---

Zachránce
část 1.

Zjizvený muž ho donesl až ke kraji lesa, kde na něj čekal černý kůň. Vyzdvihl chlapce na jeho hřbet a dál ho jen vedl. Celou cestu kráčel pěšky a dohlížel na něj, aby nespadl. Pro jistotu se vyhl místu, kde byl zajat lovec a po mnoha hodinách cesty se rozhodl přespat v jedné rozpadající se pevnosti. Přivázal hřebce ke starému stromu a vzal chlapce dovnitř. Zapálil připravenou louč a oheň zahnal všechny krysy a ostatní havěť. Nejspíš tam už byl a tak se o nic dalšího nestaral. Zívl a uložil dítě do jedné z mnoha provizórních postelí. Sám si lehl o kus dál, blíž k východu. Založil si ruce za hlavu a začal chrápat.

Po zaslouženém spánku ho probudilo vrzání starých dveří.
,,Hej, pochcanče!" urychleně vztal z postele. ,,Počkej!"
Nenazul si ani boty a vyběhl ven. ,,Sakra, tak stůj!"
Ten od něj utíkal jako vyplašené štěně. Líně se za ním rozeběhl. ,,Anis mě vyspat nenechal.."

,,Nech mě bejt!" bránil se chlapec. ,,Jestli mi něco uděláš řeknu to tátovi!"
,,Ty si fakt blbec." téměř se rozčílil a přidal na tempu. Rychle ho dohnal a chytil za rameno. Ten málem upadl.
,,Pusť mě! Jestli mi něco.."
,,Sklapni. Jsem tu proto abych ti pomoh."
,,Tak mě pusť! Musím domů. Táta bude mít strach.."
,,Tvůj táta má teď nějaký problémy, proto jsem tady."
,,Můj táta? Co se stalo?"
,,Hele podrobnosti neznám. Vim já měl nějakej dluh u někoho, kdo se dnes dostal na dobrý místo v jedný bandě a po tom incidentu v Dvorci.. " odmlčel se. ,,Každopádně tě musím dostat do bezpečí."
,,Nevěřím ti! Nikam s tebou nepůjdu! Vem mě domů!"
,,Kdybych to věděl dřív, tak bych se na tebe nejspíš.."
,,Tak mě vezmi domů! Prosím!"
Muž málem ztratil nervy a jednu mu vrazil, aby alespoň na chvíli zmlknul.
,,Tak jo ty malej, rozmazlenej, pochcanej.." pokračoval ", jestliže nechceš, tak si tady klidně zůstaň. Táhnu se takovou dálku a zabil jsem toho vlkodlaka jen proto. Jen proto! Abych ti zachránil ten tvůj mrňavej zadek. A jestli s tim máš nějakej problém, tak zmiz! Mám jen jedny nervy a bejt tebou už bych byl zticha, protože mě jenom prudíš!"
,,A proč to děláš?"
,,Znal jsem tvého otce. A ehm- dlužím mu to," zalhal muž, aby Tuláka přesvědčil.
,,Kdy ho uvidím?"
Muž se zadíval do země a zpět na chlapce. ,,To nevím."
,,Kam mě vedeš?"
,,Do- Do Riftenu," odpověděl nakonec.

---

Mám taký pocit že ten chlap je z cechu zlodejov. Išiel ku otcovi toho chlapca aby vybral dlh, nejak sa mu to nepodarilo a zabil ho a preto sa teraz stará o toho chlapca;)

edit: Inač dobrý diel

---

Počkej to je trochu popletený koukni na tu 3-4 část. Tohle je zase jinej týpek. Tamto byl agronian a toho zabil právě otec toho chlapce, pak ho někam odvlekli. To v tý 4 části vypadalo, že ho agronian zabije ale pak jsem psal že v obraně vytáh nůž a zabil on jeho. jinak dík za komentáře.

---

Po nějaké pauze jsem dopsal další část. Snažil jsem se aby byla lepší a delší než předešlé. Teď jsem neměl moc času, ale teď ho možná budu mít tak zase budu psát. A budu rád, když mě zas budete hodnotit. ;) ______________________________________________________________________________________

Zachránce
část 2.

