---

→ Tah 56.


ScorpionCZ
„Obdařila. Jejich meče získali velkou moc, alespoň jsem to tak četl. A hlavně se nedají tak úplně lehce zničit oproti ostatním obyčejným zbraním.“ odpověděl ti Esbern, „Jméno Daedri neznám, ale pokud získáš deník nebo nějaké jiné vodítko jsem ochoten ti jakkoliv pomoci. Přeci jen... Tím získáme oba zkušenosti a ty si ten deník sám beze mě nepřeložíš.“



Sarako
Obě se na tebe prudce otočily. Khajiitka vypadala vyděšeně zatím co Argonianka ihned spustila, „Kdo je u tebe ještěrka?! Ty jeden imperiále!“ a možná by zareagovala i více, kdyby jí kolegyně nezadržela.
„Klid. A jdi pro hostinského. Jinak se ho nezbavíme... Asi je tu kvůli těm upírům.“ odvětila jí Khajiitka a když jí s neochotou poslechla a mizela za dveřmi žena klidně řekla, „Omlouvám se. Ale měl jste přijít předními dveřmi. J'Kara na jednoho z vás čeká už dobu. Vůbec nevíme co si s tou mrtvolou upíra ve sklepě počít.“


Adrian_S
„Půjdu s tebou.“ kývl hlavou na návrh, „Snad bude v lepším rozmaru než obvykle. Ale jinak máš pravdu. Stačí ignorovat ten její otrávený a věčně načuřený obličej a ihned ta přednáška stojí za to.“ pousmál se, „V kolik vůbec začíná? Abych věděl jestli se mi s něčím nekříží.“


Tondulín
„Já bych to šel zapít, ale Belwen říkala, že máte ještě večer něco v plánu... No kdyby jste si to nakonec rozmysleli budu sedět v hostinci a popíjet.“ usmál se Meldor, „A léčit rameno.“ řekl a ihned poté se zasmál společně s Bosmerkou tvé poznámce o Carwen.
„Co jiného bys taky dělal Meldore. Každá naše výprava skončí tvým zraněním a já pak musím oddřít veškerou práci.“ ozvala se Belwen cestou.
„A právě proto jsme tak dokonalý tým. Já jsem návnada a hlavní mozek a ty neohrožená bosmerka, která mi vždy zachrání zadek. Teda skoro vždy... Před rokem jsme málem kvůli tobě přišel o půlku zadnice, když po ně vyhoupla ta bestie zatím co ty jsi se kochala nějakým plevelem.“ pravil Bosmer.
„Ale nepřišel. Jinak bys teď nebyl 'Meldor' ale 'Půlprdeláč' tak přestaň kušnit a pořádně sviť.“ usmívala se Bosmerka, „Ale Carwušin hněv... To bude zlý.“ dodala s obavami v hlase, které však mohou být jen předstírané. Pomaličku se před vámi začal rýsovat východ a síla denního světla.
„Jak ti vlastně říkají?“ otočil se na tebe Meldor, „Nějak mi to -“ zarazil se jakmile jste vyšli z jeskyně a jeho oči si zvykli na denní světlo. „A do pr*ele.“

Před vámi se nacházela skupinka těžce oděných válečníků ve zlatavých zbrojích. Jejich tváře byly z části kryté přilbou a v rukou svírali napnutý luk zamířený přímo na vás. V jejich čele stál Khajiit. U jehož nohou klečel poslední zraněný člen cechu bojovníků. Belwen se rovněž zarazila, ale moc dobře věděla, že tato situace nehraje ve váš prospěch a raději se ani nepokoušela sáhnout na zbraň.

