The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal scorpioncz dne 14.03.2015 13:47

Matthew:
Je čas tak nějak okolo poledne, tvoje břicho ti již delší dobu neúnavně hlásí že je čas oběda a že by jsi měl něco sníst. Nacházíš se na návsi osady Icerův Klam, momentálně na sobě máš jen oblečení, které jsi nosil pod zbrojí, jelikož jsi usoudil, že i přes to že je lehká a moc neomezuje pohyb, tak že se ti bude lépe běhat a krást bez ní. Byl to výborný nápad, jelikož jak se ukázalo, nejsi tak obratný a při kapsářství tě jeden občan přistihl. Zbroj jsi skryl mimo vesnici v jednom keři, kde na tebe čeká. O peníze jsi přišel celkem nedávno, vlastně včera, když sis kupoval za poslední zlaťáky něco k jídlu a pití v hospodě. Je ti trochu zima, ale to ses rozhodl obětovat ve prospěch další krádeže, kterou právě chystáš. Ta minulá nevyšla moc dobře a málem tě obrali o všechno co jsi měl, kdyby jsi na sobě měl zbroj, už by jsi určitě nebyl jejím vlastníkem. Naštěstí se tě strážnému zželelo a nechal tě jít s tím, že příště bude trest víc než jen pokárání. Momentálně před sebou máš bohatého kupce a vlastníka dolu, který má celkem napěchovaný váček, zcela jistě penězi, také má šperky, jako jsou prsteny, dokonce má i náramek, který by spíše slušel ženám ... on ho ale spíše využívá k tomu, aby na veřejnosti ukázal své bohatství. Výborný terč krádeže, jen jestli je tak neopatrný a nechá si nějaké cennosti sebrat ... teď postává a obhlíží zboží ve vitríně obchodu, kde jsi náhodou také dostal nedávno kontrakt na ty květiny. Zevnitř obchodu tě nikdo skrz sklo nevidí a ani okolo není někdo kdo by měl zájem se podívat tímhle směrem.

Tondulín:
Zvedl si se a štítem na něj narazil, chvíli jste se přetlačovali a díky tvému válečnému instinktu sis všiml, že kvůli jeho výšce ... protože to je člověk ... tlačí spíše na vrchní část tvého štítu. Toho by se dalo celkem nepěkně využít. Vrabčák zatím neodbytně mlátila oběma dýkama do nepřátelského štítu, ale nezdá se že by to cvičeného žoldáka nějak zvlášť štvalo, je vidět že se vás snaží prostě jen zdržet. Tas sice začal střílet pomaleji, jak se zdá tak se snaží dokonce více mířit aby tě znova netrefil, ale i přes to stále létají kamínky i okolo tvojí hlavy. Lučištník mezitím během skoro nepostřehnutelné chviličky mrštně zvedl luk a natáhl tětivu. Pohnul rty, nejspíše něco pošeptal, a šíp začal slabě rudě zářit. Chvilku zaměřoval a pak šíp vypustil. Vrabčák se jen tak tak stihla šípu vyhnout, přes to se jí šíp ořel o ruku, kterou nejel pořádně škrábl, ale v místě doteku šlehl malý plamen. Vrabčák rychle začala jednou rukou plamen dusit, čehož využil žoldák, který jí stejně jako tebe přetáhl štítem, až spadla na zem. Tas hned začal střílet rychle všechny kamínky, které si našli celkem dobrý cíl v nekrytém těle žoldáka. To ho donutilo se zase zakrýt a trochu couvnout.

