---

→ Tah 316


Scorpioncz
„Věřte, že nejsem obyčejná průměrná mágyně, která používá kouzla aby se vyhnula domácím pracem.“ odpověděla ti pohotově, „Za tu dobu co jsme tu spolu mluvili jsem stihla prolézt vaši hlavu a přijít nato co jste zač. Myslím, že to jako demonstrace mých schopností stačí.“ pronesla s klidným ledovým výrazem ve tváři.

„Chcete vyrazit hned?“ podivila se, „No… Já jsem připravena. Otázkou je jestli jste připraven k něčemu takovému vy. Mně stačí vyběhnout schodiště hodit na sebe něco cestovnějšího a mohu vyrazit.“


Adrian_S
Neušlo ti, že Tarn se na tebe překvapeně podíval, když jsi se zmínil o Balionovi Talarianovi, nijak však slovně nereagovat. Teprve až když jsi požádal o finanční odměnu se pousmál, „Spojenectví uzavřít můžeme, ale sto Septimů nedostanete. Víc o tom s vámi diskutovat nebudu.“

Jakmile domluvil ozvalo se zabušení na dveře. Valerius se pousmál a pozval osobu stojící za dveřmi dovnitř. Osoba za dveřmi po pozvání vešla. Už na první pohled bylo znát, že jde o staršího Imperiála (graf. vzhled – bude doplněn později). Valerius ho podle reakce ihned poznal a znal, Tarn nikoliv.
„Generále Valerie…“ pronesl muž a pohotově zasalutoval, ačkoliv na sobě neměl legionářskou zbroj, „Hlásím se do služby na váš rozkaz.“ dodal následně hrdě.


BadWolf
„Ma’Riar je rád, že zvažujete pomoc. Ma’Riar nespěchá, protože spěch ničemu nepomáhá naopak škodí.“ odmlčel se a poposedl si na židli, aby seděl lépe. „Ma’Riar vám popíše cestku k jeho domovu. Můžete ho navštívit až budete připraveni mu pomoci.“ dodal následně a přiblížil ti místo svého bydliště.

„Dělám až do večera. Já a matka jsme jediný zaměstnanci v hostinci.“ odpověděla ti Dunmerka, „Nemám moc volného času.“ přiznala na závěr. Všimla si, že na ní mávl jeden ze štamgastů, omluvila se a vyrazila vyřídit jeho objednávku.


Sarako
„Prosím vás…“ usmála se Služebná, „Lord Ley se nikdy nezajímal o drby od služebnictva. Vždycky měl plnou hlavu své ženy a snad všechen volný čas trávil s ní.“ krátce se odmlčela, popadla tác a následovala tě k pokoji, „Jen zřídka plnil své šlechtické povinnosti. To jeho bratr byl lepší… V této věci. Lord Ley o situaci ve městě nemá žádný přehled… Všechno, co vám řekne vám v podstatě papouškuje od někoho jiného.“


Tondulín
„Neříkáš té své ‚schopnosti‘ přehnané seběvědomí?“ podívala se na tebe Belwen, „Carwen by mě zabila, kdybych tě nechala zemřít… Nebo bych tě vystavila nebezpečí, které nebylo nutné.“


SuperHunter
Vystřelil jsi na Taeloru svůj blesk, nestihla jej odrazit a zasáhl ji. Bolestivě zaskučela a tvorba jejího kouzla byla přerušena. Gwendis se mezitím vzpamatovala, uchopila svoji zbraň a vyrazila proti Redguardce. Rovněž jsi vyrazila proti své protivnici.

Dorazila jsi jako první. Tvá zbraň se střetla se zbraní protivnice, byla rychlejší a dařilo se jí odkrývat tvé údery i po všech utrpěných zranění z předchozích potyček. Teprve až při provedení protiútoku tě nakopla a následným chvatem poslala k zemi. Než stihla udělat cokoliv dalšího přiřítila se Gwendis a zarazila Taelořinu šavli, držely zbraně ve stejné pozici a přetlačovaly se. Byla to Tealora která povolila a rychlých chvatem vyvolala vázanou dýku, kterou zabodla do ruky protivnice. Gwendis zaskučela, nestihla nijak zareagovat a už v sobě měla bodnutou i Taelořinu šavli, prošla jejím tělem skrz na skrz.

Zraněná a značně zadýchaná Taelora se otočila tvým směrem. Bolestivě sevřela svůj meč, který předtím vytáhla z poražené protivnice a pozvedla jej proti tobě. Druhou ruku nasměřovala k mrtvému válečníkovi a pomocí telekineze si přitáhla oštěp.

