The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal scorpioncz dne 18.01.2015 14:46

Omlouvám se za ještě větší dobu čekání na VV než obvykle, ale měl jsem teď moc práce s různými projekty a školou.

Tondulín:
Tas se hned otočil "Šotka? ty jsi potkal nějakého šotka? Kde jsi ho potkal a jak se jmenuje?" řekl radostně Tas a přiběhl k tobě. Vrabčák si jen plácla do čela (facepalm). Žoldáci se na vás stále dívali když jeden hned přerušil ticho "Skoro ses trefil pajzle, jenže to tu je malinko tajný pod trestem smrti." řekl a kopl do jedné páky nedaleko stolu. V chodbě za vámi jste uslyšeli jak spadlo něco těžkého, nic se nevalí takže to bde nejspíš nějaká obranná zeď, aby jí nikdo nemohl projít, jen je tedy spuštěna maličko pozdě. Všichni žoldáci tasili zbraně a barman položil pomalu korbel na pult "Nevíme co chcete ale ven se nedostanete, za chvilku přijdou naše jednotky a vyřídí si to s vámi, my se nemusíme skoro ani namáhat." řekl klidným hlasem a začal něco hledat pod pultem. Ostatní ale nesmýšleli stejně a přistoupili blíže k sobě. Vrabčák od tebe odtáhla Tase, který se stále domáhal odpovědi na tajemného šotka a tasila dýky "Diplomacie selhala? příště si zkus přečíst pojednání o hospodách, nudná kniha ..." řekla a šťouchla do tebe s úsměvem.

Adrian_S:
Cestuješ jako vězeň do vesnice ze které jsi nedávno odešel (1/2). Modlíš se ke starým bohyním, ale jelikož se nikomu neodpověděli již nějakých 600 let, tak je skoro bláhové se je pokoušet vzívat. Okolo vás je celkem hustá džungle, takže není z cesty z okolí nic moc vidět. Hlavně sis povšiml, že voják, který jde před tebou, má celkem dobře v pochvě uvolněný meč, kdyby jsi měl volné ruce, tak by nebylo těžké jej rychle vytáhnout zaútočit. Aby toho nebylo málo tak má na zádech štít, který má zavěšený na zvláštním popruhu.

Aurelius:
závěj naštěstí není velká, byl to jen navátý sníh do malé prohlubně, takže když se ti podařilo vyškrábat se na pevnější zem, tak ti již nedělalo problém se rozeběhnout ven z jeskyně! Za sebou jsi slyšel jen mručení a hned na to medvědí výhružné zařvání. V tu dobu jsi ale již pádil pryč z jeskyně a vaběhl na denní světlo, ani nesněží, krásně svítí zimní vzdálené slunce, ze kterého se však moc neohřeješ. O medvědovi jsi ztratil přehled, zatím nevypadá že by se rozhodl za tebou jít. Vyšel jsi zrovna na nějaké pláni, oblkopenou z jedné strany lesem a z druhé zcela jistě tím útesem, který ses rozhodl neobcházet. Zaujala tě ale hlavně první známka civilizace. Vypadá to na nějakou dřevěnou strážní věž, ale na přesné určení bys musel jít blíže. Tato stavba by mohla patřit k městu kam míříš.

BadWolf:
Cestuješ do Lonadu (2/3). Vyšel jsi z lesa, po té skrýši nejsou ani památky, možná že ani nebyla v tom lese ... možná by ses mohl podívat na ten lísteček, jestli tam není nějaká mapa. Slunce stále usilovně svítí a ty začínáš mít větší a větší hlad, okolo rostou na polích zlatavé klasy obilí a vidíš mezi nimi snad i nějaký menší statek. Také sis povšiml lučních květin okolo cesty, jsou to docela dobré alchymistické ingredience, nebo by se možná dali za pár zlaťáků nějakému alchymistovi prodat.

