---

"Dobrá práce...a...díky za tip." poděkuju Ayrenn a vydám se s ní chodbou dál.

- Odpovězeno prostřednictvím Steamu, protože AH je na rekreaci v zahraničí.

---

"Navrhuji vyjít na ten kopec a trochu si oddáchnout po výšlapu, oblíhdnout vesničku, trochu si popovídat a tak však to znáš." Usměju se a budu pokračovat v cestě.

---

"Ale naopak. Tohle dává tomu příběhu zcela jiný rozměr."
zasmál jsem se poté, co jsem věnoval pár nevraživých pohledů směrem k milovníku thalmorského zlata. Pak jsem ale zvážněl. "Přímo u sebe myslím že ne. Ten den co si pro mě ten thalmorksej cucák došel, tak jsem spal. Vzal jsem si snad jen to nejdůležitější jako lektvary a tak. Bylo ale brzy ráno, kdo ví, třeba jsem to u sebe měl, i když bych to asi cítil podle velikosti. Hmm ... divil by ses, ale v báni jsem neměl čas na přemýšlení o takovýchto věcech ... spíš jsem měl hlavu plnou démonů ... Kruci, tolik věcí co jsem měl v plánu. Ten den jsem dokonce měl naplánovanou schůzku a nedošel jsem tam. Ale v podstatě ano, vím o čem mluvíš, ale nemůžu ti dát úplně jistou odpověď, zvláště jestli se pak nehrabali v našich věcech ..." Odpověděl jsem tiše.

---

Pomalu přijdu před Caesara k pódiu, za pomoci telekineze si přitáhnu židli, pohodlně se usadím a pronesu: ,,Tak povídej šupináči, copak máš na srdci?" přitom pozvednu hlavu tak, aby z poza mé kápě byl vidět můj sebejistý úsměv (ale nic víc). Připravený na útok ze strany Caesara, nebo kohokoliv dalšího, kdo by se mohl skrývat na trámech u stropu, pod stoly, v tmavém koutě, či nějaké jiné skrýši, vyčkám argoniánovy odpovědi.

---

→ Tah 274


Scorpioncz
„Scipio to nedovolil.“ odvětil ti Flavius, „K žádnému prohledání vily nedošlo. Thalmor se sice snažil, ale nevyhověli jsme jim... Gerrick sice zuřil, nadával a chtěl to hnát víš, ale Valerius všechny jeho akce smetl ze stolu.“ lehce se uchechtl, „Podle všeho si s Gerrickem nepadli zrovna do oka a jsou to dost velcí nepřátelé. Pro nás jedině dobře. I když on se tu Gerrick údajně moc dlouho zdržovat nemá. Podle toho co se říká a co jsem slyšel by tu měl být důstojník Raven. Raven by měl být trošku mírnější. Trošku.“

Kolem lázně do které jste byli namočeni prošel svalnatější muž, který měl část těla zjizvenou od popálenin a levé rameno měl potetované podivnými symboly. Zastavil se až kousek od žen. Otočil se směrem k vám a podíval se na Flavia. V rysy ve tváři o něm ihned prozradily, že se jedná o imperiála. Prudce se otočil a zamířil k odchodu. Ženy mu sice věnovaly pohled s úsměvem, ale on jej ignoroval.
„Co to bylo za divnýho chlápka?“ optal se Flavius pohotově, „Toho jsem tu snad nikdy neviděl.“

Jedná se o postavu jejíž jméno neznáš. Jediné co o ní víš je to, že byla ve věznici zavřena společně s tebou. Důvod zadržení byl prostý, muž se přímo účastnil útoku na Univerzitu a podle všeho byl mezi nejbližším a nejelitnějším vojskem samotného Nigidia Amatia. Byl však propuštěn o něco dříve než ty na milost od Vrchního Cyrodiilského generála Lucia Valeria.


Adrian_S
„Zasvětila jsem život Devítce a nyní i Osmičce. S promlouvání k lidu nemám problém.“ přikývla Redguardka, „Karlirah Jannus.“ představila se ti následně. Poznámky jsi měl již dopsané, sbalil jsi deník a odebral se i s ženou pryč z místnosti, nechal jsi jí odejít jako první a poté za ní zavřel dveře.
„Jsem ráda, že nepatříš mezi ty jak říkáš 'hrubiány'. Podle mého názoru je to nesmysl zakazovat víru, kterou známe již od nepaměti několik ér.“ v jejím hlase zazněl lehce naštvaný tón, „Nazývat její vyznavače kacíři a nemilosrdně je popravovat. Kruté a nemilosrdné. Mám strach kdo převezme můj úřad... Ve špatných rukou by mohlo dojít k tragédii.“ povzdechla si.

„Mohu vás uklidnit.“ ozval se hlas Thalmorské agentky působící na Univerzitě. Byla opřená o stěnu nedaleko dveří do učebny z níž jste vyšli. Oblečená byla do svého úboru, černá uniforma agenta Thalmoru, která byla o obohacená o černou delší sukni, neměla rukavice ani zbraň, blonďaté vlasy měla svázané do ohnu a na tváři přísnější výraz, který by mohl lehce konkurovat Silverwoodové. „Volba vašeho nástupce nebo nástupkyně zůstala plně v rukou Císařství. Thalmor si nedokázal vymoci úředníka dle svých představ.“ pronesla a přitom sledovala starou Redguardku. Než však stihla Redguardka cokoliv říci, pokračovala „Přišla jsem vám jen říci, že vás nebudu vyšetřovat. Respektuji přání Arcimága a vedení Univerzity a hlavně tu nejsem za účelem, abych vedla nějaká vyšetřování proti zdejším obyvatelům. Jsem tu proto, abych utužovala vztahy mezi Aldmerským spolkem a Univerzitou a vedla je k lepším zítřkům.“ pronesla s hrdostí v hlase. Redguardka již nijak neargumentovala, svá předchozí slova mlčky si vyslechla co měla Agentka na srdci. „S vámi bych si ráda promluvila osamotě. Mohl by jste mě následovat prosím do mého kabinetu?“ zeptala se tě následně a její přísný výraz na tváři trochu změkl a změnil se v o něco přívětivější.


