The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Mahoney dne 12.07.2012 12:43

XII. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Zeptej se na nějakou práci u Kraba
-Sežeň si lepší zbroj
-Najdi poklad za náhrobky
-Dostaň se ven z rakve

"Vytáhněte tu rakev, dělejte!" křičel Boris. Reginald cítil jak se s ním rekev zvedá a jak do vnitř proudí čerstvý vzduch. Celá ústa dal k dírce na dýchání a rozkašlal se. Najednou se otevřelo víko. Dva muži a mezi nimi Boris. Reginald ani nemluvil, jen z hluboka dýchal. "No ty vole.." řekl Boris. "To by mě v životě nenapadlo.. někde je zrada.. kdo to mohl udělat?" ptal se. "To.. to..Leon. Za všechno může Leon. Musel něco tušit." odpovídal ještě vyděšený Reginald.

"Ale jak jste věděli že se mi něco stalo?" ptal se. "No, už jsi měl být dávno zpátky a já počítám se všim, ale tohle by mě nenapadlo. Jdem najít Leona, bude ve své ložnici. Jeho žena zcela jistě není doma. Pojď, deme Reginalde, stejně bychom tu svini museli zabít dřív nebo později. Vy dva," ukázal na muže kteří mu pomáhali "hledejte ten poklad."

Reginald si sundal svou kápi a omotal si ji kolem ruky, od zápěstí až k prstům. Udeřil silně do okení tabulky. Na stolku stála váza s květinami. Reginald vyhodil kytku a vypil vodu z vázy až do dna. "Já toho bastarda zabiju Borisi." sliboval Reginald.

Dům měl nejspíš tři patra. Leonova ložnice byla až úplně nahoře. Blížili se k jeho posteli. "Jak jste se sem vůbec dostali Borisi?" ptal se Regi. "No fakt jsi dlouho nešel.. tak jsme vzali lopaty a podkopali se pod těmi velkými zdmi. Jsou opravdu hluboko zapuštěný, ale co bych pro tebe neudělal, že.." usmál se. "Je tvůj Reginalde. Zab ho, pak ho pohřbíme v hrobě, který měl patřit tobě."

Reginald vytáhl Leona za vlasy z postele. "Co? ty? vždyť.. ty máš být.. počkej!" Reginald s ním tvrdě mrštil o zem. Na nočním stolku ležel Leonův opasek. Reginald ho vzal a svázal mu jím ruce. Posadil ho ke zdi. "Kde je Nikolet?" ptal se Regi. "Ale copak.. ah.. stýská.. stýská se ti?" ptal se se smíchem Leon. Reginald ho tvrdě kopnul přímo mezi oči. Jeho hlava na zeď narazila tak tvrdě, že na ni udělala krvavý flek. Leonovi začala téct krev z nosu. "Tak co, Leone? Už si vzpomínáš?" "ach.. ne.. pořád nic.." sténal Leon. "Tak to uděláme jinak. Skopl Leona tak, že klečel na kolenou a hlavou se opíral o zeď.

Chytl ho za spoutané ruce. "Tak já teď budu počítat do tří.. ty máš šanci mi to říct.. Jedna.. Dvě.... Tři. V zápětí uřízl Leonovi dva prsty. Ten začal pochopitelně křičet. "Drž hubu, Leone. Nebo ti vyříznu jazyk!" Vzal Leona za krk a dotlačil ho ke schodům. "Tobě to pořád nestačilo?" kopl do něj a on se svalil do dalšího patra. "Dobře.. dobře.. Reginalde.. prosím. Je.. je v kůlně.. kůlně na zahradě za domem.. jenom už mě netrap, prosím... prosím." sténal Leon. "Neboj, nebudu." chytl Leona a prohodil ho velkým oknem. Jeho tělo dopadlo na trávník pod domem. Už jen bezvládně ležel, krvácel. Nejspíš byl mrtvý..