Adrian_S:
Voják se k tobě otočil, ale už nevypadal tak naštvaně jako před chvilkou, spíš jako by právě přišel na něco, čím by nad tebou v konverzaci dostal navrh. "Máš ostrý jazyk." konstatoval trochu nakvašeně, ale hned zase změnil tón hlasu na vítězný "Ale odpověděla ti někdy tvá bohyně? Můj bůh odpovídá ... z čeho si také myslíš, že mají klerikové svojí moc? z magie? pokud dobře vidím tak sám jsi mág ... můžeš si to ověřit u každého klerika, kterého potkáš ... jejich moc jim dávají bohové." Z hospody se najednou ozvalo zakřičení, při kterém se rozletěli dveře. Po chvíli se z nich vypotácel třetí voják s dýkou zabodnutou ve slabém místě na boku. Skoro hned se svalil na zem a začala se kolem něho tvořit kaluž jeho vlastní krve. Oba dva vojáci se k němu hned rozeběhli, přičemž ten, se kterým jsi mluvil, se s taseným mečem vrhl dovnitř do hospody. Druhý si okamžitě klekl k polomrtvému a zakřičel "Léčitele! zavolejte někdo zatracenýho léčitele!" a začal mu vytahovat opatrně nůž z rány. Někteří lidé začali panikařit, někteří se rozeběhli k léčiteli a jiní jen vedli rychle své děti dovnitř svých domů. Najednou tě chytl za rameno starý mág, který tě měl teleportovat s vojáky "Chlapče, nevím co po tobě ti vojáci chtějí, ale můžu tě odsud dostat, mohu tě teleportovat rychle pryč ... ale nebudu zbytečně plýtvat silami pokud o to nestojíš." řekl chraplavě mág. Během té chvilky jsi měl možnost si ho lépe prohlédnout ... je to muž s bílými dlouhými vousy a vlasy, dosahující skoro až k pasu. Jeho vrásčité staré tváři dominují dvě již stařím kalné oči modrošedivé barvy. Jeho fialové roztrhané roucho již také zažilo lepší časy, ale je z něho stále dobře poznat, že patří k odvětví obranné krystalové magie. Sice jsi se s ním moc dříve nevídal, ale slýchával jsi o něm, že je hodný a pomáhající lidem, prostě lidumil. I přes to však je loajální své zemi a magii ... Z hospody se ozvaly zvuky boje a několik ženských vyjeknutí ...

Aurelius:
Nechal jsi strážce vížky samotně a namířil si to k palisádě. Jen jsi vystoupal na malý pahorek, tak tě ovanul studený větřík a otevřel se ti pohled na cíl tvé cesty. Po pravé straně jsi uviděl jezero o kterém mluvil, zatímco před tebou stála palisáda bránící velké množtví různých srubů a budov, většinou stavěných ze dřeva. Některé mají kamenné základy ale i přes to mají dřevěnné střechy. Celé osadě jednoznačně dominuje velký dřevěnný chrám, takový kostelík s jednou vysokou věží, kterou jsi viděl z dálky již předtím. Dále je vidět honosná stavba na druhé straně vesnice, zcela jistě nějakého vznešeného papaláše. Některé domy mají na střechách vystavěné věžičky, nebo přímo od základů přistavené věže, v celé vesničce ještě vyniká kompletně kamenná stavba se dvěmi věžemi. To ale není jediný výhled, který se ti otevřel ... ohlédl jsi se vlevo a zahlédl jsi nezapomenutelný výhled do krajiny. Díky jasnému počasí jsi spatřil v dálce nějaké moře, další zjištění bylo, že tato oblast je celá obklopená právě až k moři gigantickou ledovou stěnou. Mezi ní a mořem je ale také zatraceně velký kus světa, kde jsi rozeznal v dálce nějakou šmouhu, která by mohla být jezerem a také nějaká pohoří. Oblasti u moře se zdají být více zelené než oblasti od moře, což znamená že moře nejspíš celou oblast otepluje ... Moc ses ale nedíval a vykročil dále. Během chvilky ses dostal k palisádě a začal jí obcházet, bohužel tady není žádná určitá cestička, takže pod tvými botami praská vrstva sněhu a procházíš mezi různě velkými kameny, mezi kterými občas roste nějaký druh zvláštní skoro modrozelené květiny s listy do tvaru trojúhelníku a s okraji lemovanými pilovitým vzorem. Květy tédo květiny mají stejnou barvu jako listy a stonek, jen vypadají více unikátně, je jasně vidět velké skoro ořechovité semeno velikosti palce, lemované tyčinkami s pylem. Skoro hned se vedle tebe objevilo to zamrzlé jezero o kterém taktéž mluvili strážní, všiml sis že asi uprostřed jezera stojí na ledu nějaká zajímavá truhla.