Chlapci se zdálo, že před ním muž něco tají. Ale i přes jeho povahu mu věřil. A tak se s ním vydal na jihovýchod do Riftenu. Cesta byla poměrně dlouhá, ale pro chlapce nenamáhavá, protože se jen vezl. Naopak jeho zachránce šel celou cestu dál pěšky. Jen jednou se zastavil aby se najedl a napil. Z brašny, kterou nesl jeho kůň vytáhl chléb, pečené maso a víno. Nabídl chlapci. Ten měl hlad a tak jídlo přijal, víno odmít. ,,Promiň dítě. Vodu nemám." Tím mu, tak trochu připoměl otce. Po odpočinku pokračovali dál.

Riften už byl jen kus cesty. Chlapec takové město ještě neviděl. Byl s otcem párkrát na návštěvě v Bílém Průsmyku, ale žádné jiné větší město nenavštívil.
,,Tak jo, dítě. Počkej tady. Já nejdřív zavedu Bleska do stájí." Udělal přesně to, co řekl. Po chvíli k němu, ale přistoupil další zahalený muž a začali s sebou rozmlouvat. Vůbec je neslyšel, ale ten cizinec mu předal nějaký balíček a ihned odešel.

Vrátil se k chlapci a pozdravil stráž u brány, ta mu ji následně otevřela. Jeden strážce se později natočil k tomu druhému a začal procházejícího muže za jeho zády pomlouvat. ,,Kreténi," zabručel na ně a nic si z nich nedělal. Chlapec se zajímal o to, co o něm asi tak říkají a kdo byl ten tajemný cizinec, který mluvil s jednookým u stájí.
Začal se rozhlížet po městě. Téměř všechno co viděl, bylo ze dřeva, co ho dosti překvapilo. Nejspíš sloužilo i jako přístav lodím, kterých si také všiml. ,,Musí se tu živit rybařením," řekl si pro sebe. Lidí potkal poměrně dost, ale většina z nich na první pohled moc přátelsky nevypadala. ,,Na ten smrad si brzo zvykneš." vyrušil chlapce z myšlenek jeho zachránce. Zastavili se až ve středu města, na menším tržišti a odtamtud zašli do místního hostince nazvaného "U Včely a žihadla."

,,Přejete si?" ozval se jeden agronián.
,,Jo, tu vaší specialitu. A pro kluka.. vodu?"
,,Hned to bude."

Jednooký zdráhavě vytáhl malou brašnu a položil ji na stůl.
,,Musím ti něco říct."
,,Co můj táta?"
,,Ach.. Hele.. Mám špatnou zprávu.. Ten muž u stájí.. No tvůj otec.."
,,Co? Stalo se mu něco?"
,,Už ho- Je-Teda je.." zakoktal drsný muž, když viděl to dítě se slzy na krajíčku. Nevěděl jestli má pokračovat, nebo okamžitě zmizet, než by mu nějaká slza také ukápla. Byl to smutný a zárověň trochu směšný pohled. Kdyby ho takhle někdo viděl nejspíš by nevylezl rok z domu.
Chlapec už měl schovaný obličej v jeho prostých šatech. Jeho ochránce, tam jen seděl. Nevěděl, co má dělat. Zabil už nejmíň stovku lidí, ale nikdy by ho nenapadlo, že se dostane do téhle situace.
,,Je.. Je mi to líto, dítě. Tvůj otec byl jistě dobrej člověk.. Nevěděl jsem, že to může zajít tak daleko."
Ten dál tiše plakal. Muž posunul tajemnou brašnu, kterou získal od informátora, blíž k chlapci.
,,Tohle je pro tebe. Měl bys to vidět."