---

Odkulím se stranou a rychle vstanu, poté začnu proti Taeloře sesílat jiskření.

---

,,A co hraběnka? Nemá alespoň ona o situaci ve městě dostatečný přehled?"

---

"No dobře, tak navrhni jiný plán, ale tohle by vyšlo." Trochu uraženě odpovím a počkám co Belwen vymyslí.

---

Mírně jsem se zamračil. Nevěděl jsem jak reagovat. "Co všechno zjistila?" "Pokud by jste byla ochotná mě něco poté naučit, přál bych si snad jen jedno ... schopnost blokování těhlech mentálních kouzel. Možná jste mi to raději říkat neměla, teď k vám budu více podezíravý a mohlo by to ovlivnit moje schopnosti." Po chvíli jsem pronesl.

"Hmpf, běžte se připravit, já si také dojdu pro nějaké to vybavení. Navrhněte místo, kde se poté sejdeme. Nejlépe, aby bylo blízko toho vašeho setkání, nebo na dobrém místě pro teleport. Ať to máme rychle za sebou." Řekl jsem už ne tak vstřícným tónem a zvedl se. Přešel jsem k Flaviovi a byl připraven ho proplesknout, aby se probudil, až vybere místo setkání.

---

"Dobře. Popiš mi tu cestu. Já si dneska zatím projdu město. Horatio? Jdeš do toho s náma? Nebudem se divit když ne."

---

→ Tah 317


Scorpioncz
„Myslím, že by to šlo. Ochrana mysli je přece jen důležitá.“ přikývla souhlasně, „Vaše schopnosti to určitě neovlivní, protože se chcete bezpečně vrátit ke své rodině. Budete se snažit, aby vše dopadlo co nejlépe. Už jen kvůli tomu, že ten meč potřebuje. Takže selhání nehrozí.“ pousmála se.

„Sejdeme se tady, vysvětlím vám co po vás vlastně vůbec budu chtít a odteleportujeme se na místo setkání. Pošlu magickou zprávu svému kontaktu se kterým se mám setkat, aby byl na místě připraven. Hádám, že budeme mít dostatek času. Sice se venku už stmívá, ale tím lépe. Místo kde se s ním setkáme bude žít svým specifickým životem a lépe splynete s davem. “


Adrian_S
Neušlo ti, že Tarn se na tebe překvapeně podíval, když jsi se zmínil o Balionovi Talarianovi, nijak však slovně nereagovat. Teprve až když jsi požádal o finanční odměnu se pousmál, „Spojenectví uzavřít můžeme, ale sto Septimů nedostanete. Víc o tom s vámi diskutovat nebudu.“

Jakmile domluvil ozvalo se zabušení na dveře. Valerius se pousmál a pozval osobu stojící za dveřmi dovnitř. Osoba za dveřmi po pozvání vešla. Už na první pohled bylo znát, že jde o staršího Imperiála (graf. vzhled – bude doplněn později). Valerius ho podle reakce ihned poznal a znal, Tarn nikoliv.
„Generále Valerie…“ pronesl muž a pohotově zasalutoval, ačkoliv na sobě neměl legionářskou zbroj, „Hlásím se do služby na váš rozkaz.“ dodal následně hrdě.


BadWolf
„Ale jo…“ přikývl po krátkém rozmýšlení Horatio zatím co ti Khajiit popisoval a vysvětloval cestu ke svému domovu. „Bude to alespoň změna, ale Sharn říkat nic nebudu. Ta by do toho nešla… I když je Orčice a vyhlášky jdou proti ní.“
„Výborně. Ma’Riar má radost. Bude vás očekávat.“ pousmál se spokojeně Khajiit.


Sarako
„Hraběnka měla vždycky přehled. Musela mít. Lid ji při jejím nástupu moc nemusel… To víte cizincům a obzvláště redguardům se ti těžko věří, ale snažila se a teď když chuděra náš Hrabě na smrtelné posteli je i oblíbená.“ odpověděla ti Služebná, „Ale je na ní znát, že jí stav muže rmoutí.. Stala se z ní náladová krutá panovnice a ní dobré ji zbytečně rozčilovat.“ Pomalu jste došli až ke dveřím do vašeho pokoje.


Tondulín
„Ne… nevyšlo.“ zakroutila hlavou Belwen, „Jestli jim chceme opravdu pomoci musíme mít pořádný plán. Na vymýšlení pořádných plánů tu byla vždycky Carwen… Takže to bude chvilku trvat.“ dodala a zamyslela se.

„Mohl by jsi mě tam odvést jako zajatkyni. Oni mě poznají… Budou vědět, že jsem členkou odboje a nejspíš to strhne velkou pozornost. Při té příležitosti bys jim mohl říct, že v nějakém zadním domě jsi objevil zbraně odboje… Prostě bys to nějak přikrášlil. Pouta bys mi nechal na volno a já bych ve správný moment napadla velícího důstojníka.“ odmlčela se, „To by dodalo místním odvahu a válečníky by to přimělo k nečinnosti, protože jen málokterý důstojník je postradatelný.“ podívala se na tebe, „Nebo mě vezmou jako zajatkyni, zabalí to a vypadnou z vesnice. Ty bys jel jako jejich doprovod a ve vhodnou chvíli bychom se o ně postarali. Co na to říkáš?“ hleděla na tebe očekávajíc nějakou námitku nebo zlepšení jejího plánu.


SuperHunter
Odkulila jsi se stranou, chtěla se postavit na nohy, ale Redguardka byla rychlejší. Přiskočila k tobě a uštědřila ti kopanec do boku po kterém následoval úder oštěpem – minula, neboť jsi se znovu odkulila a zasypala ji výboji kouzla jiskření. Prvotní úder, který prošel jejím tělem ji vyrazil oštěp z ruky a donutil jí udělat krok vzad. Bolestivé sténání Redguardky trvalo notnou dobu, pokusila se pravidelný proud jiskření odklonit svým mečem, ale nezadařilo se jí to. V momentě kdy dostala křeč a zcela přestala ovládat své svaly bylo jasné, že je již dávno ztracena. Když jsi pocítila, že tvá magická energie postupně ubývá ustala jsi a přerušila kouzlo. Taelora byla již po smrti, zůstala ve strnulé klečící poloze, tělo měla zohavené výboji. Svitku předků se nic nestalo, zůstal na první pohled neporušený.

---

Kývnu, vezmu si svoje věci a vyjdu z hospody. Nejdříve se projdu k Ma'Riarově domu abych si zapamatoval cestu. Potom asi půjdu na náměstí omrknout co se tam děje. Po cestě se rozhlížím, všímám si jak stráží, ale i lidí, a památek, konec konců, jsem turista!

---

Zajistím svitek předků a ohledám těla Taelory, Gwendis a kněžky.

---

Zaklepu na dveře od našeho pokoje se slovy: ,,Má paní, to jsem já, Váš služebník Bílý guar se služebnou, která Vám dle prosby k hraběcí rodině přinesla snídani." počkám až Thera odemkne, nechám služebnou snídani položit někam v pokoji, až odejde a budu s Therou opět v pokoji sám, zamknu, sundám si přilbu a povím Theře o Mirabelle a o Leyových reakcích na můj návrh.

---

Než vejde legionář do místnosti, pronesu na Tarna, "Staň již se." a bez varování na sebe zakouzlím neviditelnost a odejdu stejnou cestou, jakou jsem přišel. Pokusím se, aby mě nově příchozí legionář nespatřil.

Slezu opatrně z okna k zemi a opatrně odejdu pryč z domu do města. Někde na okraji čtvrti počkám, až mi vyprchá neviditelnost.

---

"Výborně ..." pronesl jsem bez jakékoliv emoce a souhlasně přikývl. Propleskl jsem Flavia a hned co vypadal, že už věnuje pozornost okolí, jsem mu řekl: "Pojď Flavie, jdem domů. Už se nebudeme nikde zdržovat a zamíříme přímo do vily. Usnul si tady jako špalek." Vzal jsem květiny a když jsem se přesvědčil, že Flavius jde, tak jsem rychlým krokem, aniž bych se rozloučil odešel. "Stejně se za chvilku zase uvidíme."

Vyrazil jsem přímo do vily a cestou Flaviovi krátce řekl: "Jsi zmatený chápu,
ale na tom nezáleží. Ve vile se převléknu a zase vyrazím zpátky. Musím ještě něco velmi důležitého vyřešit, než vůbec dostanu informaci o tom meči. Nemůžu se moc zdržovat ..." Trochu jsem zrychlil s úmyslem vejít do vily, navléci si zbroj a vydat se co nejrychleji zpět. Doufal jsem, že nikdo nebude doma. Vyhl bych se zdržení, jenže v to doufat bylo jako doufat, že ve věznici nebudou stráže.

---

→ Tah 318


Scorpioncz
Altmerka stihla společenskou místnost opustit ještě dřív, než jsi Flaviovi věnoval jedno proplesknutí. Vyšla schodiště a zmizela v patře. Flavius byl zpočátku zmaten, když jsi ho propleskl, vypadal jako by ti ránu nejraději vrátil, ale když si uvědomil, o koho jde zastavil se.
„Zbláznil ses?!“ řekl podrážděně a promnul si tvář, „Zatraceně…“ uvědomil si po chvilce rozhlížení, „Já… Já jsem asi usnul.“ konstatoval zmateně a vyslechl tvá slova. Bez jakýchkoliv dotazů tě poslechl, zvedl se a následoval tě.

„Zatraceně… Omlouvám se Škorpiasi.“ začal se omlouvat, když za sebou zabouchl dveře, „To ta hudba… Příšerně mě uspávala. Začala mi v hlavě hrát hned jak jsem usedl na to křeslo. “ vysvětloval.

Netrvalo dlouho a dorazili jsi až k vile rodu Vici. Už během příchodu k brance sis všiml dvojice legionářů zbarvených do barev Vysokoskalí. Přísně hleděli na každého, kdo se mihnul kolem sídla, ale na vás nijak slovně nereagovali.
„Ehm… Škorpiasi.“ zarazil tě před brankou Flavius, „Ještě jednu věc jsem ti zapomněl říct. Laurana chtěla uspořádat menší oslavu tvého návratu. Mělo to být překvapení… Já jen, abys tam nevtrhl a hnedka nevypadl.“ dodal, „Nevím co se v tom domu odehrálo.“ ukázal za sebe, „Ale měl bys trošku přibrzdit a ještě jedna věc… Jestli tam bude Klargus tak se předním o návštěvě Císařského mága nezmiňuj.“


Adrian_S
Tarn ani Valerius při tvém zmizení nic nenamítli. Opatrně jsi vylezl oknem a pokračoval po stěně domu dolů, následně prokličkoval mezi hlídkujícími legionáři, jejichž počet během tvé návštěvy vzrostl. Jakmile jsi překonal branku, stáhl jsi se stranou a vykročil k okraji čtvrtě. Jen jsi došel na okraj čtvrti tvé kouzlo pominulo.

Počet hlídkujících legionářů vstoupl i v ulicích Imperial City. Podle jejich zbarvení se, ale nejedná pouze o příslušníky Osmé legie, ale také o legionáře ze Čtvrté legie. Bdících naopak v ulicích ubylo, zatím jsi nepotkal ani jednu jejich hlídku, stejně tak náhodných kolemjdoucích bylo o poznání méně. Všichni buď mizeli do svých domovů nebo směřovali k hostinci.


BadWolf
Přikývl jsi, sebral své věci a opustil hostinec. Dunmerka ti při odchodu věnovala pozdrav na rozloučenou a pokračovala v roztáčení dalších piv. Ihned ses vydal podle popisu cesty k domu Ma’Riara. Cestou jsi minul trojici dětí hrajících si u studny, jeden ze stráží je okřikl, aby byly opatrnější, ale děti ho ignorovaly a zvesela si hrály dál. Teprve až zásah jedné z maminek je rozehnal pryč, zbylá dvojice žen se jen uculovala a když se k nim připojila i třetí zvesela pokračovaly v drbání.

Směřoval jsi ulicí dál, pomalu se blížil k domu Ma’Riara, který se nacházel mezi o trošku lepšími kamennými domy, na první pohled vypadaly kvalitně a budily pocit bezpečí, na rozdíl od domů, které jsi spatřil během svého příjezdu. Dveře do khajiitova domu byly zrovna otevřené, vyběhla z nich dvojice děvčátek, které se bez jakéhokoliv rozhlížení vydala k tržnici, aniž by za sebou zavřela dveře.
„Do oběda ať jste doma!“ křikla na ně mladší blondýnka (graf. vzhled - zde) v obyčejných městských šatech, popadla koště a začala zametat před domem, když jsi procházel kolem kývnutím hlavy tě pozdravila a opět se věnovala zametání.

Tvé další kroky směřovali k náměstí, zabočil jsi, prošel ulicí a směřoval dále. Míjel větší kamenný dům, u něhož vlála vlajka Thalmoru. Podobně jako u Ma’Riarova domu i zde se zrovna otevřely dveře, vyšla trojice postav. Dvojice dospělých altmerů, muž a žena, které doprodávala menší dívenka, odhaduješ jí sotva pět let.
„Vrátíš se dneska brzo, tatínku?“ vyptávala se dívka svého otce v uniformě Thalmoru.
„Pokusím se.“ usmál se Altmer (graf. vzhled - zde), dřepl si a pohladil dívku po hlavě, následně věnoval polibek své ženě a malému dítěti, které držela v náruči. S povzdechem se napřímil a vyrazil vstříc ulicím městem. Žena pobídla dívku, aby ji následovala zpět do domu. Altmer směřoval jiným směrem nežli ty, ale přesto tě pozdravil, když jste se míjeli.

Pokračoval jsi ulicí dál, stráží bylo v této části města pomálu. Obzvláště kolem sídla Thalmoru se žádná městská stráž nenacházela. Vyšel jsi ulicí až na náměstí. Zrovna vrcholily přípravy stánků, trhovci se začínali dohadovat o místa a několik místních se shromáždilo o muže, který předváděl jakási kouzla s kalíšky. Místní měli hádat, který z kalíšků skrývá kamínek, ale nikomu se nedařilo uhádnout. Dveře do chrámu byly otevřené, aby každý poutník hledající odpuštění u bohů nebo jejich přízeň mohl vstoupit dovnitř. Všiml sis čtveřice stráží, každý z nich postával v jiném rohu, aby měli dokonalí přehled o situaci na náměstí.


Sarako
Zaklepal jsi na dveře, Thera odemkla a pokynula Služebné, aby jí tác s jídlem položila na stůl. Bez jakéhokoliv rozhlížení tak učinila a potom za sebou při odchodu zavřela dveře, ještě předtím ale stihla popřát dobrou chuť.

Thera si vyslechla tvá slova a zamyšleně se posadila na židli, „Snad nám ta Mirabelle nebude dělat problémy…“ povzdechla si, „Jestli se vyzná v magii Obnovy určitě pozná, že jsem upírka… Zjistí, že nejsem schopná sesílat léčivá kouzla a pěkně nám zavaří.“


Tondulín
„Ne… nevyšlo.“ zakroutila hlavou Belwen, „Jestli jim chceme opravdu pomoci musíme mít pořádný plán. Na vymýšlení pořádných plánů tu byla vždycky Carwen… Takže to bude chvilku trvat.“ dodala a zamyslela se.

„Mohl by jsi mě tam odvést jako zajatkyni. Oni mě poznají… Budou vědět, že jsem členkou odboje a nejspíš to strhne velkou pozornost. Při té příležitosti bys jim mohl říct, že v nějakém zadním domě jsi objevil zbraně odboje… Prostě bys to nějak přikrášlil. Pouta bys mi nechal na volno a já bych ve správný moment napadla velícího důstojníka.“ odmlčela se, „To by dodalo místním odvahu a válečníky by to přimělo k nečinnosti, protože jen málokterý důstojník je postradatelný.“ podívala se na tebe, „Nebo mě vezmou jako zajatkyni, zabalí to a vypadnou z vesnice. Ty bys jel jako jejich doprovod a ve vhodnou chvíli bychom se o ně postarali. Co na to říkáš?“ hleděla na tebe očekávajíc nějakou námitku nebo zlepšení jejího plánu.


SuperHunter
Postavila jsi se na nohy, sebrala svitek předků z mrtvého těla, přehodila jej přes rameno a začala ohledávat Taelořiny ostatky. Oděv a jakákoliv jiná část těla byla vlivem tvého jiskření zničena, použitelná byla akorát zbraň a prsten, který měla na pravé ruce. Na první pohled vypadal jako obyčejný stříbrný prsten, ale při bližším ohledáním sis všiml vyraženého symbolu ve tvaru kříže. Zvedla jsi se a přesunula k dalšímu tělu, patřilo Gwendis. Její zbroj byla na hrudi porušená od bodného zranění, pokračovala jsi v ohledávání, našla jsi toulec se čtyřmi šípů, zdobenou zlatavou dýku uschovanou ve vysoké botě, měšec u sebe neměla stejně tak postrádala jakýkoliv šperk. V jedné z brašniček jsi našla pečlivě složený dopis. Znovu jsi se zvedla a vyrazila k mrtvému tělu Kněžky, dřepla si k ní a začala prohledávat její tělo. Stejně jako Gwendis u sebe neměla žádný měšec, místo toho u sebe měla svoji magickou hůl a zdobený amulet zasvěcený nějakému prastarému bohu nebo kultu. (pokud chceš prsten nebo jakýkoliv jiný vyjmenovaný předmět sebrat, napiš to do tahu, vybavení sebranými předměty můžeš provést, ale až v dalším tahu)

---

Vrátím se směrem k Univerzitě. Předtím, než zcela vyjdu z města, zakouzlím na sebe opět "Neviditelnost" a vrátím se na univerzitu podobně, jako prvně.