BadWolf:
Uvolnil si se, skoro kolem tebe prolétl jeden z racků, kteří se v této oblasti vyskytují v hojných počtech. Začal jsi vyřezávat koníka, jelikož tam nebyla žádná definice toho co sestra pro toho bratra chtěla. Netrvalo dlouho a měl jsi hodně hrubý obrys a vytvořená kola i s kolíky. (vyřezávání ti bude trvat jeden tah, pokud by ses nečekaně rozhodl třeba nedokončený výrobek mrštit po jednom z dotěrných racků, tak to napiš. (1/2))

Arthis:

Přidal scorpioncz dne 21.03.2015 11:30

Matthew:
Obchodník se ohlédl, buďto si všiml tvého zamyšleného pohledu bodajícího do zad, nebo prostě jen někoho očekával a nakonec se pyšně otočil a odkráčel pryč směrem k hostinci. Odešel jsi z vesnice a minul jednoho ze stráží, strážný ti ani nevěnoval pozornost a prostě kráčel dál ... nakonec jsi došel k úkrytu a ze sněhu vyhrabal svojí zbroj. Zvedl jsi jí a oprášil od nepříjemného sněhového poprašku, jelikož nikdo v blízkosti ani nedalekosti nebyl, hned sis jí navlékl. Sníh začal trochu tát a navlhl vlněné části zbroje, nic vážného, ale i přes to by nebylo dobré pochodovat dlouho venku. Po přípravách nezbývalo nic jiného než se vydat pro květiny, do obchodu ses od té doby nevydal, kdo ví ... třeba si obchodník myslí, že jsi mrtvý, nikde jsi ho totiž neviděl ani s ním nemluvil. Na druhou stranu to nevypadalo, že by jich potřeboval jen pár jednorázově, možná by ses u něj mohl tímhle i zaměstnat ... Vyhnal jsi takové myšlenky z hlavy a vydal se chůzí ke zmíněným horám, které se vypínají majestátně nad krajinou. Naštěstí tudy vede "udržovaná" cesta, takže ses nemusel pachtit závějemi sněhu a ledu. Pokud si dobře pamatuješ instrukce, tak sis odvodil, že ti cesta potrvá tak 5 tahů. Jelikož se stíny začínají prodlužovat, tak asi začíná již pomalu ale jistě večer, nemáš ale hodiny na posouzení. (1/5)

Tondulín:
Uhl jsi se štítem a žoldák se svojí silou, kterou dával do štítu, skoro spadl na tebe. Vyvedlo ho to z rovnováhy a ty jsi toho hned využil. Sekl jsi po něm a rozsekl jsi mu zbroj na ruce, kde drží štít, přičemž tvoje zbraň ho škrábla i na kůži. Žoldák se hned otočil a štítem ti málem vytrhl zbraň z ruky, potom se odtáhl a nasadil znovu obranný postoj, tvoje seknutí ho však jistě bolí, zásah do svalu není nikdy příjemný ... i když je jen povrchový. Barman mezitím vytáhl nový šíp a zasadil ho do tětivy. Jeho rty se pohnuly a šíp začal ohnivě rudě zářit. Tentokrát začal cílit za vás, přímo na Tase. Vystřelil šíp, který proletěl okolo vás a svůj cíl zasáhl. Ozvalo se zajíknutí, ale kvůli souboji toho mnoho nevidíš.

Adrian_S:
Nátáhl jsi k mágovi ruce, ten se na tebe nejprve nechápavě podíval, ale pak tě za jednu ruku chytl. "Nejprve jsem myslel jen teleportovat tebe, ale asi bude lepší, když mě tu pak nenajdou ..." řekl a z jeho rukou začaly růst krystaly, které postupne začaly obrůstat celé jeho křehké slabé tělo. Vypadalo to jako kdyby jsi stál ve vlněném oblečení ve vodě a ta se pomalu vpíjela ... ale mnohem rychlejší. Během chvilky krystal dorostl k jeho hlavě a obalil jí, nakonec přerostl přes jeho tělo až k dotyku s tvojí rukou. Kouzlo se tam skoro pozastavilo, jako by vyhodnocovalo co je mág a co ne, ale nakonec přerosto ruku a začalo obrůstat z ruky i tebe. Byl to divný pocit, krystal chladí a v místech, kde kouzlo už obrostlo si připadáš jako nehybná socha. Ještě než ti kouzlo pohltilo i poslední část těla, tvojí hlavu, tak jsi stihl uvidět, jak voják vede elfku z hostince, která nejspíš schytala několik ran a má zraněnou ruku. Ke zraněnému mezitím doběhl léčitel, ale nejspíš podle jeho kývání již pozdě. Druhý voják, který ošetřoval raněného praštil pěstmi do země. Ještě sis stihl všimnout jak na tebe otočil hlavu a zpod přilby jsi spatřil dvě oči, říkající "Proč?". V tu chvíli krystal úplně dorostl a tys ucítil chvilkovou neuvěřitelnou bolest, když se krystal zařízl všude po těle do tvojí kůže a ty ses změnil na část onoho kouzla. Zrak se ti zamlžil do barvy onoho krystalu a dále jsi ucítil již jen jak praskáš a rozlétáš se jako střepy ze skleněné padající vázy ... Letíš nekonečným prostorem, ale nepřipadáš si jako člověk, spíš jako ony kusy fialové barvy ... odnikud zavál silný vítr a tvojí podobu odvál spolu s mágovým mlhavým obrysem pryč z tunelu, kterým jste letěli. Nějak si cítil že je něco špatně, ale nic jsi s tím nemohl dělat. Do očí ti zasvítilo ostré jasné bíle světlo ... (Nemusíš nic psát, ale můžeš napsat třeba tvoje myšlenky ... v dalším tahu budeš zhmotněn)

Aurelius:
Sehl jsi se k jedné rostlině a utrhl jí, celkem tě překvapilo, že stonek je na některých místech ověnčený hebkými vlákny. Květinu jsi schoval a pokračoval dále podél palisády, nehledě na jezero. Vlastně jsi jen obešel kousek a hned jsi stál před otevřenou bránou. Strážného tvoje zjevení vytrhlo ze zamyšlení a hned se opíraje o kopí, začal zajímat o tvojí přítomnost. Je to celkem starý malý mužík, podle jeho našedivělých vousů a šedivých vlasů, koukajících zpod šedé vlněné čapky. I přes jeho neupravený zjev je nejspíš výborným bojovníkem, protože dokáže ne každý by v takovém věku mohl nést skoro celou kroužkovou zbroj, zespodu vystlanou nějakou kůží a látěným přehozem s erbem se znakem, který přípomíná něco jako rampouch. Mužík se na tebe zadíval svýma modrýma očima a pohodově se tě zeptal "Předpokládám že chceš vejít dovnitř, řekni mi důvod tvojí návštěvy a jméno. Je to jen tak naoko, pokud to tady nechceš vypálit tak tě stejně pustím." řekl s úsměvem.

BadWolf:
Odlétla poslední tříska a tvé dílo je hotovo! (2/2) Jen jsi nasadil kola na dřevěnné rámy a zasadil kolíky, hned se dalo s koníkem jezdit po zemi a po stěnách, nebo jednoduše točit kolečky ve vzduchu. Najednou k tobě přiletěl jeden z racků a ... chytl žížalu, která se náhodou dostala z tvé krabičky na návnady. Rychle jí sezobl a uletěl na blízký stožár obchodní lodě. Díky němu sis všiml, že ti ona krabička právě vypadla, příčemž ti všechny tvoje návnady vylézají pryč. Na druhou stranu vyvstává, má cenu je nosit u sebe, když nemáš prut? Každopádně by nebylo od věci odnést výrobek té holčičce, aby se nestrachovala o sehnání dárku svému bratříčkovi.

Arthis:

Přidal scorpioncz dne 31.03.2015 17:12

#13

Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (2/5). Vytáhl jsi svoje kožešiny, jelikož byli při svém stvoření myšleny jako spacák, tak se ti je podařilo navléct maximálně přes hlavu, což ti znemožnilo vidět okolí i cestu. Je v nich několik děr, kterými by se možná dalo s úsilím hledět ven, to by tě ale zpomalilo. Tvoje zbroj a oblečení pod ní, tě zatím před zimou chrání celkem úspěšně. Samozřejmě ti zima trochu je, ale ne až taková, jaká by ti nějak vadila nebo by jsi z ní mohl být nějak moc nastydlý, záleží na počasí a na tom, jak dlouho budeš venku. Sníh se pomalu začíná barvit do žluta a slunce pomalu začíná zapadat za vysokánskou ledovou stěnu, obklopující z jedné strany tuto oblast, přes hory na obou stranách nevidíš kam až může sahat. Daleko vlevo od tebe vidíš ten les, kolem kterého jsi běželpřímo do té osady, ve které sis málem vydobyl špatnou pověst. V dálce před sebou vidíš také onen les, jak se úzce táhne právě po úpatí hory. Ty květiny pro které jdeš by se měli nacházet kus za tím lesíkem ... Cesta se pomalu ztratila, pohřbená pod sněhovou pokrývkou a závějemi. Okolo sebe kromě lesa, hor, stěny z ledu a za sebou stále ještě viditelné osady niv moc nevidíš, snad jen nekonečné sněhové pahorky zakrývající pohled do širého okolí.

Tondulín:
Uhl jsi se štítem a žoldák se svojí silou, kterou dával do štítu, skoro spadl na tebe. Vyvedlo ho to z rovnováhy a ty jsi toho hned využil. Sekl jsi po něm a rozsekl jsi mu zbroj na ruce, kde drží štít, přičemž tvoje zbraň ho škrábla i na kůži. Žoldák se hned otočil a štítem ti málem vytrhl zbraň z ruky, potom se odtáhl a nasadil znovu obranný postoj, tvoje seknutí ho však jistě bolí, zásah do svalu není nikdy příjemný ... i když je jen povrchový. Barman mezitím vytáhl nový šíp a zasadil ho do tětivy. Jeho rty se pohnuly a šíp začal ohnivě rudě zářit. Tentokrát začal cílit za vás, přímo na Tase. Vystřelil šíp, který proletěl okolo vás a svůj cíl zasáhl. Ozvalo se zajíknutí, ale kvůli souboji toho mnoho nevidíš.

Adrian_S:
Stále tě oslňuje světlo, když najednou začneš cítit tělo, posléze i končetiny. Začínáš reagovat na okolí a uvědomuješ si že jsi zase v obklopen krystalem, který se najednou roztříštil a rozplynul v odlétající a mizející prach. Všechno se událo rychle, ale i přes to ti to připadalo jako věčnost. Ztratil jsi sílu v nohách, které se ti podlomili a ty sis musel kleknout. První co jsi ucítil je chlad a studění na rukách, které máš zabořené ve slabé vrstvě sněhu. Najednou se vedle tebe ze země zvedl další krystalový útvar, který se stejně jako tvůj roztříštil a rozplynul. Mág vypadá hodně unavený a také složil se na zem s těžkým oddychováním. Tobě se mezitím již všechny smysly navrátili a trochu jsi se nejprve rozhlédl. Zjistil jsi, že se nacházíš nejspíš v nějaké jeskyni nebo průrvě, díky tomu je tu také skoro úplná tma, kterou předtím trochu osvětlovalo kouzlo a podle toho, že je tu sníh, tak nemůže být východ ven daleko. Tvoje oblečení je ale vhodnější do teplejších oblastí, než je zasněžená chladná zima. Mág se pomalu malátně zvedl a po rozhlédnutí unaveně konstatoval "Tady jsme být neměli ..." Podle matných pohybů jeho postavy to vypadá že moc dlouho zatím stát nevydrží, teleport ho asi vyčerpal mnohem více než zamýšlel. Zeptal jsi se ho na první otázku, po které otočil obliej směrem k tobě a unaveným pomalejším stařeckým hlasem odpověděl "Ani si nejsem moc jistý, neznám tě ... ale prostě jsi mi připomněl vnuka ... vojáci pořád někoho odvádějí, možná se mi to již nechce líbit. A abych nezapomněl ... jmenuji se Veskim a jsem ... tedy spíše byl jsem mágem ve vesnici, kterou jsme opustili." poté jsi mu odvyprávěl svůj příběh o tom že jsi porušil pakt, on spíše jen přikývl, to proč ti pomohl s tím nejspíš dosti souvisí, takže tě chápe. Na tvojí otázku o učení chvíli nereagoval ... nakonec odpověděl "To teprve uvidíme ... asi ybchom se nejprve měli dostat odsud ..." Otočil se aby se znovu rozhlédl, ale skoro hned na to se mu podlomili nohy a on si musel sednout do sněhu. "Nebo tu chvíli počkáme ... měl bych ... spát ... teleport mne vyčerpal mnohem více, asi jsme se teleportovali někam až moc daleko ..."

Aurelius:
"Tak to mi nezbývá nic jiného než tě pustit. Jinak máš štěstí, hospoda je jen co vejdeš hned druhý dům vlevo, zatímco kovář hned druhý dům vpravo ... ale jeho samozřejmě poznáš podle kovadliny a výhně." pokývnul ti na znamení že můžeš vejít a ještě chvíli tě sledoval. Vešel jsi dovnitř do osady a zjistil, že není tak malá jak vypadala z dálky. Cesta, kterou jsi vešel, se rozdvojuje na jednu hlavnější, která vede na menší náměstíčko se studnou před chrámem a druhou branou ven z města, zatímco druhá cesta vede za chrámem a přitom vymetá druhou náves taktéž se studnou. Voda i přes všudypřítomný sníh tu je nejspíš trochu problém, jelikož je osada na útesu, kde žádná řeka neprotéká. Prošel jsi kolem onoho prvního hezkého dřevěnného domu a došel ke kovárně. Budova zdejší kovárny se zkládá ze střechou kryté kamenné části s výhní na jinými kovářskými potřebami a z druhé dřevěnné obytné části, která je docela dobře oddělená kamennou zdí proti možnému požáru. Kovář, který zrovna ted něco tvoří z kovu, je velký chlap jako hora, a jeho svalnaté ruce vypovídají o tom, že své řemeslo ovládá dobře. Na sobě má pouze košili a silné plátované kalhoty, přes všechno svoje oblečení má ještě silnou kovářskou zástěru. I přes zimu, která v okolí panuje, je okolo zastřešené výhně okruh bez sněhu. Jen ses trochu přiblížil a ucítil jsi příjemné teplo vycházející z rozžhavených uhlíků. Kovář se otočil a střčil přímo do plamenů železnou tyč, hned se otočil a křikl na tebe "Hej ty! nemohl bys mi pomoct? potřebuju abys mi rychle vehnal do výhně vzduch měchem! Pomocník mi zrovna teď někam utekl!"

BadWolf:
Sebral jsi ty nebohé tvorečky a zase je uvěznil do krabičky stejné krabičky, kterou sis schoval. Rychle ses zvedl a vydal se do města. Přibližně víš, kde ona holka bydlí, takže ti nedělalo problém najít její dům. Poznal jsi ho podle dvojice starých lidí sedícíh na lavičce vedle dveří. Pokud si dobře vzpomínáš tak jsou to její prarodiče, ten s vousy je děda a ta osůbka s šátkem babička. Zpoza rohu za domem jsi slabě uslyšel smích nějakého dítěte, možná právě oné holky.