Chlapec chvíli jen pomrkával, utíral si slzy a nudle. Potom se odvážil sáhnout pro hadrovou taštičku s kapsou. Jednooký se zájmem pozoroval, co z ní vytáhne.
Otevřel ji a nejdřív vylovil malý náhrdelník. Byl to obyčejný stříbrný řetízek s amuletem, ten tvar připomínal vlčí tesák. Často ho viděl u otce, ale nenapadlo ho se zeptat co přesně znamená. Jeho prodejní cena určitě nebyla dostatečná k tomu, aby ho prodal, a proto ho teď mohl držet v ruce. Možná to byl jeho talisman, nebo jen nějaká ozdoba, kterou měl rád. Každopádně chlapce zaujal a navlékl si ho hned na krk.
Znovu sáhl do kapsy a narazil na několik málo septimů, konkrétně 35 zlatých. Naposledy prohlédl brašnu a narazil na nějaký papír. Byl na něm vzkaz. Doufal, že je od otce, ale stálo na něm něco, co slyšet nechtěl.
,,Ty asi neumíš číst. Ukaž."

Podal mu papír se vzkazem. Jednooký si ho tiše předčítal a slabikoval.
,,Stojí tady, že.. litují smrti tvého otce á.. přiložený talisman patří teď tobě a ty septimy sou jako soustrast.. tvůj otec byl zadlužen, ale kvůli smrti a tvému nízkému věku je dluh.. odložen a do té doby náleží veškerý jeho majetek jim," odmlčel se.
"Sakra. Mohl jsem to čekat... Dál se tu píše, že tě mám zavést do.. siročince tady v Riftenu.." řekl jakoby to předtím vůbec nevěděl.
,,Ne! Jenom tam ne!" zděsil se Tulák.
,,Je mi to líto, až budeš starší vše pochopíš. Nemáme na vybranou.."
Chlapec se zvedl tak rychle, že spadla židle a dal se okamžitě na útěk. Muž tam jen seděl a volal na něj.

,,Promiňte dnes tu máme plno a málem jsem na vás zapomněl. Tady máte vaši objednávku. Bude to.."
,,Rozmyslel jsem si to." Zvedl se ze židle a odešel.

---

Poněkud smutné.:(

Ikdyž vždycky nemůže být sranda.

---

Mám tu další část. A pokud vás příběh nadále baví/nebaví hodnoťte klidně jen KP/NP. (RPG1)
_________________________________________________________________________________________

Kapitola III.
Konec starého života


Utíkal, tak rychle jak mohl. Běžel přes tržiště a vyhýbal se kolemjdoucím lidem, kteří na něj s pohrdáním hleděli. Alespoň mu to tak připadalo. Jak běžel, tak vrážel do každého komu se nestačil vyhnout. ,,Dávej pozor, ty parchante!" zaječela na něj nějaká žena. ,,Až se mi dostaneš do rukou, tak tě spráskám jako psa!" nadával na něj nějaký stařec do kterého vrazil. Všechny nechal za sebou a mířil k bráně. Už byl téměř u ní a nadávky z tržiště přestával slýchat.

Najednou ho někdo srazil k zemi. ,,Myslíš si, že se můžeš takhle chovat u nás ve městě!?" zařval mu do obličeje jeden strážce. ,,Prosím nechte mě jít!" bránil se. ,,Jo? A před čím utíkáš? Řekni, co jsi proved!" hleděl na něj jako na nějakou špínu. ,,Já nic neudělal!" Muž se ho zeptal znovu. ,,Co-Jsi-Proved?!" ,,Nic! Nechte mě jít!" Muž se napřáhl a dal mu facku, která byla tak hlasitá, že se celé tržiště ztišilo. ,,Obrať kapsy nebo ti dám druhou!" řval na něj dál. ,,Nic jsem neukrad.." pomalu se vzdával chlapec, brečel a držel si zrudlou tvář.