„Neuvěřitelné.“ ušklíbl se Khajiit, „Vrátím se z Cyrodiilu a ihned mám úlovek. Dva cechovní bojovníci pomáhající dvěma povstalcům. Že bych snad dostal dnes na slavnosti i vyznamenání? Neuvěřitelné.“ pokračoval a udělal několik kroků blíže k zraněnému, „Odložte zbraně. Jsme v přesile. Nebo chcete umřít? Vždyť moji válečníci vystřelí dříve než stihnete mrknout po na pochvu s mečem.“ domluvil a založil si ruce na prsou.
„Jsme tu kvůli zakázce. Zabili jsme vlkodlaka. Nejsme tu kvůli boji s vámi. Spolupráce byla jen za účelem zakázky.“ vysvětlovala Belwen, ale Khajiitskému veliteli se její vysvětlení příliš nelíbilo. „Hlavně nedělejte žádnou blbost. Vydržte. Pokud půjde do tuhého použiji lektvar a pak zmizíme.“ šeptla tiše.



Killiedan
Pokračoval jsi dál. Prošel branou a před sebou jsi spatřil chrám. Krom několika legionářů stojících u vstupu do chrámu a trojice zlatavých válečníků se před chrámem nikdo nenacházel. Uvnitř však bylo pravděpodobně rušno neboť nebylo nouze o zvýšené tóny hlasů, které se navzájem překřikovaly a dohadovaly. Legionář směřoval dál k Univerzitě.
(2/2)



SuperHunterCZ
„Prostě bych šla k tomu velitelskému stanu jak jsme byly prve. Třeba budeme mít štěstí a nějaký nižší důstojník tam zrovna bude a nebo tam třeba najdeme rozpis stanů nebo tak něco. Lepší nápad nemám. Nebo se prostě budu muset smířit s tím, že se v téhle zbroji co nevidět upeču.“ povzdechla si Ayrenn. „Tobě snad není vedro?“

---

"Dobře, jak myslíte ... zeptám se dvorního mága a teď pokud dovolíte, mám nabytý program, takže se mějte a díky za pomoc." Vezmu si meč a vyjdu pryč. Zamířím si to ke stájím, ať už se mnou Světlana jde nebo ne.

---

"Škoda, že jsem si s sebou nevzal štít, takhle nic nezmůžu." odpovím Belwen. "A vůbec už mě nebaví se nechávat zajmout, minule mě šoupli na výslech k šílené upírce, to vám nikomu nepřeju." Usměju se a hodím svůj stříbrný meč na zem. "Doufám že nás Carwen zachrání, jít znovu do vězení opravdu nehodlám."pomyslím si a budu sledovat co se bude dít dál.

---

Na patě se otočím a vydám se zpět k luciovu domu. Budu spoléhat na to že mi nikdo neviděl do tváře když jsem měl na sobě kabát.

---

"No...popravdě docela ano." setřu si pot z čela.

"Dobře zkusíme ten velitelský stan, snad budeme mít štěstí."

---

,,A jste si jistí, že se vám ho povedlo zabít? Pokud jste mu neoddělili hlavu od těla, nebo neprobodli srdce stříbrnou zbraní, může se za pár hodin vzpamatovat a zase vám běhat po sklepě." zhluboka se nadechnu a pak dodám: ,,Cestu zadem jsem zvolil, aby vám moje přítomnost neodradila některé z vašich zákazníků."

---

"Mělo by to začínat kolem 16. hodiny..." vytáhnu si papírek a podívám se do něj.. zhrozím se, "Á... do Zapomnění... Ono to je pro nováčky?! Já měl za to, že pokročilá je odpoledne!!!" chytnu se za tvář a jen tiše pronesu, "Tak to jsem tedy nevymyslel..."

Otočím se na Erise, "Za chvíli bude poledne.. to už nemá smysl na její přednášku chodit.. leda až na odpoledne, ale to jsou "začátečnická teorie", nikoli "pokročilá", takže pro tebe akorát dobře... pro mne nikoli." zesmutím, "Hmmm.. tím si u ní nezískám skvělou přízeň.. huh, ale co. Přijdu tam, i když to už budu znát.."

---

→ Tah 57.


