---

Lord Rade:
“Heh, jo. Ohnivá voda přijde vhod.“ Zasmál se cizinec a vytáhl z lednice poloprázdnou flašku staré whiskey. Na mycím pultu sebral dvě skleničky a zamířil zpátky do křesla. “Důvěra... nemyslím si, že bych to nazval takhle. Spíš bys ani neměl šanci. S touhle zbraní můžu střílet jenom já.“ Ukázal na zbraň. Pak vytáhl z kapsy vysílačku a postavil ji na stůl. Odšrouboval lahev a začal nalévat panáky. “Je to pár let stará specialita. Zbraňové ochranné prvky Orků.“ Posunul k tobě skleničku. “Taky bych se ti mohl představit.“ Sundal si šátek a pozvedl skleničku k přípitku. Měl hezkou tvář, snad ji jen kazila hezká jizva u koutkou úst. “Já jsem Sonny.“

Kissko384:
“...když myslíš, že to byl vtip...“ Servírka odešla pro nápoj. Když odcházela, všiml sis blikající přezky jejího obojku. Tuhle technologii znáš, kdysi ti o ní vyprávěla tvá adoptivní matka. Ten obojek slouží na ovládání otroků. Když se vzdálí od svého majitele..... hlava jim vybouchne. Servírka ti přinesla pití. “8 babek“. Po zaplacení ses rozhodl pro dnešek odpočívat. Možná zde chytneš i signál wifi.

Aurelius:
Odpověděl jsi děvce, že nemáš hotovost. Jen peníze na čipu. “Tak to musíme do “Díry“. Je to nejbližší bar, kde můžeš platit čipem a vybrat si hotovej cash.“ Šlapka tě chytla za rukáv a táhla do ulice plné neonů. Potkávali jste bordely plné nejrůznějších sexuálních aktivit. “...šukanda za kilčo nebo tě vykouřím za páďo, záleží, jak budeš chtít. Ničemu se nebráním, potřebuju prachy. Živím osm fracků.....né, vlastně už jen pět. Dva jsem prodala otrokářům a jednoho na orgány....“ celou cestu mlela blbosti, které jsi téměř úspěšně ignoroval. Cestou ses ohlížel, zda vás nesledují. Přemýšlel si, do jaké prdele světa ses dostal... Děvka tě dotáhla do tmavé uličky, kde na straně svítil nápis “Díra“. Před vchodem postávala skupinka drsňáků. Jakmile vás spatřili, odlepili se od stěny a jeden z nich vyšel proti vám. “Copak je to za boháčka?“

Máš 2000kreditů na čipovém účtě. 1kredit = 1dolar

ScorpionCZ:
Velké plechové dveře se otevřely a do skladu vešlo pár vojáků s bednami. Prohodili pár slov s ostatními vojáky a předali klíčky od vozidla seržantovi. “Hmm, povolenka je v pořádku. Můžete si prý vybrat jedno vozidlo. Bohužel tu mám volné v tuto chvíli jen to, kterým právě přijeli. Je to menší pětidveřák na články. Atomové články budou téměř vybité, tak se stavte na nějakém strážném stanovišti.“ Podal ti klíčky a vyrazil jsi k vozidlu. “Hej, ještě jsem neskončil. Na druhé straně ještě píšou, že ti mám dát s sebou vysílačku.“ Podal ti vysílačku. “Je upravená, na dvacet kiláků byste se měl dovolat.“ S přáním hezkého dne tě vyprovodil ven...no popravdě se o tebe už nezajímal.

Pokud budeš rovnou vyrážet, napiš kam přesně 1) stanoviště hlídky, 2)cíl cesty



Po vašich odpovědích, začne hrát druhá skupina.

---

Napadne mě několik poznámek o jeho jméně a jizvě, ale raději mlčím. Kývnu a řeknu: ,,Tak tedy na zdraví!"
Až to do sebe kopnu, tak začnu s tím hlavním, proč jsem sem přišel: ,,Teď bych chtěl vědět něco o vaší organizaci. Jak dlouho fungujete, kdo tomu velí, jak se vám daří a tak dál. Nemusíte mi říkat nějaké ty důvěrné informace, pokud nechcete, ale pokud bych se k vám chtěl přidat, tak bych je vědět měl. Vážně doufám, že tu najdu nějaké staré známé."

---

Zapnem notebook a pozriem si adresu kam mám ísť. Pokúsim sa nájsť bezpečnú cestu na mapách. Mal by som si preložiť menšie veci do vreciek, keby ma náhodou znovu okradli.

---

Podívám se na děvku "Tvoji kámoši?". Následně se podívám směrem k nim "Nejsem bohatej.. ale mám v plánu navštívit váš bar." odpovím.

---

Nastoupím do vozidla a pojedu do strážného stanoviště 1) pro ty palivové články, radši budu mít plno než aby mi to někde chcíplo.

---

Díky první skupině za hraní. Pokud máte nějaké poznatky či připomínky, určitě je napište do diskuze;) díky:).

Nyní je na řadě druhá grupa. Len a Mopi hrají skupinově, tudíž nemusím čekat na odpovědi od obou.

Leneren + Mopidu:
Právě jste se vraceli, spolu s dalšími lovci z vaší skupiny, z úspěšné lovecké výpravy. Sehnali jste několik vhodných kusů dobytka. Jistě za ně dostanete dobře zaplaceno. Zatím ještě žádný z nich neměl cejch majitele, proto byla výprava ještě úspěšnější. Nikolajevič vyhříval svou tvář na sluníčku a jeho sestra El pokukovala po kořisti a v hlavě vybírala ty, za které by mohli dostat nejvíce peněz. Do města jim zbývalo pouze pár minut chůze. Nikolaj polaskal svou pušku SVD, díky ní dnes oddělal dva hlídače dobytka. Stejně byly nepoužitelní, tak proč je nechávat naživu a riskovat zranění. El zatím počítala na prstech, jak velkou dostanou provizi. Žádné ztráty a skvělý úlovek. To vypadalo opravdu dobře. Jedno “zvíře“ zakoplo a upadlo. Jeden z lovců jej okamžitě dostal, pomocí několik ran obuškem, zpět na nohy. Dobytek se po pár dalších krocích rozplakal. Byl to malý čtrnáctiletý klučina z daleké barbarské vesnice. