---

"Hlavně najít u dítěte známky magie se považuje za "zázrak". Ne všichni mohou čarovat a ne všichni, co čarují, jsou skvělí. V podstatě by se dalo říct, že je magie spíše "břemenem" než uměním. Ať se stane nějaký konflikt, slovní nebo krevní, vždycky budou ostatní mágy pohrdat." poté jen dodám, "Budu ti držet palce, aby se ti to podařilo."

Jakmile se zmíní o pozdější oslavě, jen pokynu hlavou, "Uvidíme, jak to ještě bude.".

Pak si zbalím všechny věci, které budu potřebovat - knihu s žáky, svou brašnu a hůl. Odeberu se do komnat, kde mám vyučovat. Až tam dojdu (určitě bude prázdná), připravím si ruce na kouzla "Plameny" a "Ohnivou střelu", ale nebudu je vyvolávat. Předtím ale otevřu jedno z oken, kvůli demonstraci.

Poté se v klidu posadím a připravím si sešit na psaní.

---

,,Souhlasím, ale kudy?" odvětím tanečnici a budu jí následovat, jak jen rychle budu moci.

---

Když jsem uslyšel zvuky dveří a cinkání zbrojí, nezvedl jsem se. Bez jakéhokoliv náznaku emocí jsem jen seděl a hleděl do prázdna, zatímco na mne mluvil ten otravný dunmer. Pocítil jsem pouze záchvěv vzteku, které se ve mne poslední dobou z ničeho nic vzácně probouzely. Nebyly nijak silné, takže potlačit je bylo snadné. Tak nějak jsem tušil, že budou možná součástí onoho prokletí, ale bylo mi to celkem jedno. Všechno mi bylo jedno.

K cele přistoupil zástup a teprve když začali mluvit o mne a nemohlo být pochyb, že tu jsou kvůli mně, zvedl jsem se a přistoupil k železným mřížím. Teprve když promluvila druhá osoba, která mi vysvětlila oč jde, objevil se v mojí tváři lehce překvapený výraz. Doposlechl jsem si ho, a když stráž otevřela dveře, jen tak jsem tiše prohodil:"Luciovi jak se zdá neunikla moje bojeschopnost ... asi bych mu měl být vděčný." Jen co jsem vyšel ven, otočil jsem se na osobu, jenž tu rozkazovala:"Děkuji za propuštění." přičemž jsem hodil kratičký úsměv směrem k dunmerovi. "Ale docela se divím tomu vyznamenání, kdyby byla válka nebo po ní a nebyl tu tak silný vliv Thalmoru ... ale takhle? No to je asi jedno. Mohl bych dostat zpět svoje věci a meč?" Slovo meč jsem chtě nechtě zdůraznil a tázavě se ohlédl na úředníka.

---

→ Tah 266


scorpioncz
„Přetlumočili jsme vám jen to co bylo sděleno nám.“ odpověděl ti muž v honosném oděvu, „Obávám se, že vaše osobní věci byly zabaveny Aldmerskými válečníky.“ pokračoval následně, „Jediné co vám můžeme předat je toto.“ pokynul úředníkovi a ten sáhl do jedné ze svých kapes, vytáhl snubní prsten. Podal ti jej do ruky a následně se opět stáhl stranou. „Meč...“ zamyslel se, „Lehce zahnutý, podobný akavirskému.“ snažil se o jednoduchý popis muž. „Obávám se, že ten nechal zabavit Nejvyšší Císařský mág.“ dodal nakonec. „Alespoň jsem to zaslechl. To je vše co bych vám k tomu mohl říci. Ať vás Osmička ochraňuje. Můžete jít, stráž vás vyprovodí ven.“ pobídl jednoho ze stráží, aby ti dělal doprovod.

Úředník po celou dobu mlčel. Mluvil pouze muž v honosnějších šatech, stráže tvořící doprovod se drželi na svých místech a občas se podívali po některém z vězňů.


Adrian_S
„Myslím, že by se mi to mohlo povést. Ty děti nebývají oblíbené a Univerzita mu nabídne mnohem lepší podmínky a šanci na lepší život než Sirotčinec... I když je tu nižší šance, že si tě někdo osvojí.“ odpověděla ti Selena a začala si připravovat svoji brašnu, sám jsi se rovněž připravil a poté opustil kabinet.

Netrvalo dlouho a stanul jsi před učebnou ve které v minulosti probíhali přednášky profesorky Silverwoodové. Dveře byly odemknuté, ale zavřené. Cestou sem jsi potkal jen pár starších noviců a novicek. Většinou tě pozdravili nebo jen mávli na pozdrav.

Vešel jsi dovnitř. Seskupení lavic se nijak nezměnilo. Katedra byla vzorně uklizená, stejně tak většina lavic. Pouze dvojice zadních úplně v rohu měly vyskládanou veškerou svoji výbavu venku, nikoliv uvnitř přihrádek. Otevřel jsi okna a následně si připravil obě kouzla pro demonstraci. Následně jsi usedl na židli za katedrou a připravil si sešit ke psaní.


Sarako
„Tudy!“ chytla tě za ruku a trhla s tebou, odvedla tě za pult. Kde bez jakéhokoliv váhání nadzvedla poklop, který směřoval do sklepení. „Schovejte se zde.“ řekla následně. Redguardka se k ní však rychle rozeběhla, doposud se kryla u pultu před vrženými korbeli, židlemi a příborem, zkrátka vším co mohlo být hozeno opilými a naštvanými námořníky.

„Co si to dovoluješ!“ křikla na ní a odstrčila jí od poklopu. Blondýnka udeřila zády o skříňku plnou flašek, zaúpěla bolestí a ihned sáhla po jedné z flašek. Argonianka zůstala pod pultem, opatrně se však snažila nahmatat úzký nožík, který zjevně používali k servírování nějakého jídla či nějaké jiné činnosti.


Tondulín
„Musíme. Carwuš nám tohle zpoždění jen tak neodpustí.“ odpověděla ti, „Nejspíš se jim už povedlo dostat něco z té Altmerky, možná nějaké klíčové informace a podle nich budeme reagovat, ale to vše rozhodne až Carwuša.“ odmlčela se, „Ale myslím, že dneska si tě už ukradne jenom pro sebe, protože já jsem si tě nechala přes noc a Nivrel ti dělala společnost na té oslavě.“ usmála se, „A nebo tě nějak potrestá... A mě taky, protože jsme neuposlechli její rozkaz.“

---

Poklidně počkám, až přijdou studenti.

---

V krvi se mi rozžhavil plamen. "Jak se opovážil ho zabavit?!" Skoro bych vyštěkl, kdyby jsem ten pocit nezarazil už v počátku. Místo toho jsem se jen nevinně zeptal:"Kde bych mohl toho nejvyššího mága zastihnout?" Ještě jsem si u toho kvapně odkašlal a hned co mi jakkoliv odpověděl, jsem se s pokývnutím na stráže vydal ven. Nemohl jsem si však ještě odpustit menší úšklebek na už tak vytočeného dunmera.

Cestou na schodech jsem si uvědomil, že svírám v ruce studený kroužek. V touze po meči jsem si ani neuvědomil, co mi vtiskli do ruky. Při stoupání jsem si prsten prohlédl a jako by mne uhodil pěstí přímo do tváře. "Jak jsem mohl myslet a něco jiného než na ni? Bohové mě zatraťte ..." Nasadil jsem si prsten a najednou se cítil mnohem lépe. Na meč jsem dále myslel už jen z poloviny.

Otevřeli se přede mnou dveře a já vyšel ven. Okamžitě mne oslnilo denní světlo,
které jsem takhle zpříma již dlouhou dobu nepocítil. Zvedl jsem ruku, abych se před ním zakryl, ale to mým očím stejně nijak extra nepomohlo. Zmateně jsem se rozhlédl okolo a spatřil zdi vězení.

Vypustili mě ven a já se rozhodl nejprve jít do domu Vici, jenže jsem si uvědomoval, jak bídně jsem určitě vypadal. Vydal jsem se tam tedy postranními uličkami s úmyslem se dovnitř vplížit a teprve až budu vypadat k světu se ukázat.

---

,,No tak dámy, přece se kvůli mě nebudete prát." postavím se mezi redguardku a blondsku ,,Jestli tam dole schováváte něco, co bych neměl vidět, stačí, když mi ukážete zadní východ." přitom budu připraven odvrátit případný útok ze strany redguardky, nebo argonianky.

