---

"Ku*va to není dobrý.." zvolám a rozeběhnu se k výtahu.

---

Rýchlo som sa pohol dopredu za najbližší roh tak, aby ma nevideli. Teraz môžem rozmýšľať ako na nich. Ak sa na nich pustím priamo tak utečú. Mohol by som ísť tmavou časťou ulice a toho vysokého niečím trafiť. Poobzerám sa po nejakom kameni.

---

Lord Rade:
Vystřelil jsi. Postava zavrávorala a upadla. Těsně předtím jsi zaslechl tiché : “Proč?“ Zakřičel sis, aby ses uklidnil. Venku se ozval další šramot. “Seržante Danielli, jste v pořádku? Pokud ano, stáhněte se. Au, docela mě to škráblo. Ouu ty vole….Můžu vědět, alespoň kdo mě, doprdele, postřelil?“ pár vteřin ticha. “Seržante, hlaste váš stav!“

Kissko384:
Proplížil ses, co nejblíže to šlo. Tma skvěle napomáhala tvému plánu. Sebral jsi uvolněnou dlažební kostku. Přesunul ses k vraku auta, odkud by byl nejlepší výhled a největší šance zasáhnout cíl. Byli to ti dva malí smradi s batohem a zrovna ukazovali tvůj notebook tomu většímu, který vypadal jako nějaký dealer. Kolem ve stínu postávali další socky.

Aurelius:
Proběhl jsi bytem na chodbu. Těsně za tebou dron propátrával prostor skenovacím paprskem. Doběhl jsi k výtahu a zběsile mačkal tlačítko. Pozdě, výtah byl obsazený a směřoval pravděpodobně směrem k tobě. Podle světelné signalizace, byl ve druhém patře. Rozhlédl ses, kudy pryč. Jedna chodba byla plná dveří do bytů(jedním z nich byl i tvůj), druhá chodba byla také plná dveří do bytů, ale jedny dveře vedly na požární schodiště. Další únikovou cestou jsou schody v budově.

---

Mám iba jeden pokus tak sa do toho pustím napriamo. Hodím kocku a rozbehnem sa po tých malých smradoch.

---

,,Běžte kur** do prd**le! Je mi to líto, ale já vás varoval! Kur*a já vás varoval! Tohle je můj dům a vy jste mě napadli! Já se jenom bránil! Nechte mě už na pokoji!"

---

Rozhodnu se utéct přes požární schodiště.

---

Lord Rade:
Zprvu ti nikdo neodpovídal. Po chvilce se ozval slabší hlas: “My nikoho nenapadli, střílel jsi první. Aaaau , ku*va….Jen jsme hledali našeho přítele. Viděli ho tudy dnes jít. Sakra, fakt to bolí. Jmenoval se Lord, tuším….“ Po pár tepech srdce postava zakřičela. “Tak, doprdele co je s vámi Seržante??“

Kissko384:
Hodil jsi dlažební kostku, bohužel ses netrefil. Vstal jsi a rozeběhl se těm frackům. Jeden z nich si tě všiml a vyškubl notebook dealerovi z ruky. Dealer nevěděl, co se vůbec děje. Pravděpodobně užívá své zboží. Ty dvě děti opět vzali nohy na ramena a ty jsi je následoval. Doběhli na další křižovatku. Naštěstí jsi jim byl v patách, tak pouze jeden odbočil doprava a druhý utíkal rovně do tmavé uličky. Ten, co běžel rovně, nesl tvůj batoh.

Aurelius:
Doběhl jsi ke dveřím, za kterými se skrývalo schodiště. Dveře byly zamčené, takže jsi je otevřel hrubou silou. Dopadl jsi na vyražené dveře, přímo do malé místnosti pro úklidovou četu. Naproti tobě byly dveře z tvrzeného skla. Naštěstí byly odemčené. Otevřel jsi je a ocitl se venku na schodišti. Schody vedou nahoru na střechu, nebo dolů do prvního patra, pak musíš po žebříku. Schody jsou na západní straně budovy.