ScorpionCZ
„Mějte se. Rád jsem vás poznal.“ zvolal na tebe Esbern když jsi odcházel s tetou pryč. Dokonce se šel i přesvědčit, že se dveře správně zavřou. Jakmile se tak stalo bylo slyšet jen tiché zaklení neboť se opět zase zasekly. Prošli jste chodbou a vyrazili po schodišti nahoru. Před odchodem vás ještě odchytla kněžka, „Prosím vás... Držte jeho přítomnost v tajnosti. Thalmor se nesmí dozvědět, že je zde ukryt někdo od Čepelí. Raději se o tom nezmiňuje ani před nikým z Brumy ani před samotnými šlechtici... Však víte jak lehce se nechají koupit.“



Sarako
Khajiitka po tvé odpovědi znejistěla. „Já tělo neviděla. Jen jsem to slyšela... Ale chcete říci, že tu může mezi námi chodit?“ její oči byly při posledních slovech strachem vykulené.


Adrian_S
„Zase až takový netalent nejsem.“ bránil se Eris při tvé zmínce o přednášce, ale jakmile jsi zmínil přízeň vyprskl smíchy, „U Silverwoodový? Jak si u ní chceš získat přízeň? Vždyť ona je jako nějaký Dwemerský stroj... Věčně zamračená, nas*aná a otrávená. To být tebou spíš ten čas investuji do přízně Mirabelle. A nebo počkej až se vrátí Benochová o které teď furt Globullu mluví.“


Tondulín
Khajiit spokojen s tvým činem pokynul zbylým dvěma společníkům, aby učinili to samé. Oddělená hlava vlkodlaka pomaličku stanula na jednom z kamenů a Meldor i Belwen začali odvazovat pouzdra svých zbraní. Dvojice válečníků se na pokyn velitele vydala blíže k vám, aby zbraně zabavili. Mezi rozestoupenými válečníky se prodral jiný muž. Byl v podobné zbroji, ale šlo na něm poznat, že se jedná o důstojníka, kterého jsi spatřil přijíždět do města. Postavil se vedle Khajiita a překřížil ruce na prsou. Jeho tvář nebyl vidět neboť byla zakryta přilbou, ozbrojen byl lukem, který měl zavěšený na zádech i s toulcem plným šípů, k opasku měl připnut elfský meč. Těžko říci na koho z vás hledí.
„Jména!“ křikl Khajiit a vyčkával na odpověď.

„Lirwen Světluška“ odvětila mu Belwen a mírně se pootočila na Meldora, který se stále držel za poraněné rameno. Nadechl se a nakonec se rovněž představil „Rodlem Koulevál.“
„Rodlem Koulevál?“ nevěřícně zopakoval Khajiit s pozvednutým obočím, „Lirwen Světluška, Rodlem Koulevál.“ mumlal nahlas zatím co štrachal ve své brašně kus papíru na které by vaše jména zapsal. Rada nyní došla až na tebe. Belwen měla co dělat, aby se nezačala smát.



Killiedan
(1/3)


SuperHunterCZ
Vyrazila jsi vyhledat velitelský stan. V doprovodu Ayrenn jsi šla téměř shodnou cestou jako poprvé. Když jsi zdálky spatřila stan bylo kolem něj na první pohled prázdno. Teprve až když jsi přišla blíže a vešla dovnitř spatřila jsi trojici válečníků. Všichni byly z Fearionovi skupiny a téměř všichni na sobě měli jen nejnutnější vybavení.

Prvním z nich byl Altmerký válečník. V tváři měl unavený výraz jakoby zrovna přišel z náročné hlídky. Tvář měl orosenou potem stejně tak jeho holohlavou hlavu. Vousy neměl. Druhým byl Bosmer, který měl obvázané pravé zápěstí a na tváři známky popálenin a posledním byl Khajiit oblečený do černé zbroje se symbolem Thalmoru. Z trojice působil jako nejvýše postavený.

---

Podívám se do stropu a zamyslím se, zda má smysl jít na její přednášku, byť bych tam zůstal na několik posledních (desítek) minut. Nakonec se rozhodnu, zavřu knihy a ty schovám do brašny.

Nasadím si ji na rameno, na záda pověsím hůl a kouknu na Erise, "Jdeš se mnou?".

Ať už odpoví jakkoli, odejdu do učebny, kde se zrovna koná přednáška magie Proměn. Ani nebudu klepat na dveře, jen lehce a tiše vstoupím do sálu a někde se posadím. Když nebude volno, postojím. Bedlivě budu sledovat profesorku a poslouchat každé její slovo. Jestli se zeptá, proč jsem přišel tak pozdě, řeknu, že jsem měl schůzku s jedním z lektorů a omluvím se za zdržení.

---

"Prosím vás, celá tahle situace je jedno velké nedorozumění, já jsem pěkně prosím Helmut Schnitzelnazi, určitě znáte měho strýčka barona Heinricha Schnitzelnaziho z Chorrolu, právě on mě vyslal na výpravu sem do Valenského lesa, abych se "zocelil".Dokaž mi že jsi pořádný chlapisko, nebo se nevracej, řekl mi. No a tak mě nenapadlo nic lepšího než požádat o pomoc místní cech válečníků a společně s nimi skolit pár monster. On totiž strýček tuze rád sbírá hlavy, měli byste vidět jeho sbírku má toho plný zámek, hlava kam se podíváte. No a jak vidíte právě si z téhle jeskyně jednu odnášíme. Netušil jsem že jsou tu vlkodlaci chráněná zvěř, klidně vám tu hlavu necháme, můžete si z ní třeba udělat polívku a my si půjdeme dál po svých nezní to skvěle?" s optimistickým úsměvem se zeptám důstojníka.

---

"Já jsem vlastně taktéž šlechtic svým způsobem, ale nebudu si to brát osobně ... Thalmor stejnak nesnáším, takže o jeho tajnosti se nemusíte bát. Jediná možnost by byla asi přes mučidla, ale raději bych se asi nechal zabít než mučit thalmorem ...Díky za pomoc, snad se tu nikdy nebude dít to co v chrámu v IC." pronesu, když okolo ní budu procházet. Když budeme venku, tak se otočím na Světlanu, "Dnes se ještě musím vrátit do Imperial City ... mám domluvenou schůzku na desátou večerní. Teleportuju se tam za nějakou dobu ... Vyučovat se v Brumě začnu tedy asi až zítra nebo pozítří. Nejspíš tedy nebudu muset psát ani dopis ... No to nevadí, pojďme zpět do města." Vyrazím ke stájím a ohlédnu se po čase, kolik je hodin.

---

,,Říkám jen, že tu ta možnost je, ale neřekl bych, že tu bude pobíhat za bílého dne." odpovím khajitce a vyčkám příchodu hostinského.

---

→ Tah 58.


ScorpionCZ
„Dobře. Jak myslíš, ale domluv se se svým učitelem, aby nečekal, že tu zůstaneš přes noc už dneska.“ odpověděla ti cestou Světlana. Došli jste ke koním, vyhoupli se na jejich hřbet a poté je pobídly směrem k Brumě. „Teleportem z hradu se můžeš kdykoliv dostat zpět na Univerzitu, ale nejprve bychom měli asi sehnat schopného zámečníka, který by ti vyrobil klíč. Belius zmiňoval, že se teleportační síň zamyká.“
(1/3)



Sarako
„Aha..“ vydechla nejistě, „Snad tu taky neběhá.“ dodala a opět se začala věnovat své činnosti. Obzvláště horlivě pracovala, když se vrátila Argonianka v doprovodu tlustého hostinského, kterým byl již starší, prošedlí Ork a vlasy svázanými do ohnu. Z úst mu koukal zlomený pravý zub.

„Konečně!“ spráskl ruce spokojeně a zahodil špinavý hadr k veškeré smůle dopadl zrovna do hrnce s polévkou a Argonianka jej ihned začala lovit vařečkou. „Už sem si myslel, že jste na nás zapomněli. Pojďte... Pojďte.“ pokynul ti, abys jej následoval hlouběji do kuchyně a poté otevřel padací poklop do sklepa, sám začal lézt dolů jako první. Bez jakékoliv zbraně.


Adrian_S
„Ale jo!“ zvolal po tvých slovech a přípravě. Společně jste opustili pokoj - Eris zamkl - a svižnější chůzí jste směřovali k učebně v níž se měla přednáška konat. Bez klepání jsi vešel do učebny a ihned se rozhlédl s cílem vyhledat volné místa.