Arthis:

Upravil/a scorpioncz dne 31.03.2015 17:13

Přidal scorpioncz dne 03.04.2015 15:26

#16

Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (3/5). No, asi by to přes sebe přehodit, sle stejnak by ti pod to foukalo a klouzalo ze zbroje. Je to prostě nedokonale sešitý pytel na spaní z kožešin ... s dírama ... (btw tak právě se můžeš rozepsat, právě že když to je tak stručně že se zabalíš, tak jsem myslel že si je navlékneš :D) Začal sis zpívat písničku, která se zvrhla v něco neočekávaného a skoro sis ani přes to brodění a propadání se do závějí, blížícího se stromu. Cesta někde asi již dávno uhla a ty teď pochoduješ studenou a zmrzlou krajinou blíž a blíž k tomu osamnělému stromu. Kdyby bylo léto bez sněhu a ledu, s krásným sluníčkem na obloze a rozkvetlou loukou, vypínal by se majestátněě do okolí. Bohužel je teď jen omrzlý a jeho větve se jako sněhem obalené pařáty snaží napínat ke slabým slunečním paprskům. Slunce ti svítí do zad a trochu odhání všudypřítomný chlad, musíš být rád za každou možnost jak se ohřát. Ale i ono slunce každou chvilkou svítí míň a míň, protože už začalo zapadat za ledovou stěnu a již teď ze slunce kouká sotva polovina. Aby toho nebylo málo tak se zvedl nepříjemný ledový vítr, který se dostává i pod tvojí zbroj a mrazí ti hlavu bez přilby, či jakékoliv pokrývky hlavy. Strom by mohl být ze závětrné strany výborným řešením pro nepříjemný vítr.

Tondulín:
Pozastavení hry. Až budeš chtít znovu hrát tak stačí napsat. Lučištník za barem vytáhl z brašny opřené pod pultem modravou světélkující kouli o velikosti asi jako je tvoje pěst. "Asi ybchom vás nezdrželi dostatečně dlouho, než si nás všimnou ... ostatní jsou celkem hluboko." řekl a začal se šíleně smát. Položil luk na pult a ještě když Tas zasažený šípem padal k zemi, mrštil koulí o zem před pultem. Koule se rozletěla a jeden ze skleněných střepů dolétl až k tobě a zaryl se do tvojí boty. Na místě kde koule dopadla se ještě chvilku vznášela modrá rotující esence, jako by čekala kdyby jí ještě někdo chtěl zastavit. Pak esence vybuchla ... jako by se v tu chvíli zpomalil čas. Vidíš jak mrazivá vlna zakrývá barmana a obaluje ho ledovým krunýřem. Vlna letí všemi směry, vidíš jak zezadu naráží na oba žoldáky a také je mrazí, z toho před tebou se k tobě zatahují rampouchy, stočené místo k zemi skoro vodorovně, kvůli rychlosti a mrazivosti onoho kouzla. Stíháš zahlédnout ještě jak zamrzá i Vrabčák, ležící na zemi a dokonce vidíš ještě i jak ležícího Tase se šípem v hrudi skoro celého obalil magický plamen. Vlna dospěla až k tobě ... jen se tě dotkla, čas se vrátil do normální rychlosti a vlna kolem tebe projela. Obalila tě ledem a zmrazila tě ...