---

Bežím za ním do tej uličky najrýchlejšie ako viem.

---

Sakra... Tušil jsem to, ale jak jsem to měl vědět? Tluče mi srdce a přitom mám zatajený dech. Posral jsem to, tak moc jak jsem mohl. Odehrál se ten nejhorší scénář, co se mi udál v hlavě. Vydechnu. ,,Prostě... Prostě tady není! Ani jeden z těch chlapů! Ztraťte se a už se tu neukazujte! Máme tu zbraně!" Ať odejde... Do prdele! Ať odejde!

---

Musím dolů.. pomyslím si a seběhnu po schodech do prvního patra, následně se pokusím vyhledat žebřík.

---

Lord Rade:
“Ztratit se? To asi ku*va nepůjde….docela to ze mě chčije, jako když propíchneš džusík brčkem…Hele on má dlouhý tmavý vlasy a velkej nos….a dost chlastá. Teda tak to bylo dřív, když jsem, Auuu, když jsem pod ním sloužil. Když ho potkáš, vyřiď mu pozdrav od poručíka Paula Martina.“ Poručík Paul Martin byl jeden z tvých velitelů stráží, když jsi bojoval proti Nové Vládě. “Řekni mu, že někteří z nás přežili a jsou v bezpečí nové základny.“


Kissko384:
Po pár vteřinách jsi dostihl toho chlapce. Stál bezradně ve slepé uličce. Před ním byla zeď ze starých prken a vedle něj rezavý kontejner. Chlapec se bezradně rozhlížel, kam utéct. Díval se nad kontejner, kde trčel zbytek žebříku od požárního schodiště. Pak se podíval na tebe s výrazem trpícího zvířete. Zvedl ruce nahoru, jakože se vzdává. Stále držel tvůj batůžek. Ten hajzlík vypadal, že se každou chvíli sesype strachy.

Aurelius:
Nikde poblíž jsi neviděl drony ani někoho, kdo by tě tady nahoře spatřil. Jen jsi slyšel policejní sirény. Pokud se budeš dlouho zdržovat v částech města pro Občany, hned tě podle čipu najdou. Seběhl jsi na úroveň prvního patra. Žebřík byl zajištěný rezavou páčkou. Podařilo se ti ji uvolnit a spustil jsi žebřík. Bohužel mu chyběl metr k zemi.

---

"Podaj mi to! Už nemáš kam utiecť, podaj mi ten batoh!" prihovoril som sa mu už menej nahnevaným tónom.

---

Sakra Paule, ty debile... Stisknu si dlaní tvář. ,,Nemyslím si, že vašeho muže uvidím. Ale beru to jako pozdrav na rozloučenou! Tak si tu ránu něčím zacpi a běž si sehnat doktora a už se tu nikdy neukazuj! Máme tu teď dost nabitejch bouchaček připravenejch k palbě a nerad bych, aby se zas muselo střílet!"

---

"Zatraceně.." postěžuju si, co je pod žebříkem? Pokud nějaký keř nebo něco co by zbrzdilo pár skočím. Jinak se pokusím zachytnout o nějakou římsu a nějak opatrně slézt.

---

Lord Rade:
Ticho. Nikdo ti už neodpověděl. Paul Martin byl už nejspíše mrtev. Obloha začínala pomalu blednout. Může být tak půl páté ráno, možná víc.

Kissko384:
Popošel jsi pár kroků blíže k chlapci. Když jsi byl na dosah ruky, s velkým váháním ti podal batoh. V tom okamžiku se ozval výstřel. Nahrbil ses a rychle otočil. Za tebou stál poslední chlapec se skroucenýma rukama, jako by ještě před chvilkou držel v ruce pistoli. Ta ležela na zemi před ním. Zpětný ráz mu ji nejspíše vyrazil z ruky. Stále si necítil bolest. Otočil jsi se zpět na chlapce, který měl předtím tvůj batoh. Ten stál se zkoprnělým výrazem (překvapením zkameněl). Po vteřině se na jeho hrudi vytvořil rudý kroužek, který se začal zvětšovat. V tu chvíli chlapec spadl na záda. Chlapec, který vystřelil, se okamžitě otočil a utekl pryč. Vidíš, že někteří somráci otáčejí hlavu tvým směrem a pár dalších lidí, oděných v kožených bundách pomalu, váhavě vykročili tvým směrem.