Reginald seběhl schody a šel ke kůlně. Dveře byli zamknuté. Zevnitř neslyšel ani slovo. Vrátil se do Leonova domu a našel velkou, bojovou sekeru, tou přetnul řetěz u kůlny. V rohu ležela. Vzlykala. Měla zavázanou pusu a svázané ruce. Reginald ji pomohl. "Já, já jsem věděla že pro mě příjdeš, Regi." říkala v slzách. "To víš, že bych tě tu nenechal." objímal ji a chlácholil Regi. "Šéfe.. něco máme, něco tu je!" ozval se jeden z Borisových kopáčů. Boris hned příběhl, stejně jako Reginald s Nikolet v náručí. Za náhrobekm byla velká, dřevěná truhla, s dvěma zámky. Nešla vytáhnout, byla nejspíš zapuštěná do země. Jeden z mužů kleknul a dal se do otevírání.

-- Pokračování příště

Přidal Mahoney dne 12.07.2012 17:17

#11

XIII. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Sežeň si lepší zbroj
-Otevři truhlu

Naposledy jste četli:"Šéfe.. něco máme, něco tu je!" ozval se jeden z Borisových kopáčů. Boris hned příběhl, stejně jako Reginald s Nikolet v náručí. Za náhrobekm byla velká, dřevěná truhla, s dvěma zámky. Nešla vytáhnout, byla nejspíš zapuštěná do země. Jeden z mužů kleknul a dal se do otevírání.

"Tak dělejte! Reginalde, podej mi tu sekeru! Bruno, přetni ty zámky! Ale dělej, urychleně!" křičel Boris. Jeden z mužů se napřáhl a přerazil zámky. "Tak, otevřte to..!" rozkazoval zase. Oba muži chytli víko truhly a na signál zatáhli. Z truhly nejdřív vylétly oblaka prachu. "Je tam něco?" "Jenom ňáky lejstro, šéfe.." "Tak.. co koukáte? Vytáhněte to!"

Vytáhli pomačkaný, zažloutlý papír."Je to pentagram, Regi, ty máš křesadlo, posviť na to.." Reginald škrtnul a dal křesadlo před papír. Najednou se na něm začali objevovat symboly, čáry, různá vyobrazení. Leknutím dal křesadlo stranou. "Dej to ještě nad ten plamen. Je to psané inkoustem, který se vyobrazí až po tom, co je list zahřán.." "Je to.. nějaká mapa. A na jejím konci je truhla. Truhla z pokladem. Reginalde, pozítří nás čeká malá výprava." říkal Boris. "Tak pozítří, ale zítra mám jiné plány.."odpovídal Reginald. "A kam jdeš, miláčku?" "Musím jít pro první část toho meče, pod kořeny Afrexe." "Ale slib mi že se ti nic nestane.."ptala se Nikolet. "To víš že ne, už jsem zvládl horší věci" usmíval se.

"Borisi, my už půjdeme." řekla Nikolet a mrkla na Regiho. "Tak dobře, já půjdu kousek s vámi. Vy dva zatím zahrabte tu zdechlinu a dejte barák do pořádku, ať nikdo nic nepozná. Ta okna dáme zítra zasklít, pak můžete jít." mluvil Boris k jeho dvěma pomocníkům.

"Opravdu se cítíš na to, otevřít hospodu hned po tom, co se ti teď stalo?" ptal se Regi. "Ale to víš že jo, je to jen pár škrábnutí. Ale musím si s tebou promluvit. Že Leon lhal? Že jsi nezabil Betty ty?" "Neboj, to bych nikdy neudělal. Najdu toho kdo jí zabil, neboj.." vykrucoval se Reginald. "Je mi tak líto co se jí stalo, ale ještě nikdo to skoro neví, nesmíš to všude vykládat. Pohřeb ohlásíme až na příští týden.. já jsem věděla že ty by jsi tohle nikdy neudělal.