Pokud budou legionáři před branou a nebude procházet nějaký mág dovnitř (abych se bez potíží dostal dovnitř), najdu na zemi nějaký kámen a hodím ho na místo, kde by udělal velký ruch - pro upoutání pozornosti. A jestli stráže odejdou díky tomu od brány, přiběhnu k ní, opatrně otevřu a vejdu dovnitř.

---

,,Ještě je tu možnost všeho nechat, zamířit na Chorrolský dvůr, kde skřípneme Delmuse a vezmeme si zpět oněch patnáct tisíc od Lucia, které by nám mohly usnadnit pátrání po Herma Morově svatyni. No a pokud se už Anthemu povedlo získat Chorrolský trůn, mohl by ho můj malý dárek přimět k lepšímu mínění o mé osobě a nějak se s pomocí při hledání Herma Morovy svatyně angažovat. Anvilské rodině necháme zprávu, že jsi musela odcestovat ohledně naléhavého politického jednání." odvětím Theře, nechám, aby si ze snídaně vybrala co chce a pustím se zbytku.

---

Po cestě samozřejmě podzravím každého kdo pozdravil mně.
Prohlídnu si co bude trh nabízet, především k snědku a pak zkusím svoje štěstí ve hře o kalíšky.
Pokud se to moc neprotáhne tak zaskočím do katedrály, podívat se jak tam to tam vypadá nyní po vítězství Thalmoru.

---

Seberu Taelořin prsten a Gwendisinu dýku, poté vezmu Gwendisin dopis a přečtu si ho.

---

→ Tah 319


Scorpioncz
Altmerka stihla společenskou místnost opustit ještě dřív, než jsi Flaviovi věnoval jedno proplesknutí. Vyšla schodiště a zmizela v patře. Flavius byl zpočátku zmaten, když jsi ho propleskl, vypadal jako by ti ránu nejraději vrátil, ale když si uvědomil, o koho jde zastavil se.
„Zbláznil ses?!“ řekl podrážděně a promnul si tvář, „Zatraceně…“ uvědomil si po chvilce rozhlížení, „Já… Já jsem asi usnul.“ konstatoval zmateně a vyslechl tvá slova. Bez jakýchkoliv dotazů tě poslechl, zvedl se a následoval tě.

„Zatraceně… Omlouvám se Škorpiasi.“ začal se omlouvat, když za sebou zabouchl dveře, „To ta hudba… Příšerně mě uspávala. Začala mi v hlavě hrát hned jak jsem usedl na to křeslo. “ vysvětloval.

Netrvalo dlouho a dorazili jsi až k vile rodu Vici. Už během příchodu k brance sis všiml dvojice legionářů zbarvených do barev Vysokoskalí. Přísně hleděli na každého, kdo se mihnul kolem sídla, ale na vás nijak slovně nereagovali.
„Ehm… Škorpiasi.“ zarazil tě před brankou Flavius, „Ještě jednu věc jsem ti zapomněl říct. Laurana chtěla uspořádat menší oslavu tvého návratu. Mělo to být překvapení… Já jen, abys tam nevtrhl a hnedka nevypadl.“ dodal, „Nevím co se v tom domu odehrálo.“ ukázal za sebe, „Ale měl bys trošku přibrzdit a ještě jedna věc… Jestli tam bude Klargus tak se předním o návštěvě Císařského mága nezmiňuj.“


Adrian_S
Vyrazil jsi zpátky k Univerzitě, cestou na sebe vyvolal neviditelnost a pod rouškou kouzla kráčel převážně prázdnými ulicemi, kterými se sem tam mihnula nějaká ta hlídka pátrající po upírech. Když jsi se dostal až k bráně propojující území Univerzity a Císařského města spatřil jsi posílenou hlídku. Dvojice legionářů stála opodál, spokojeně spolu vedli konverzaci a nejevili příliš zájem o to co se děje kolem, teprve až když legionáři nad branou křikli, že hodlá kdosi projít dali se do pohybu. Hodlali pomoci zbylým třem legionářům postávajícím přímo u brány. Pomohli jim sundat petlici a následně otevřít bránu. Z hradby mezitím sešel muž v červeném rouchu, měl kápě a nebylo mu vidět do tváře.

