---

"Co se tady stalo?" zeptám se redguardek.

---

→ Tah 325


Scorpioncz
„Myslíš jako, že jsem byl pod vlivem kouzla? Co jsem jí provedl...“ poznamenal překvapeně Flavius, zakroutil hlavou a prošel branou na pozemek vaší vily, „Zdrž se aspoň chvilku, Lauraně to udělá radost a já ti pak klidně vytvořím nějaké alibi, abys nemusel přijít s tím, že je ti přednější chvíle strávená hledáním meče než-li sní.“ dodal a otevřel ti dveře, abys mohl vstoupit. Legionáři střežící vilu nic nenamítli.

Uvnitř se nic nezměnilo. Chodba i se schodiště byla pořád stejná, pokračoval jsi s květinou za zády až do společenské místnosti ve které bylo už vše připravené. Dvojice služebných dokončovala finální úpravy připraveného stolu. Scipio seděl bokem a četl si výpis dnešního Cyrodiilského kurýra. KDyž si Flavius odkašlal, Scipio se otočil. Odložil výpis, chytl sebral berly a dobelhal se k tobě, aby tě přivítal, přitom poprosil jednu ze služebných, aby doběhla informovat Lauranu. Flavius ji, ale zamítl a nabídl se, že to udělá sám.


Adrian_S
Legionáři vstoupili do velkého sálu, zavřel jsi za sebou dveře a pohlédl na protivníka. Legionáři utvořili ze svých štítu štítovou hradbu za kterou se ihned stáhla Lora se svým lukem. Zandal jsi hůl a vyšel na volné prostranství, aby ti formace legionářů nestála v cestě. Upír neutočil. Působil jakoby věřil, že chcete vyjednávat a vydáte mu to co hledá.

„Je to prastarý upír. Řadu let starý... Bude mít spoustu zkušeností. Pamatuje, že jediná možnost jak ho zabít je setnout mu hlavu a spálit jeho tělo.“ konstatoval při pohledu na upíra bdící. Mezitím jsi plně připravil své ohnivé kouzlo a byl připraven ho seslat (ještě máš energii na seslání dvou kouzel) - seslal jsi ho. Upírovi reflexi byly, ale mnohem rychlejší než tvé a úder obratně odrazil svojí magií. Ohnivá střela v plné síle explodovala o jeho ochranné kouzlo. Silverwoodová chtěla upíra paralyzovat, ale její kouzlo se rovněž příliš nevyvedlo. Upír vyvolal roj netopýrů, kteří posloužili jako nechtěný cíl neboť vlétli přímo do trajektorie kouzla. Několik jich zůstalo ve strnulé poloze, někteří kouzlu unikli a začali obtěžovat všechny přítomné kolem a část jich obklopovala upíra. Ve stejný moment zařval upír snad tím nejhrozivějších řevem, který jsi v životě slyšel. Všechny louče ve velkém sále zhasli a magické svíce levitující u stropu se rozplynuli. Velký sál zahalila temnota.

Spatřil jsi několik záblesků světelných kouzel, který pročísly tmu v sále, ale všechny minuly svůj cíl. Šum netopýřích křídel byl hlasitý a nabíral intenzity, spolu s tím se ve tmě začaly zjevovat malé světélkující tečky. Vždy dva páry v přibližné výšce jako máš ty oči.
„Do prdele...“ zaslechl jsi hlas velícího legionáře, „DRŽTE SE!“ křikl a v momentě kdy vykřikl tato slova jsi zaslechl jakoby něco velmi silného narazilo do štítové hradby. Jakmile se tak stalo zaznamenal jsi náraz do stěny a následně pád mrtvého těla jednoho z legionářů téměř k tvým nohám. Jeho meč poté pokračoval až ke stěně o kterou se zastavil.

„Karlirah světlo! SVĚTLO!“ řvala Silverwoodová ze tmy, ale její přesnou polohu jsi určit nedokázal.
„Snažím se!“ ozval se hlas Karlirah, která se zjevně snažila vyvolat nějaké silnější světelné kouzlo nebo magickou svíci, ale příliš se jí to nedařilo.


