The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal hRDLA dne 24.07.2012 12:44

Ayeryn se podíval na dveře do Elenweniny pracovny. Nyní už mu nic nebránilo, aby vešel dovnitř a skoncoval celou tuhle šaškárnu. Očistil si dýku, pomalu otevřel dveře a vešel dovnitř. Nejdříve ho oslnilo světlo, které dovnitř vpouštělo jediné okno, ale když se rozkoukal, uvědomil si, že tu velvyslankyně nikde není.

Místnost byla prázdná, nikdo tu nebyl. Ayeryn popošel dopředu směrem k pracovnímu stolu u okna. Už se chystal podívat se za něj, jestli se tam náhodou neschovává, když tu za sebou něco uslyšel. Otočil se akorát, aby mohl vykrýt útok Elenweninou dýkou. Jak se ukázalo, velvyslankyně celou dobu čekala vedle dveří na správnou příležitost k útoku.

Poručík měl však rychlé reflexi a útok velvyslankyně jistě vykryl. Velvyslankyně ztratila moment překvapení a bylo jasné, že jí Ayeryn jakožto lepší šermíř rychle přemůže. Elenwen však bojovala dál, šlo jí přeci o život.

Udělala pár výpadů, kterým se Ayeryn bez problému vyhnul. Osudovým jí byl její pokus o zapíchnutí, kdy Ayeryn uhnul stranou, chytil jí ruku s dýkou za zápěstí a loket a kolenem jí kopnul přímo doprostřed předloktí. Ozvalo se křupnutí a Elenwen upustila dýku na zem. Sama se zapotácela, ztratila rovnováhu a spadla do zadu. Při pádu se praštila do hlavy o svůj pracovní stůl a její bezvládné tělo se sesunulo na zem.

Ayeryn viděl, že ještě dýchá a chystal se dokončit práci, když v tom se otevřely dveře a v nich stál jeho voják, který je měl hlídat. Vypadal vyděšeně. „Pane, něco se děje. Dole se ozývají nějaké zvuky.“ Byla to pravda. Z dolních pater budovy se ozývali zvuky boje.

Ty zničehonic utichli a byly slyšet kroky nahoru po schodech. Ayerynovi i jeho vojákovi bylo jasné, co se stalo. Dostali jeho vojáka u hlavních dveří a teď si jdou pro ně, musí odsud pryč. Ayeryn se ještě podíval na velvyslankyni v bezvědomí a říkal si, jestli jí přeci jen nemá zabít. Odpověď se dostavila sama, Elenwenini vojáci už byly v druhém patře a běželi směrem k nim.

Ayeryn otevřel okno a podíval se dolů. Byla to velká výška, však jsou ve druhém patře. Musel vymyslet, jak se dostanou dolů.

Zatímco přemýšlel, jeho voják zatarasil dveře do pracovny velvyslankyně její pracovním stolem. Musel ale u něj stát a tlačit na něj, protože Elenwenini vojáci se snažili vší silou vyrazit ty dveře.

Ayeryn musel spěchat, dveře už dlouho nevydrží. Otevřel skříň, která se nacházela v rohu místnosti, a začal z ní vyndávat Elenweniny šaty. Voják na něj nechápavě koukal, ale Ayeryn mu naznačil, ať se radši věnuje dveřím. Zatímco voják držel dveře, Ayeryn začal šaty svazovat k sobě.

Když jich měl svázáno dostatek, přivázal jeden konec provizorního lana ke klice u dveří a druhý vyhodil ven z okna. Poté se pevně oběma rukama chytil a přehoupl se přes parapet. „Doufám, že když má Elenwen tolik hadrů, tak že nejsou dělané z nějakého nekvalitního materiálu. Ale co mi zbývá.“ Řekl a začal se spouštět.

Jakmile byl dole, zapískal na svého vojáka, ať ho následuje. Ten musel být velice rychlý, jelikož jakmile přestal držet dveře, tak se dovnitř nahrnuli vojáci velvyslankyně. Voják skočil ven z okna a za letu se chytil šatů. Sice přistál na zadku, ale alespoň byl živý.

Museli si pospíšit, než se spustí poplach. Běželi směrem k vězení a doufali, že to druhá skupinka zvládla. Dávali si ale pozor, aby je nikdo nezahlédl, nechtěli vyvolávat podezření.

P.S.: Pokud se vám díl líbil, nezapomeňte kliknout na "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.