---

→ Tah 267


scorpioncz
Muž v honosném oděvu pokrčil rameny, „Nového vůdce Císařských mágů najdete v jeho úřadovně uvnitř Věže... Ale ten se konfiskace vašeho majetku neúčastnil.“ poté si tě již více nevšímal. Stráž pověřený tvým doprovodem tě doprovázel pryč z věznice. Na schodišti jsi se zastavil, zamyslel a nasadil si snubní prsten. Jakmile jsi se dal opět do chůze prošel jsi několika chodbami a následně skutečně stanul na denním světle.

Spatřil jsi nástup šestice stráží, kterým zrovna vůdce jejich hlídky zadával rozkazy a povinnosti na dnešní den. Také sis, ale všiml muže v lehké legionářské zbroji s červeným pláštěm. Byl to Flavius Vici. Postával opřen o zídku a vedl konverzaci s jedním ze stráží, který měl už po službě. Když tě spatřil ihned konverzaci ukončil a vyrazil směrem k tobě. Zastavil tě se slovy: „Scipio říkal, že se pokusíš udělat nějakou hloupost ihned potom co tě propustí.“ lehce se usmál, „Nejprve z tebe budeme muset udělat opět člověka a pak se uvidí... Ale...“ odkašlal si a pokynul ti, abys šel trochu dál o přítomných stráží, „Obávám se, že se za tu krátkou dobu co jsi byl zadržený ve věznici dost změnilo.“ s těmito slovy sáhl do své brašny, „Tohle ti posílá Laurana.“ vytáhl měšec, „Neptej se mě kolik v tom je... Protože nemám tušení.“ pokrčil rameny.


Adrian_S
Vyčkával jsi. Trvalo několik dlouhých minut než vůbec někdo přišel. Stále ještě bylo totiž dostatek času do začátku přednášky. Jako první přišla černovlasá Dunmerka (graf. vzhled - zde), kterou jsi už v minulosti na jedné z přednášek potkal. Stejně jako předtím volila lavici co nejdále hlavnímu náporu (většinou jsou obsazené prostřední lavice, zadní lavice a sem tam i přední lavice, ale kraji ne), pozdravila tě a pozvolna usadila za lavici, připravila si své pomůcky ke psaní a vyčkávala, dívajíc se různě po učebně.


Sarako
Snažil jsi se od sebe držet blondýnku s redguardkou. Obě na sebe nevraživě hleděly jakoby vyčkávaly na nějakou tvou chybu při které by se do sebe mohly pustit. Argonianka mezitím skutečně sáhla po noži, pevně jej uchopila, vylezla z podpultu a vyrazila proti tobě. Zastavit její útok nebylo nic těžkého. Chytl jsi jí za ruku a během několika vteřin svými chvaty odzbrojil. Těchto pár minut stačilo k tomu, aby Redguardka podnikla útok proti Blondýnce, která byla zbrojená flaškou. Ani tento souboj netrval příliš dlouho, Blondýnka Redguardku odhodila stranou a následně jí rozbila flašku o hlavu. Skácela se k zemi a Tanečnice upustila rozbitou flašku na zem čímž ji ještě více rozbila.

Argonianka, kterou jsi mezitím odzbrojil a zpacifikoval řvala o pomoc, ale nebylo jí to moc platné. Vyhazovači byli zmláceni na tolik, že nebyli schopní se zvednout a námořníci se mlátili hlava nehlava mezi sebou. Teprve až když se rozrazili dveře z jedné z vedlejších místností, salónku pro lepší hosty. Celá vřava jakoby rázem utichla s příchodem Argoniana v pozlaceném honosném rouchu.

„Lez dolů... Dělej...“ šeptla Tanečnice a znovu ukázala na otevřený poklop. Argonianův příchod vyvedl všechny přítomné námořníky z míry. Přestali se mlátit hlava nehlava a vyčkávali co se bude dít. Doprovod honosně oděnému Argonianovi dělala dvojice svalnatých redguardů ozbrojených šavlemi a mág se zahalenou tváří, který se opíral o černou magickou hůl.