Sarako
Přitáhl sis pomocí telekineze židli a usadil se naproti Argonianovi. Jeho tvář zůstala kamenná když jsi k němu promluvil. Očima si tě prohlížel, neusmál se ani nezamračil.
„Dávej si pozor na jazyk...“ řekl důrazně, „Nejsem žádný krátkozraký hostinský, stráž třesoucí se před měšcem Septimů baštící kterémukoliv sluhu božímu jeho róbu.“ upřeně na tebe hleděl, „Pohybuji se v kruzích podsvětí už dost dlouho na to, abych si věděl jak se počíná někdo kdo má co tajit a skrývat.“


Tondulín
„Dobrá nápad.“ přikývla Belwen a vyrazili jste společně směrem ke kopci. Cesta vám netrvala dlouho a vyšli jste na kopeček na jehož vrcholku se nacházela jakási polorozpadlá zřícenina ze které zbyla pouze kamenná podlaha a několik na zem padlých sloupů. Jeden z nich posloužil Belwen jako židle, usadila se a začala odpočívat. Ve skutečnosti se nejednalo o 'kopeček' nýbrž o kopec.

Pod kopcem se rozkládala malá vesnička. Několik menších domů konstruovaných ze dřeva i kamene a trojice větších domů z nichž měli dva ohradu v níž se pásl dobytek. Obě příjezdové cesty do vesnice byly prázdné. Ani z dálky se nebylo patrné, že by uvnitř vesnice vládly nějaké nepokoje vzniklé po včerejších událostech.


SuperHunterCZ
Pokračovali jste dál chodbou. Ayrenn kráčela kousek před tebou udržující obraný postoj. Netrvalo dlouho a dostaly jste se téměř na konec podlouhlé chodby. Před vámi se objevily kruhové dveře nesoucí nejrůznější znaky spojené s trojicí obrazů. Neušlo ti, že se kolem dveří nachází menší otvory a uprostřed kruhových dveří se nachází otočné pole s šipkou. Ayrenn schovala své zbraně a povzdechla si.

„Nikdy by mě nenapadlo, že únikový cesta bude takhle zabezpečená...“ povzdechla si, „Začínám si myslet, že tu jde o něco jiného... A taky to, že před námi naši nadřízení něco tají.“ dodala následně a znovu se podívala na dveře s kresbami.

Rovněž jsi se zahleděla na trojici obrazů, který se nacházel na jednom místě na dveřích, šipka směrovala do prázdného místa, které se nacházelo mezi jednotlivými přechody mezi obrazy. První obraz ti připomínal trojici postav navlečených do černého roucha nesoucí cosi zlatavého na zádech směrující vstříc poušti. Kolem obrazu se nacházela i nějaká slova, která byla velmi těžce čitelná neboť byla již stářím dost poničená. Druhý obraz ti pro změnu připomínal dvojici postav v černém, postávali u jakéhosi oltáře a jedna z postav držela nad hlavou zlatavý předmět, který předtím nesla na svých zádech, opět následoval text kolem obrazu, který byl již o trochu lépe čitelný, ale přesto by chvilku trvalo než by se ti jej povedlo vyluštit zcela. Třetí obraz znázorňoval pouze jednu postavu v černém, opět držela zlatavý předmět ve svých rukou, přišlo ti, že se jej chystá vyměnit s postavou, která ve svých rukou drží jakýsi předmět nesoucí symbol kříže. Text kolem obrázku byl podobně čitelný jako ten u předchozího.

„Hádanky nebyly nikdy mojí silnou stránkou...“ přiznala následně Ayrenn a dřepla si ve snaze vyluštit text u prvního obrázku. „Co myslíš, že je ten zlatavý předmět? Ten vnitřek celého toho mechanismu vypadá jako pohyblivý... Ale těžko říct co s ním udělat.“

---

"Měli bychom se hlavně soustředit na studenty a dění na univerzitě." řeknu před prosbou Altmerky, "V magii není místo pro politické řeči. Pokud chcete tohle rozebírat, pak máte jen dvě možnosti: buď budete mluvit o politice, ale vzdáte se magie, nebo se zasvětíte do magie, ale necháte politiku stranou. Spojením obou věcí si děláte jen nepřátele..." ohlédnu se na obě.

Až mě požádá, dodám, "Odložím si jen některé věci v kabinetu, ano?" podívám se na Redguardku s výrazem "Je to v pořádku", odejdu do svých komnat, kde si odložím na stůl brašnu, ale na záda si připnu hůl. Pak se vrátím za ní (pokud není Selena uvnitř, zamknu), "Můžeme vyrazit."

---

→ Tah 275


Scorpioncz
„Scipio to nedovolil.“ odvětil ti Flavius, „K žádnému prohledání vily nedošlo. Thalmor se sice snažil, ale nevyhověli jsme jim... Gerrick sice zuřil, nadával a chtěl to hnát víš, ale Valerius všechny jeho akce smetl ze stolu.“ lehce se uchechtl, „Podle všeho si s Gerrickem nepadli zrovna do oka a jsou to dost velcí nepřátelé. Pro nás jedině dobře. I když on se tu Gerrick údajně moc dlouho zdržovat nemá. Podle toho co se říká a co jsem slyšel by tu měl být důstojník Raven. Raven by měl být trošku mírnější. Trošku.“

Kolem lázně do které jste byli namočeni prošel svalnatější muž, který měl část těla zjizvenou od popálenin a levé rameno měl potetované podivnými symboly. Zastavil se až kousek od žen. Otočil se směrem k vám a podíval se na Flavia. V rysy ve tváři o něm ihned prozradily, že se jedná o imperiála. Prudce se otočil a zamířil k odchodu. Ženy mu sice věnovaly pohled s úsměvem, ale on jej ignoroval.
„Co to bylo za divnýho chlápka?“ optal se Flavius pohotově, „Toho jsem tu snad nikdy neviděl.“

Jedná se o postavu jejíž jméno neznáš. Jediné co o ní víš je to, že byla ve věznici zavřena společně s tebou. Důvod zadržení byl prostý, muž se přímo účastnil útoku na Univerzitu a podle všeho byl mezi nejbližším a nejelitnějším vojskem samotného Nigidia Amatia. Byl však propuštěn o něco dříve než ty na milost od Vrchního Cyrodiilského generála Lucia Valeria.


Adrian_S
„Ve všech případech si uděláte nepřátele.“ řekla po tvých slovech Altmerka a pokynula ti, že můžeš odejít odložit své věci do kabinetu. Ihned poté jsi se odebral do svého kabinetu, Karlirah a Altmerka zůstaly osamotě před učebnou. Jestli jejich konverzace nějak dál pokračovala netušíš.

