---

Rozhodně je zajímavé jednou se dívat na svět očima Thalmoru
jen hezky pokračuj :D

---

Mrtvé to tu ještě asi zůstane a jak už bylo řečeno tak do vydání dawnguardu určitě potom se to zase rozjede lidi se budou ptát a zase to sem bude naskakovat :). Teď taky čtu většinou jenom deníky. Ale počkejte si na dlc a zase to tu bude žít :).

---

to máš pravdu :D ale aj tak to tu žije

---

Dokud tu někdo je, tak to tu alespoň přežívá :)

---

Už hodně dlouhou dobu přemejšlim že bych taky něco začal psát nějakej ten deník. Momentálně není ani co pořádně hrát :) tak že bych se do toho zakousl. Ale nejdřív si to musim promyslet :)

---

kým to budú taký ukecaný ludia ako mopidu a taký dobrý spisovatelia ako dragonozzy a hRDLA tak to tu nikdy nezomrie.

---

Jakmile sem viděl že píšeš změnil sem si to :D a promiň špatně sem si to vyložil :|

---

Astere, myslím, že je hlavně na tobě, jestli začneš psát nebo ne. To by nemělo být na přání nikoho, jen na tvůj vlastní popud. Jinak to není ono. Jen říkám ;)

---

Začínalo pršet, vojáci už byli unavení po dlouhém pochodu a ještě ke všemu se zvedla mlha. Naštěstí už v dáli viděli tyčit se Dračí síň, což značilo, že za pár minut už budou před branami.

Poručík si však uvědomoval, že budou muset být velmi opatrní, jelikož jarl Bílého Průsmyku sice nebyl s Bouřnými Hávy, ale nebyl ani s Imperiální legií. To komplikovalo situaci, protože nikdo nevěděl, co by se mohlo stát, kdyby Ayeryn nakráčel se svými muži do města.

Plno zdejších obyvatel totiž Thalmor a Altmery obecně nesnášel. Ayeryn nikdy nepochopil proč, vždyť jeho vláda jim všem přinesla mír.

Jednotka se utábořila v lese nedaleko města, poblíž byla dnes již zničená západní hlídková věž. Oheň se ale rozdělat neodvážili, mohla by je zahlídnout hlídka z Bílého Průsmyku.

„Pane, jestli se mohu zeptat, máte nějaký plán, jak se dostaneme do města, aniž by někdo poznal, že jsme s Dominiem?“ Zeptal se Ayeryna jeden z jeho mužů. To však Ayeryn nevěděl. Přemýšlel o tom, už od odchodu z ambasády a do teď nic nevymyslel. Přemýšlel nad mnoha různými způsoby, napadla ho možnost použít kanály, přelézt zeď, převléci se za strážné nebo tam prostě vtrhnout a všechny pozabíjet. Ani jedna z těchto možností nepřipadala v úvahu, protože by se neobešly bez mrtvol a Dominium zatím o žádné spory se Skyrimem nestojí.

„Pozor, někdo sem jde. Všichni se schovejte.“ Šeptl jeden z vojáků a ostatní bleskurychle zalezli do křoví, vylezli do korun stromů nebo se schovali za kmeny. Nikdo nevěděl, co čekat, mohl to být stejně tak troll i zajíc.

Po chvíli se však zpoza jednoho stromu vynořil pískající si Nord s lukem a šípy, který se vracel z lovu, protože měl přes rameno přehozeného mrtvého zajíce a bažanta. Nevypadl ale, že by si něčeho všiml. Proto byl nejspíše tak překvapený, když se kolem něj objevilo osm po zuby ozbrojených vojáků Thalmoru. Nord ihned odhodil luk a začal koktat. „J-J-Já nejsem pytlák. Mám povolení zde lovit. P-Prosím nezabíjejte mě.“

„Mlč, Norde, nikoho nezajímá, jestli tady pytlačíš nebo ne. Jsme tu kvůli vyšším zájmům. Musíš nám pomoci, musíš zajít do Bílého Průsmyku a najít tam Redguardku jménem Saadia a přivést jí sem. Bohatě se ti odměníme.“ Navrhl Nordovy Ayeryn, ale ten při zmínce jejího jména jenom sklopil zrak do země. „Saadia… vy to nevíte? Je mrtvá.“ „Mrtvá?“ Sakra!“ Zaklel poručík. „Ano, je to tak. Zabil ji nějaký parchant Redguard. Zarath se tuším jmenoval.“

Poručík se chytil za hlavu. Tenhle chlap mu komplikuje život i po smrti. Pomalu se mu však začal v hlavě rodit náhradní plán, bez kterého by to ani nešlo, jelikož se nemůže vrátit, dokud to nějak nevyřeší. Nechal však Norda pokračovat v naději, že mu prozradí nějaké další věci.

