Přidal
chill dne 03.06.2017 00:09
#3
Nu dobrá, přečetla jsem si to celé a asi budu první, kdo bude mít poměrně negativní kritiku. Nechci tě tím odrazovat od psaní, ale přece jen si myslím, že bys měl mít pár věcí, od kterých se odpíchnout.
Příběh: Velice přímočarý a hlavně takový strohý. Jednoduché příběhy mám ráda, ale tady mi nepřijde, že to směřuje za nějakým cílem. Spíše se hlavní hrdina tak trochu potácí Skyrimem, objevuje Ameriku (vskutku, každý kovář ve Skyrimu - a vlastně i v Cyrodiilu, kterým z Argonie určitě prošel - prodává malachit a skleněné zbraně, ale on jakožto zkušený bojovník to nikdy neviděl... wow) a dělá, co je zrovna nasnadě. Toto je jen můj názor, ale podle mě by příběh měl mít směr, který by se měl čtenáři zezačátku alespoň naznačit.
Postavy: Asi tvá největší slabina. Všechny jsou totiž úplně stejné. Všechny mluví stejně, chovají se stejně, reagují stejně. Brynjolf ze hry by nikdy nebyl vyjevený, že mu hrdina ukradl dýku nebo že ho odposlouchával. Naopak by sršel vtipem a komentoval něco na styl že tušil, že vrána k vráně sedá, nebo tak něco. Vex by nikdy neřekla nic jako
"Zabme ho už," spíše by řekla něco ve stylu "Nechte mě ho konečně vykuchat." Mjoll by naopak nikdy nepoužila slovo
"zdrhat", je to čestná obránkyně zákona a vyjadřuje se dost učebnicově. Jedinou výjimkou asi byla Kirava, která trochu vystoupila svou prohnanou reakcí, za to máš mou pochvalu.
Můžeš mít špatný příběh, špatné popisy, špatnou gramatiku... ale postavy, ty musí být dobré. Jakmile nejsou dobré postavy, tak celý příběh zešedne a ztratí hloubku. Doporučuji hodně číst knihy a nad postavami se zamýšlet. Z fantasy klasika Tolkien, Pratchett, Rowlingová, povídky od Sapkowského. Z klasické literatury má třeba velice zajímavé postavy Čapek. Nebo třeba Betty MacDonaldová. Je taky moc zajímavé sledovat, jak který autor své postavy vykresluje, protože každý to dělá trochu jinak a pokud si mezi tím najdeš průsečík, který ti vyhovuje, tak máš v podstatě vyhráno.
Styl: Snažíš se prokládat popisy dialogy a naopak. To je dobré, dává to příběhu dynamiku. Přesto mi ale přijde, že by se mnohé věci daly vyjádřit lépe a méně... krkolomně. Spousta frází zní velice nepřirozeně a ztěžují čtení. Dám pár příkladů...
"V jejích krásných očí byla vidět zlost a závist," - nu, a copak Brynjolfovi záviděla? :)
"Její pohled si mě prohlížel..." jak si tě může prohlížet pohled? Můžeš tam dát oči. Nebo to zaonačit jiným způsobem. "Hleděla na mě svýma pomněnkovýma očima..." "Její oči mě upřeně sledovaly..." "Prohlížela si mě se zájmem ve tváři..." je hodně způsobů a možností, které přirozené jsou. Opět. Čti literaturu a analyzuj.
"Ze své ruky sundal překrásný šperk, který mi nabízel, netušil jsem, jestli mě chce jen zase obalamutit nebo jestli to myslí vážně." Jak bych si to představovala já: "Ze své ruky sňal překrásný šperk a nabídl mi jej. Netušil jsem, zda mě chce zase jen obalamutit, nebo to myslí vážně." Proč? "Který" v této větě zní, jako bys ten šperk popisoval. Donutilo mě to při čtení zastavit se a zamyslet se - a to nechceš, aby ti čtenáři dělali. V druhé větě mi vadí jen opakování "jestli", to je zbytečné a opět to znesnadňuje čtení.
"Chvíli jsem čekal, co podnikne, její nepřátelská tvář na mě civěla." - opět - tvář neciví, civí člověk nebo oči. Navíc tady je ta druhá věta trochu zvláštně zakomponovaná, člověku úplně nedojde, co se tím snažíš říct. Asi že na něj upřeně bez hnutí zírala a on čekal, co se stane... ale v tomto případě by bylo lepší věty prohodit, aby to lépe navazovalo. "Upřeně na mě zírala a já čekal, co podnikne." Anebo přidat spojku: "Čekal jsem, co podnikne, neboť na mě upřeně zírala." Ale to už trochu zavání zmatenými myšlenkami.