Přesunul jsi se do svého kabinetu, odložil brašnu, připnul hůl na záda. Kabinet byl prázdný, Selena se nejspíš potulovala někde po Univerzitě, při odchodu z komnaty jsi zamkl a vrátil se zpět před učebnu, před níž postávala Altmerka. Karlirah se zjevně vydala svou cestou.
„Hůl jste si klidně mohl nechat v kabinetu. Nechci vám nijak ublížit.“ ujistila tě poté co spatřila tvoji hůl připnutou na zádech, „Tak pojďte.“ pobídla tě následně bez jakékoliv výrazné změny ve výrazu v tváři. Vedla tě až do svého kabinetu, který dříve náležel někomu jinému. Nikdy předtím jsi v tomto kabinetu nebyl a když otevřela dveře a nechala tě vstoupit jako prvního spatřil jsi první místnost onoho kabinetu. Štítek byl již změněn:


Podobně jako tvůj kabinet, který sdílíš se Selenou i tento se dělí do svou vedlejších osobních komnat, společná místnost je však mnohem menší a nejspíš zde není použito žádné kouzlo k umělému zvětšení prostoru. Společenská místnost byla vybavena obdobným nábytkem jako tvůj kabinet. Dvojice knihoven se nacházela vedle dveří, obě byly plné knih. Knihy na první pohled vypadaly velmi zachovale a téměř nově (protože jsi v tomto kabinetu nikdy předtím nebyl nemůžeš posoudit zdali patří Spellorové nebo jsou majetkem Univerzity či předchozího majitele kabinetu, který je zde zanechal), v rohu místnosti se pak nacházel očarovávací aparát. Stěny byly zdobeny několika obrazy, neušlo ti, že většina z nich měla nějakou Aldmerskou tématiku až na jeden, který přímo znázorňoval staršího muže v honosném rouchu, jednalo se o nějakého starého prošedlého Altmera, který pyšně seděl v Arcimágském křesle, které se náramně podobalo tomu na kterém v dnešní době sedí Palagán. Další část místnosti byla zastavená větším pracovním stolem, strana od dveří měla připravené dvě dřevěné židle a opačná strana pouze jednu, která náležela Spellorové. Její stůl byl pečlivě poklizený, všechno co se na něm nacházelo měla roztříděné a srovnané na svém místě, vše působilo přehledně.

Spellorová za tebou zavřela dveře, rychlejší ladnou chůzí se přesunula za stůl a pohodlně se usadila, rukou ti ihned pokynula, že máš učinit to samé. Vytáhla svazek klíčů z jedné z kapes u své černé uniformy a odemkla zásuvku ve stole, vytáhla pečlivě svázanou naducanou obálku, kterou opatrně položila na stůl. Sevřela na ní své zlatavé ruce a podívala se na tebe s vážnou tváří.


Sarako
Přitáhl sis pomocí telekineze židli a usadil se naproti Argonianovi. Jeho tvář zůstala kamenná když jsi k němu promluvil. Očima si tě prohlížel, neusmál se ani nezamračil.
„Dávej si pozor na jazyk...“ řekl důrazně, „Nejsem žádný krátkozraký hostinský, stráž třesoucí se před měšcem Septimů baštící kterémukoliv sluhu božímu jeho róbu.“ upřeně na tebe hleděl, „Pohybuji se v kruzích podsvětí už dost dlouho na to, abych si věděl jak se počíná někdo kdo má co tajit a skrývat.“


Tondulín
„Dobrá nápad.“ přikývla Belwen a vyrazili jste společně směrem ke kopci. Cesta vám netrvala dlouho a vyšli jste na kopeček na jehož vrcholku se nacházela jakási polorozpadlá zřícenina ze které zbyla pouze kamenná podlaha a několik na zem padlých sloupů. Jeden z nich posloužil Belwen jako židle, usadila se a začala odpočívat. Ve skutečnosti se nejednalo o 'kopeček' nýbrž o kopec.

Pod kopcem se rozkládala malá vesnička. Několik menších domů konstruovaných ze dřeva i kamene a trojice větších domů z nichž měli dva ohradu v níž se pásl dobytek. Obě příjezdové cesty do vesnice byly prázdné. Ani z dálky se nebylo patrné, že by uvnitř vesnice vládly nějaké nepokoje vzniklé po včerejších událostech.


SuperHunterCZ
Pokračovali jste dál chodbou. Ayrenn kráčela kousek před tebou udržující obraný postoj. Netrvalo dlouho a dostaly jste se téměř na konec podlouhlé chodby. Před vámi se objevily kruhové dveře nesoucí nejrůznější znaky spojené s trojicí obrazů. Neušlo ti, že se kolem dveří nachází menší otvory a uprostřed kruhových dveří se nachází otočné pole s šipkou. Ayrenn schovala své zbraně a povzdechla si.

„Nikdy by mě nenapadlo, že únikový cesta bude takhle zabezpečená...“ povzdechla si, „Začínám si myslet, že tu jde o něco jiného... A taky to, že před námi naši nadřízení něco tají.“ dodala následně a znovu se podívala na dveře s kresbami.

Rovněž jsi se zahleděla na trojici obrazů, který se nacházel na jednom místě na dveřích, šipka směrovala do prázdného místa, které se nacházelo mezi jednotlivými přechody mezi obrazy. První obraz ti připomínal trojici postav navlečených do černého roucha nesoucí cosi zlatavého na zádech směrující vstříc poušti. Kolem obrazu se nacházela i nějaká slova, která byla velmi těžce čitelná neboť byla již stářím dost poničená. Druhý obraz ti pro změnu připomínal dvojici postav v černém, postávali u jakéhosi oltáře a jedna z postav držela nad hlavou zlatavý předmět, který předtím nesla na svých zádech, opět následoval text kolem obrazu, který byl již o trochu lépe čitelný, ale přesto by chvilku trvalo než by se ti jej povedlo vyluštit zcela. Třetí obraz znázorňoval pouze jednu postavu v černém, opět držela zlatavý předmět ve svých rukou, přišlo ti, že se jej chystá vyměnit s postavou, která ve svých rukou drží jakýsi předmět nesoucí symbol kříže. Text kolem obrázku byl podobně čitelný jako ten u předchozího.

