---

Wau, opět další napínavá část! Píšeš opravdu parádně. Dokážeš vzbudit představy a napnout mysl čtenářů (nebo aspoň tu moji) na maximum! ;)

(Mimochodem, nemělo tam být Ledohrad, než Letohrad?)

---

Jo je to dobrý
Ligos:Je to Ledohrad :) je to město ve skyrimu kde je univerzita

---

Né, vážně? Kdo by to byl řekl? :D Já přece moc dobře vím, že je to Ledohrad a vím, že tam působil i Ancano. Ale Merundin tam má Letohrad, proto jsem ho na to chtěl upozornit... :)

---

Jo aha dík Ligos :-D Letohrad je zase Neverwinter :-D

---

SORRY já hlava Lenova jsem si to blbě přečetl :D

---

Kapitola 8: Mise splněna

Elewin se na velvyslančino pokynutí posadil do křesla. ,,Jsem ráda že jsi se vrátil" ,otevřela rozhovor Elenwen, ,,protože o tvé misi se málo mluvilo vím jen nemnoho spekulací a dohadů, většinou hloupostí, ačkoli se všichni shodují, že to byl jakýsi Přízrak Noci." Velvyslankyně se poněkud usmála a snížila trochu křečovitost svého postoje. Elewin věděl, že to je příležitost něco říct, a tak navázal, ale jeho slova zněla spíše jako papouškování nacvičeného proslovu : ,,Jako vždy je mi ctí sloužit Thalmoru a vám, má paní" Elenwen povytáhla obočí, ale vybídla ho: ,,Řekni mi něco o své misi, jak probíhala?" Přízrak se zhluboka nadechl protože ho čekalo dlouhé vyprávění: ,,Když jsem dorazil do Falkreathu zjistil jsem, že náš kontakt byl sťat. Takže jsem se musel spokojit jen s tím co mi o Gremwinovi řekli místní. Měl docela stále zvyky což bylo jeho zhoubou, ale trvalo to déle než jsem myslel, protože ten zrádce měl za zády snad celou Osmičku i všechny Daedry. Třikrát jsem se ho pokusil zabít a pokaždé mi někdo zabránil, jako by mě někdo sledoval a pokaždé přivedl stráže, myslím si, že je na mě někdo upozornil, jako by Gremwin nebyl jediný zrádce." Při slově další zrádce sebou Elenwen trhla a podivně se zatvářila, ale nechala ho mluvit dál. ,,Jednou dokonce poslal strážce přímo před cíl takže jsem zabil strážce a ne Gremwina. Naštěstí pršelo takže se z pera ta černá barva smyla jinak bych byl prozrazen. Nakonec jsem se rozhodl ho napadnout zblízka, proti čemuž jej asi informátor nevaroval, ikdyž stihl zalarmovat stráže, stejně jsem cíl zabil." Co si ale ponechal pro sebe, byla Gremwinova poslední slova, která se mu vryla do paměti. ,Neboj, brzy zjistíš o co tu jde´,,Stráže jsem zdolal mečem aniž by kladly odpor- skoro jako by je někdo zmrazil a nechal stát dokud je nezabiji. Byla to divná mise." Elenwen se tvářila neproniknutelně, než nakonec promluvila: ,,Znovu si dokázal, že jsi nejlepší. Máš den na zotavení, pak vyrazíš na další misi. Hlas se tu zítra."

Dnes jen jedna kapitola omluvuju se *.*

---

Nevadí, ale je to zajímavé.

---

Nastaveno jako oblíbené.

---

Kapitola 9: Povýšení, ale co potom?