„Kdo z vás způsobil takový chaos?“ zeptal se přítomných námořníků, kteří byli ke dveřím nejblíže. Ty na sebe jen nevěřícně koukli a začali házet vinu na druhého. „Mám ve vedlejším salónku cenné hosty a váš řev, nadávky nás velmi ruší. Ruší nás natolik, že nejsme schopni pokračovat v našem důležitém jednání.“

Tanečnice znovu ukázala na poklop, „Jestli to chceš přežít tak zalez dolů a nevycházej dokud ti neřeknu.“ šeptla tiše a zvedla ze země nůž.


Tondulín
„Musíme. Carwuš nám tohle zpoždění jen tak neodpustí.“ odpověděla ti, „Nejspíš se jim už povedlo dostat něco z té Altmerky, možná nějaké klíčové informace a podle nich budeme reagovat, ale to vše rozhodne až Carwuša.“ odmlčela se, „Ale myslím, že dneska si tě už ukradne jenom pro sebe, protože já jsem si tě nechala přes noc a Nivrel ti dělala společnost na té oslavě.“ usmála se, „A nebo tě nějak potrestá... A mě taky, protože jsme neuposlechli její rozkaz.“

---

Stále se budu soustřeďovat na své myšlenky, ohledně přednášky.

---

Beze slova zapadnu do sklepa, kde se potichu pokusím přesunout pod salónek, ze kterého onen honosně oblečený argonián vylezl, a najdu si místo, ze kterého bych mohl zaslechnout co možná nejvíc z dění v salónku.

---

"Už si ani nepamatuji jak ten rozkaz zněl, ale nějak se z toho vykecáme." Dojím svojí rybu, zahodím opékací klacík, uhasím oheň a připravíme se k odchodu.

---

"Díky Flavie. Stejně nebudu moc potřebovat. Pouze si zajdu k holiči, seženu nějaké oblečení a asi bych měl navštívit lázně ... a nebylo by od věci nejdříve jít do těch lázní." Podotkl jsem, když jsem k sobě čichl a převzal měšec, který jsem zkusil nadhodit, abych přibližně určit kolik v něm je. "Vězení zevnitř vypadá mnohem hůř než zvenčí ... jak se to všechno tak semlelo, že jsem se tam dostal ..." Pokýval jsem nevěřícně hlavou. "Každopádně jsem teď zavázán Luciovi za propuštění, asi bych se měl na nějakou dobu stáhnout mimo zorná pole všech velkých hráčů. Doprovodíš mě na cestě obnovení lidskosti vedoucí skrze lázně, holiče a krejčíře? Můžeš mi mezitím o všem povyprávět a také se už potřebuješ nechat oholit!"

Předložil jsem mu nabídku a pomalu vykročil směrem k městu a k lázním. "Také se ještě musím stavit za nějakým vůdcem císařských mágů, měl by mít můj meč, bez kterého bych se neměl ve vile a před Lauranou ukazovat." Podotkl jsem, ale také to bylo kvůli tomu pocitu prázdnoty, který jsem cítil uvnitř a přesně věděl, jak ho vyplnit.

---

→ Tah 268


scorpioncz
„Asi ne.“ ušklíbl se, „Každopádně... Scipio chtěl, abych ti dělal společnost. Ona ta celá situace, která vznikla kolem tebe způsobila... No... Nezpůsobila.“ odmlčel se, „Prostě Thalmor řádí jak vyznavači Bájného kultu a Valerius hledá jakékoliv prostředky k tomu, aby je buď ještě více nakrkl nebo jim dal jasně najevo, že je má hluboko v zadním otvoru a nejraději by je nechal všechny pozabíjet. Jenže to mu Císař jaksi nedovolí.“

„Samozřejmě v tom není žádný problém. ALE.“ Flavius si přejel rukou po své strništi, „Vousy mi dodávají více respektu a Seraně se vždycky vousy líbily...“ zasmál se, „Takže si je nechám.“ mávl rukou.

Prošli jste branou z vězeňské oblasti a pokračovali směrem k lázním. Flavius tě mezitím nechal dohovořit a poté se zamyslel, „To bude trošku oříšek...“ řekl poté, „Tvůj meč totiž údajně zabavil mistr Corrientis a ten už prý u Císařských mágů není... Nebo alespoň je už oficiálně nevede. Mám to od svého známého co dělá stráž ve věznici a on má ženu, která dělá služebnou ve Věži.“ odmlčel se, „Ale má tu v Imperial City dům. Můžeme to zkusit tam... Aspoň myslím, že je jeho.“

Pokračovali jste v cestě k lázním. Míjeli skupinky Thalmorských válečníků, kteří chodili v osmičlenném počtu a byli ozbrojeni. Také jste míjeli legionářské hlídky a sem tam jste potkali trojici Bdících, kteří procházeli kolem a nebo zkoušeli nějaká svá kouzla na přítomnost upírů, jejichž existence stále ohrožovala město.