Učebna se nijak zvláště neliší od té ve které jsi byl předtím. Lavice jsou podobně rozdělené a vyrobené ze stejného materiálu. Katedra se rovněž nachází na stejném místě. Jedinou na první pohled znatelnou změnou o proti předchozí učebně je množství obrazů a vitrín s učebními pomůckami. Profesorka byla stále oblečená do honosnějšího společenského oděvu, (Silverwoodová podobně jako Belius nosí jen velmi zřídka roucho, dávají přednost společenským oděvům) magickou hůl měla opřenou o katedru na níž se nacházelo několik knih, svitků a dalších pomůcek, které zjevně před vaším příchodem používala. Tabule byla popsaná, že už nebylo téměř kam psát. Přesto však Silverwoodová kouzlem ovládala křídu a zrovna se hodlala cosi napsat, ale váš příchod, ačkoliv byl velmi tichý ji vyrušil. Pohlédla na vás a ihned k vám promluvila přes celou třídu.
„Pane Fallene a Erisi. To vás nikdo nenaučil chodit přesně na přednášky?“ zeptala se s vážným výrazem na tváři, který nebyl nic obvyklého. Velmi často jej totiž střídala s otráveným výrazem. Jakmile jsi jí oznámil, že jsi měl schůzku s jedním z lektorů položila další, „S mým vědět s kterým? Nejste první ani poslední co chodí pozdě na přednášky. Jak mám přednášek, když mi sem furt někdo leze a ruší mě. Copak nejste schopni si nastudovat časový rozpis a snažit se přednášky stihnout včas a schůzky z kolegy si domlouvat ve volném čase?“ pokračovala s káravým tónem v hlasu.


Tondulín
Khajiit po tvé odpověděti pozvedl obočí a nevěřícně na tebe pohlédl. Tvář ti skrývalo kápě a tak nedokázal poznat tvář ani rasu, stáří nebo cokoliv jiného. „To vás strýček nevyzbrojil vlastní zbrojí, že na sobě máte šat povstalců a odboje?“ zeptal se. „A jestli mne paměť neklame tak v Cyrodiilu dávají šlechticové přednost titulu hrabě, hraběnka. Baron se využívá především ve Vysokoskalí.“ dodal poté a pohlédl na papíru.
„Piš si Do'Desi...“ ozval se muž stojící po jeho boku v plášti, „Belwen, Meldor a ten druhý je podle hlasu jeden z obránců Univerzity. Nemám pravdu?“ znělo dále zpoza helmy.

„Tarlow?!“ špitla tiše Belwen, ale přesto se její slova donesli až k dvojici důstojníkům neboť si muž sundal přilbu a stiskl jí pod ramenem. Skutečně se jednalo o Tarlowa, válečníka, který tě přemohl a zranil svou sekerou. Nyní před tebou stál několik metrů, plně ozbrojen s unaveným výrazem ve tváři.



Killiedan
(2/3)


SuperHunterCZ
Vyrazila jsi vyhledat velitelský stan. V doprovodu Ayrenn jsi šla téměř shodnou cestou jako poprvé. Když jsi zdálky spatřila stan bylo kolem něj na první pohled prázdno. Teprve až když jsi přišla blíže a vešla dovnitř spatřila jsi trojici válečníků. Všichni byly z Fearionovi skupiny a téměř všichni na sobě měli jen nejnutnější vybavení.

Prvním z nich byl Altmerký válečník. V tváři měl unavený výraz jakoby zrovna přišel z náročné hlídky. Tvář měl orosenou potem stejně tak jeho holohlavou hlavu. Vousy neměl. Druhým byl Bosmer, který měl obvázané pravé zápěstí a na tváři známky popálenin a posledním byl Khajiit oblečený do černé zbroje se symbolem Thalmoru. Z trojice působil jako nejvýše postavený.

---

"Mistr Globullus mě zdržel ve svém kabinetu dlouhou dobu, mistryně. Chtěl jsem odejít dříve, ale nebyla zkrátka možnost... Měl na srdci důležité a osobní věci." ukloním se na důkaz omluvy a počkám na reakci.