Sarako
Stiskl jsi Theřinu ruku a se zábleskem modrého světla se teleportoval. Když záře pominula, ucítil jsi studený vítr, slyšel zvuk deště. Otevřel jsi oči. Nacházeli jste se půl metru od padlého stromu, kolem vás byl les. Thera si tiše oddechla, neboť les dokonale stínil už tak zastíněné slunce mraky.
„Zase déšť... Když jsme opouštěli Valenský les taky pršelo.“ poznamenala po chvilce rozhlížení.

Když jsi se pořádně rozhlédl zjistil jsi v lese, kterým prochází cesta spojující Chorrol s Brumou. Z cesty se ozývaly tlumené zvuky pochodujícího vojska, nejspíš dosti početného, protože mezi stromy šlo zahlédnout žlutě oděné válečníky, nejde o Thalmor nebo Aldmerský spolek. Mezi válečníky šlo také zahlédnout několik jezdců a dvojici krytých vozů. Thera si porovnala oděv, zkontrolovala kápě a udělala několik kroků vpřed.
„To nevypadá jako mírotvorný pochod...“ konstatovala, když svůj upíří zrak zaměřila k cestě.


BadWolf
Oba muži se spokojeně vrátili na stanoviště a pokračovali ve své hlídce zatím co jsi kráčel pryč z města. Nemusel jsi chodit ani příliš daleko, aby spatřil to co hledáš. Jeden z pozůstatků brán do Zapomnění se nacházel poblíž sídla rytířů Řádu Trnu. Poblíž sídla se také cvičila trojice mladých adeptů na přijetí do řádu, jejich učitel na ně přísně hleděl v těžké rytířské zbroji v ruce svíral dřevěnou hůl se kterou přetáhl každého nepozorného nebo méně schopného studenta.


SuperHunter
„Přinesli nějakou raněnou.“ odpověděla ti jedna z redguardek, „Ten váš Khajiit se jí snaží už dobrých pár minut zachránit. Ale jestli byl úspěšný...“ pokrčila rameny, „To už musíte zjistit sama.“

---

"No, jak se říká: Pane jo!" (Easter egg) dodám tiše a pomalu a hlavně v klidu si dojdu pro legionářův meč. Seberu ho, a zahalím se "Neviditelnosti".

Pak si dám do volné ruky hůl a chvíli počkám, až opět nějak uslyším upíra. Pokud na někoho zaútočí (třeba si dojde pro kantorku a chytne jí do rukou) nebo projde kolem mne, neváhám a probodnu mu hlavu mečem.

---

"Děkuju," poděkuju redguardkám za informace, vejdu do velvyslanectví a pokusím se najít Ri'Zakara.

---

,,Tak půjdeme blíž a zeptáme se." odvětím Theře, pokynu jí, aby šla přede mnou k pochodujícímu vojsku, a jí budu následovat, jako její osobní strážce.

---

→ Tah 326


Adrian_S
V klidu ses přesunul k meči, který upustil mrtvý legionář, sebral ho a vyvolal na sebe neviditelnost. Právě včas. Karlirah se konečně povedlo vyvolat světelné kouzlo dostatečně silné, aby ozářilo místnost. Nebylo však slunečního původu a upíra tudíž nezranilo. V momentě kdy se místnost rozzářila útočil zrovna upír na Loru. S námahou uhýbala jeho nemilosrdným úderům. Jednomu neuhnula a byla odražena proti stěně. Poslední z legionářů, jejich samozvaný velitel vyrazil Loře na pomoc. Popadl oštěp a rozeběhl se. Upír zastavil svůj přesun k dočasně ochromené Loře, otočil se a rukou chytl dřevěnou část oštěpu a začal ji lámat. Volnou rukou se prudce rozmáchl, legionář se sehnul, aby nebyl udeřen ho hlavy, povedlo se mu to. Sáhl po svém meči a zkusil ho zabodnout do upírovi hrudi, ale nestihl to. Upír byl rychlejší, využil zlomené části oštěpu a zabodl ho do boku a kopancem ho poslal po podlaze pryč od sebe.

Silverwoodová se mezitím věnovala svému kouzlu. Všechny vyvolané netopýry postupně uvěznila do levitující koule, ve které je hodlala jednou pro vždy zničit. Pozvolna ji zvedala vzhůru a zmenšovala její rozměry. Karlirah se soustředila na udržování dostatečně silného světelného zdroje. Bdící, který nakonec přeci jen i přes veškerá svá předešlá zranění dokázal opět ovládnout magii Bdících nyní čelil legionáři, kterého Upír stihl krátce po zavraždění oživit a přimět, aby bojoval po jeho boku. Ačkoliv měl Bdící v souboji navrch, oživený legionář každý pro obyčejného smrtelníka dost bolestivý úder do svého těla ignoroval a směle bojoval dál. Teprve až když mu Bdící svým úderem rozdrtil levé kolenu a přinutil oživlou mrtvolu padnout k zemi bylo na ní znát oslavení. Upír si všiml zraněného spojence a nasměroval volnou ruku k dalšímu mrtvému tělu. Legionáři jehož meč právě držíš v ruce ty.

Využil jsi situace a urychleně se přesunul k Upírovi, v jedné ruce jsi svíral hůl v druhé legionářský meč. Upír se soustředil na oživení spojence. Zraněný legionář mezitím bolestivě vstával a držel si přitom rukou krvácející bok. Mrtvý legionář se pro změnu začal probouzet k životu. Byl jsi už téměř u Upíra, napřáhl jsi meč k útoku a zaútočil. Bodným úderem jsi prohnal upírovi hlavou meč skrz na skrz, ale s upírem to nic neudělalo. Prudce se ohnal volnou rukou s drápy, které hodlal použít jako nože. Upustil jsi meč a urychleně uskočil stranou. Upír se však jednou rukou chytl tvé magické hole a snažil se tě s její pomocí přitáhnout blíže k tobě. Jeho kouzlo s oživováním postupně vrcholil. (kouzlo bude dokončeno v následujícím tahu, jakmile se tak stane bude moci opět používat obě ruce k útoku) Zraněný legionář se přetočil na bok, bylo mu jasné, že se nemá dostatek sil na to, aby se zvedl. Rukou ti poslal po podlaze svůj meč.


Sarako
Thera tě následovala k cestě. Museli jste přidat, aby jste dorazili k cestě včas. Nechal jsi ji kráčet jako první a sám šel za ní jako osobní strážce. Když vyšla z lesa dvojice zvědů, která se zdržovala v přední části celého konvoje zpozorněla a pokynem zastavila celý konvoj. Všiml sis, že dvojice jezdců vyjela vpřed, oba měli pláště a bitevní zbroje. Rysy ve tvářích o obou jezdcích prozrazovali, že jsou nejspíš příbuzní neboť si byli dost podobní.
„Neměla by jste se po zdejších lesích pohybovat takhle osamocená.“ promluvil k Theře první (graf. vzhled - zde) z nich. „Zdejší lesy krývají mnohem temnější stvůry než ty na která jste zvyklá v Morrowindu.“ pokračoval s letmým úsměvem a přitom se opřel o sedlo.
„Necestuji sama. Mám svého osobního strážce.“ upozornila muže na tvoji přítomnost.
„Jeden muž sotva něco zmůže.“ zasmál se a podíval se na druhého jezdce (graf. vzhled - zde), který se rovněž pousmál. „Připojte se k nám. Jistě máte alespoň část cesty společnou.“ navrhl následně. „Váš společník se může přidat také. Místa na voze je dostatek.“


SuperHunter
Vešla jsi, chodbou jsi pokračovala hlouběji dokud jsi nenašela místnost ve které sídlil khajiití důstojník. K nalezení ti napomohly krvavé stopy, které ještě nebyly zcela uklizené. Dveře do místnosti byly pootevřené, bez váhání jsi vešla dovnitř. Spatřila jsi podlouhlý stůl na jehož jedné polovině se nacházely nejrůznější písemnosti, mapy a poházené knihy. Druhá polovina byla posloužila jako provizorní lůžko. Ležela na něm polonahá Ayrenn s obvázaným hrudníkem a dalšími obvazy v místech kde byla probodnuta, vypadalo to jakoby Ri'Zakar musel znovu otevřít zacelené rány a zcela znovu je vyléčit. S léčbou už nejspíš skončil. Umýval si totiž ruce v míse s vodou, kterou měl odloženou stranou.