„Co bych ti asi řekl...“ nadechl se ke slovu Flavius, „Na Univerzitě se asi nic nezměnilo... Akorát nás opustil Arterius. Palagán tvrdí, že je pouze 'nezvěstný', ale tomu bych příliš nevěřil.“ zakroutil hlavou, „Ale jestli Arterius něco opravdu uměl tak to být skryt a hrát mrtvého. Třeba ta Anora o které se doteď spekuluje a ani Scipio o tom příliš rád nemluví. Takže... Opravdu nevím co je na tom pravdy. Na druhou stranu Klargus, jeho strýc tvrdí, že je mrtev tak opravdu nevím co si o tom myslet.“ následovala krátká pauza, „Asi bys měl vědět, že Imperial City bylo uzavřeno a bylo vyhlášeno stanné právo, proto tolik hlídek a ozbrojenců. A co se týče nás?“ nakrátko odvrátil tvář, „Krátce na to co jsi se dostal do věznice, začal Valerius obhajovat tvé činy a prosazoval tvé propuštění, stavěl se na tvoji stranu a nakonec se mu povedlo uspět a ty jsi venku. Všechny nás překvapil. Nikdo z nás něco takového nečekal, já ani Scipio. Už jsem s Beliem u piva plánoval tvé osvobození z věznice a následný útěk, ale nebylo to třeba... Jenže... Tady to celé pěkné končí.“ povzdech si, „Teď přijde to špatné, alespoň podle mého názoru. Klargus Arterius.“ udělal dramatickou odmlku, „Znal jsem ho jen z klepů, drbů a vojenských historek, ale teprve až letos jsem se s ním osobně setkal. Jakmile se dozvěděl, že za tebe tak straně Valerius oroduje... Nejspíš dospěl k tomu, že s námi kuje nějaké pikle a rozhodl se jednat. Jeho legionáři... Těžko říct jestli jsou to opravdu legionáři nebo jen tučně placení žoldáci v uniformách Císařského vojska obklopili naši vilu, strží naši zahradu, vnitřní prostory a Klargus přiměl Scipia, aby mu umožnil přebývat v naší vile. V podstatě bych řekl, že nás normálně obsadil.“ rozhodil ruce, „Jenže pravda je taková, že Scipio mu v podstatě vůbec nevzdoroval, šel mu příšerně na ruku, Klargus řekl a Scipio dělal jakoby ten rozkaz dostal od samotného Císaře.“ následovalo opět povzdechnutí, „Nelíbí se mi to... Vůbec se mi to nelíbí.“ přiznal na závěr, „Klargus Arterius je mnohem tvrdší odrůda Arteria než toho, kterého jsme znali. Na rozdíl od Aurelia Arteria, který měl nějaké zábrany a limity... Klargus působí jakoby žádné neměl. Působí jako muž, který si jde tvrdě za svými cíli a neuspokojí se dokud jich nedosáhne.“


Adrian_S
Stále jsi soustřeďoval své myšlenky na nadcházející přednášku. Učebna se pomaličku začala plnit. Vesměs se jednalo o novice, kteří vypadali jakoby ještě příliš zkušeností s magií neměli. Jejich roucha byly ve směs nová a neměla žádné viditelné defekty od ohně či jiných destrukčních kouzel.


Sarako
Slezl jsi dolů. Jakmile jsi byl v potemnělém sklepě, Tanečnice zabouchla poklop a snažila se tvářit jakoby nic. Potemnělým sklepem jsi se pokusil přesunout co nejblíže pod Argoniana, aby jsi se mohl dostat pod salónek ze kterého vyšel musel bys překonat úzké dveře, které byly zamčené zámkem s řetězem, ale i tak se ti skrze malý větrací otvor povedlo zaslechnout co se děje nahoře.