Pokud se "uklidní", klepnu na Erise, abychom rychle zapluli do nějaké lavice a bedlivě poslouchali.
Když ne... v duchu si pronesu, "No... to teda nezačíná dobře..."

---

Zastavím orka se slovy: ,,Počkej! Jestli jste toho upíra nezabili stříbrnou zbraní, nebo jste mu potom neusekli hlavu, může tam na kohokoliv z vás čekat. Bude jistější, když půdu první a ty mi budeš krýt záda. Jestli máš nějakou zbraň, tak si jí vezmi s sebou." Potom si vezmu ze stěny louči, nechám si jí zapálit a vydám se s taseným mečem následován orkem do sklepa.

---

Trochu bezradně se podívám na Belwen a dám jí tím najevo, že už by nebylo od věci použít ten lektvar. "To se nejspíš pletete, vaše jméno mi nic neříká." pouze stroze odpovím a počkám na reakci.

---

→ Tah 59.


ScorpionCZ
(2/3)



Sarako
Ork nic nenamítal. Vrátil se zpět a vytáhl z jedné z přihrádek nádobí větší stříbrný nůž se zdobenou rukojetí. Uchopil jsi louč a zamířil do sklepa v jeho doprovodu jako první. Sklep se skládal z podlouhlé chodby dělící se na čtyři další místnosti různých velikostí. Každá z místností měla vlastní dveře a zámek. Sotva jsi udělal několik kroků vpřed hostinský se zastavil a promluvil k tobě.
„Eh... Není to upír, ale potřebuji, abyste řekl, že je to upír.“ sáhl do kapsy u zástěry a vytáhl měšec, „Nebude to zadarmo.“ prosebně na tebe koukl, „Domluvíme se?“


Adrian_S
„Hmm...“ zaznělo z jejich úst a pohlédla na Erise, který celou dobu vymýšlel vhodnou omluvu, „No... Mě zase zdržel profesor Arterius. Protože jsem dělal blbosti na jeho přednášce kde za něj suploval profesor Benoch.“ zaznělo nakonec z jeho úst ačkoliv dost nepřesvědčivě. Silverwoodová, která očividně nebyla spokojena s vaší odpovědění ihned zvolala „Fajn. Běžte si sednout, ale bylo to naposled.“

S Erisem jsi usedl za nejbližší volnou lavici. Dunmer měl po svém boku novicku s dlouhými hnědými vlasy, kterou jsi potkal v knihovně společně s Mirabelle.
„Čau... Serano.“ šeptl tiše Eris a Novicka mu kývla hlavou na pozdrav, „Kde jsme?“ zeptal se a když mu odpověděla ihned vytáhl učebnici a začal listovat, „Sedmá strana.“ řekl tak, aby jsi ho slyšel.

Silverwoodová se mezitím soustředila na své kouzlo a pomocí telekineze pokreslila poslední volné místo na tabuli kresbou gesta a kouzelnou formulkou. „Všichni si tohle kouzlo zapište do deníků. Budu ho vyžadovat v případě, že budete dělat ověřovací zkoušky. Pokud nebude dělat ověřovací zkoušky z této magie. Tak se mu stejně nevyhnete, protože ho budu stejně požadovat. Obzvláště od vás dvou co jste přišli pozdě.“ hodila pohled směrem k vám a pak se rozhlédla po třídě.