„Teď ti nezbývá nic jiného než být silná.“ poznamenal přitom Ri'zakar a zahodil špinavý obvaz do kterého si rovnou i utřel umyté ruce, „Nezbývá než doufat, že podaný protijed bude účinkovat.“ pronesl již k tobě. „Faerion ji zachránil na poslední chvíli.“ pokračoval Khajiit a přesunul se blíže k raněné Ayrenn, „Nějaký redguard v naší zbroji se jí pokoušel podříznout. Parchant.“

---

Pokusím se natočit hůl tak, abych očarovaná část mu mířila na hlavu. Pak spustím "Plameny" do doby, než nějak nezeslábne. Samozřejmě, že upustím meč, kdybych to neudělal, určitě by mi sebral hůl nebo svou silou mi zlomil ruku.

Pokud mi nějakým nedopatřením povolí hůl z jeho svárů, uskočím kus za sebe, aby mne nemohl zranit a připravím si "Plameny" v holi.

---

,,Má paní Felisa Demnevanni je na cestě do Chorrolu za jedním ze svých starých přátel. Jestli máte namířeno stejným směrem, rádi využijeme vaší nabídky."

---

→ Tah 327


Adrian_S
Začal jsi natáčet hůl magickým hrotem směrem k hlavě protivníka, upír ihned pochopil co zamýšlíš a vší silou se tomu snažil zabránit. Byl jsi nucen zapojit i druhou ruku jinak by tě přetlačil, když už byla hůl skoro nasměrována a chtěl jsi seslat kouzlo zapojil i upír svojí druhou ruku. V prudce s ní vytáhl meč, který mu trčel z hlavy a sekl jím před sebou jakoby tě chtěl přeseknout vejpůl ve stejný moment, ale povolil hůl, meč ve své ruce s drápy udržel a tak mu během útoku vylétl a proletěl se velkým sálem. Povolení jsi nečekal a tak tě tvá vyndá sila donutila zavrávorat. Upír chtěl znovu zaútočit, ale Lora ho překvapila. Zezadu mu vyskočila na záda a šíp mu zabodla do levého oka. Upír hlasitě zavřeštěl. Ohnal se a smetl lukostřelkyni ze svých zad, pád trošku utlumila její kroužková zbroj, ale přesto si natloukla. Upír už neváhal, obě ruce použil k seslání kouzel. Jedno ho okamžitě zneviditelnilo a druhé na jeho původním místě vyvolalo nemrtvého sluhu v podobě dvou smrtidavů, kteří ihned začali výhružně vrčet a vybírat si své síle. Nejblíže k nim ses nacházel pouze ty a Lora.

Silverwoodová mezitím vyvrcholila se svým kouzlem. Rozměr koule, který věznil jak nejvíce mohla a potom ji nechala nemilosrdně explodovat se všemu netopýry uvězněnými uvnitř. Jakmile se tak stalo krev se rozprskla po velkém sále a nahodila každého kdo nebyl trochu schován. Zároveň to znemožnilo nalezení upíra pomocí krvavé stopy. Oddechla si a začala vyvolávat jiné kouzlo, tobě již známé 'odhalení mrtvých'.

Bdící mezitím uštědřil několik dalších ran oživlému legionáři. Jednou dobře mířenou mu vyrazil z ruky meč a dalším úderem soustředěným na hlavu ho poslal k zemi. Nezabil ho, pouze ještě více ochromil. Legionář se totiž po malé chvilce začal s námahou zase pohybovat. Bdící stáhl levou ruku k tělu a začal mumlat zaklínadlo. Pravou rukou svíral palcát v obranné poloze.

Velící legionář celý boj sledoval zpovzdálí, svého meče se vzdal ve tvůj prospěch neboť věděl, že umírá a není již více v boji platný. Čerstvě oživlí legionář si to, ale nemyslel. Rychlým tempem k němu zamířil, neměl zbraň a tak padl na kolena ke svému veliteli a ač se velitel bránil všemi silami co mu zbyli oživená mrtvola jej chytla pod krkem, přimáčkla k zemi a začala škrtit. Velitelovi se podařilo uvolnit jednu ruku a tou začal šmátrat po opasku svého protivníka. Věděl, že někteří legionáři nosívají záložní dýku.