„TO ON! TO ON TO CELÉ ZAČAL!“ zařval z plných plic jeden z námořníků a nejspíše ukázal na jiného, který chtěl vzdorovat, ale na náznak Argoniana si to rozmyslel. Slyšel jsi chůzi nad svou hlavou, kroky bot s ocelovými špičkami.
„Něco takové se už nebude opakovat. Přísahám... Pa-pane.“ vykoktal námořník.
„Nestal jsem se tím čím sem, abych věřil lůze jako jsi ty.“ pronesl pohrdavě Argonian, „Dnes budu milosrdný. Svažte ho, nasypte mu do kapes tolik Septimů kolik unese a skopněte ho z mola. A vy všichni! Připijte si na jeho zdraví! První runda jde na účet podniku.“ zvolal následně.
„PA-PANE.... Já jsem vám-“ zazněl opět hlas námořníka, který druhého naprášil.
„Tohohle zavřete do sudu, zamkněte a hoďte z mola.“ mávl rukou Argonian a poté se otočil a zamířil ke dveřím od salónku. „Je nezbytné udržovat mořské potravy hladové.“ konstatoval nakonec při otevření dveří a následném zmizení uvnitř salónku.


Tondulín
Belwen se jen zasmála. Stejně jako ty dojedla a zahodila klacík. Posbírala své věci, oblékla se do něčeho méně odhalujícího a následně se rozhlédla kolem. Oheň byl už uhašený.
„Připraven k výstupu?“ zeptala se, „Ještě by sis měl možná skočit na záchod. Abychom kvůli tobě nemuseli zastavovat.“ ušklíbla se.

---

Jen se podívám po místnosti a oči zamířím do knihy. Počkám, až přijdou všichni novici, nebo aby se aspoň ukázala 3/4 třídy. Do té doby počkám a budu se nadále soustřeďovat.

---

"Neboj se, mám ocelový močák." Usměju se. "Ale nemusela jsi se na ten výšlap tolik přioblékat, aspoň by mi ta cesta lépe utíkala." Šibalsky se pousměju a zamířím společně s Belwen k úpatí kopce.

---

Najdu si nějaký korbel, hrnek, nebo skleničku, pak se podívám po naraženém sudu s vínem a natočím si asi tak tři decky. Potom se posadím na nějakou bednu, vychutnám si jeden nápoj zdarma (další si točit nebudu, abych na sobě nějak výrazně nepocítil účinky alkoholu) a vyčkám příchodu blonďaté tanečnice.

---

"Vypadá to tu, jako by jsme stále byli ve válce." Pronesl jsem při pohledu na ty skupinky ozbrojených vojáků, jejíchž přítomnost mi Flavius hned vzápětí osvětlil. Poslouchal jsem ho mlčky při cestě a nestačil se divit.

Nejprve mi pověděl o Valeriovi. "Možná je jen dobře, že nedošlo k tomu osvobození ... kdo ví, jak by to nakonec skončilo." Pomyslel jsem si, ale pak jakoby do mě blesk udeřil.

Prudce jsem se zastavil a zvedl ruku před Flavia, kterého jsem tím také zastavil. "Obsadil naši vilu?" zopakoval jsem flaviova slova. Zase jsem pocítil ten slabý nárůst vzteku. "Myslím, že tohle nenecháme jen tak. Zjistíme, co za tím stojí, proč Scipio nic nenamítal a učiníme tomu konec. Měli bychom Thalmoru ukazovat jednotu, ale místo toho se obsazují domy rodům, které by měli být spojeni pod vládou císařství. Doufám, že mi pomůžeš tuhle zásadu vyřešit. Nechci, aby náš rod byl pod nesmyslným drobnohledem."

"Jo a ještě k tomu meči. Buďto mi řekni, kde se ten dům nalézá, nebo mě tam hned po lázních a všech plánovanejch věcech dovedeš. Platí? Ten meč musím získat zpět, je to důležité." Dodal jsem, když jsem znovu vyšel k lázním.