Aurelius:
Pod žebříkem je jen betonový chodník. Není to vysoko, nemělo by se ti nic stát. Na ulici jsou popelnice a vcelku udržovaný trávníček. Na ten bez větší námahy doskočíš.
Ulice má pouze dva východy. Jeden směrem k hlavnímu vchodu do budovy a druhý vede dozadu na prostorný dvůr s průjezdem do další ulice. Zaslechl jsi dupot nohou neznámé skupiny postav někde nad tebou, přibližně v sedmém patře budovy.

---

,,Ah... Ku*va! Ku*va!" Vrazím pěstí do rámu dveří. A znovu. Opatrně se podívám ven. Pokud bude čisto, tak vyjdu před barák.

---

"Sakra!" Nechať ho tu nemôžem je to iba dieťa. Zdvihnem ho zo zeme a nesiem smerom do najbližšej nemocnice. Cestou mu kontrolujem tep. Popri tom sa obzerám ako ďaleko sa nachádzajú tí ľudia v bundách.

---

Skočím na trávník, rozeběhnu se ke dvoru a následně do další ulice. (Kde přesně, mám ten čip?)

---

Lord Rade:
Nebe začínalo pomalu blednout a ty vidíš obrysy vojenských bot spola schovaných za kamenem. Předpokládáš, že tam leží Paul. Vyšel jsi ven. Byl klid, pouze pár podivných zvířat se prohánělo v dálce Pustinou. Pochopil jsi, že jsi právě oddělal jednoho ze svých kamarádů. Mohl tě dostat k další skupině přeživších a pokračovat v odporu Nové Vládě.
Bohužel jsi, díky alkoholu, jednal dřív, než sis ověřil fakta. Pokud budeš chtít kontaktovat zbylou skupinu, budeš se muset porozhlédnout po jiné alternativní cestě…

Kissko384:
Sehnul ses k chlapci. Ležel tam s otevřenýma očima a skelným pohledem. Podle tepu byl mrtvý. Zdá se, že upadl do šoku a zemřel dřív než, než dopadl na zem. I kdyby byl naživu, nejbližší nemocnice je ta v Občanské čtvrti. Tam by mu nikdo nepomohl.
Lidé v kožených bundách a somráci se pomalu blížili ke vchodu do uličky. Ti lidé nevypadali přívětivě….Zbývalo jim asi 100metrů. V uličce se nacházíš ty, mrtvý chlapec, kontejner, nad kterým je žebřík a tvá pistole ležící na zemi mezi tebou a vchodem do uličky.


Aurelius:
Seskočil jsi na trávník a natáhl sis při doskoku sval na noze. Rozhlédl ses a utíkal ke dvorku. Začalo se pomalu rozednívat, ale lidí pracující v této čtvrti budu vstávat do práce až za pár hodin. Na dvorku stálo pár zaparkovaných vznášedel, které byly hitem posledních pár let. Ani tě nenapadlo je blíže prozkoumávat. Jednak proto, žes neměl čas a za druhé měli jednu z nejlepších zabezpečovacích technik na trhu. Proběhl jsi průchodem a ocitl se na prostorné ulici. Naštěstí jsi neviděl jedinou živou duši. Jen pár informačních tabulí a dalších zaparkovaných vozidel, několik obchodů a skladišť. Ulice vedla doprava (směrem na tu, co vede před tvůj byt) a doleva, z které vedla v polovině odbočka do jiné ulice.

čip máš na vnější straně dlaně, pár centimetrů od zápěstí

---

Ako ďaleko je tá pištoľ? Stihnem ju zobrať a utiecť po rebríku? Ak nie vyskočím na kontajner a vyleziem po rebríku.