„Hádanky nebyly nikdy mojí silnou stránkou...“ přiznala následně Ayrenn a dřepla si ve snaze vyluštit text u prvního obrázku. „Co myslíš, že je ten zlatavý předmět? Ten vnitřek celého toho mechanismu vypadá jako pohyblivý... Ale těžko říct co s ním udělat.“

---

"Máte to tu pěkně zařízené, kolegyně." pochválím místnost, "Ale nepozvala jste mne jen kvůli tomu, že ne?" hodím na ní chladný mrtvolný výraz, "Co byste ode mne potřebovala?"

---

,,Gratuluji, odhalil jsi vlka v rouše beránčím a tím jsi si sám odpověděl na to, koho máš před sebou." pronesu k Caesarovi s úsměvem od ucha k uchu a pokračuji: ,,Což nás přivádí k hlavnímu důvodu mého setkání s tebou. Hostinský v Císařském městě nebyl příliš sdílný o tom, kde bych tě našel a proto za to zaplatil životem, stejně jako jeden z jeho vyhazovačů, co se mi přitom připletl do cesty. Proto jsem musel zvolit jiný způsob, a ten jak vidíš vyšel. Ale teď k věci. Po Rudém roce a po argoniánské invazi opustilo Morrowind mnoho dunmerů, mezi nimiž byli i členové Morag Tong, a právě po těchto odpadlících pracujících ve tvých službách, nezávisle, nebo pro někoho jiného se sháním. Potřebuji doplnit padlé ve svých řadách, a jsem si jistý, že my dva už se můžeme nějak dohodnout. V opačném případě je náš rozhovor u konce, a pochybuji že tvý pobudové budou schopnější, než Penitus Oculatis a Kvatchská stráž dohromady, celá posádka Legie, nebo Císařští mágové, aby mě dokázali zastavit." při poslední větě si dám zálet, aby má slova zněla nanejvýš sebejistě.

---

→ Tah 275


Scorpioncz
„Scipio to nedovolil.“ odvětil ti Flavius, „K žádnému prohledání vily nedošlo. Thalmor se sice snažil, ale nevyhověli jsme jim... Gerrick sice zuřil, nadával a chtěl to hnát víš, ale Valerius všechny jeho akce smetl ze stolu.“ lehce se uchechtl, „Podle všeho si s Gerrickem nepadli zrovna do oka a jsou to dost velcí nepřátelé. Pro nás jedině dobře. I když on se tu Gerrick údajně moc dlouho zdržovat nemá. Podle toho co se říká a co jsem slyšel by tu měl být důstojník Raven. Raven by měl být trošku mírnější. Trošku.“

Kolem lázně do které jste byli namočeni prošel svalnatější muž, který měl část těla zjizvenou od popálenin a levé rameno měl potetované podivnými symboly. Zastavil se až kousek od žen. Otočil se směrem k vám a podíval se na Flavia. V rysy ve tváři o něm ihned prozradily, že se jedná o imperiála. Prudce se otočil a zamířil k odchodu. Ženy mu sice věnovaly pohled s úsměvem, ale on jej ignoroval.
„Co to bylo za divnýho chlápka?“ optal se Flavius pohotově, „Toho jsem tu snad nikdy neviděl.“

Jedná se o postavu jejíž jméno neznáš. Jediné co o ní víš je to, že byla ve věznici zavřena společně s tebou. Důvod zadržení byl prostý, muž se přímo účastnil útoku na Univerzitu a podle všeho byl mezi nejbližším a nejelitnějším vojskem samotného Nigidia Amatia. Byl však propuštěn o něco dříve než ty na milost od Vrchního Cyrodiilského generála Lucia Valeria.


Adrian_S
„Děkuji.“ přikývla na tvá slova, „Ale nepozvala jsem si vás sem, aby jste obdivoval můj nábytek a výzdobu kabinetu.“ dodala následně, „Pozvala jsem si vás sem Fallene Merle z mnohem důležitějšího důvodu.“ rukou nadzvedla rozevřenou knihu, kterou měla rozečtenou opodál. Skrývala pod ní menší nožík s pozlacenou rukojetí ve tvaru orla, opatrně s ním přeřezala slabounké provázky, které držely pohromadě naducanou obálku. Řez prováděla s maximální opatrností, aby obálku nepoškodila.

Jakmile se jí to povedlo opatrně rozbalila obálku, předtím však musela porušit pečeť, která nesla symbol Thalmoru. Rozloupla ji a rozbalila obálku. Ihned jsi spatřil menší černý deník (něco mezi formátem A4 a A5 pro lepší představu) a několikrát přehnutou mapu, která byla potřísněná nějakou tekutinou, nejspíše krví. Opatrně posunula veškeré předměty na obálce do prostředka stolu, aby jsi na ně lépe viděl.

„Toto...“ poukázala na obsah obálky, „Bylo před několika lety zabaveno mrtvému legionáři ve službách Císařství, který se zúčastnil takzvané 'Aldmersko-Císařské plavby' u vás je to spíše známá událost jako 'plavba Anory' nebo 'Anorská plavba'.“ odmlčela se, „Deník patřil muži jménem Donel Merle. Nejsem si úplně jista zdali jde jen o shodu jmen nebo to byl nějaký výš příbuzný, předek nebo něco na ten způsob.“ začala vysvětlovat, „Ale obsah deníku je zašifrovaný natolik, že ani zkušený odborník z Alinoru jej nedokázal rozluštit. Rozluštil pouze tenhle nápis.“
Sáhla rukou na deník a otočila jej na druhou stranu, spatřil jsi nesmyslně formulovaný text, který vůbec nedával smysl. Prstem pod ním projela a prozradila ti jeho význam.
„Údajně je zde napsáno: 'Pouze pokrevní dědic může následovat odkaz.' Pokud by to dávalo smysl tak by jste to mohl být vy. Víte...“ odmlčela se a změnila polohu sezení na židli, „Jsem sběratelkou nejrůznějších písemností, přepisů a prvotních spisů i jejich opisů. Leccos si dokáži vyluštit sama, přeložit ale u tohoto si neví rady. Možná to ukrývá tajemství té tajemné plavby o níž toho ví málo jak Císařství tak Thalmor.“ odmlčela se, „Nevěřím příliš na osud nebo náhody, ale nemohu nevyužít této příležitosti. Kolikrát se mi ještě v budoucnu naskytne možnost potkat někoho z rodu Merlů.“ stáhla své ruce zpět na svoji polovinu.


Sarako
„Mám ve svých řadách několik vašich odpadlíků. Nijak zvlášť se netajili tím, že byli ve službách Morag Tong. Teď ale okusili život v mých službách a pochybuji, že se budou chtít vrátit.“ odvětil ti Caesar, „Jsou to schopní zabijáci s tučným platem o kterém si nikdy předtím nemohli nechat ani snít.“ uchechtl se, „Ale dohodnout by jsme se mohli. Mám o lidech přehled, dobrý přehled.“ dodal následně, „Má podmínka pro tebe bude jako stvořená. Ta banda šupáků venku chce, abych se stal jejich vůdcem, hrabětem. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že už dávno vedu tohle město. Loutky v tom armádou obehnaném hradě jsou jen nástroje Císařství, který má tvořit dojem, že je tu všechno v naprostém pořádku. Anvil je klíčem k dobrých obchodním ziskům, ale Císařství si ho neváží. Sere na něj jako mouchy na obrazy dávných panovníků.“ odmlčel se a podíval se na tebe, „Luther Rullus umírá, krátkozrací idioti z toho viní mě. Nemám s tím nic společného. Jaký důvod bych k tomu měl, když neformálně tohle město vedu?“ uchechtl se, „Žádný. Mohl bych se skrze intriky k moci dostat i k formální vládě, ale má to háček. Císařství samozvaného hraběte nikdy neuzná. Záleží mi na tomhle městě, chci jeho plnou nezávislost.“ následovala krátká pauza, „Ale nezáleží mi na Císařství a jejich směšné a slabé vládě sestavené z tlustých darmožroutů. Jenže lid Anvilu jim zjevně věří. Sice chtějí reformu, chtějí mě formálně do čela, ale chtějí mě do čela města, které bude věrně sloužit Císařství a to chci právě zlomit. A ty jako člen Morag Tong bys to mohl dokázat.“

„Luther Rullus brzy zemře. Mé kontakty tvrdí, že je už ve stejném stádiu jako před lety jeho otec. Je to otázka dnů, možná týdnů. Přesvědčíš ho k podepsání nové závěti ve které ustanovuje jako svého dědice mě. Tak bych se stal po smrti formálně vládcem Anvilu. Jeho bratr a žena by možná mohli tuhle závěť napadnout, ale když o ní nebudou vědět zavčasu bude pro ně již pozdě.“ udělal krátkou pauzu a sepnul si ruce, „Vyčkal bys den možná dva a poté v uniformě legie zmasakroval vládnoucí rod. Někoho náhodného bys nechal přežít, nějakou služku a vše bys jí zdůvodnil jako vykonání rozkazu z vyšších míst. Třeba na rozkaz nějakého generála, který tě nakrkl to už by byla pouze formalita. Místní lid by legii a Císařství tento čin nikdy neodpustil a nikdo by v ten moment neoponoval mému rozhodnutí stát se nezávislým silně obchodním městem.“

„Protislužba hodná členu Morag Tong, nemám pravdu?“ uchechtl se, „Já bych ti na oplátku dal jména o která bys požádal a možná ti zařídil i nějaké slušné místečko v Anvilském hradě.“ založil si ruce, „Důvod proč k tomu nevyužiji své věrné odpadlíky Morag Tong je prostý. Byla by to pro mě zbytečná ztráta kdyby selhali. Když selžeš ty nic neztratím a když bys chtěl náhodou mluvit.“ uchechtl se, „Nemyslím si, že by ti někdo věřil, že jsi mluvil se samotným Caesarem. Na to působíš jako velmi malá ryba s příliš velkou sebedůvěrou. Navíc si pamatuj, že někteří odpadlíci určitě znají spoustu stylů boje co ty a určitě by pro tebe byly těžším soupeřem než nějaký šašci z legie.“


Tondulín
„Dobrá nápad.“ přikývla Belwen a vyrazili jste společně směrem ke kopci. Cesta vám netrvala dlouho a vyšli jste na kopeček na jehož vrcholku se nacházela jakási polorozpadlá zřícenina ze které zbyla pouze kamenná podlaha a několik na zem padlých sloupů. Jeden z nich posloužil Belwen jako židle, usadila se a začala odpočívat. Ve skutečnosti se nejednalo o 'kopeček' nýbrž o kopec.

Pod kopcem se rozkládala malá vesnička. Několik menších domů konstruovaných ze dřeva i kamene a trojice větších domů z nichž měli dva ohradu v níž se pásl dobytek. Obě příjezdové cesty do vesnice byly prázdné. Ani z dálky se nebylo patrné, že by uvnitř vesnice vládly nějaké nepokoje vzniklé po včerejších událostech.


SuperHunterCZ
Pokračovali jste dál chodbou. Ayrenn kráčela kousek před tebou udržující obraný postoj. Netrvalo dlouho a dostaly jste se téměř na konec podlouhlé chodby. Před vámi se objevily kruhové dveře nesoucí nejrůznější znaky spojené s trojicí obrazů. Neušlo ti, že se kolem dveří nachází menší otvory a uprostřed kruhových dveří se nachází otočné pole s šipkou. Ayrenn schovala své zbraně a povzdechla si.

„Nikdy by mě nenapadlo, že únikový cesta bude takhle zabezpečená...“ povzdechla si, „Začínám si myslet, že tu jde o něco jiného... A taky to, že před námi naši nadřízení něco tají.“ dodala následně a znovu se podívala na dveře s kresbami.

Rovněž jsi se zahleděla na trojici obrazů, který se nacházel na jednom místě na dveřích, šipka směrovala do prázdného místa, které se nacházelo mezi jednotlivými přechody mezi obrazy. První obraz ti připomínal trojici postav navlečených do černého roucha nesoucí cosi zlatavého na zádech směrující vstříc poušti. Kolem obrazu se nacházela i nějaká slova, která byla velmi těžce čitelná neboť byla již stářím dost poničená. Druhý obraz ti pro změnu připomínal dvojici postav v černém, postávali u jakéhosi oltáře a jedna z postav držela nad hlavou zlatavý předmět, který předtím nesla na svých zádech, opět následoval text kolem obrazu, který byl již o trochu lépe čitelný, ale přesto by chvilku trvalo než by se ti jej povedlo vyluštit zcela. Třetí obraz znázorňoval pouze jednu postavu v černém, opět držela zlatavý předmět ve svých rukou, přišlo ti, že se jej chystá vyměnit s postavou, která ve svých rukou drží jakýsi předmět nesoucí symbol kříže. Text kolem obrázku byl podobně čitelný jako ten u předchozího.