Tondulín
„Heh... Máte štěstí.“ promluvil k vám Tarlow, „Prokázali jste vesnici Marbruk službu. Zabili jste bestii, která ohrožovala její obyvatele a obchodní stezku. Správně bych vás měl zabít hned na místě, protože jste vzbouřenci a s těmi Thalmor slitování nemá. Jenže!“ zvolal již s trochou energie v hlase, „Jsem v první řadě obyvatel města Marbruk, otec a teprve až potom příslušník Aldmerského spolku.“ udělal několik kroků vpřed, pootočil se a pohlédl na připravené válečníky, „Algnire, Helione, Dangore?“ jednotlivě koukl po každém z jmenovaných válečníků, „Vy jste rovněž se mnou trhnu-li hrůzou kdykoliv jste dostali před bojem v Hammerfellu dopis ve kterém zmiňovali vaše milující rodiny tuto bestii.“ prstem ukázal na hlavu vlkodlaka, „Moc dobře jste věděli, že místní posádka nebude 'plýtvat' válečníky na lov nějakého vlkodlaka a cech válečníků se toho bez finanční odměny neujme a nyní? Nyní je konečně bestie mrtvá a vy chcete zabít - zajmout zachránce vašich rodin?“ odmlčel se a jeho hlas byl opět pln únavy, pravděpodobně z cesty, „Z pravomoci důstojníka a zástupce velitele Marbruku uděluji této čtveřici milost. Krátkou milost. Mohou bezpečně odejít, ale při dalším střetu se jim již milosrdenství nedostane.“
„Tarlowe, tohle přec-“ zaprotestoval Khajiit, ale byl opět umlčen mávnutím ruky.
„Ne. To je mé konečné rozhodnutí.“ odepnul z opasku objemnější měšec a vykročil k Belwen, „Odměna za hlavu a za dobře odvedenou práci.“ řekl v momentě kdy stanul v její blízkosti.
„Díky...“ vydala ze sebe Belwen nejistě a převzala měšec. Tarlow si jí chvilku prohlížel a bylo na jejich očním kontaktu znát, že se velmi dobře znají. Nakonec se však mlčky otočil a zamířil zpět ke Khajiitovi, který neochotně uposlechl rozkazu a nechal stáhnout válečníky. Ihned poté se všichni rozešli ke svým koním. Zůstal akorát Tarlow, který pohlédl na zraněného Bosmera.

„Zradil jsi své přátele za pár mincí. Kam se to naše společnost dostala?“ promluvil k němu mírně nakloněn. „Takto je nemilosrdně předhodit vlkodlakovi a pak utéct a naprášit trojici, která je chtěla zachránit.“ pokračoval a hleděl do tváře zraněného, „Je mi z tebe špatně.“ pronesl zhnuseně Tarlow a napřímil se, „Je váš.“ zvolal k vám a pak odkráčel ke svému koni, aby následoval ostatní.



Killiedan
Spatřil jsi před sebou skupinku stráží jak odnášejí na nosítkách raněné legionáře Vysokoskalské legie. Když jsi konečně minul poslední uličku s odbočkou spatřil jsi před sebou sídlo rodu Valeriů. Následky tvého kouzla byly již zcela odstraněny a legionáři před domem zcela zmizeli. Pravděpodobně se stáhli do domu.
(3/3)


SuperHunterCZ
Vyrazila jsi vyhledat velitelský stan. V doprovodu Ayrenn jsi šla téměř shodnou cestou jako poprvé. Když jsi zdálky spatřila stan bylo kolem něj na první pohled prázdno. Teprve až když jsi přišla blíže a vešla dovnitř spatřila jsi trojici válečníků. Všichni byly z Fearionovi skupiny a téměř všichni na sobě měli jen nejnutnější vybavení.

Prvním z nich byl Altmerký válečník. V tváři měl unavený výraz jakoby zrovna přišel z náročné hlídky. Tvář měl orosenou potem stejně tak jeho holohlavou hlavu. Vousy neměl. Druhým byl Bosmer, který měl obvázané pravé zápěstí a na tváři známky popálenin a posledním byl Khajiit oblečený do černé zbroje se symbolem Thalmoru. Z trojice působil jako nejvýše postavený.

---

"Aspoň jsme pošetřili lektvar." Usměju se. "Co je zač tenhleten Tarlow? To už je podruhé co mi "udělil milost" přijde mi nějak moc poctivý, ve srovnání s ostatními důstojníky Thalmoru." zeptám se Belwen zatímco půjdu ke koni.

---

"O jaké kouzlo jde, mistryně?" zeptám se, "Abych věděl, jak si to mám poznačit v deníku..." počkám si na odpověď a rychle si budu psát všechny poznatky, co jsou na tabuli.

---

,,Dobrá, kolik tedy nabízíš?" odvětím orkovi.