,,Co se tady děje?" zeptal se další přicházející strážce.
,,On. Určitě něco ukrad!" obrátil se na kolegu.
Druhý muž se zahleděl na brečícího chlapce a nic neříkal. Ten vzteklý strážce mu ihned začal prohledávat kapsy. Našel těch pár septimů a z krku mu serval otcův náhrdelník.
,,Á.. To se podívejme. Vidíš to? Hned mi byl podezřelej!"
,,To je moje!" řval na něj.
,,Jó? Ty si myslíš, že ti to projde?"
,,Kdes to vzal?" ozval se tiše ten druhý.
,,Bylo to tátovo.."
,,Kecá! Nevěřím mu ani slovo! Viděl jsem ho jak utíkal. Někde to čmajznul!"
,,Normane, klid. Ty nejsi zdejší. Odkud vůbec jsi? Kde máš rodiče?" pokračoval ten tišší.
Chlapec se znovu rozbrečel.
,,Ten řve hanbou!"
,,Odpověz na mou otázku. Odkud jsi a kde máš rodiče?"
,,Nemám.. nemám rodiče.. a už nikde nebydlím.."
,,Tak to vše vysvětluje, ty nevychovanej spratku!"
,,Měl bys jít s náma. Skyrim je dost nebezpečný, pro toulavé děcka."
,,Já, tam nepůjdu! Nechte mě bejt!"
,,Ty budeš dělat to, co řeknem my!"
,,Promiň. Nemůžu tě nechat odejít. Uvidíš, že to pro tebe bude nejlepší."

Ten vzteklý ho chytil za rameno a agresivně ho vlekl do siročince. ,,Snad tě, tam budou fackovat do tý doby než dojdeš k rozumu," strašil ho.
Zbytek lidí z tržiště se vrátilo k původní činnosti.

,,Grelod. Máme tu pro tebe nový přírustek," pozdravil ten klidný. A po jeho boku se zubil jeho přítel s vyděšeným chlapcem.

---

YES !!!!!!!!!!! Další díl !

Přečetl sem to !

EDIT: Ten se mi nelíbí, ale je zajímaví

P.S.: doufám že tam bude i TB

---

Dík za hodnocení a díky tobě věrný SuperHuntere :D
Je dobrý že mám i NP. Ale zajímalo by mě kdo to byl a jestli vůbec četl celej můj příběh a nelíbila se mu jenom tahle část a nebo to byla jenom nějaká slepice a byla líná číst.. každopádně díky jsem rád za každý ohodnocení.
__
Nojo, tak mám zkušenost i s takovímy, kterým nic nevysvětlíš, tak jsem tam umístil toho zlouna :D , ale neboj možná se mu jednou pomstí..
Hodnocení se už nějak změnilo.. a Huntere nepiš dva komentáře za sebou a místo toho používej edit bude to lepší. ;)

---

Super príbeh , zatiaľ som prečítal všetko ;)

---

Mám tu další část. Ale ještě ji budu dokončovat, a protože se k tomuto notebooku dnes už nedostanu a abych alespoň jednou dodržel termín- dávám ji sem teď.
A napište mi jestli se vám líbí i tyhle doplňující příběhy a nebo by jste raději chtěli abych napsal něco jako "Chlapec žil v sirotčinci do svích 16 let a potom byl vypuštěn na svobodu" a dál to nerozváděl. (RPG2)
______________________________________________________________________________________________

Sirotčinec
část 1.


Stráž po rozhovoru se starší vychovatelkou Grelod odešla i s jeho přívěškem po otci. Ten měl téměř chuť Normanovi přelámat všechny kosti v těle, když viděl jak se při odchodu usmíval.

Vychovatelka ho odvedla před ostatní a nechala ho aby se představil. Ostatních sirotků bylo sedm. Tři děvčata a čtyři chlapci ve věku šesti až patnácti let. Ten nebyl na takovou společnost vůbec zvyklí a tak jen mlčel. Cítil od nich drobné posměšky, když tam jen stál a zíral na ně se sklopenou hlavou. ,,A jak se jmenuješ?" zeptal se ten nejstarší, byl to Bosmer, Lesní elf s dlouhýma ušima a vlasy. Chlapec se na něj jen podíval, otevřel ústa, ale neodpověděl. ,,No dobře," zasmál se mu a odešel. Ostatní udělali totéž.

