty houby chtěl na to aby z nich udělal fet!"
"Jsme žoldáci Rufe, my jen bereme prachy, na nic se neptáme." Odpověděl jsem mu a těžkal si měšec. Safira mezitím sledovala oblohu.
"Blíží se tma. Do žádné osady to už nestihneme. Ale pokud mne paměť neklame, nedaleko jsem měla jeden z úkrytů, na své cestě kuchání Čepelí..."
"Nepřespíme prostě venku? Už jsem dost unavený." Promnul jsem si kolena.
"Zkus to a dopadneš jako támhleti..." Rufus ukázal na několik zmrzlých těl.
"Nejspíš to byla ochranka toho antimága, volové si špatně udržovali oheň." Naše úchylná specialistka na plíšení z ničeho nic vytáhla svou ebenitovou dýku a vydala se o jedné z mrtvol.
"Co to děláš?"
"Eskorty u sebe mívají mnoho peněz a cenného vybavení. Byl by zločin to tu nechat jen tak ležet." Klekla k tělu opřenému o skálu, ale z ničeho nic se jí u krku zastavila dýka.
"Možná... Možná jsem jen pár hodin, ne-li minut od umrznutí, ale obírat se zaživa se nenechám..." Strážný Bílého průsmyku měl ještě dost síly na to, aby Safiře, která v šoku nebyla schopna reakce dal dýku pod krk.
"Ty žiješ?!! Ale jak jsi teda..."
"TI HAJZLOVÉ MNE TU NACHALI!!! BYLO JIM JEDNO JAK MOC JSEM KŘIČEL ŽE JEŠTĚ ŽIJU, NECHALI MNE TU I S MÝMA UMRZLÝMA NOHAMA!! NECHALI MNE TU CHCÍPNOUT, NA POSPAS DRAVÉ ZVĚŘI!!" Došel jsem k promrzlému vojákovi a vykopl mu dýku z ruky. Rufus mu stáhl přilbu. Byl to mladý zlatovlasý nord, tvář měl bledou jak sníh. Mele z posledního.
"Kdo vůbec jste? Banditi?!"
"Dá se to tak říct... Ale dostáváme za to zaplaceno." Řekl Rufus a štípl vojáka do ruky.
"Cítíš to?" Nord zavrtěl hlavou.
"Vypadá to že pan Balgruf ti dal padáka na dálku, můžeš se k nám připojit, dáme-li tě dohromady..."
"Zarathe nemyslím si že..." Naznačil jsem Safiře, aby mlčela.
"Ať se už dožiješ rána nebo ne, určitě bude příjemnější zemřít v teple, nežli v mrazu..." Vzal jsem norda na ramena. Byl těžký jako kráva, ale co jsem o nich věděl, v boji z blízka nejsou nejhorší a pokud chci svůj menší podnik rozjet, mí dva "zaměstanci" mi stačit nebudou. Přinejhorším ho použijeme jako návnadu, nebo živý štít.
"Kudy si říkala že je ten tvůj úkryt?"