Jestli chcete další díly, nezapomeňte dát kvalitní příspěvek.

---

Je to super z jiného úhlu pohledu :D

Jenom dotaz, vadilo by ti nějak spojit naše deníky? Jako ne úplně, ale občas udělat tu a tam nějakou zmínku.
Jestli by ti např. Nevadilo že Zarath je teď oživený Princem, nebo že by se v tvojí povídce objevil Fark a měl s tvým Thalmorem nějaké nevyřízené účty :D

Jinak super

---

Děkuji a nevadilo. Občas tam určitě hodím nějakou narážku popřípadě zapojím některou z tvých postav do příběhu. Ty máš samozřejmě mé povolení udělat to samé.

---

„Byli jsme se Saadií blízcí přátelé, něco jako bratr a sestra. Spřátelili jsme se hned první den, co se objevila ve městě. Zvláštní je, že jsem jí nikdy nemiloval v tom slova smyslu, jaký si každý představí, byla to spíše sourozenecká láska. Co bych za to dal, kdybych se mu mohl pomstít.“ V Nordových očích se objevila nenávist.

To byl ten okamžik, na který Ayeryn čekal a promluvil. „No vidíš, a my zrovna Zaratha hledáme pro vraždy a loupení. Je to bandita, který stále uniká spravedlnosti. Ale s tvou pomocí bychom ho mohli dostat a spravedlivě ho potrestat.“

Nord se na chvíli zamyslel. „A jakou roli v jeho dopadení hraju já?“ Poručík zvedl ukazováček. „Stačí, když nám sem přineseš z jejího domu všechny dokumenty, mapy, dopisy a vůbec vše, co vypadá důležitě.“ Navrhl Ayeryn, ale Nord se na chvíli zarazil. „To budu mít co dělat, ta toho tam vždycky měla.“ Řekl a odešel. Při odchodu vypadal celkem šťastně, konečně se dočká své pomsty.

Ayeryn a jeho muži se utábořili na mýtině uprostřed lesa. Přeci jen stačilo jen čekat, až přijde Nord, nakonec lhaní není tak špatná věc. Odložili si věci a zbraně, jelikož nehrozilo žádné bezprostřední nebezpečí. Poručík nechal jednoho muže hlídat u cesty, aby ostatní upozornil, až se bude Nord vracet nebo se po cestě bude blížit někdo jiný. Voják z toho moc nadšený nebyl, ale rozkazy plnit musel.

O pár hodin a pár poplachů později, když na mýtinu opět přiběhl hlídkující elf, se všichni začali zvedat a schovávat se v domnění, že jde hlídka nebo nějaký obchodník. Voják ale začal mávat rukama, že je to dobré a za ním se ze stromů vynořil Nord s batohem a plnou náručí všelijakých papírů.

Ayeryn se usmál. Už ani nečekal, že se Nord objeví. Bál se totiž, že zalarmoval stráže. Asi tisíckrát si v hlavě opakoval taktiku, zrakem přejížděli terén a hledal nejvhodnější místo, kde by se se svými muži mohl bránit případnému útoku.

„Promiňte, že jsem se tak zpozdil. Musel jsem se nejdříve vůbec do jejího pokoje dostat a poté jsem si musel dát pozor, aby mě nikdo nezahlédl. Taky mi docela dlouho trvalo, než jsem našel nějaký batoh, do kterého bych většinu uložil. Saadia byla evidentně velmi pilná, když toho tam měla tolik.“ Oznámil zadýchaný Nord.

„A jste si jistý, že je to opravdu všechno?“ Zeptal se nedůvěřivě Ayeryn. „Ano, nic víc už tam opravdu nebylo.“ To Ayerynovi stačilo.

Nordovy však ne a proto se zeptal. „A co má odměna, něco jste mi slíbili. Já také musím z něčeho žít.“ Ayeryn zahleděný do papírů jen odepnul měšec z opasku a hodil mu ho. Poté se zvedl a přišel k Nordovy blíž. „Víš, tohle je velmi tajná mise a bylo by opravdu špatné, kdyby se o ní někdo dozvěděl.“ Nord se polekal. „N-n-nebojte, nikomu nic neřeknu.“ „To ti věřím, ale přeci jenom si musíme dávat pozor.“

Muži bylo jasné, co ho čeká, ale i přes to se pokusil dát na útěk. Neměl nejmenší šanci, ani se nerozeběhl a už mu v krku vězel elfský meč. „To by bylo. Teď tu mrtvolu odneste dále do lesa, tam už se o ní postará zvěř.“ Řekl svým mužům poručík.