Grelod si ho vzala stranou a vysvětlila mu jak to tady chodí a následně mu ukázala jeho postel do které ihned ulehl.
Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Nedokázal si představit to, že do svých šestnáctých narozenin bude vězněn v tomhle domě. Nedokázal se smířit s tím, že otce už nikdy neuvidí. Pořád, tam někde byl. Jako by nikdy neumřel, ale pouze zmizel a nechal ho na všechno samotného. ,,Večeře!" řvala Grelod. Neměl vůbec chuť na jídlo a vůbec neměl náladu, na to se zvednout z postele a zapojit do kolektivu. ,,Hej ty novej! Veřeře! Čekáme jen na Tebe!" nepřestávala ho volat. Ten jen zabořil hlavu do polštáře a dál se ani nehnul. ,,Tak co bude?" došla až k němu aby ho přinutila. ,,Já nemám hlad." zamumlal do polštáře. ,,Neodmlouvej a pojď ke stolu, jako všichni ostatní." Ten se otráveně zvedl ani se na ni nepodíval a došel až ke stolu, kde na něj čekali ostatní. ,,No konečně." zabručel někdo. Posadil se na volné místo vedle dvou mladších dětí a ten elf s dlouhýmy vlasy mu nabral polévku. Potom i on usedl a všichni se pustili do jídla. Chlapec se nejdřív zdráhal, ale jako poslední ji okusil i on. Nebyla špatná, ale chlapci něco bránilo ji dojíst celou. Grelod z toho nebyla moc šťastná, ale nechala děti jít do postele.

Venku se už zatmělo. Chlapec i přes jeho fyzické a psychické vyčerpání nemohl zavřít oči a spát. ,,Pššš. Hej ty novej," nějaký z ostatních chlapců na něj syčel. ,,Grelod spí. Jestli chceš můžeš jít s náma."
,,Kam?"
,,Ven." zachechtal se. ,,Na menší vycházku."
Nepřemýšlel dlouho a chystal se obout boty. ,,Ne. Boty ne. Dělaj moc hluku." varoval ho někdo.
Pokrčil rameny, zvedl se z postele a následoval jednoho kluka, který byl o pár let starší než on. Zastavili se před otevřeným oknem. ,,Tak jo. Já jsem Stín. Glaum a Renald jsou už venku."
,,Stín?" pozastavil se nad přezdívkou.
,,Ha. Teď není čas na řeči. Pojď první, kryju tě."
Chytl se za trám okna, přehodil přes něj nohy a seskočil. Za ním hned Stín. Venku čekal ten elf a ještě jeden starší kluk.
,,Tak jo. Jsme tu všichni?" ujistil se Bosmer Glaum. ,,Omrknul jsem to tady. Většina stráží je teď v hostinci, takže budeme mít klid."
,,Vzal jsem i toho nováčka." ozval se Stín.
,,No dobře. Ale ať nic nepokazí. Máš ho na starosti."
Ten se nezajímal ani o to, kam májí namířeno. Prostě jen na všechno přikývl.

Čtyřčlenná skupinka se plížila tmou podél dřevěných zdí místních obydlí. Vedl je Glaum, který jim zadával rozkazy jako nějakým vojákům. Cestu měli téměř volnou, protože obyvatelé Riftenu už dávno spali, nebo byli U Včely a žihadla. Ale i tak to bylo hodně vzrušující. Zastavil je u jednoho z baráků.
,,Dobře. Já a Renald se vplížíme dovnitř a ty s tím nováčkem budete hlídat."
Oba přikývli.

---

Pěkný!

---

;)

---

ako ináč než dobré :) :D

---

heh díky za hodnocení. ale můžete to trochu rozepsat? :D Co se vám na tom líbí a nelíbí? Teď vidím, že mám i jeden nekvalitní příspěvek a zajímalo by mě proč. a ptal jsem se jestli jste spokojeni s tím jak píšu, nebo jestli mám některé události prostě zkrátit.. dneska nemám nějak svůj den a zejtra asi taky nic nenapíšu, tak mějte strpení.. *pfff*

---

ja kritizovať nemôžem pretože by som takéto niečo nestvoril, ale páči sa mi to , čo robíš zle nechám na ostatných :) :D

---

Mě se líbí děj a postavy.

---

Sirotčinec
část 2.

Chlapci tam na ně čekali několik nekonečných minut a Stín se mezitím chtěl spřátelit.
,,Já už s něma, takhle byl mockrát. Nic se nestane, když budem dávat pozor." ozval se.
,,Jo. Já nic neříkám."
,,Fajn. A jak ses sem dostal?"
,,Sám nevím.. Nemůžu tomu uvěřit.."
,,Jen mluv, zajímá mě to."
,,Můj táta.. jednou odešel a už se nevrátil.." Zamlčel se a když uviděl, že ho se zájmem poslouchá, tak pokračoval. "Potom mi jeden hnusnej chlap zachránil život, před vlkodlakem.. a já mu věřil. Odvedl mě sem a řek, že tátu už neuvidím.. a pak mi předal přívěšek, kterej nosil a zprávu ve který bylo, že mám skončit tady.. Přestal jsem mu věřit. On něco tajil. Vím to. Chtěl jsem utýct.. ale nějakej debil mě zastavil, sebral tátův amulet a poslal sem s tím, že jsem zloděj.. No a dál to znáš."
,,No to je příběh.. Na mě se rodiče jednoduše vysrali." užasl Stín. ,,Musíš mít spoustu otázek, ale otázky jsou na nic. Zapomeň na minulost, tady začíná tvůj novej život!"
,,Zapomenout na tátu? Ne! Já najdu každýho, kdo s tím měl něco společnýho a pomstím se mu!" zamračil se.
,,Jo, jo. Tak klid. Nechtěl jsem tě naštvat."
,,Najdu toho jednookýho hnusáka, co mě sem doved a zjistím co ví! A taky získám spět ten amulet!"
,,Hele. Neblázni. Na pomstu máš čas. Teď máš na starosti jiný věci!"
,,Jo? Já už se tam nevrátím!"
,,Sakra. Kdybych věděl, že budeš takovej, tak bych tě sebou nevzal! Pořád jsem o tři roky starší než ty!" zastrašil ho. ,,Kam bys pak šel? Tohle je tvůj jedinej domov! Slyšel jsem o dětech, kteří by za tohle dali všechno!"
Chlapec se odmlčel a cítíl se trapně.
,,Promiň. A kdo byl vlastně tvůj otec?"
,,Byl to lovec.. Učil mě, abych byl jako on!"

,,Co tady řvete, vy kreténi?!" Křikl na ně Renald z okna.
,,Nic! Promiň," zklidnil ho Stín.
,,Nikdo nikde?" ujistil se Glaum a společně s parťákem opustili místnost.
,,Co máte?"
,,Nebuď zvědavej Stíne." odbyl ho Renald.
,,Mám pár věcí, který se mi budou hodit, až to tu za pár měsíců opustím!" chlubil se zas Glaum.
,,To je super!"
,,Tady máte oba nějakou sladkost, prckové. Za tu vaši dokonalou stráž!" Renald jim hodil pár koláčků.
Stín je oba chytil a jeden podal jeho příteli. Přitom se na Renalda díval s pošklebkem.
,,Hele až to sníte, tak se vraťte zpátky! My zatím ukryjeme naše zásoby."
,,Jasně Glaume a díky."
,,Vpohodě, tak zas někdy a ať je to příště bez toho hluku, nebo vezmem někoho z mladších dětí. Uvidíme se doma, kluci." Mávl na ně a otočil se. Za ním hned Renald, který se na chlapce ani nepodíval.

O starších si mysleli své, ale byli rádi, že je s sebou na takovou akci vzali. Došli k sirotčinci a shovali se za rohem, kde na ně nebylo vidět.
,,No příště snad dostaneme něco víc.." ujišťoval ho Stín při vychutnávání sladkého koláčku.
Chlapec přikývl. Nějak mu to bylo jedno.
,,Hele mám, pro tebe přezdívku! Říkal jsem, že teď začíná tvůj novej život, tak co třeba.. " nejspíš žádnou ještě nevymyslel a tak se na delší dobu odmlčel.
Chlapec polkl poslední sousto sladkosti a usmál se.
,,Tak to necháme na jindy. Pojď, raději se už vrátíme."
Tím samým oknem se oba i vrátili a ulehli do postelí. Nikdo si jich nevšiml.

---

Brzo zavedu kapitoly, aby to bylo přehlednější. A tím oslavím těch 1000 shlédnutí, za které děkuji. ( i když sto shlédnutí je nejspíš jenom ode mě :D ) A po tomhle odpočinkovém dílu trochu zrychlím tempo. *15*

---

paráda :) ;)

---

Super!;)