*******************************

"Skvělé, je tu ještě větší bordel, než si pamatuju. Za mnou..." Naše drobounká imperiálka našlapovala velmi opatrně. Roky zde už nebyla a chajda dost možná změnila majitele, dle jejího vyprávění, jizva, díky které byla tak snadno rozpoznatelná, pocházela právě z takové neopatrnosti, kdy jí jen tak-tak neprobodla hlavu nastražená střela z kuše.
"Vypadá to čistě..." Safira ukončila zkoumání okolí.
"Bude to chtít trochu práce s odklízením harampádí, ale aspoň máme kam složit hlavu... Rozdělám oheň v krbu, vy zatím najděte něco čím přiložíme..."
"Myslím že je to celkem jasný." Poťukal Rufus Nordovi na čelo. Schytal pár nadávek, na to jediné se nebožák v tuhle chvíli zmohl.
Chajda byla v jistém stádiu rozkladu, ale vypadalo to, že ještě nepropouští chlad, tudíž by se v ní dalo přenocovat. Navíc, v těchhle místech už nebyl věčný sníh. Byla taky pokryta mechem, jak na střeše, tak na zdech, ne kvůli tomu, že se o ni dlouho nikdo nestaral, ale kvůli maskování. Byla dobře ukryta, bez Safiry bychom ji nikdy nenašli. Dokonalý úkryt jak před zákonem, tak před pronásledovateli. Nedaleké jezero skýtalo množství ryb, záhony se daly užít k pěstován zeleniny a lesy jsou plné zvěře. Na tomhle místě by se dalo přežít roky.
"Tos postavila sama?" Rozhlížel se po okolí Rufus.
"Tseh, blázníš? Já byla ráda když správně rozložila stan v té době." Dívka zaklela.
"Vypadá to, že tu už někdo bydlí, je zamčeno..." Rufus, stojící u vyhaslého ohniště se založenýma rukama jen pozvedl obočí.
"Neříkej mi, že lidi jako ty potřebují klíče..." Safira se chystala páčit zámek, nicméně, problém se ukázal býti vyřešen sám.
Dveře se s vrzáním otevřely. Stál v nich starý dědoušek, ještě menší než Safira, v černém plášti nekromantů, upírající se o hůl.
"Táhněte, nechci tu žádné podomní prodej..." Všiml si Safiry.
"CO TU SAKRA ZASE CHCEŠ TY ČUBKO?! Z NAŠEHO MINULÉHO SLEDÁNÍ JSEM SI ODNESL DÍRU V HRUDNÍKU!!!" Začal jí hrozit pěstí. Imperiálka byla očividně stejně překvapená jak my.
"Ty... Žiješ? Vždyť jsem tě..."
"Tseh, ta dnešní mládež!!! Jen si mi vrazila do těla ten svůj nožík, na zabití starého nekromanta, který v době kdy sis sama neuměla utřít zadek vyvolával nemrtvé, na toho potřebuješ daleko víc! Měl jsem tě tenkrát oddělat, ne jen škrábnout!!!" Položil jsem Norda v bezvědomí na zem a vydal se k staříkovi.
"Vy dva se znáte?" Stařík svraštil své husté obočí a zamračil svou vrásčitou tvář.
"Věř mi, když se ti někdo vloupe do baráku a pokusí se tě zabít v době, kdy provádíš experiment na Daugirovi, to se ti vypálí do paměti!!! Myslel jsem že mám od tebe navždy pokoj jak vypadneš!!!" Stařík se poté podíval na promrzlého norda.
"Co se mu stalo?!"
"Stavěl s kámoši sněhuláka a on mu dělal kostru." Prohlásil Rufus, stále netrpělivě podupávající na místě.
"Doneste ho dovnitř..." Dědula se otočil.
"Ehm... Budeme ho potřebovat živého staříku, nemůžeme ti ho dát na hraní..." Nekromant se na mne podíval přes rameno svýma zapadlýma lesknoucími se očima.
"Mám v plánu mu zachránit život. Je tu snad někdo z vás přes léčitelskou magii? Nemyslím si. Jste jen banda agresivních pošuků. No tak pojďte..."
"Takže... Můžeme zůstat přes noc?" Safira dala ruku pryč z dýky. Dědula se dopajdal k alchymistické laboratoři a začal míchat nějaký lektvar.
"Co mám s vámi dělat. Hlavně mi tu neudělejte bordel. A na nic nesahat! Ty lektvary mají větší cenu než odměny na ty vaše duté hlavy!"
Rufus mi pomohl donést mladíka v bezvědomí do postele. Nekromant mu sundal rukavice i boty a začal promrzlé končetiny potírat mokrou hadrou.
"Tu ruku už nezachráníme. Byla moc dlouho neprokrvená. Nohy... Možná. Ale to je ještě brzo řešit, nevíme ještě ani jestli to vůbec přežije."
"Aspoň bude co žrát." Olízl se Rufus. Vlkodlak se nezapře.
"Kde ses to naučil?" Pomohl jsem staříkovi s ošetřováním, zatímco Safira rozdělala krb.
"Nebyl jsem vždycky nekromant mladej... Byly časy kdy mi říkali něco na způsob léčitele, měl jsem ženu a děti...."
"Co to změnilo?"
"Hádej můžeš třikrát... Naši kamarádi z Letních ostrovů... Tady do Skyrimu jsem uprchl proto, že to je docela fajn zašívárna, nic se tu neděje... Teda spíš nedělo... Poslední dobou tu neustále šmejdí jedni hajzlové a mám pocit že jsou každý den blíž a blíž..."
"Bandité?" Stařík se zazubil. Teda, kdyby měl čím.
"Bandité, no, tihle bandité nosí uniformy a řvou: "Skyrim patří nordům" rabují vesnice a pak vše naaranžují tak, že to udělali Khajiité nebo temní elfové. Císař Alex Bolmot byl naivní, když si myslel, že si ten parchant Ulfrik dá pokoj...."
"Proč by Ulfrik rozvracel císařství v téhle době? Thalmoři byli přece ze Skyrimu vyhnáni."
"Mluvíš, jako kdyby Ulfrikovi šlo o blaho skyrimu..." Prohodil Rufus, opřený o zeď.
"Ty o něm něco víš?" Podíval jsem se na něj.
"Až moc dobře. Z části je to Ulfrik, kdo může za to, že Plamenná Želva je tam, kde je. Vrak na pláži. Ulfrik byl po celou válku pouhou loutkou Thalmoru, snažil se rozvrátit císařství, aby to ušáci měli snazší, s příslibem, že po obsazení císařství mu bude svěřena správa Skyrimu. Ten člověk pro moc a prachy udělá cokoliv. Když to začalo vypadat pro Thalmor špatně, změnil kabát a začal podlézat Alexovi. Teď se ale Thalmorové poslední dobou stále více roztahují, nabírají nový dech... A tak Ulfrik opatrně přemýšlí, jak to císařovně Lauře Septim znepříjemnit. Aby musela odvrátit pozornost do Skyrimu, nejlépe aby se císařství rozeštvalo se svými spojenci. Třeba Khajitskými liberalisty. Naši loď vyrabovali, když jsme vezli množství nákladu, vše to šlo do Ulfrikovy kapsy, aby mohl financovat svou tichou vzpouru. Je jasné že ta vzpoura vypukne znovu... A tentokrát to nebude spontání povstání, vypukne to plánovaně, za ty roky co je Laura u moci Ulfrik nenápadně dosazuje na místa jarlů své lidi. Opravdu nevěřím, že Jarl Falkerathu spáchal sebevraždu..."
Něco mnenapadlo. Ve vaku mi zůstala ještě jedna houbička. Podal jsem ji nekromantovi.
"Poznáváš to?"
"Měsíční houba. Ano znám. Používali ji gladiátoři v aréně, tlumí bolest a povzbuzuje bojový výkon, bohužel ale uživateli postupně odrovnává mozek, stává se z něj jen loutka. Vraždící loutka. Kromě hladiátorů ji používali ti, kteří si chtěli vytvořit armádu poslušných silných bojových otroků..."
Rufus, já i Safira jsme se na sebe podívali.
Vypadá to na problém. Je asi jasné, pro koho to ten čaroděj vaří....

@Přesunuto do archivu na žádost autora...Ligos

Upravil/a Ligos dne 26.11.2013 07:35