Za sebou jsi zaslechl rychlé kroky, které směřovaly k bráně. Stihl jsi jen uhnout, neboť by tě cosi běžícího srazilo k zemi. Když jsi se ohlížel kolem sebe nikoho jsi neviděl. Dvojice osob procházejících branou zastavilo o legionáře s přilbou důstojníka. Jakmile osoba udělal několik kroků vpřed poznal jsi Belia Arteria, v ruce svíral lejstro, které umožňovalo průchod branou. Legionář si prohlédl i druhou osobu. Tvář ženy (graf. vzhled – zde) ti byla povědomá, jednalo se o ženu se kterou jsi Belia v posledních dnech velmi často vídal. Oba byli oblečeni jako by se chystali na nějakou oslavu, žena měla čisté modré šaty a Belius lepší oblek než obvykle. Kontrola důstojníkem proběhla rychle, přikývl a pustil dvojici osob. Než však stihli udělat pár kroků ozvala se rána. Císařský mág udeřil o zem svojí holí a úder srazil k zemi zneviditelněnou postavu k zemi. Ihned ji zviditelnil, další úder od mága přišel velmi rychle, jednalo se o sérii jiskření.

Spatřil jsi blonďatou dívku (graf. vzhled – zde) v černých šatech, vypadala vystrašeně z útoku Císařského mága, který na ní přísně hleděl s rozzářeným hrotem magické hole. Nezaměstnaní legionáři ji ihned obestoupili, zbraně měli ihned vytasené. Belius odstrčil legionáře, který mu stál v cestě a vyrazil k dívce. Žena ho chtěla následovat, ale legionář jí v tom zabránil.
„Zbláznil ses ty idiote?!“ křikl Belius na Císařského mága, který namířil svoji hůl výhružně na dívku. Krvácela, z nosu jí tekla krev. Mezi legionáři se ihned začalo šuškat, že se jedná o upírku. „Zadržte zbraně!“ pokračoval Belius.
„Dej mi jediný důvod proč bych ji neměl zabít.“ pronesl chladně Císařský mág, „Plíží se nocí v černém oděvu, zneviditelněná a ještě ke všemu porušuje zákon. Mohla kohokoliv z nás zabít.“ zdůraznil mág a nepřerušoval záři svého hrotu, „Rozkaz zněl jasně. Zabíjet každého kdo se pokusí proniknout skrze bránu.“
„Kdo takovej idiotskej rozkaz vydal?“ zvolal Belius a přitom hleděl na Císařského mága.
„Vrchní generál.“ odvětil mu pohotově mág. Belius jen protočil oči. „Nepřekážej mi v cestě nebo tě zabiji taky. Porušuješ zákon.“
„Uklidni se, jo?! Jediný, kdo se tu chová jako idiot, co porušuje zákone seš ty.“ pohrozil gestem Belius, „To děvče přišlo žádat Univerzitu o azyl. Má na to právo.“ pokračoval, a přitom se pootočil na zraněnou dívku, která byla sotva schopná nějakého slova. „Pusťte ji! Pusť ji!“ křikl rázně na legionáře, když svůj zrak přesunul na doprovod. Legionář poslechl rozkaz a ženu pustil. Ta si porovnala šaty a následovala Belia. Na jeho pokyn vyrazila zkontrolovat dívku, legionáři se ani nepohnuli.
„Legionáři moc dobře ví, že jsem Kvestorem Osmé legie a jsem tím pádem jejich nadřízeným. Nepomůžou ti.“ pohrozil Belius Císařskému mágovi, který měl stále připravené kouzlo ke svému úderu. Nepočkal na jeho odpověď, otočil se znovu k dívce, ale odpovědi hledal u Ženy. „Jak je na tom Světlano?“ zeptal se.
„Dobře. Trošku otřesená, lehce poraněná, ale bude v pořádku…“ promlouvala k Beliovi žena zatím co se skláněla k dívce.