Odemkla hospodu a nalila Regimu pivo. "Ale, ale.. jakto že jemu leješ pívo zadarmo, a mně ne?" zeptal se obtloustlý vousatý muž. "Protože jeho miluju a tebe ne." odpověděla Nikolet a pohladila Reginalda po tváři. "No tak to se podívejme kdo nám tady klátí hospodskou" křičel a smál se. "Takovejch už bylo.. a co, jaká je?" provokoval zase se smíchem. "No tak, když ji srovnám s tvou mámou, Nikolet by určitě vyhrála.." řekl vážně Regi. "Cos to řekl ty sráči?" strčil do Regiho tak silně že spadl na židli a i sní na zem.

Všichni se začali smát na Regiho účet. Ten se snažil vstát, ale kopanec do břicha ho uzemnil. "Tak co, mladej?" smál se. Reginald vstal chvíli jako by nic. Najednou mu ale takovou ubalil že přiopilý muž zavrávoral. "To bolelo.." chtěl chytit Regiho za krk. Ten byl ale rychlejší a hned z druhé rány mu uštědřil ránu těžkým půllitrem. Opilec spadl na čtyři. Regi se chystal k dalšímu útoku, tentokrát na krk. Nikolet ale naštěstí v čas zakročila. "Už ho nech být Reginalde, přece ho nechceš zabít! Jdi si radši lehnout ať si odpočatý na zítra.. možná pak přijdu.. A ty odsuď mazej, než ho na tebe dovopravdy pošlu.." "Né.. dobrý.. vždyť to byl jen fórek.." hájil se zbitý muž.

-- Pokračování příště

Upravil/a Mahoney dne 12.07.2012 17:24

Přidal Mahoney dne 12.07.2012 20:11

#15

XIV. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Sežeň si lepší zbroj

Naposledy jste četli: Opilec spadl na čtyři. Regi se chystal k dalšímu útoku, tentokrát na krk. Nikolet ale naštěstí v čas zakročila. "Už ho nech být Reginalde, přece ho nechceš zabít! Jdi si radši lehnout ať si odpočatý na zítra.. možná pak přijdu.. A ty odsuď mazej, než ho na tebe dovopravdy pošlu.." "Né.. dobrý.. vždyť to byl jen fórek.." hájil se zbitý muž.

Vy všichni moc dobře víte, že Reginald s tím opilcem ještě nezkončil. Ani to zatím neměl v plánu, až do noci... Belhal se s neuvěřitelnými bolestmi a vysílením po schodech do svého pokoje. "Já ho naučím, urážet Nikolet. Myslím, že ten se tu zítra už neukáže.." sledoval muže oknem. "Spodem jít nemůžu, Nikolet by se naštvala.. tak to vezmu jako obvykle, oknem." otevřel ho a vyskočil. "Hned jak tohle dodělám, musím donést kompletní zbroj Borisovi a požádat ho o expres službu. Očarování té zbroje do zítřka. Určitě zná někoho kdo to umí.." přemýšlel, při čemž sledoval svou budoucí oběť.

Ta se kolébala do svého malého domku asi pětset kroků za hospodou. "Já jsem na ty okna asi nějakej úchylnej.. ale dneska své oběti vlezu oknem přímo do ložnice. Tenhle dům má totiž stěnu z cihel, které jsou poskládány tak, že se na nich člověk může zachytit a vylézt po nich." kochal se a dodělával svůj plán.

Jakmile viděl že se muž otáčí ke klice svých dveří, změnil směr a pokračoval k Borisovi. "Nazdar kamaráde, myslel jsem že se uvidíme až pozítří.." zdravil hned Boris. "To bylo v plánu, ale potřeboval bych očarovat tuhle zbroj, do zítřka" podal mu složené černé oblečení. "Žádnej strach, můj kamarád Richard to určitě zvládne, vůbec se tím nezatěžuj a zítra to na tebe bude čekat u Nikolet, dám to jí a ona už ti to předá. A vůbec, co ti je? Nevypadáš jako by ti bylo nejlíp.."