Adrian_S:
Pouta jsou z lněných provazů (příště zkus třeba více rozepsat to, jak si představuješ to sundání pout, takhle ti můžu napsat že sis vykloubil ruku jen kvůli tomu aby sis je sundal :D). Pokusil si se je sundat, ale kvůli jejich pevnému zavázání od tvého skoro útěku, se ti to nedařilo. Mág který viděl tvoje snažení na chvilku zavřel oči, jakoby sbíral energii a pouta najednou rozstřihl ostrý kus krystalu. I tohle kouzlo si vybralo svojí daň a mág malátně zakolísal i když jen sedí. Když jsi odešel pro něco na podpal, tak nevypadalo že by to Veskimovi nějak vadilo, spíš skoro ani nezareagoval to že odcházíš ... asi už má pro tuhle chvíli dost všeho. Dal si se skoro naslepo cestou, odkud jsi cítil závan ledově studeného vzduchu, několikrát jsi dokonce zakopl o nějaký kámen nebo něco podobného, co leží na zemi. Nakonec jsi viděl víc a víc, dokonce zahlédl i východ, ke kterému se ti hned šlo za více světla lépe. Nakonec jsi se dostal až k východu, vylezl na sněhovou kupu nahromaděnou před ním a rozhlédl se. Nacházíš se příhodně v lese, kde můžeš najít spousty dřeva k vytvoření ohně. Jak se zdá tak bude brzy tma, stíny jsou dlouhé a v lese je až moc velké šero, skoro až tma. Navíc se zvedl nepříjemný a krutý mrazivý vítr, který se ti rychle dostal pod tvojí róbu. Rychle jsi začal sbírat různé chvojí a roští, k tomu přibral pár spadlých zasněžených větví a vrátil se do krytu jeskyně.

Aurelius:
"Tak to mi nezbývá nic jiného než tě pustit. Jinak máš štěstí, hospoda je jen co vejdeš hned druhý dům vlevo, zatímco kovář hned druhý dům vpravo ... ale jeho samozřejmě poznáš podle kovadliny a výhně." pokývnul ti na znamení že můžeš vejít a ještě chvíli tě sledoval. Vešel jsi dovnitř do osady a zjistil, že není tak malá jak vypadala z dálky. Cesta, kterou jsi vešel, se rozdvojuje na jednu hlavnější, která vede na menší náměstíčko se studnou před chrámem a druhou branou ven z města, zatímco druhá cesta vede za chrámem a přitom vymetá druhou náves taktéž se studnou. Voda i přes všudypřítomný sníh tu je nejspíš trochu problém, jelikož je osada na útesu, kde žádná řeka neprotéká. Prošel jsi kolem onoho prvního hezkého dřevěnného domu a došel ke kovárně. Budova zdejší kovárny se zkládá ze střechou kryté kamenné části s výhní na jinými kovářskými potřebami a z druhé dřevěnné obytné části, která je docela dobře oddělená kamennou zdí proti možnému požáru. Kovář, který zrovna ted něco tvoří z kovu, je velký chlap jako hora, a jeho svalnaté ruce vypovídají o tom, že své řemeslo ovládá dobře. Na sobě má pouze košili a silné plátované kalhoty, přes všechno svoje oblečení má ještě silnou kovářskou zástěru. I přes zimu, která v okolí panuje, je okolo zastřešené výhně okruh bez sněhu. Jen ses trochu přiblížil a ucítil jsi příjemné teplo vycházející z rozžhavených uhlíků. Kovář se otočil a střčil přímo do plamenů železnou tyč, hned se otočil a křikl na tebe "Hej ty! nemohl bys mi pomoct? potřebuju abys mi rychle vehnal do výhně vzduch měchem! Pomocník mi zrovna teď někam utekl!"

BadWolf:
SEbral jsi ty nebohé tvorečky a zase je uvěznil do krabičky stejné krabičky, kterou sis schoval. Rychle ses zvedl a vydal se do města. Přibližně víš, kde ona holka bydlí, takže ti nedělalo problém najít její dům. Poznal jsi ho podle dvojice starých lidí sedícíh na lavičce vedle dveří. Pokud si dobře vzpomínáš tak jsou to její prarodiče, ten s vousy je děda a ta osůbka s šátkem babička. Zpoza rohu za domem jsi slabě uslyšel smích nějakého dítěte, možná právě oné holky.

Arthis:

Upravil/a scorpioncz dne 19.04.2015 15:08