Přidal hRDLA dne 27.07.2012 21:01

#13

Za budovou vězení už stála Berenorova skupinka. Už z dálky Ayeryn viděl, že všichni přežili a mají sebou i Nariena. Ten sice pokulhával na místě, ale jinak se zdál být plný sil. Když k nim Ayeryn s vojákem dorazili, Narien se jich hned zeptal. „Dobře, že jste tady, už jsme mysleli, že to nezvládnete. Počkat, neměli jste být náhodou tři? Co se stalo? Je velvyslankyně vůbec mrtvá?“

Ayeryn popadl dech a začal to vysvětlovat. „Je mi líto, ale celé se to pokazilo. Skoro jsme jí dostali, když do budovy vtrhli vojáci a zabili jednoho z mých mužů. Nám dvou se podařilo jen tak uniknout.“ Narien si povzdechl a chytil se za hlavu, ale Ayeryn pokračoval. „Nyní se musíme dostat z půdy ambasády, už nás určitě hledají. Je jen otázka vteřin, než spustí poplach. Ale vůbec jak. Vchody budou hlídané a tu obří zeď jen tak nepřelezeme.“

Narien zakroutil hlavou a v rukou si vytvořil nějaká kouzla. „Vy mě neustále podceňujete poručíku.“ Řekl a srazil otevřené ruce k sobě. Všech osm elfů zakryla oslňující záře a už se nadále nevyskytovali na půdě ambasády.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Do háje. Jsme ve Skyrimu, v nejstudenější zemi celého Tamrielu. To je problém sehnat led!?“ Velvyslankyně už se začala rozčilovat. Seděla ve své kanceláři a zatlačovala si bouli na hlavě. Štvalo ji, že léčitelé dokážou scelit zlomenou kost, ale ránu do hlavy nikdo z nich vyléčit nemohl. Teď jí třeštila hlava a navíc jí nikdo nedokázal sehnat led.

Už pomalu vzdávala naději, že jí někdo přinese ten led a tak se raději začala shánět po kapitánovi stráží. Ten čekal hned za dveřmi, a jakmile ho Elenwen zavolala, přiběhl. „Co potřebujete paní? Děje se něco?“

„Jak pokračuje pátrání? Už jste ty parchanty našli?“ Zeptala se velvyslankyně. Už vypadala dost nervózně. Narien a jeho lidi se jí v jednom týdnu pokusili dvakrát zabít a ona dostala jen jednoho z jeho mužů a zbytku se podařilo uprchnout. Navíc jí banda rebelů vyzabíjela celou osádku vězení, tedy asi deset mužů.

Kapitán se nervózně podrbal na nose. „No, víte… my tak trochu vůbec nevíme, kde je hledat. Od té doby co se teleportovali, o nich nikde není ani slyšet. Dokonce i naše tajné zdroje mlčí.“

„No to si ze mě děláte srandu! Vždyť je to tlupa elfů ve zlatých zbrojích. Těch si určitě musel někdo všimnout! Raději mi běžte z očí, než vás nechám pro neschopnost pověsit.“ Kapitán vyděšeně vyběhl z místnosti.

Elenwen naštvaně praštila pěstí do stolu a křikla na strážného, co hlídal u dveří. „Do dvou hodin tu chci mít Krevola a jeho partu.“ Voják pokývl a odešel.

Krevol a jeho parta byla banda nebezpečných lovců odměn, která se skládala z bojovníků, zlodějů, vrahů i mágů všech možných ras. Vůbec se nezajímali o politickou situaci, bylo jim jedno, jestli je jejich země v ohrožení. Je zajímali spíše peníze. Ve Skyrimu ještě své jméno vydobyté neměli, ale v jiných zemích byli známí jako skvělí bojovníci, které ještě nikdo neporazil.

Elenwen moc dobře věděla, že nemůže veřejně vypsat odměnu na lidi, kteří jí sloužili, protože by Říše nebo Bouřné Hávy mohly něco vytušit. A to poslední co chtěla, byla armáda klepající na dveře její ambasády.

Při cestě na oběd potkala kapitána, který se jí snažil vyhnout, ale nějak se mu to nepovedlo. Elenwen mu naznačila, že s ním chce mluvit. „Kapitáne, mám pro vás jiný úkol. Jelikož je jasné, že na uprchlíky nestačíte, najala jsem Krevola. Od vás potřebuji, abyste osobně prověřil každého obyvatele této ambasády. Taky je důležité, aby se informace o nedávných útocích odsud nedostala. Je to jasné?“

„Ano paní, hned se do toho pustím.“ Odpověděl kapitána a zatím co odcházel, říkal si, že ty útoky na velvyslankyni mohli mít něco společného i s jejím chováním.