Den Elewinovi uběhl docela rychle, ať už díky tomu, že část dne prospal a část trénoval. Chtěl se také potkat s těmi dvěma blbci a vynadat jim za to, že na něj zaútočili, ale nenašel je. Buď se mu vyhýbali, nebo je poslali jinam, nebo nejhůř popravili. Takový byl trest za napadení nadřízeného. Podivné na všem byl fakt, že se o tom nikdo ni slůvkem nezmínil, ani velvyslankyně, ani nikdo jiný a Elewin vycítil, že ptát se na to by bylo nebezpečné. Celá ambasáda mu nyní přišla, jako kdyby to už nebylo místo Thalmoru. Nebo spíš jeho. Ale nyní stál přede dveřmi úřadovny Elenwen. Opět poslouchal neslušně za dveřmi, a tak slyšel co elfové za nimi říkají: ,,Pokud se to Temnému Bratrstvu nepovede, budeme mít vážný problém." Elewin sebou trhnul, když se zprudka ozvala velvyslankyně: ,,Pak mu pomůžeme, ale nesmíme ukázat že jsme s Amaundem Morierrem ve spojení. Pokud však ten nadějný vrah zklame musíme mu trochu pomoci. Teď jdi, budeš mě informovat. Elewine!" Přizrak sebou trhnul, když uslyšel svoje jméno, ale téměř bez zaváhání vešel. Kolem něj se prosmýkl elf, kterého nikdy před tím na velvyslanectví neviděl. Elewinovi až zamrazilo. Přestože byl na velvyslanectví málokdy, díky své všimavosti znal všechn, a hlavně ty kteří měli hodnost jako měl tento Altmer. Velitel-Elitní mág? A nechá si nadávat od Vyslankyně? Dál už o tom přemítat nestihl protože na něj začala mluvit ona vyslankyně (Elenwen): ,,Takže jsi dochvilný, jako vždy. To jsem ráda protože tohle nemohlo počkat." Slavnostním hlasem pronesla: ,,Tímto tě jmenuji Velitelem-Elitním Čarodějem." Elewin zmateně zamrkal, tohle nečekal, už půl roku ta samá hodnost bez vyhlídky na povýšení a najednou, když všechno útočí na jeho šestý smysl ještě tohle. Něco tu skutečně nehraje. Velvyslankyně přešla jeho zmatení úsměvem: ,,Na to jak jsi tu krátce, pouhých 5 let, jsi toho již hodně dokázal, být Velitelem-Elitním Čarodějem v sedmdesáti* letech se ještě nikomu nepovedlo. A teď k tvé misi...."

* dejme tomu že Vysocí elfové žijí stejně jako Dunmeři 1000 let. Pokud někde najdete jak přesně napište, rád opravím.

---

Opět dobrá kapitola. Nevím přesně, jakého věku se vysocí elfové dožívají, ale osobně si myslím, že žijí ještě déle, než dunmeři, Rozhodně 50 let je na elfa "dětský" věk... :)

---

***Smazáno***
Edit: Ale vždyť Barenziah když utekla se Slámou tak jí bylo taky tak 50-tj. já si myslim že Dunmeři žijou dýl ale co...50 let je sice hodně mladej ale dítě už neni-převedeno na lidi tak 18-19 :-D

---

No, pamatuji si, že jeden Telvannijský mág v Morrowindu o jedné dunmerce říkal: "Je to pouhé třísetleté ditě..." Jistě to myslel jako urážku, ale svědčí to o jejich dlouhověkosti :)

---

Heh to jo no :-D žebych dal 70 let?

---

Kapitola 10: Sebevrah?

,,Tvým úkolem je zabít Ralofa, blízkého přítele ,Hrdiny´ a důstojníka Bouřných Hávů. Měl by být v táboře poblíž Samoty. Bohužel nevíme přesně kde tábor leží, nebo dokonce zda tam opravdu je. A ať už bude kdekoliv tak bude těžké zastihnout jej bez ochranky. Připrav se a vyraz co nejdříve." Elenwen jej propustila zabodnutím svého pohledu na stůl. Elewin zapřemýšlel. Vždy byly jeho mise nebezpečné, ale zabít důstojníka Hávů, když vládnou Skyrimu? Bylo by nebezpečné, kdyby jej někdo jenom zhlédl, protože pak by jeho podobizna visela všude. Navíc Thalmor nevěděl kde přesně je? To bylo nanejvýš podivné, protože Agentům byli vždy předávány úplné zprávy. Ale rozkaz je rozkaz, a tak musel poslechnout. Připadal si trochu jako sebevrah, který se rozhodl skočit, ale někdo jej strčil a teď litoval, že si tam stoupl.
Vyrazil chvíli po rozhovoru, věci už měl stejně sbalené předem. Hned si uvědomil, že nejdříve musí do Samoty zjistit kde přesně ten Nord je. Opět po vykročení z brány slyšel řev. Opět vzdálený a tlumený, pořád stejný tón pořád stejná vzdálenost. Ten zvuk ho nepřestával děsit, neboť netušil kdo je jeho původcem. Navíc jej pronásledoval i ve snech, nebo spíše v předtuchách.
Do Samoty proklouzl bez problémů, a tak se nenápadně začal vyptávat na důstojníky Hávů. Bylo to téměř zbytečné, protože všichni mleli o tom samém. Útoku na císaře. Elewin nechápal jak se mohl císař vydat do Skyrimu, když zde zvítězili proticísařští radikálové, ovšem Ulfrik byl zřejmě pro diskusi. O vrahovi se mluvilo jako o sebevrahovi, fanatikovi z řad Temného Bratrstva. Ale nakonec byl Elewin úspěšný, dokázal z jednoho žebráka vydolovat, že všichni důstojníci Hávů byli kvůli útoku svoláni do Samoty. Tedy i Ralof. Věci se daly do pohybu....