Arthis:
Sedíš v pohodlném křesle, nedaleko zapáleného krbu, ve svém domě v Knehtaru. Tenhle dům ti zůstal po rodičích, jelikož jsi byl jediným následníkem, tak vše připadlo tobě ... Teď se nacházíš v jedné z místností, která je považována za knihovnu, ale knihy tady již dlouhou dobu nejsou. Místnost má kromě prázdných regálů, krbu, několika křesel a stolku se svíčkami také dvě okna, na které bubnují dešťové kapky vody a i přes to, že je poledne je celkem tma a šero, v poslední době nic neobvyklého. V rukou máš úzkou zavřenou knihu a čteš si její název, který je osvícený jen a pouze ohněm z krbu. "Nauka o nemrtvých:Duch" písmo je psané stříbřitým ingoustem, což vypadá ve spojení s názvem mysteriózně. Chystal ses jí otevřít, když se ze vstupního sálu od vstupních dveří ozvalo naléhavé zaklepání.

Matthew:
Domluvené prozatimní ukončení hry. Tvoje postava došla ke kraji vesnice, na poslední chvíli se ale rozhodla že na takové menší dobrodružství by asi nebylo správné jít nepřipraven, a tak se vydala rovnou do hospody. Až budeš chtít zase hrát tak jednoduše napiš, sice má tvoje postava málo peněz, ale hladem snad neumře :D

Upravil/a scorpioncz dne 18.01.2015 14:48

Přidal scorpioncz dne 15.02.2015 19:27

#10

Omlouvám se za ještě větší dobu čekání na VV než obvykle, ale měl jsem teď moc práce s různými projekty a školou.

Tondulín:
"Měli bychom je vyřídit dříve než přijdou ostatní, nevíme kolik jich tam ještě je." řekla obezřetně. Tas vytáhl svojí prakovku a začal hledat po zemi nějaké kamínky. Ti dva žoldáci, kteří se zvedli, si ze zad stáhli štíty a tasili dlouhé hákovité jednoruční meče, hned se začali za svými těžkými kulatými štíty krýt. Oba mají skoro stejný stejnokroj, takže budou něco víc než jen žoldácká banda. Mají na sobě železný kyrys s koženými nárameníky a ostatní tvrzenou koženou výbavou, až na přilbu, kterou tvoří železo a která je také bez hledí. Barman mezitím beze spěchu vytáhl na stůl toulec a luk. Je to minimálně zajímavý kousek, velmi štíhlý a k tomu jsou do něj ještě vyřezány nějaké obrazce či runy obarvené na zářivou žlutou. Samotný luk má barvu normálního olejem napuštěného světle hnědého dřeva, toulec je v porovnání s lukem až moc obyčejný, je pouze z kůže a plný nějakých šípů. Barman skryt za štítovou hradbou dvou žoldáků s klidným hlasem podotkl "Stále se máte možnost vzdát, v tom případě vás i možná necháme žít ... možná." a temně se usmál.

Adrian_S:
Cestuješ jako vězeň do vesnice ze které jsi nedávno odešel (2/2). Požádal jsi o vodu, vojáci ti vyhověli a nechali tě se napít. Sami se také napili ze svých zásob a pak ti zase zavázali ruce, skoro se zdá že ještě pevněji než předtím. Když jsi požádal a odkázal na srdce, tak se jeden z nich už trochu nakvašeně obořil "A chůvu nechceš?" ale nakonec ti i u toho svolili. Nakonec jsi uskutečnil i poslední fázi svého plánu a zčistajasna, úplnou náhodou když jste procházeli okolo hustého barevného keře, jsi spadl na zem a začal dělat infarkt. Dva z vojáků se k tobě hned otočili a jeden i sehl aby se podíval co ti je, chtěl s tebou trochu zatřást, ale místo toho od tebe schytal parádní hlavičku, která ho velmi překvapila a odhodila vedle tebe. Na tvém čele máš rýhu po nosní ochraně od přilby, ale kromě malé bolesti na té rýze se cítíš v pohodě. Provaz se ti ale rozdělat nepodařilo, i přes to jsi se však rychle zkusil odplazit do toho keře, což ti ale stojící voják zkazil silným kopnutím pokované boty do žeber s několika nadávkami do zrádců a ještě horšími které nebudu raději psát. Na pravé straně těla, kam tě kopl jsi začal cítit tupou bolest, ale aby toho nebylo málo, tak tě ještě ten stejný voják zvedl za ramena a postavil na nohy, přičemž se ti zdálo že ti málem pevným stiskem zlomí ruce. Nakonec tě pustil a vytasil meč se slovy "Teď půjdeš předemnou, jestli se o něco pokusíš tak ti tohle bude čouhat z těla! už mam dost tohohle lovu lidí takže to nebudeme prodlužovat!" ostatní se zvedli a zase jste se zařadili do sestavy, ve které jste šli i předtím. Jen jste obešli větší uskupení stromů a dostali se k vesnici, ve které jsi nedávno byl. Nemá žádné hradby ani palisádu, je to vlastně jen uskupení několika domků a chatek, mezi kterými dominuje hlavně větší dům stařešiny a hospoda. Vojáci se zastavili a jeden z nich, zrovna ten kterého jsi praštil se tě zeptal "Takže kde byla ta tvoje elfka? nezkoušej nic zapírat už jsi nám zde její přítomnost potvrdil." pak se ještě otočil na druhého vojáka, kterému šeptem řekl něco o hledání mága a hned se zase otočil k tobě "Nuže?" zeptal se netrpělivě.