„Hádanky nebyly nikdy mojí silnou stránkou...“ přiznala následně Ayrenn a dřepla si ve snaze vyluštit text u prvního obrázku. „Co myslíš, že je ten zlatavý předmět? Ten vnitřek celého toho mechanismu vypadá jako pohyblivý... Ale těžko říct co s ním udělat.“

---

Pozvednu obočí, ,,Donel Merle? To jméno mi nic neříká." zakroutím hlavou, ,,Nejsem si jistý, jestli vám s tímhle nějak pomůžu. Ale mohu se pokusit."

Vyčkám, zda mi předá deník.

---

Zkusím vyluštit co je napsáno u obrazů, kde je text aspoň trochu čitelný.

---

→ Tah 276


Adrian_S
„Za pokus to stojí. Ten deník musí ukrývat něco cenného, protože podle výpovědi válečníka, který zabil onoho majitele... Nejsem si jista jestli to byl Donel. Hlášení a výpovědi přeživších plavby jsou ve směs chaotické, rozcházejí se v mnoha detailech a hlavně chybí jakákoliv konkrétní jména.“ znovu poukázala na deník, „Ale to bych odbočila... Tak podle výpovědi vynaložil všechny poslední síly k tomu, aby deník zničil. Zvláštní? Já bych se raději starala o své vlastní přežití než o zničení tohohle.“ řekla následně a oči chvilku nespouštěla z černého obalu písemnosti, poté deník opatrně vzala do svých rukou a podala ti jej.

Jakmile jsi deník převzal pocítil jsi menší magické zachvění, které jakoby vycházelo z deníku. Spellorová která měla již obě ruce stažené opět na své straně stolu na tebe hleděla, snažila si zachovat stále tentýž výraz ve tváři. Zatím se jí to dařilo a nedala na sobě znát zdali ono magické zachvění pocítila rovněž nebo si jej pocítil pouze ty.


Sarako
„Mám ve svých řadách několik vašich odpadlíků. Nijak zvlášť se netajili tím, že byli ve službách Morag Tong. Teď ale okusili život v mých službách a pochybuji, že se budou chtít vrátit.“ odvětil ti Caesar, „Jsou to schopní zabijáci s tučným platem o kterém si nikdy předtím nemohli nechat ani snít.“ uchechtl se, „Ale dohodnout by jsme se mohli. Mám o lidech přehled, dobrý přehled.“ dodal následně, „Má podmínka pro tebe bude jako stvořená. Ta banda šupáků venku chce, abych se stal jejich vůdcem, hrabětem. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že už dávno vedu tohle město. Loutky v tom armádou obehnaném hradě jsou jen nástroje Císařství, který má tvořit dojem, že je tu všechno v naprostém pořádku. Anvil je klíčem k dobrých obchodním ziskům, ale Císařství si ho neváží. Sere na něj jako mouchy na obrazy dávných panovníků.“ odmlčel se a podíval se na tebe, „Luther Rullus umírá, krátkozrací idioti z toho viní mě. Nemám s tím nic společného. Jaký důvod bych k tomu měl, když neformálně tohle město vedu?“ uchechtl se, „Žádný. Mohl bych se skrze intriky k moci dostat i k formální vládě, ale má to háček. Císařství samozvaného hraběte nikdy neuzná. Záleží mi na tomhle městě, chci jeho plnou nezávislost.“ následovala krátká pauza, „Ale nezáleží mi na Císařství a jejich směšné a slabé vládě sestavené z tlustých darmožroutů. Jenže lid Anvilu jim zjevně věří. Sice chtějí reformu, chtějí mě formálně do čela, ale chtějí mě do čela města, které bude věrně sloužit Císařství a to chci právě zlomit. A ty jako člen Morag Tong bys to mohl dokázat.“

„Luther Rullus brzy zemře. Mé kontakty tvrdí, že je už ve stejném stádiu jako před lety jeho otec. Je to otázka dnů, možná týdnů. Přesvědčíš ho k podepsání nové závěti ve které ustanovuje jako svého dědice mě. Tak bych se stal po smrti formálně vládcem Anvilu. Jeho bratr a žena by možná mohli tuhle závěť napadnout, ale když o ní nebudou vědět zavčasu bude pro ně již pozdě.“ udělal krátkou pauzu a sepnul si ruce, „Vyčkal bys den možná dva a poté v uniformě legie zmasakroval vládnoucí rod. Někoho náhodného bys nechal přežít, nějakou služku a vše bys jí zdůvodnil jako vykonání rozkazu z vyšších míst. Třeba na rozkaz nějakého generála, který tě nakrkl to už by byla pouze formalita. Místní lid by legii a Císařství tento čin nikdy neodpustil a nikdo by v ten moment neoponoval mému rozhodnutí stát se nezávislým silně obchodním městem.“

„Protislužba hodná členu Morag Tong, nemám pravdu?“ uchechtl se, „Já bych ti na oplátku dal jména o která bys požádal a možná ti zařídil i nějaké slušné místečko v Anvilském hradě.“ založil si ruce, „Důvod proč k tomu nevyužiji své věrné odpadlíky Morag Tong je prostý. Byla by to pro mě zbytečná ztráta kdyby selhali. Když selžeš ty nic neztratím a když bys chtěl náhodou mluvit.“ uchechtl se, „Nemyslím si, že by ti někdo věřil, že jsi mluvil se samotným Caesarem. Na to působíš jako velmi malá ryba s příliš velkou sebedůvěrou. Navíc si pamatuj, že někteří odpadlíci určitě znají spoustu stylů boje co ty a určitě by pro tebe byly těžším soupeřem než nějaký šašci z legie.“


SuperHunterCZ
Ayrenn zamyšleně hleděla na první obrázek, rukou přejížděla po vyrytých písmenech i po těch, které byly značně poničené a zabraňovaly tak přečtení celého textu. „Myslíš, že by to mohlo znamenat tohle?“ zeptala se chvilce, zatím co jsi se snažila rozluštit jiný text u obrázku.

„Tři... Soudím podle toho obrázku.“ poukázala na obrázek a pokračovala ve své myšlence, „...živé bytosti bloudící světem nebo pustinou... Možná spíš pustinou.“ odmlčela se, „Když je tam pusto a prázdno.“ dodala následně, „Tohle je úplně nečitelný... Tohle taky... Tohle bych řekla, že bude znamenat 'úkol'.“ kroužila prsty kolem slova, které bylo částečně nečitelné, ale skutečně připomínalo slovo úkol. „To by možná mohlo souviset s tím zlatavým předmětem.“

Zatím co Ayrenn luštila první obrázek ty jsi se pustila do luštění třetího obrázku.