---

Líbí se mi, jak události zapadají do hráčům Skyrimu známého příběhového prostředí, takže není problém se zorientovat a ztotožnit se s postavami. Opět skvělá kapitola!

---

Kapitola 11: Vrah!

Teprve včera dorazil Elewin do Samoty a rozhodl se, že ji dnes opustí, samozřejmě s dalším křížkem za sebou. Většina stráží byla mimo město, neboť se ,,sebevrahovi" podařilo uniknout. Všichni byli přesvědčeni, že nyní riziko dalších atentátů nehrozí. Což byla chyba. Všeobecného zmatku se Altmer rozhodl využít, a tak zkrátil seznamování s terénem, které obvykle trvalo i tři dny, na 4 hodiny. Město bylo celkem prostě stavěné, z hradeb bylo snadné se kamkoli dostat a taktéž opačně. Důležitější však bylo aby znal denní rozvrh své oběti, a to tak, že dokonale, aby našel nejlepší místo na útok. Věděl, že po obědě Ralof vždy zamíří do chrámu, aby se pomodlil k Devítce, nyní již i s Talosem. Ostatní nebylo důležité, protože ostatní místa byla těžko přístupná, nebo i hlídaná. Věděl, že má jen jednu šanci, protože ty můstky mezi hradbami u chrámu byli úzké a snadno zasáhnutelné. Jedna střela a rychle pryč, to byla taktika tohoto města.
Tentokrát však nemohl vylézt na místo určení a čekat, až jeho cíl vyjde z chrámu, protože postavy na hradbách, zvláště takto odkrytých, by si určitě někdo všiml.
Bylo po obědním a Ralof zamířil do chrámu. Přízrak nezaútočil, musel se ubezpečit, že je to on. A tento důstojník Bouřných hávů skutečně byl jeho cílem. Už předem se rozhodl , že zaútočí až Ralof vyjde z chrámu. Nesnášel čekání, ale věděl, že to k jeho ,,práci" patří. Věděl, že takové modlení trvá kolem deseti minut, a tak se porozhlédl po únikových trasách, a pak věží vyšel na hradby. Snažil se vypadat jako stráž a klidně se procházel. Nikdo si ho nijak zvlášť nevšímal. Uslyšel otevírání dveří modlitebny. Jeho cíl z nich vyšel jako druhý. Fšííííí zasvištěl šíp a zasáhl důstojníka na místo blízko srdce. Stráže se po sobě udiveně podívaly (asi jako Klausovi bodyguardi když po něm stříleli) což stačilo Elewinovi na to aby vystřelil podruhé, tentokrát na hlavu. Trefa, Ralof je dozajista mrtvý. V tu chvíli elf uslyšel něco čeho se obával, zvuk otevírání dveří. Přímo za ním. Pak ho pevná ruka uchopila za rameno a vtáhla dovnitř....

---

Omlouvám se za dlouhou odmlku, ale Vánoce, Silvestr a další věci ze mě vysály sílu psát, nebo cokoliv dělat.