Aurelius:
Dal jsi se na cestu, dřevorubec sice nic o strážní vížce neříkal, ale pokud se dobře orientuješ tak máš jít přímo kolem ní. Dal jsi se tedy na cestu k blíže k té věži a už po chvilce chůze jsi došel skoro k té hlásce. Je to prostá budka držena ve vzduchu několika silnými a vysokými trámy. Vypadá vlastně podobně jako myslivecké posedy, avšak tahle je bytelnější a budí dojem, že něco vydrží což se dá předpokládat na takhle větném místě vyvýšeném na okraji útesu. Za kopečkem, na kterém hláska stojí jsi uviděl vrchol vysoké věže nějakého chrámu, ta musí zcela jistě patřit k městu které je tvým cílem. Také sis povšiml posádky, která už tě vítala připravenými zbraněmi, pod hlásnkou je na koni připravený jezdec s obouručním mečem a silnou chlupatou kožešinovou vestou, nejspíš je to jen zvěd nebo poslíček. Na hlásce jsou další dva již více ozbrojení strážci, přičemž oba drží v rukou luk a míří na tebe, každý má na sobě lehké kožené brnění a kovovou přilbu bez hledí. Nakonec tě jeden ze střelců zezhora vyzval, abys odpověděl "Kdo jsi a co tady pohledáváš?" musel zakřičet, jelikož posed není moc nízký, ale naopak z něj musí být dobře vidět do celého okolí. Jezdec zatím nervózně sedí na koni a hledí směrem na tebe co hodláš dělat.

BadWolf:
Cestuješ do Lonadu (3/3). Podíval ses při chůzi na lísteček, ale jeho obsah nebyl to co jsi čekal. Je napsaný nějakým divným písmem, podle jemných a uhlazených tvarů znaků předpokládáš že je psaný elfsky. Nezdá se to ale ani jako dopis, je to prostě vzkaz, možná by nebylo od věci ho dát někomu kdo by ho dokázal přeložit. Nakonec jsi lísteček uklidil a sebral několik lučních bylin, které rostli u cesty, minimálně z nich jde uvařit výborný bylinný čaj. Netrvalo dlouho a v dáli jsi spatřil město, jenž je tvým cílem. Tvoje chajda leží nedaleko, kdyby jsi chtěl tam jít, tak je to jen malá oklika cestou do města.