„Tohle je na nic...“ pronesla Ayrenn, „Zbytečná ztráta času... Stejně to nikdy neotevřeme, protože tohle nikdo nevyluští.“ dodala následně s lehce naštvaným tónem v hlase.

---

"Kolik myslíš že ty dveře vydrží?" zeptám se Ayrenn a pokusím se to sama odhadnout.

---

"Jak jste dokázala rozluštit ten text?" podívám se na ní, "Jestliže vám mám pomoct, musím vědět, jak se do toho mám "dostat". Absolutně nemám tušení jak a kde začít." prohlédnu si obal knihy a lehce ji pohladím, "A co z toho budu mít? Víte, život mě naučil nejen vážit si mágů, ale také mě naučilo, že "nic není zadarmo". Takže...?" pozvednu obočí a počkám si na odpověď.

---

"Pěkný kopeček, docela mě zmohl." Udýchaně se sesunu na zem vedle Belwen. "Ta vesnice patří pod vliv Thalmoru?"

---

"Jestli bude nebo ne, to už zjistíme časem. Moc bych na to nesázel, zatím všichni členové Thalmoru, co jsem potkal, nebyli nic moc." Pokrčil jsem rameny.

Potom se udál ten divný okamžik, kdy se na Flavia zadíval bývalý spoluvězeň. "Upřímně nemám tušení. Můžu ti ale říct, že prošel vězením jako já, jen ho Valerius pustil o něco dříve. Ten pohled se mi ale vůbec nelíbil ..." Protáhl jsem se a odvrátil k odchodu, ale ještě předtím jsem věnoval pár vět Flaviovi.
"Jdu vyhledat toho holiče. Neodcházej beze mě ... a kdyby se něco dělo, tak křikni. Z toho jak zamilovaně si tě prohlížel a utekl, bych se vůbec nedivil, kdyby na nás něco poslal nebo dokonce sám někde počkal. Radši bych se od bývalých trestanců držel dál ... a vtípky nebo poznámky ohledně mě zamlč!" dopověděl jsem s žertem a vyrazil se nechat oholit a ostříhat na krátko.

---

→ Tah 276


Scorpioncz
Při tvé poznámce o Thalmorských agentech pokyvoval hlavou, když jsi vylezl z lázně s cílem navštívit holiče a nechat si udělat nový sestřih jen na tebe mávl se slovy, „Neměl obavy... Zůstanu tady.“ a ponořil se o něco hlouběji, aby si užil čisté a příjemné vody.

Tvé nohy tě mezitím zavedli až do místnosti ve které probíhala úprava vousů, účesů a mnoho jiných zkrášlovacích procedur, které měly na starost dvě starší ženy. Ani jedna z nich nevypadala nijak půvabně, ale podle všeho svoje řemeslo mistrně ovládají. Jedna z nich se tě ihned ujala, pokynula ti, aby ses posadil na dřevěnou židli a sama si ihned začala připravovat nůžky a břitvu. Druhý přes tebe mezitím přehodila červenou slabou látku.

„Jakpak si to bude pán přát?“ zeptala se jedna z žen držící v ruce břitvu, nůžky položila na menší stoleček vedle židle. „Obyčejné stříhání vás vyjde na patnáct septimů, holení je dalších deset navrch a holení dohladka je dalších pět navrch.“ začala ti pohotově oznamovat ceník aniž bys stihl zodpovědět její první otázku.


Adrian_S
„Ten text na obalu se mi povedlo rozluštit díky mým znalostem z minulosti. Už jsem se s podobnou šifrou setkala, ale text uvnitř deníku je psaný úplně jinou formou a nedokáži to rozluštit. Ani náš odborník v Alinoru si s tím poradit nedokázal.“ vysvětlila ti, „Dostat?“ podívala se na tebe lehce zamračeně a nechápavě, „Prostě ho otevřete. Je to deník jako každý jiný akorát je prostě... zašifrovaný.“ dodala následně zatím co sis prohlížel obal s textem jehož význam ti Spellorová prozradila.

„Myslím, že skoro nic. Krom dobrého pocitu, že se možná něco dozvíte o svém příbuzném a možná se vám podaří odhalit nějaké informace o té plavbě. Jak jsem řekla... Obě strany mají nedostatečné informace o celém průběhu. Obě strany měli velmi velké ztráty a ani jedna loď se nevrátila. Potopila se jak Anora tak naše Thalmorské lodě, které ji měli zastavit nebo předehnat.“ odpověděla ti na otázku, „Nenutím vás do toho. Klidně mi ten deník můžete vrátit a já si ho zařadím zpět do své sbírky.“


Sarako
„Mám ve svých řadách několik vašich odpadlíků. Nijak zvlášť se netajili tím, že byli ve službách Morag Tong. Teď ale okusili život v mých službách a pochybuji, že se budou chtít vrátit.“ odvětil ti Caesar, „Jsou to schopní zabijáci s tučným platem o kterém si nikdy předtím nemohli nechat ani snít.“ uchechtl se, „Ale dohodnout by jsme se mohli. Mám o lidech přehled, dobrý přehled.“ dodal následně, „Má podmínka pro tebe bude jako stvořená. Ta banda šupáků venku chce, abych se stal jejich vůdcem, hrabětem. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že už dávno vedu tohle město. Loutky v tom armádou obehnaném hradě jsou jen nástroje Císařství, který má tvořit dojem, že je tu všechno v naprostém pořádku. Anvil je klíčem k dobrých obchodním ziskům, ale Císařství si ho neváží. Sere na něj jako mouchy na obrazy dávných panovníků.“ odmlčel se a podíval se na tebe, „Luther Rullus umírá, krátkozrací idioti z toho viní mě. Nemám s tím nic společného. Jaký důvod bych k tomu měl, když neformálně tohle město vedu?“ uchechtl se, „Žádný. Mohl bych se skrze intriky k moci dostat i k formální vládě, ale má to háček. Císařství samozvaného hraběte nikdy neuzná. Záleží mi na tomhle městě, chci jeho plnou nezávislost.“ následovala krátká pauza, „Ale nezáleží mi na Císařství a jejich směšné a slabé vládě sestavené z tlustých darmožroutů. Jenže lid Anvilu jim zjevně věří. Sice chtějí reformu, chtějí mě formálně do čela, ale chtějí mě do čela města, které bude věrně sloužit Císařství a to chci právě zlomit. A ty jako člen Morag Tong bys to mohl dokázat.“

„Luther Rullus brzy zemře. Mé kontakty tvrdí, že je už ve stejném stádiu jako před lety jeho otec. Je to otázka dnů, možná týdnů. Přesvědčíš ho k podepsání nové závěti ve které ustanovuje jako svého dědice mě. Tak bych se stal po smrti formálně vládcem Anvilu. Jeho bratr a žena by možná mohli tuhle závěť napadnout, ale když o ní nebudou vědět zavčasu bude pro ně již pozdě.“ udělal krátkou pauzu a sepnul si ruce, „Vyčkal bys den možná dva a poté v uniformě legie zmasakroval vládnoucí rod. Někoho náhodného bys nechal přežít, nějakou služku a vše bys jí zdůvodnil jako vykonání rozkazu z vyšších míst. Třeba na rozkaz nějakého generála, který tě nakrkl to už by byla pouze formalita. Místní lid by legii a Císařství tento čin nikdy neodpustil a nikdo by v ten moment neoponoval mému rozhodnutí stát se nezávislým silně obchodním městem.“

„Protislužba hodná členu Morag Tong, nemám pravdu?“ uchechtl se, „Já bych ti na oplátku dal jména o která bys požádal a možná ti zařídil i nějaké slušné místečko v Anvilském hradě.“ založil si ruce, „Důvod proč k tomu nevyužiji své věrné odpadlíky Morag Tong je prostý. Byla by to pro mě zbytečná ztráta kdyby selhali. Když selžeš ty nic neztratím a když bys chtěl náhodou mluvit.“ uchechtl se, „Nemyslím si, že by ti někdo věřil, že jsi mluvil se samotným Caesarem. Na to působíš jako velmi malá ryba s příliš velkou sebedůvěrou. Navíc si pamatuj, že někteří odpadlíci určitě znají spoustu stylů boje co ty a určitě by pro tebe byly těžším soupeřem než nějaký šašci z legie.“


SuperHunterCZ
„Hodně. Vypadají na pevně, ale kdybychom na ně použili hrubou sílu určitě bychom se skrz ně dostali. Jen by to trvalo.“ řekla Ayrenn a narovnala se, „Trvalo by to asi dlouho. Je tu dost málo místa na nějaké beranidlo nebo něco na ten způsob.“ konstatovala a rozhlížela se kolem.


Tondulín
„Ještě, že jsme to nechali na ráno.“ usmála se Belwen, „Vesnička je klidná přesně tak jak si ji pamatuji.“ dodala a zahleděla se směrem k vesničce. „Všechno patří do vlivu Thalmoru. Všechny vesnice a města patří pod Valenský les, který je vazalem Aldmerského spolku. Sice máme vlastní královnu, ale žijeme pod nadvládou Aldmerského spolku a jejich agentů.“

„Thalmor si ale většinou vybíjí zlost na nevinných obyvatelích vesnic, proto vědí, že jsou s námi v kontaktu. Sice ne všichni, ale většinou právě elfové z venkova stojí na naší straně a pomáhají nám, poskytují nám jídlo, informace a my se je snažíme chránit... Ale to se nám bohužel moc nedaří. Je to takový riskantní gesto od nich.“ pokračovala ve vysvětlování, „Ale po včerejšku myslím, že by tu starou zákeřnou důstojnici mohl nahradit někdo umírněnější, někdo kdo si tolik nebude libovat v mučení a násilí. Ale člověk nikdy neví. Důstojníci Thalmoru jsou většinou tvrdě vychováváni, tvrději než vy legionáři. Musí být nezlomní, autoritativní a hlavně bezmezně oddaní Thalmoru.“ krátce se odmlčela, „Pak jsou tu výjimky, který se k Thalmoru přidali, sběhli a ty měli jen zběžný výcvik a nemají zas až tolik vymatlanej mozek těmi jejich řečmi a vizemi Thalmoru.“

„Uhh... Teď jsem zněla jako Carwuša a její lekce dějepisu. I když ta by ti to podala v trošku lepší slovní formulaci a možná trošku korektněji a hlavně obsáhleji.“ zasmála se, „Ale stejně by to byla nuda. Nevybereš si.“

---

"Tak mi aspoň řekněte, jak se vám podařilo rozluštit ten text na rubu knihy? Co je to za šifru?" podívám se na ní, "Dobrý pocit... nic proti, ale "dobrý pocit" v naší éře trochu vymizel, nemyslíte? Mohl bych to udělat pro jistou službu, až budu něco naoplátku potřebovat já, ano? V tom případě bych to vzal."

Určitě bude váhat a rozmyslí si, že si to vezme zpět, "Podívejte, budu upřímný. Všichni kantoři na vás budou koukat přes prsty. Až na mne. Takže, pokud mi to dáte, abych se vám to pokusil rozluštit, pak můžete brát v potaz, že tu máte někoho, kdo bude s vámi "držet"..." hodím na ní vážný pohled, "Je to jen na vás."

---

Potlačím v sobě veškeré pohrdání všemi argoniany a pronesu: ,,Zajímavá nabídka. Když zohledním, že už jsem si zajistil přístup k hraběti, kterému budu moci podat lektvary dle vlastního výběru, zní ta část se závětí velice snadně, takže pokud se ve tvých řadách naleznou alespoň čtyři odpadlíci, jsme dohodnuti." zhluboka se nadechnu a pokračuji: ,,Ještě by se mi hodilo nasměrovat k Mogal Balově svatyni (někdo, jako Caesar o tom určitě bude mít přehled), mám tam ještě nějakou práci, a ušetřilo by mi to hodinku času, a snížilo by se tím riziko, že ten koho si v přístavu odchytnu, abych to z něj vymlátil, bude někdo z tvých patolízalů. Koní je ve stájích před městem a okolních statcích dost. Taky budu potřebovat jeden delší provaz, abych se dostal zpátky do hradu a předešli jsme malému nedopatření, že bych ho vzal jedné ze tvých lodí." a po krátké odmlce dodám: ,,Je přeci v zájmu nás obou, abych se vrátil do Anvilského hradu před svítáním."