---

→ Tah 269


scorpioncz
„Myslím, že na tuhle otázku pravděpodobně odpověď znám.“ povzdech si, „Scipio má určitě výčitky kvůli 'Modré noci'. Bylo to jedno z témat, které s Klargem probíral ihned poté co se tu objevil. Klargus nám smrt jeho příbuzných ve které náš rod figuroval nejspíš nikdy neodpustil a ani neodpustí.“ odmlčel se, „Ale ve směs s tebou souhlasím. Já ze situace u nás ve vile nejsem o moc víc nadšený než ty.“ následovala opět krátká odmlka, „Císařství je vše jen né nejednotné. Scipio mi stihl den předtím než se odehrál ten incident s Klargem říci, že Císařství nedává příliš šancí se v brzké době stmelit opět dohromady.“

„Dovedu tě tam.“ odpověděl na tvá slova o meči, „Bude to lepší. Dva lidi na ulici budí více respektu než jeden... Ale Thalmor se asi tímhle heslem moc neřídí.“ rozhlédl se, přešli jste na druhou stranu ulice a pokračovali k budově lázní. Byla to větší budova, která měla hluboké základy v podzemí. Dveře byly pootevřené a tak jste ihned vešli. Vstupní místnost byla úzká, nacházela se zde jen starší nordka, která vybírala poplatek za návštěvu. Ihned pozvedla hlavu a prohlížela si vás.
„Dvakrát.“ řekl Flavius bez jakého pozdravu.
„Jistě.“ odvětila mu s odměřeným pohledem a neochotně mu rozměnila peníze neboť neměl přesně. Poté vám pokynula, že můžete většími dveřmi pokračovat dále.


Adrian_S
Netrvalo dlouho a shromáždil se dostatek noviců k tomu, aby mohla přednáška vypuknout. Poměr dívek a chlapců byl relativně stejný, možná dívek bylo o jednu kvůli izolované Dunmerce více. Jako už bývá zvykem většina obsadila místa hlavního náporu a ihned si začali připravovat učebnice, které běžně používali jiní profesoři elementové magie. Nakonec dorazila i poslední novicka, která se usadila opodál Dunmerky a při svém příchodu za sebou zavřela dveře.

Chvilku potom co dorazila poslední novicka se dveře znovu otevřely. Tentokráte nevešel nikdo z řad noviců ani novicek, nýbrž stará redguardka. Pozdravila a se slovy, „Nebude vadit, když si tu sednu a budu chvilku poslouchat? Zítra mě čekají dvě přednášky magie obnovy při kterých zaskakuji za profesorku Sarricovou a potřebuji nějakou představu jak to tu všechno funguje.“ zůstala stát před dveřmi neboť očekávala zdali její návštěvu v hodině přijemš či nikoliv. Novice a novicky její příchod trošku rozrušil, ihned si mezi sebou něco začali šuškat, nejspíš jim vrtalo v hlavě o jakou profesorku to vlastně jde a nebo řešili nepřítomnost profesorky Sarricové.


Sarako
Po chvilce hledání se ti povedlo nalézt starší hrnek. Otřel jsi jej od prachu, vyčistil a následně se přesunul k místu kde jsi při průchodu chodbou zahlédl rozdělané sudy, natočil sis víno a sedl si na dřevěnou židli, které byla hozená stranou. Nebyla příliš pohodlná.

Podle útlumu zvuku se situace nahoře lehce uklidnila, vrátila se zpět do normálu a zvukem se zase začal linout smích a hlasy námořníků. Hlahol zcela zakryl zvuk otevření poklopu a také chůzi. Netrvalo dlouho a spatřil jsi před sebou blonďatou tanečnici.


Tondulín
Sebrali jste vše potřebné a vyrazili z místu kde jste hodlali včera zahájit výstup. Výstup na první pohled nevypadal o moc lépe než včera, ale aspoň jste viděli o dost lépe. Když jsi zmínil Belwenino oblečení rovněž se šibalsky usmála, „Zbytečně bych přitahovala pozornost a ty bys ještě nedával pozor na cestu a musela bych tě zachraňovat před pádem.“ řekla s úsměvem, „Raději šetři síly... Ten výšlap bude náročný.“

---

Pokynu souhlasně hlavou na Redguardku, počkám, až se usadí a pak začnu...

Vstanu ze židle, silně tlesknu rukou, abych si získal pozornost všech přítomných a až nastane hrobové ticho, promluvím chladným hlasem...

"Vítejte! Jsem rád, že se vás tu sešlo takto v hojném počtu. Očekával jsem spíše menší účast, ale zvědavost nejspíše udělala své." odkašlu si, "Dovolte mi, abych se představil. Jsem Fallen Merle, budu vás vyučovat základní znalosti ohnivé magie." podívám se všem do očí a pomalu budu kráčet od katedry ke dveřím a zpátky, přitom budu hovořit, "Jak jistě víte, ničivá magie obsahuje několik živlů, které existují v našem světě. Oheň, Vodu, Vzduch a Zemi." a hned se jich zeptám, "Zeptám se vás, který z těchto živlů je nejsilnější a proč?"

Pokud většina studentů odpoví jinak než "oheň" - nebo "všechny jsou stejné", pronesu, "Přesně, jak jsem si myslel. Živel, který jste uvedli, má sice moc ve svém působení a dokáže napáchat veliké škody. Avšak ohni se nedokáže vyrovnat..."

Pokud odpoví "oheň", lehce se zasměji, "Proto byste tu jinak nebyli, že?"

(v obou případech budu pokračovat v monologu) "A víte proč? Protože "oheň" tu je s námi už od zrození Nirnu. Jako první tento svět obklopil oheň a následně i ostatní. Oheň můžete najít takřka všude... od zapálených pochodní, přes blýskavé kamínky, ze kterých vycházejí jiskry..." ohlédnu se po několika Dunmeřích, "Nebo dokonce koluje v některých žilách. I když umíte ovládat ostatní živly, oheň je nepostradatelný a velmi důležitý pro život, ať chcete nebo ne."

Podívám se jak po Redguardce, tak i po ostatních, "Máte někdo nějaké zkušenosti s čarováním ohně? Dokážete využít potenciál tohoto živlu a ovládnout jej?". Ať už odpoví jakkoli, přemístím se k tabuli, vezmu křídu a napíšu zaklínadlo a gestikulaci pro "Plameny".

"Na první hodinu vás naučím základní kouzlo ohnivé magie... "Plameny" vám mohou pomoct nejen v nebezpečí, ale i třeba k zapálení kotlíků, až si budete vyrábět lektvary. Pro ty z vás, kteří toto kouzlo umí, to bude jen procvičení." dopíšu a podívám se na třídu, "Chci nyní po vás, abyste se rozdělili na ty, co mají základy čarování a na neznalé." až se seskupí, předstoupím vedle katedry, připravím si ruce na "Plameny" a vyčaruji je do výše (ale abych nezapálil strop).

"Toto je "obyčejná" verze kouzla. Plameny jsou dostatečné, ale slabé a nevydrží tolik.", poté kouzlo zesílím tak, aby se proud ohně rozšířil dvojnásobně a žár trochu nabyl, "Pokud vytrváte a budete chodit na mé přednášky, nasměřuji vás k dosažení těchto efektů." přestanu čarovat a sklopím ruce, "Tohle může každý z vás ovládnout. Chce to jen hodně cviku, trpělivosti a rozvahy." počkám si na reakci studentů.

Až se nějakým způsobem vyjádří (údiv / strach), dodám, "Dobrá, zkusíme to. Nejprve vás všechny požádám, abyste si stoupnuli, namířili ruce vzhůru a udělali to, co já před chvílí. Nemějte obavy, zdi nepodpálíte. Nemáte na to ještě tolik sil, aby se vám něco podařilo." před společným čarováním zdůrazním, "Upozorňuji vás, kouzlo nepokládejte dolu, dokud vám plameny nezhasnou! Opovažte se zapálit svého spolužáka! Arcimág by z vás neměl žádnou radost!" potají dodám, "A já taky ne!"

"TAKŽE?" připravím si ruce na čarování, "PŘIPRAVENI?" tři vteřiny budu mlčet, "Dobrá, kouzlo sešlete takto..." a pak pronesu zaklínadlo a předvedu gestikulaci.

Budu sledovat jejich počiny.

---

,,Vím, že sundat toho námořníka nebyl zrovna nejlepší nápad, ale nemohl jsem dopustit, aby ti nějak ublížil." potom vstanu, odložím hrnek stranou a pokračuji: ,,Myslím, že teď dlužím svůj život nejkrásnější dívce v celém přístavišti a nenapadá mě, jak bych jí to vynahradil. Bez tvojí pomoci bych nejspíš skončil na dvacet stop pod hladinou moře." Na chvíli se odmlčím a pak dodám: ,,Kdo vlastně byl ten argonian, ze kterého měli všichni tak nahnáno?"