"Ále.. kdyby jsi zítra slyšel o muži, co zemřel ve spánku, bude to moje práce.." vysvětloval narychlo "Aha, chápu. Tak zlom vaz.. nebo ho spíš zlom jemu.." pousmál se Boris a rozloučili se.

"Jednu věc jsem krapet nedomyslel. Jak se teď dostanu zpátky do pokoje na okno nevyskočim a Nikolet bude naštvaná že jsem šel pryč oknem, ze strachu z ní a vyptávala by se.. prostě najdu jinou cestu. Třeba přes ten strom tam vzádu. Miluju ji a nepotřebuju se sním pohádat kvůli blbosti.." Reginald obešel hospodu až narazil na vysokou jabloň. Šplhal větev po větvi až ke střeše. Chytl se jedné z tašek a vytáhl.

Opatrně lezl na vrch střechy směrem k jeho oknům. Už byl na druhé straně, jedna taška se utrhla a pádem ze střechy se rozbila o tvrdou zem. Jenže to už stál Reginald na okenní římse a protahoval se oknem do svého pokoje. Byl to moc hezký pokoj. Mezi dvěma okny byla velká, široká postel s dvěma mohutnými polštáři a jednou velkou peřinou. U pravé zdi stála almara z tmavě hnědého dřeva. U postele se nacházel malý, noční stolek na kterém stála svíčka. Na prkené zemi ležel Nikoletin korzet.. ale nezabíhejme do detailů.

Reginald si šel na chvíli odpočinout. Probudil se až když už oblohul lemoval měsíc s hvězdami. Šel do přízemí oznámit Nikoletě že musí jít ještě něco vyřídit z Borisem. Tmavá ulice, cvrkání cvrčků, bublání říčky, občas nějaký opozdilý chodec. Přesně tak jak to měl Regi rád. Už byl u domku své dnešní ovečky.

Zachytil se písčitých cihel a mířil k oknu. "Schválně jestli je tohle okno přímo do jeho ložnice.. není." Pokoušel se jemně otevřít okno. Skvěle.. šlo to. Proč jsou někteří lidé takoví hlupáci.." pomyslil si. Otevřel okno a převalil se na podlahu. Dnes neměl hábit ani kápi. Jen své obyčejné oblečení, kožené boty, kalhoty, košili a vestu. Díky slabé podrážce jeho kroky nebyli vůbec slyšet.

Byl v kuchyni. Z kotlíku voněla čerstvá omáčka, možná by mu Nikolet mohla někdy taky takovou udělat, když spolu teď chodí. Už stál u postele. Muž ležel na zádech a hlasitě chrápal. Regi ho uhodil loktem přímo mezi žebra. "Ááááá" zařval a vylítli mu slzy z očí." "Ale né, dál spinkej. Chytl ožralu pevně na krku a položil ho zpět na záda. V zápětí vzal polštář a přikryl jím muži obličej. I potom co muž přestal dýchat, držel Reginald ještě nějakou chvilku polštář na jeho tváři. To aby si mohl být jistý že už se tělo nedokáže okysličit. Pak jeho hlavu konečně pustil a vrátil se oknem na ulici.

"Ach.. jak mi ten pocit chyběl. Ten pocit když mohu zabít nějakého hajzla. Ten pocit kdy se lidem uleví, protože ví že ten už nikdy nic neprovede.." přemýšlel a usmíval se. "Tak jak bylo u Borise?" Ptala se Nikoleta. "Ále.. nebyl doma. Tak jsem se šel trošku odrelaxovat.. na procházku." lhal ji přesvědčivě Regi. "Tak si běž lehnout, zítra tě čeká dlouhý a náročný den.. slib mi že se ti tam nic nestane, Reginalde.." "Nestane, přísahám. Vždyť Boris mi očaruje mou zbroj, nemusíš se strachovat.. příjdeš pak zamnou?"ptal se nedočkavě. "Uvidíme.." usmála se Nikolet.

-- Pokračování příště