"naklonil se ke mně blíže a já ucítil jeho dech, který nebyl zkažený" - tuhle přívlastkovou větu vůbec nechápu. Přemýšlím, co tím chtěl básník říct. Věta by klidně mohla končit za slovem "dech", ale pokud má pokračovat, bylo by lepší tam mít něco smysluplného. Třeba "dech, který byl cítit po medovině". Nebo "dech, který voněl po dobrodružství". Plácám, nevím, co jsi chtěl říct, v každém případě to ale není moc pochopitelné.
"chvíli mlčel, což mě znervózňovalo" - v angličtině existuje jedna dobrá literární poučka. "Show, don't tell," čili "Ukazuj, neříkej." Vždycky je lepší vykreslit čtenáři scénu místo zbytečného popisování pocitů. Např. "Chvíli mlčel. Nejistě jsem přešlápl a čekal, co bude dál." Tady je důraz na to, co tvoje postava dělá. Neříká prostě, jak se cítí. Výsledným efektem je, že čtenář si ji představí a vcítí se do ní. Má to pro něj hloubku.
A pak tedy pár slov, které se mi do textu nehodí - v první řadě
"platforma". Platforma je poměrně moderní výraz a v klasickém středověce až starověce laděném fantasy je jak pěst na oko. Plošina opravdu není sprosté slovo. :)
Dalším slovem je
"oh"... dnes jsme dost zdegenerovaní internetem, ale "oh" opravdu není české citoslovce. Můžeš použít "ah", "ó", "á" nebo i "och"... ale "oh" je anglicismus.
Pak ještě znalost lore, nebo "reálií", abych tak řekla. Občas tam máš kiksy. Asi nejzásadnější byl, když jsi napsal, že Brynjolf není jméno typické pro seveřana. Popravdě si neumím představit typičtější jméno. :)
Gramatika, stylistika: Píšeš vesměs dobře, i když občas ti ujede nějaká ta čárka nebo máš divný slovosled (např.
"Měsíc stále nade mnou svítil" - možná bych to "stále" vynechala úplně, ale pokud už ho tam potřebuješ, tak přirozeněji zní "Měsíc nade mnou stále svítil"). Z nějakého důvodu téměř pokaždé přehazuješ ji/jí a ni/ní. Zvláštní, že u mě/mně se ti to nestává. Např "Nadechoval jsem se a pevně věřil, že se mi jí povede ještě jednou přesvědčit..."
1. pád ona
2. pád ní
3. pád jí/ní
4. pád ji/ni
5. pád ---
6. pád ní
7. pád jí/ní
Jinak za trojtečkou se píše velké písmeno jen tehdy, když začínáš novou výpověď. Pokud je trojtečka náhradou za čárku či spojku, je tam písmeno malé.
"Ale, ale, ale… Mladá ještěrka nejspíše vystřízlivěla."
"Teda, Seerthi… Nečekal jsem, že budeš tak odhodlaný získat svůj prsten zpět."
Osobně si myslím, že tam těch trojteček máš možná trochu moc. Na seminářích nám vždycky říkali, že s trojtečkou by se mělo zacházet velice opatrně, protože v textu mnohdy ruší. Popravdě nemohu než souhlasit.
Jinak se ti často stává, že máš třeba slovo v jiném tvaru, než v jakém by mělo být. Možná hodně přepisuješ, to je pak snadné tam podobné chyby nasekat. Ale je to tam opravdu docela dost. (Např.
"Usmál jsem se na ní a pronesl jsem ještě jednu lichotku, která zněla v mých ústech hezky, ale po vyslovení jsem jich litoval." - "jich" - asi jsi tam původně měl slova nebo něco takového?)
----------------------------------------------
Takže shrnutí...
Příběh so-so, ale kdyby měl jasný cíl, byl by o dost lepší. Postavy by to chtělo vylepšit, protože pořádný příběh by měl mít pořádné postavy, které zaujmou svou osobností a dodají mu hloubku. Je potřeba hodně zapracovat na výrazových prostředcích, protože jsou někde mezi křečovitým a krkolomným. A občas si zjistit nějaké ty reálie. Gramatika mě popravdě tolik netrápí, na tu se soustřeď až tehdy, když budeš mít vymakané vyprávění. Je to zátěž se spoustou detailů, které ti, pokud budeš mít dobrý příběh, lidé snadno odpustí.
A hlavně hodně číst a inspirovat se. :)
Číselné hodnocení po mně nechtěj, v tom jsem nikdy nebyla dobrá. :)
Snad ti mé hodnocení k něčemu bude a poslouží jako reference pro příští psaní.
Upravil/a
chill dne 03.06.2017 11:54