Silverwoodová pro sebe odhalila polohu upíra. Překvapená zjištěním rychle vyvolala jiné kouzlo. Jeho účinek se však nedostavil. Zůstala stát na místě s vyvolaným kouzlem 'odhalení mrtvých' jakoby byla smířená se smrtí.


Sarako
Hnědovlasý muž se při zmínce návštěvy Chorrolu rozesmál, druhý muž se nesmál, zachoval si vážnou tvář. „Ano. Máme společnou cestu.“ přikývl, když přerušil smích, „Akorát způsob naší návštěvy se nepatrně liší.“ přiznal. „Tak naskočte na vůz.“ pobídl vás, „Není náhodou ten váš starý přítel o dvora tamní regentky?“ zeptal se.


SuperHunter
Vešla jsi, chodbou jsi pokračovala hlouběji dokud jsi nenašela místnost ve které sídlil khajiití důstojník. K nalezení ti napomohly krvavé stopy, které ještě nebyly zcela uklizené. Dveře do místnosti byly pootevřené, bez váhání jsi vešla dovnitř. Spatřila jsi podlouhlý stůl na jehož jedné polovině se nacházely nejrůznější písemnosti, mapy a poházené knihy. Druhá polovina byla posloužila jako provizorní lůžko. Ležela na něm polonahá Ayrenn s obvázaným hrudníkem a dalšími obvazy v místech kde byla probodnuta, vypadalo to jakoby Ri'Zakar musel znovu otevřít zacelené rány a zcela znovu je vyléčit. S léčbou už nejspíš skončil. Umýval si totiž ruce v míse s vodou, kterou měl odloženou stranou.

„Teď ti nezbývá nic jiného než být silná.“ poznamenal přitom Ri'zakar a zahodil špinavý obvaz do kterého si rovnou i utřel umyté ruce, „Nezbývá než doufat, že podaný protijed bude účinkovat.“ pronesl již k tobě. „Faerion ji zachránil na poslední chvíli.“ pokračoval Khajiit a přesunul se blíže k raněné Ayrenn, „Nějaký redguard v naší zbroji se jí pokoušel podříznout. Parchant.“

---

,,Řekněme že ano." odpovím, zatímco budu pomáhat Theře na vůz ,,Ten starý přítel se jmenuje Delmus Helbone, a je u tamního dvora vrchním komořím." potom se dostanu na vůz i já a dodám: ,,Ne, že by mi bylo něco o skutečném cíli vašeho tažení, ale na pouhý doprovod máte docela dost vojáků."

---

Protože vidím onu hrozbu, do jedné ruky chytnu hůl, se kterou se připravím bránit proti smrtidavu. Druhou rukou vyčaruji ,,Ohnivý kruh" tak, aby oheň schoval mě, Loru a Silverwoodovou. Pokud to nebude možné, tak pouze mne a Loru.

---

Půjdu za rytíři se jich na něco zeptat.
"Dobrej" zvolám pokusujíce se o přívětivý výraz. "Můžu se zeptat, co vy jste vlastně zač?"

---

→ Tah 328


Adrian_S
Sevřel jsi magickou hůl a připravil se na vyvolání ohnivého kruhu. Bez zaváhání jsi kruh vyvolal a oddělil tak od sebe zbytek spojenců, akorát Lora zůstala společně s tebou v kruhu. (Silverwoodová je od tebe příliš daleko) smrtidavové výhružně vrčeli a obcházeli ohnivý kruh. Potlučená Lora se přetočila na bok a postavila se na nohy. Rukou sáhla po svém luku, který měla přehozený přes rameno a druhou rukou do toulce. Byla však nemile překvapena, když zjistila, že jí uvnitř zůstala jen trojice šípů. Zbylé buď vystřílela nebo poztrácela při svých pohybech. Napnula luk a zamířila na prvního Smrtidava.
„Jste mág... Kam mám mířit? Hlavu... Nebo má nějakou jinou slabinu?“ křikla na tebe a očekávala nějakou radu.