Arthis:
Po tvojí otázce se hned zpoza dveří ozvalo "To jsem já! Anthalian! Prší! Tak jestli by jsi mě mohl pustit dovnitř!" dořekl, když jsi došel ke dveří a otočil svým měděným klíčem v zámku. Hned se otevřeli dveře a dovnitř vpadl elfský mladík skoro stejné výšky jako ty, oblečený do prostého dlouhého kabátu s tmavě modrou barvou, sahající skoro až na zem. I přes to, že se snažil před deštěm chránit slabou kápí, je promočený až na kost. Jen co si sundal kápi jsi poznal, že se opravdu jedná o tvého kamarádíčka Anthala, kterého znáš skoro od doby co jsi přežil útok nemrtvých. Jeho dlouhé, temně černé vlasy a naopak neobvykle světlé oči, které k sobě moc nekontrastují, se nedají přehlédnout. "Díky že jsi mě pustil dovnitř, Mluvčí svolal radu, musíš tam jako zástupce rodiny jít ..." hned se trochu odmlčel, jelikož si až příliš pozdě vzpomněl, že jsi vlastně jediným zástupcem své rodiny "Prý je to citlivá a nebezpečná záležitost, ale nemusíš spěchat, bude to až za hodinu." dodal a pokrčil rameny. Trochu se otřásl a zeptal se "Můžu se tu na chvíli ohřát a trochu vysušit? připadám si jak po přeplavání oceánu. A abych nezapomněl! Mluvčí bude dnes večer narychlo pořádat nějaký ples, nebo slavnost ... nejsem si jistý jestli říkal k jaké události, tak mě napadlo že by jsi to chtěl vědět."

Přidal scorpioncz dne 27.02.2015 16:41

#14

Tondulín:
Vrabčák si také uvědomila, že lučištník bude asi největší problém, s čímž rozhodně chtěla něco udělat. Rozěběhla se, ale štítonoši jí schválně zastoupili cestu tak, že jednomu z nich málem naběhla na meč. Okamžitě uskočila a odrazila bodající meč oběma svými dýkami. Ve stejný moment jsi se ty rozeběhl na druhého žoldáka se štítem, ten má soustředěný výraz, skoro zachmuřený ... to o něm může svědčit mnoho a nebo nic jelikož to ty rozeznat nedokážeš. Žoldák upevnil svůj obranný postoj a rozpřáhl se že tě odstrčí nebo prostě praští štítem. Aby toho nebylo málo, v tu chvíli když jsi chtěl uděřit, tak tě zezadu do hlavy trefil kamínek. Zatmělo se ti před očima, ale jen na chvíli, tvoje tvrdá trpasličí hlava nezklamala. I přes to to mělo neblahé účinky, mezitím co ses rozkoukával tě žoldák štítem odstrčil a ty ještě bez rovnováhy jsi spadl na zem. Zezadu se ozvalo vyjeknutí a pronikavé "Promiň!", hned na to nad tebou proletěl další kamínek který trefil už správnou hlavu a pěkně promáčkl vršek přilby nepřítele. Naneštěstí to nebyla rána moc dobře mířená ... takže štítonoše jen zbrzila.

Adrian_S:
Voják se otočil na třetího, kterému řekl jen "Slyšel jsi? přiveď jí sem!" a oba vojáci odešli. Jeden si to zamířil ke kerčmě a druhý do většího domu, kde sídlí stařešina vesnice. Okolní lidé co postávali okolo se na vás dívají, vypadají trochu vyplašeně, jelikož návštěva vojáků ne vždy znamená vše v dobrém. Voják se ve své přilbě po okolí rozhlédl, ale nic přihlížejícím neřekl, jako by si jejich pozornost užíval. Nakonec se obrátil na tebe "Ty snad patříš k nějakýmu démonickýmu kultu? nebo kdo je Taratea? jsi rouhač pravých bohů!" řekl podrážděně. (Staří bohové nejsou staří jen pro nic za nic, byli zapomenuti jelikož opustili Esuru v časech největší nouze, jejich místo zaujali dnešní bohové kteří na ní dohlížejí. Existují spekulace že dnešní bohové jsou potomky prastarých, ale většina lidí už prastaré ani nepamatuje. Pouze ti kteří je právě studují o nich to málo vědí.)