Když se postarali o mrtvolu, vydal Ayeryn rozkaz k pochodu a pozvolna se vraceli k Thalmorské ambasádě.


Pokud se vám tento díl líbil a chcete další, určitě nezapomeňte dát kvalitní příspěvek.

---

tí sú teda dobre krvilační. :D like

---

Nudil jsem se tak jsem si četl všech 23 dnů deníků+ ten zbytek a řeknu ti bolí mě oči a máš talent (Na spisovatele namáš, jak tady někdo píše, sorry, ale jeeinak fakt cool)

Já taky píšu příběhy (O dost horší než ty tvoje, ale píšu :D ) a vim jaké je to zkamání, kdž ti nikdo nereaguje na příspěvek máš 100 chutí to vše smazat a vykašlat se na to, ale nedělej to máš to fakt hezký ;)

---

Díky, já jsem už pochopil, že oni se ty lidi časem vypíšou. Spíš člověka demotivuje, jak padá sledovanost - dá se to celkem vypozorovat na počtu kvalitních příspěvků.

---

tak ja kvalitné prípevky nedávam hlavne preto lebo sa tak ponorím do príbehu že úvahy o tom čo si napísal mi zarazí až poznámka :D a potom na to už zabudnem

---

teda já moc deníky nečtu :P ale tohle je opravdu good :D ty bys měl napsat knihu , tak a nakonec řeknu : líbylo se mi to :D piš prosím dál ;)

---

„Rozchod.“ Zavelel zástupce Narien směrem k Ayerynovi, který hned na to vypochodoval z pracovny a zavřel za sebou dveře.

„Ach.“ Povzdechl si Narien a posadil se do své dřevěné židle. „Takhle to dopadá, když pošlu imbecilit udělat naprosto primitivní úkol. Jsou z toho jen problémy. Nejsou schopní přivést ani jednou obyčejnou Redguardku a místo ní přivezou stohy papírů a map. Nejhorší na tom je, že s nimi nemůžu dělat nic jiného, než je strašit. Velvyslankyně o tom nic neví, rozkazy chodí mě a ne jí. Co já si sakra počnu? Vždyť jsem měl mít živého Redguarda a místo toho mám jenom dva mrtvé a kopu papírů.“

Zástupce už z toho byl opravdu na dovolenou, jelikož se mu hroutil celý plán. Opřel si hlavu do dlaní a chvíli takto setrval. Po nějaké době, kdy už ho začaly ruce tlačit a rozložil na svůj stůl z tmavého dřeva papíry, které mu přinesl Ayeryn místo Saadie. Ve směs to bylo jen nějaké účetnictví a soukromé dopisy.

Po chvilce prohrabování se spoustou papírů se zarazil nad jedním svazkem. Svazek se jmenoval “Předci, Koruny a taktika vojsk městských států“, byl nějakých 50 let starý, ještě z doby před Velkou válkou, ale vypadal netknutý. Saadia ho musela schovávat hodně dlouho.

Tenhle svazek se ovšem hodil Narienovi více, než komukoliv. Měl totiž za úkol zajmout živého Redguarda, aby se jeho nadřízení na Letních ostrovech mohly něco dozvědět o taktice jejich vojsk. Problém byl v mentalitě Redguardů, ti by jen tak něco neřekly, ale tento problém se vyřešil sám díky onomu svazku. Navíc asi sto stránkový svazek zřejmě pojednával i vztahu dvou frakcí v Hammerfellu.

Koruny a Předkové byly až do Velké války, která je sjednotila, znepřátelené Redguardské frakce. Každá ovládala půlku země a snažila se dobýt tu druhou. Jejich hlavní rozpor byl v přesvědčení, v přesvědčení o tradicích. Zatímco Koruny zastávaly názory, že by se Redguardi měli držet tradic z jejich původního světa – Redguardi jsou původem z kontinentu Yokuda, který byl zničen přírodní katastrofou -, tak předci i navzdory jejich názvu jsou pro nové tradice. Tento konflikt nakonec vyústil až ve vojenský konflikt, který zastavila až Velká válka, kdy se tyto dvě strany spojili, aby společně bojovali proti Thalmoru. To se jim podařilo a tak získal Hammerfell nezávislost.

Takže Narienovi ani nevadilo, že nemá živého Redguarda, protože tohle bylo daleko lepší. Nyní už stačilo jen počkat na další rozkazy z Letních ostrovů o dalším postupu při plnění jeho poviností.

P.S.: Kdo chce další díl ať dá kvalitní příspěvek.
Proč už nejsem oblíbenej? :( Whirte, nevíš o tom náhodou něco? :D

---

Počkej, to doženu, další části si dočtu potom, teď ti jdu prozatimně přidávat na oblíbenosti ;)

---

Díky :D