„Máš štěstí.“ pronesl Belius k mlčícímu, ale stále hrozícímu Císařskému mágovi. „Julie… Přece nebudeš přihlížet tomu jak tenhle magor chce zabít nevinnou dívku.“ pokračoval směrem k veliteli hlídky legionářů, který se po celou dobu nijak neprojevoval.
„Já… Popravdě…“ odkašlal si a podrbal se na nose, „Nevzpomínám si, že by rozkaz zněl zabíjet každého kdo se pokusí projít bez lejstra.“ dodal a podíval se na Císařského mága, „Ani jsem nevěděl, že by někdo z Císařských mágů měl podpořit naši hlídku.“ podotkl následně. Belius se podíval na Světlanu, která pomáhala otřesené dívce zpět na nohy.

Během celého incidentu zůstala brána otevřená. Legionáři se přesunuli k zraněné dívce a jediný kdo hlídá bránu jsou legionáři na cimbuří, ale ty během večerních hodin ztrácejí dohled.


BadWolf
Prošel jsi tržiště a všímal si přitom jednotlivých stánků. Sestavené stánky už nabízely zboží, převládalo jídlo, jablko, zelenina, ale také pečivo. Ceny se na tvůj vkus držely velmi vysoko, během svého cestování ses setkal s daleko přívětivějšími cenami. Další stánky nabízely šaty, šperky a celkově vše co se mohlo dobře prodávat, ale u všeho panovaly nemilosrdně vysoké ceny. Dokončil jsi obchůzku tržiště a proklouzl ke hře s kalíšky, Kalíškář zrovna lákal nové hráče, přihlásil jsi se, vsadil deset septimů a sledoval, ale nevyhrál. Uvolnil jsi místo dalším potenciálním zájemcům o hru a vyrazil ke dveřím chrámu.

Vešel jsi dovnitř. Chrám byl prázdný, místy lehce poškozený a některé lavice by také potřebovaly vyměnit nebo předělat. Oltáře a jejich výklenky byly v pořádku, uklizené, jako by jim byla věnována maximální péče. Chyběl akorát oltář Talose, jehož výklenek obsahoval místo typického oltáře pouze písemnost, ve které byl vysvětlen důvod, proč se zde oltář nenachází. Z katakomb během tvého potulování po chrámu vyšla dvojice mnichů. Obě byli zakulení a nebylo jim vidět do tváře, kolem krku měly zavěšený amulet boha Arkaye.


Sarako
„Nechám to na tobě… Jen mi přijde, že máme spoustu nepřátel a velmi málo spojenců. Čím déle tu budeme pobývat tím víc těžší pak bude náš útěk… Pokud si nedokáži poradit s tím co Hraběte trápí.“ odpověděla ti Thera a nabrala si něco málo z tácu, všiml sis, že dává přednost masu před zeleninou a pečivem.


Tondulín
„Ne… nevyšlo.“ zakroutila hlavou Belwen, „Jestli jim chceme opravdu pomoci musíme mít pořádný plán. Na vymýšlení pořádných plánů tu byla vždycky Carwen… Takže to bude chvilku trvat.“ dodala a zamyslela se.

„Mohl by jsi mě tam odvést jako zajatkyni. Oni mě poznají… Budou vědět, že jsem členkou odboje a nejspíš to strhne velkou pozornost. Při té příležitosti bys jim mohl říct, že v nějakém zadním domě jsi objevil zbraně odboje… Prostě bys to nějak přikrášlil. Pouta bys mi nechal na volno a já bych ve správný moment napadla velícího důstojníka.“ odmlčela se, „To by dodalo místním odvahu a válečníky by to přimělo k nečinnosti, protože jen málokterý důstojník je postradatelný.“ podívala se na tebe, „Nebo mě vezmou jako zajatkyni, zabalí to a vypadnou z vesnice. Ty bys jel jako jejich doprovod a ve vhodnou chvíli bychom se o ně postarali. Co na to říkáš?“ hleděla na tebe očekávajíc nějakou námitku nebo zlepšení jejího plánu.


SuperHunter
Během prohledávání mrtvol jsi sebral následující předměty: Taelořin prsten (není nasazen), Gwendisinu dýku i s pouzdrem (není nasazena) a dopis.

Rozbalil jsi dopis a začetl se do úhledně napsaných řádků:

---

Složím dopis a dám si ho do brašny. Podívám se za sebe na tu spoušť a pomalu odejdu, přičemž při blížení se ke vchodu, kterým jsem přišla se spíš budu plížit kvůli tomu co řekla Gwendis.

---

Velmi opatrně projdu kolem skupinky lidí a budu doufat, že mě neodhalí. Až se dostanu za bránu, vyrazím rovnou do svého kabinetu.