Válčící velitel mezitím nahmatal na opasku protivníka dýku, vytáhl ji z pouzdra a několikrát ji zabodl do boku oživeného legionáře. Ten však zranění zcela ignoroval a nemilosrdně škrtil velitele dál. Síly už velitele definitivně opouštěli, upustil dýku a ruka mu klesla na zem, tělo se uklidnilo a oživený legionář úspěšně vstal. Svůj zrak nyní zaměřil na Bdícího, který úspěšně bojoval s jinou oživenou mrtvolou.

Bdící seslal své kouzlo, udržoval ho aktivní dokud z těla oživlého legionáře, kterého předtím stihl zřídit nevyhnal temné kouzlo. Osvobozené tělo legionáře pak padlo k zemi. Nic však nevylučovalo, že se ho nepokusí Upír znovu oživit. Bdící chtěl instinktivně sáhnout do své brašny, ale uvědomil si, že ji u sebe nemá. Začal se soustředit a vyvolávat světelnou záři, která postupně nabírala intenzity, ale stále nebyla dostatečně silná na to, aby dokázala zničit upíra.
„Pusťte to kouzlo!“ křikl Bdící na Karlirah a ta s kývnutím povolila své světelné kouzlo. Sál znovu trochu o temněl, ale ohnivý kruh a Bdícího kouzlo ozařovalo místnost dostatečně, aby jste na sebe navzájem viděli. „Pojďte mě krýt!“ křikl znova a na Karlirah.

Upír se mezitím zjevil v letu před Silverwoodovou (let má silně omezený v sálu, ale stále může létat i když ne do takové výšky jako obvykle) měl rychlost i sílu. Nemilosrdně ji smetl k zemi. Byl však překvapen, když se její tělo s jeho průletem rozplynulo a zmizelo. Upír nevybral rychlost a narazil do jedné ze soch. Dopadl na zem a rozzuřeně se zvedal opět na nohy. Prudce a plný hněvu se rozmáchl až urazil hlavu soše jednoho z Palagánových předchůdců. Silverwoodová se zjevila kousek od něj. Ruce měla sevřené a přitisknuté k hrudi, zářily výraznou září. Upír zavřeštěl, výhružně a silně. Rozzuřeně rozmáchl rukou a vyvolal ohnivou kouli, kterou poslal na Bdícího. Karlirah ji stihla zablokovat a oheň pohltil akorát mrtvé tělo. (upír takto spálené tělo ovládnout nemůže) S nepořízenou se otočil na Silverwoodovou a odhodlal se k útoku. Ta ho však překvapila pokročilou iluzí, vytvořila si čtyři své dokonalé kopie, které obklopily upíra. Stály na místě a opakovaly pohyb té původní.

„Chci jen ten KÁMEN! KÁMEN S DUŠÍ DCERY MÉHO PÁNA!“ křikl uraženým tónem, „Když neuspěji já! PŘIJDOU DALŠÍ! CHCI TEN KÁMEN TEĎ HNED!“ zařval z plných plic a rozzuřeně se vrhl proti jedné z možných kopií Silverwoodové. V letu směřoval proti jedné z nich, připravovala si kouzlo. Když poznala, že byla prokouknuta rychle seslala kouzlo ohnivé střeli, které zasáhlo hruď upíra, ale nezastavila ho. Upír ji srazil k zemi, chytl za ramena a veškerou silou ji přimáčkl a držel u země. „Chci ten kámen! CÍTÍM HO Z TEBE!“ zařval. Silverwoodová se pod upírem zmítala, snažila se ho ze sebe setřást, ale nedařilo se jí to. Iluze se po zásahu originálu rozplynuly.


Sarako
Pomohl jsi vylézt Theře na vůz a pak se vedle ní sám usadil. Vozka seděl úplně na kraji a nejspíš z toho nebyl příliš nadšený, ale musel mlčet. Hnědovlasý jezdec dal pokyn k pokračování a sám se stáhl k boku vozu, aby s tebou a Therou mohl vést konverzaci. Při tvých slovech se opět zasmál.
„Situace si to žádá.“ odpověděl stroze, „Císařství přijalo směšnou mírovou smlouvu. Měli jsme to být my. To my jsme měli diktovat podmínky a ne nějaký ušáci. Člověk nikdy neví co mu teď na cestách může přihodit.“ odmlčel se, „Nevybrali jste si v hodnou dobu k návštěvě starého přítele.“
„Proč?“ zeptala se Thera.
„Heh... Chorrol se po nedávném pokusu o převrat změnil. Nechci vás strašit, ale obávám se, že toho vašeho Delmuse ve funkci komořího už nenajdete.“ podíval se na vás s vážným výrazem ve tváři a přiložil si ruku ke své hrudi, „Moje informace jsou strohé a dost zkreslené, ale z toho co vím tak byl jedním z účastníků převratu. Vím to, protože mezi nimi byl i můj bratr. Brumský hrabě, který převrat podporoval.“
(konvoj dorazí k Chorrolu za tři příspěvky, můžeš volně komunikovat s postavami)


BadWolf
Vyrušil jsi rytíře z tréninku, ale jejich mistr jim příliš odpočinku neponechal. Ihned je seřval, aby pokračovali ve výcviku a sám se ti šel věnovat. Byl to starý redguard (graf. vzhled - zde), který řemeslu meče rozuměl více než dost. Prohlédl si tě pohledem a následně pozdravil. „Jsme rytíři Řádu Trnu... Přesný význam a úděl našeho Řádu byl už po letech existence zapomenut, ale ideál cti a rovnosti mezi námi rytíři zůstal i nadále. Snažíme se pomáhat vládnoucímu rodu, operovat tam kde nemůžou Cheydinhalské stráže a zabezpečovat okolní lesy, pole a louky před lapky a monstry.“ vysvětlil redguard, „Nejlepší z nás pak slouží na hradě hraběte jako osobní stráže... Nebo alespoň sloužili.“ odmlčel se a rozhlédl, „Jestli jste přišel požádat o členství zklamu vás... Další členy momentálně nepřijímáme.“

---

,,Takže jste shromáždil vojsko a vytáhl jste k Chorrolu. Máte v plánu osvobodit vašeho bratra ze žaláře, nebo pomstít jeho smrt?"

---

Přikývnu a pomalu sundám svitek.

"Taelora chtěla tohle, Faerion řekl, že bych vám to měla předat," řeknu a nabídnu mu svitek.

---

"DO HLAVY!" křiknu na lučištnici.

Popadnu brašnu, vytáhnu z ní lektvar many a napiju se. Až ucítím nové síly, připravím si "Ohnivou střelu", kterou zacílím na upíří hlavu.

Pokud na mne skočí jeden ze Smrtidavů, majznu ho holí přes čumák. Pak se ho pokusím spálit.

---

"Proč už nesloužíte? Má to co dělat s tou napjatou situací ve městě?"

---

"Takže se akorát velkému nebezpečí vystavíš ty místo mě.. hm pro mě za mě můžeme to zkusit."

---

→ Tah 329


Adrian_S
Lučišnice přikývla, zamířila na jednoho ze smrtidavů a vystřelila - minula - znovu vytáhla šíp a opět zamířila. Smrtidavové začali zvyšovat své tempo. Lukostřelkyně se za soustředila a znovu vypálila šíp v momentě kdy se pes odhodlal ke skoku skrz oheň. Zasáhla jej ve vzduchu, zdali zasáhla hlavu nešlo poznat. Tělo se ihned sneslo k zemi. Rychle jsi uklidil brašnu ze které jsi předtím vytáhl lektvar many a popadl hůl. Druhý Smrtidav zaváhal. Plně při síle jsi začal utvářet ohnivou střelu, ale v přímém zásahu upíra ti stála v cestě část sochy. Přesto jsi kouzlo seslal.