Kapitola 12: Magie

Elewin tvrdě dopadl na záda, ale i tak se blezkurychle otočil na břicho, ačkoliv jeho záda zaprotestovala. Zvedl hlavu a ... nikdo.
Nikde nikdo. Ani památky po tom, který ho vtáhl dovnitř, stejně jako zmizeli dveře, kterými jej vtáhl. Před ním byli další. Elf se s námahou zvedl a otevřel je. S údivem pohlédl na Thalmorskou ambasádu (?), která měla být správně několik mil daleko. Za ním se ozvalo ,,grrrr" a po otočení spatřil draugra. A kde je věž? Tu nikde neviděl. Zaklel, tohle byli určitě kouzla, ale teď neměl čas nad tím rozumovat protože se ho pokoušel vykuchat draugr, který vypadal, jako by svoje kuchání už měl za sebou. Minimálně pár tisíc let. Než Altmer stihl jen položit ruku na meč, draugr vzplál a zbyl z něj jenom popel. A z nebe se sneslo holubí pero. ,,Už dost! Kdo jsi, proč mi pomáháš?" zakřičel. Z dálky mu odpověděl posměšný ženský hlas: ,,Protože ty potřebuješ pomoc vždycky, když tě potkám, Stínáčku. Nebo snad Přízraku?" Přízrakovi zatrnulo, protože nedokázal pochopit jak mohla ona dotyčná zjistit jeho přezdívku. Nikdo kromě nejvyšších představitelů Thalmoru ji neznal. Stráže vždy byly informovány o tom, že mají pustit elfa s černými šípy. Tedy skoro vždy, jak jej přesvědčila poslední ,,srážka" se stráží. ,,Brzy mě poznáš, neboj se."zazněl hlas z ještě větší dálky. Elewin už nad ním nerozumoval a vyrazil k ambasádě. K jeho znechucení zjistil, že ho kouzlo nedoneslo tak blízko aby se pořádně neprošel. Ačkoli mu kouzlo velmi pomohlo, najednou elf téměř zavrčel nad tím, že ho kouzlo nedoneslo blíž. Zapomněl, že kdyby ho nepřeneslo tak by se prošel o trošilinku víc. Nebo to spíš přestal vnímat. V tom se projevovala jeho elfská pýcha. Věci, které mu pomohly, se automaticky staly standardem. Doufal, že jej nečeká další ,,dohadování se stráží...

---

Heh, tomu říkáš "dlouhá odmlka?"------------ :D

Jinak, jistě nemusím opět psát, že se mi to velmi líbí, ale já to stejně napíšu: Velmi se mi to líbí! ;)

---

Kapitola 13: Rány osudu

Štěstí Elewina kompletně opustilo, protože cesou potkal 2 medvědy a 4 vlky. Pak už téměř došel k Velvyslanectví a ...,,Groáá" a elf se málem rozesmál, tihle Draugrové už ho pronásledovali na každém kroku, skoro jakoby je někdo vedl přímo za ním. Jako by byl pro jejich vyvolávatele hlavním cílem, jenom nechápal proč, vždyť on byl jen agent Thalmoru. Pravda, byl zapleten do politiky, ale nikdy nijak hluboce takže jeho ztráta byla nahraditelná.
I přes to se nakonec dostal na Velvyslanectví. Stráže se s bledou tváří rozestoupili, asi věděli, co se stalo jejich kolegům. Prošel dvorem a vešel do budovy Velvyslankyně. Jak bylo jeho špatným zvykem začal poslouchat za dveřmi. Ani nemusel moc napínat sluch, protože řev, který se linul z úřadovny, byl slyšet téměř v celé budově.
,,...jak to myslíš zaplaven a ztracen?! Takováhle budova přece nespadne jen tak, když už toho tolik vydržela." Elenwen byla rozvzteklená jako nikdy. Něco jí bylo hodně proti srsti. ,,Ale p-paní Elenwen ta tragédie byla zapříčiněna magií. Oko vybuchlo, podle všech zpráv, které máme. Ale mů..." tento hlas byl oproti tomu Elenwen skoro neslyšný. Nestačil domluvit, ,,Jediná smůla je, že nám zmizela jedna z možností ovládnou Císařství jednou provždy, a ještě budeme muset hledat další dva agenty. Alespoň na Přízrak Noci je spolehnutí, když jsme u toho kde je?" ,,Stráže tvrdí, že neopustil Samotu, ale..." ,,Ale?!" ,,Stráže brány tvrdí, že je tu." ,,To by nestihl, stráže jsou už taky neschopné." Elewin se usmál a zaťukal. ,,Co chceš?!" zavrčela Elenwen. ,,Podat hlášení má paní." ,,Elewine? Pojď dovnitř" oslovení bylo velice překvapené. Máchnutím rukou propustila druhého elfa. ,,Nemusíš mi nic vysvětlovat Elewine, vím všechno od našeho agenta." ,,Agenta?" ,,Neboj, brzy jí poznáš." Elewin si sedl, stejně tak elfka. ,,Jak asi víš, pověřili jsme Temné Bratrstvo úkolem zabít císaře, ačkoliv jsi o tom nebyl informován." Elewin přikývl. Elenwen na tváři přeběhl úsměv: ,,Vždy o krok napřed, že? Stejně tak víš, že neuspěli, díky zradě zevnitř, a že císař unikl. Mottier byl informován kam má poslat vraha, aby vás potkal." ,,Nás?" ,,Ano, tebe a..." V tu chvíli se otevřely dveře a od nich zazněl ženský hlas: ,,Holubici...."

_____________________________________________________
Akneta: kdo to čte pls napište něco ať vím jak si stojím, opravdu moc prosím.

---

Já to čtu a líbí se