Aurelius:
Dal jsi se na cestu, dřevorubec sice nic o strážní vížce neříkal, ale pokud se dobře orientuješ tak máš jít přímo kolem ní. Dal jsi se tedy na cestu k blíže k té věži a už po chvilce chůze jsi došel skoro k té hlásce. Je to prostá budka držena ve vzduchu několika silnými a vysokými trámy. Vypadá vlastně podobně jako myslivecké posedy, avšak tahle je bytelnější a budí dojem, že něco vydrží což se dá předpokládat na takhle větném místě vyvýšeném na okraji útesu. Za kopečkem, na kterém hláska stojí jsi uviděl vrchol vysoké věže nějakého chrámu, ta musí zcela jistě patřit k městu které je tvým cílem. Také sis povšiml posádky, která už tě vítala připravenými zbraněmi, pod hlásnkou je na koni připravený jezdec s obouručním mečem a silnou chlupatou kožešinovou vestou, nejspíš je to jen zvěd nebo poslíček. Na hlásce jsou další dva již více ozbrojení strážci, přičemž oba drží v rukou luk a míří na tebe, každý má na sobě lehké kožené brnění a kovovou přilbu bez hledí. Nakonec tě jeden ze střelců zezhora vyzval, abys odpověděl "Kdo jsi a co tady pohledáváš?" musel zakřičet, jelikož posed není moc nízký, ale naopak z něj musí být dobře vidět do celého okolí. Jezdec zatím nervózně sedí na koni a hledí směrem na tebe co hodláš dělat.

BadWolf:
(nechci tě zklamat, ale vyřezával jsi pouze úchylnou mořskou pannu s nějakou bestií pro toho staříka :D materiál však stále máš, takže vyřezávat můžeš) Vešel jsi do města, vypadá klidně jako vždy. Bránou tě nechali normálně projít, strážný tě dobře zná, tudíš si žádné problémy neměl. Najít chlapce však bude těžší, vzpomínáš si ale na tu jeho sestru co ti ten vzkaz napsala, asi by bylo lepší předat výrobek do jejích rukou, jelikož ani nevíš kdy přesně bude chlapec narozeniny mít. Zákaznice, pokud si dobře vzpomínáš, by měla bydlet v chudší čtvrti v dřevěné chatce. V okolí cesty vidíš stát několik stánků s různými a exotickými věcmi ... možná by jsi se měl někde alespoň trochu upravit, protože od bitky máš na sobě stále trochu zaschlého bahna.

Arthis:
Po tvojí otázce se hned zpoza dveří ozvalo "To jsem já! Anthalian! Prší! Tak jestli by jsi mě mohl pustit dovnitř!" dořekl, když jsi došel ke dveří a otočil svým měděným klíčem v zámku. Hned se otevřeli dveře a dovnitř vpadl elfský mladík skoro stejné výšky jako ty, oblečený do prostého dlouhého kabátu s tmavě modrou barvou, sahající skoro až na zem. I přes to, že se snažil před deštěm chránit slabou kápí, je promočený až na kost. Jen co si sundal kápi jsi poznal, že se opravdu jedná o tvého kamarádíčka Anthala, kterého znáš skoro od doby co jsi přežil útok nemrtvých. Jeho dlouhé, temně černé vlasy a naopak neobvykle světlé oči, které k sobě moc nekontrastují, se nedají přehlédnout. "Díky že jsi mě pustil dovnitř, Mluvčí svolal radu, musíš tam jako zástupce rodiny jít ..." hned se trochu odmlčel, jelikož si až příliš pozdě vzpomněl, že jsi vlastně jediným zástupcem své rodiny "Prý je to citlivá a nebezpečná záležitost, ale nemusíš spěchat, bude to až za hodinu." dodal a pokrčil rameny. Trochu se otřásl a zeptal se "Můžu se tu na chvíli ohřát a trochu vysušit? připadám si jak po přeplavání oceánu. A abych nezapomněl! Mluvčí bude dnes večer narychlo pořádat nějaký ples, nebo slavnost ... nejsem si jistý jestli říkal k jaké události, tak mě napadlo že by jsi to chtěl vědět."