P.S.: Jestli se vám dnešní díl líbil, a pokud chcete další, klikněte na "kvalitní příspěvek" a napište komentář.

Přidal hRDLA dne 31.07.2012 19:35

#18

Decanus utíkal po kamenné cestě lesem. Na jeho hlavu dopadalo světlo odrážející se od obou měsíců. Decanus, postarší Imperiál, avšak stále dobře stavěný už byl dosti vyčerpaný. Stromy už začínali řídnout a v dáli byla vidět do výšky se tyčící se věž Imperial city. V Decanusovi už svitla naděje, že se nakonec dostane do bezpečí. Ta však zhasla stejně rychle, jako se objevila, když se nedaleko ozvali zvuky kopyt.

Decanus se otočil a uviděl alespoň deset postav na koních, jedoucích za ním. Zatnul zuby a zrychlil, už byl na pokraji mdlob. Jenže proti jezdcům na koních neměl šanci, během pár vteřin ho dohnali.

Už byl zoufalý, a tak vybočil z cesty a vběhl mezi stromy, jenže než stihl uběhnout deset metrů, jezdci už ho obklíčili. Utvořili kolem něj kruh a pomalu se přibližovali. Bylo jich kolem dvaceti, téměř samí muži, až na jednu Lesní Elfku v tmavé zbroji. Z kruhu pronásledovatelů vyjel Ork na statném hnědákovi a promluvil chraplavým hlasem na Decanuse. „Decanusi Legiusi, z rozkazu nejvyššího arcimága vás zatýkám, jste obviněn z praktikování zvrácených přeměn. Bude spoután a odveden do věže na půdě univerzity.“

„Ale t-t-to nemůžet-te, oni na mně budou dělat pokusy. Já mám ženu! Nechte mě být, já nechci nikomu ublížit. Už to přichází, měli jste mě nechat, dokud jste mohli. Áááááá!“ Decanus začal řvát a křečovitě se svíjet. Po chvíli jeho řev zanimálněl a zněl jako zvířecí. Začali mu narůstat svaly a z kůže mu rašila černá srst. Obličej se mu protáhl a vyrostli mu tesáky. Místo nehtů měl nyní drápy. Změnil se vlkodlaka a než stačili žoldáci zareagovat, skočil po jednom z nich.

Krevol, statný Ork v těžké orkské zbroji, ani ostatní žoldáci neztráceli nervy. Seskočil z koně, z poutka u boku vyndal svůj ocelový palcát a šel zezadu k vlkodlakovi, který byl nyní zaměstnán Bretonem, co na něj sesílal proud ohně.

Nějaká ruka ho však zastavila, byla to ona Lesní Elfka. Jmenovala se Ulanda, pravá ruka Krevola. Na to jak byla mladá, bojovala velmi dobře a byla značně inteligentní. Díky tomu si rychle vydobyla své místo ve společnosti žoldáků.

Nyní stála ve své tmavé kožené zbroji vedle Krevola a levou rukou mu svírala rameno. „Pane, když dovolíte, já se o něj postarám.“ Krevol přikývl, Ulanda vytasila své dva meče a rozeběhla se k vlkodlakovi. Vlkodlak, který se stále věnoval mágovi, si jí ani nevšiml a dal jí možnost zaútočit.

Skočila mu na záda a zabodla mu do nich oba meče. Decanus se začal zmítat, ale Ulandu to nevyvedlo z rovnováhy a vyhoupla se mu na záda. Vyskočila do výšky a při dopadu mu zapíchla čepele obou mečů do lebky. Vlkodlak se mrtvý zhroutil k zemi.

Krevol přistoupil k zadýchané Ulandě a poplácal jí po zádech. „Dobrá práce. Vy ostatní ukliďte mrtvolu toho amatéra, co umřel. Pak usekněte tomu zvířeti hlavu a hoďte jí do pytle. Vyrážíme do Imperial City pro naší odměnu, ale dlouho se tam nezdržíme. Zítra ráno vyrážíme za prací do Skyrimu, takže se zařiďte, a ať jste ráno připravení.“

P.S.: Pokud se vám tento díl líbil, nezapomeňte kliknout na "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.