Silverwoodová se stále snažila setřást ze sebe upíra, stále bezvýsledně. Už se pozvolna odhodlával, že jí konečně vezme život, ale tvůj magický úder ho znovu přiměl rozmyslet si to. Ze schodiště seběhl Valindor, zděšeně se rozhlédl po velkém sálu a instinktivně sáhl po svém meči, ale nevytasil ho. Cosi zarazilo jeho ruku při pohledu na Silverwoodovou a upíra. Upír znovu hlasitě zopakoval svůj požadavek, více přitiskl Silverwoodovu k zemi až bolestivě vykřikla a vzdorování ustalo.
„JÁ MÁM TVŮJ ŠUTRÁK!“ křikl z plných plic Valindor a schoval jednu ruku za záda, Upír ihned zpozorněl. Zvedl hlavu a povolil přimáčklou bosmerku, znovu bolestivě zasténala čímž zadala najevo, že je stále ještě naživu, „NECH JI BÝT A POJĎ SI PRO NĚJ!“ pokračoval bosmer a vyčkával jak bude protivník reagovat.

„NEDÁVEJ MU HO!“ křikl Bdící, „Všechny nás zabije! On i jeho druh!“ dodal a Karlirah do podpořila. Upír rozzuřeně zařval, aby dokázal svůj nesouhlas. Oživlá mrtvola legionáře mezitím pochodovala od mrtvého těla velitele k dvojici nesouhlasících.
„Souhlasím s Bdícím! Nedávejte mu ho!“ křikla Karlirah na Valindora.
„MLČTE! Tohle rozhodnutí není na vás!“ okřikl je Valindor a znovu pobídl Upíra, „Chtěl jsi kámen s duší Bothiel nemám pravdu?! Tak chtěl, ne? Já ho mám a dám ti ho!“

Druhý smrtidav se mezitím odhodlal k útoku. Přeskočil skrze ohnivou stěnu a vrhl k vám do kruhu. Lora ho chtěla nakopnout, ale tvá hůl byla rychlejší. Ohnal jsi se a trefil psa do tlamy. Nenechal se odrazit a rozzuřeně zavrčel. Lora odložila luk a sáhla po meči. Když však zpozorovala magii postupně oživující mrtvého velitele legionářů bylo jí jasné, že upír znesvětil další mrtvolu.


Sarako
„Zabít si ho netroufnou. Chtějí výkupné, ale my Nordové na nějaké směšné výkupné nekývneme. Jsme hrdí a nenecháváme se usmlouvat mincemi jako ti senilní dědci v radě Starších. Udělám vše co bude třeba, abych svého bratra osvobodil.“ řekl Nord a podíval se před sebe, „Bratrova manželka, hraběnka z Brumy dorazila k Chorrolu s armádou už před včerejškem. Společně s tím co přivádím já a můj bratr, budeme mít dostatek mužů na to, aby jsme zdolali hradby a pronikli do města.“ odmlčel se, „Jak naložíme s vládnoucím rodem závisí na někom jiném.“
„A Císařství?“ zeptala se Thera, „Legie to nechá jen tak?“
„Nejspíš ne. Moji zvědové hlásili početný oddíl Osmé legie, který by měl být rovněž schopný zdolat hradby. Císařství si bude muset zvolit stranu. Nemůže zničit obě strany najednou.“ odpověděl jí Nord, „Čeká nás buď vítězství nebo smrt.“
(konvoj dorazí k Chorrolu za dva příspěvky, můžeš volně komunikovat s postavami) - opraveno


BadWolf
„Mladý Hrabě dává přednost legii. Věří svému kapitánovi a legátovi z Osmé legie více než je zdrávo.“ odpověděl ti pohotově Redguard, „Vložil svoji důvěru v legáta z legie a ten mu na oplátku sestavil osobní stráž ze samých legionářů. My už jsme byli tak nějak 'navíc'.“


SuperHunter
„Taelora?“ zavzpomínal Ma'Riar a užasle od tebe převzal svitek předků, „Samozřejmě... Ukažte... Opravdový a skutečný svitek Předků. Neuvěřitelné.“ pronášel při pohledu na svitek, opatrně jej pohladil rukou. „Kde jste ho našla?“ zeptal se, „Uvnitř toho chrámu na který se velitel Faerion tak zdráhal zaútočit?“


Tondulín
„Já jsem na něco podobného zvyklá. Ty ne.“ odpověděla ti Belwen a vytáhla provaz, „Svaž mě, ale příliš to neutahuj a nekomplikuj ať se z toho lehce dostanu.“ dodala a podávala ti provaz.

---

,,A co když si legie počká, až obě strany utrpí značné ztráty a potom zaútočí."