Přidal scorpioncz dne 07.03.2015 00:51

#19

Tondulín:
Zvedl si se a štítem na něj narazil, chvíli jste se přetlačovali a díky tvému válečnému instinktu sis všiml, že kvůli jeho výšce ... protože to je člověk ... tlačí spíše na vrchní část tvého štítu. Toho by se dalo celkem nepěkně využít. Vrabčák zatím neodbytně mlátila oběma dýkama do nepřátelského štítu, ale nezdá se že by to cvičeného žoldáka nějak zvlášť štvalo, je vidět že se vás snaží prostě jen zdržet. Tas sice začal střílet pomaleji, jak se zdá tak se snaží dokonce více mířit aby tě znova netrefil, ale i přes to stále létají kamínky i okolo tvojí hlavy. Lučištník mezitím během skoro nepostřehnutelné chviličky mrštně zvedl luk a natáhl tětivu. Pohnul rty, nejspíše něco pošeptal, a šíp začal slabě rudě zářit. Chvilku zaměřoval a pak šíp vypustil. Vrabčák se jen tak tak stihla šípu vyhnout, přes to se jí šíp ořel o ruku, kterou nejel pořádně škrábl, ale v místě doteku šlehl malý plamen. Vrabčák rychle začala jednou rukou plamen dusit, čehož využil žoldák, který jí stejně jako tebe přetáhl štítem, až spadla na zem. Tas hned začal střílet rychle všechny kamínky, které si našli celkem dobrý cíl v nekrytém těle žoldáka. To ho donutilo se zase zakrýt a trochu couvnout.

Adrian_S:
Ruce máš od té doby co jsi se chtěl napít svázané před sebou, voják se na tebe přímo dívá. Poté co jsi mu odpověděl jsi zpod přilby viděl, jak se mu rozšířili oči, těžko říct jestli z úžasu, vzteku nebo kombinace obojího, ale reakce na sebe nenechala dlouho čekat. "Rouhač? Ty mi říkáš že jsem rouhač?! Já ti řeknu kdo jsem! Jsem služebník Deraka! Boha války! Ta tvoje falešná bohyně ti nepomůže!" přitom přišel k tobě a skoro prskal vzteky přes přilbu. Naštěstí ho uklidnil příchod jednoho z vojáků, který sebou vedl starého muže v róbě. Zcela jistě jde o mága, který vás má teleportovat tam, kam vojáci chtějí. "Výborně, teď už jen počkáme na elfku a vypadneme odsud, už mě to tady v těch křovinách a trnech fakt nebaví." poznamenal ten který na tebe řval a otočil se směrem k hostinci, takže je k tobě bokem. Druhý je se starým mágem natočený čelem k tobě, ale zase je tak dva metry daleko. O něčem rozmlouvají, ale moc tomu nerozumíš a slyšíš pouze útržky jejich rozhovoru. Zaslechl jsi slovo o něčem temném a slabosti, ale více ses nedozvěděl. Lidé na vás stále zírají, někteří se čas od času obrátí zrak směrem k chrámu a rty se jim pohybují v tiché modlitbě. Nejspíše se modlí o to, aby jim vojáci neodvedli i zbylé syny do armády.

Aurelius:
"Dobře ... stejně jako zvěd nevypadáš ... a jako voják už vůbec ne elfe." křikl odzhora muž s lukem a sklonil ho, zatímco jezdec s oddechem sesedl a přivázal koně k vížce. "Můžeš jít, pokud chceš do vesnice tak je to tamtudy! Dojdeš k palisádě, kterou pak po obvodu obejdeš a dostaneš se k bráně! Dám ti ale radu ... nechoď okolo útesu a ani po zamrzlém rybníku, drž se u palisády ..." ukázal směrem kde jsi viděl tu chrámovou věž a rozhlédl se po okolí, aby se nejspíš přesvědčil jestli jsi tady sám. Jezdec si nakonec ještě sedl vedle svého koně a vytáhl nějaké jídlo, ale je vidět že tě stále sleduje s rukou připravenou uchopit jílec jeho meče.

BadWolf:
Poodešel jsi z města do přístavu, kvůli výhledu na moře, Dnes je tam celkem ticho. Na obzoru vidíš odplouvat nějakou rychlou malou plachetnici, zatímco přímo v přístavu se námořnící tiše starají o obchodní bárku, kterou natírají novou barvou. Mimo to ještě na druhé straně přístavišě vykládají z menší lodě skoro ztrouchnivělou truhlici. Místo jsi tam našel hned, jedno molo s budkou, díky které na tebe nesvítí přímé slunce. Máš nějakou představu o tom co vyřezávat chceš?

Arthis: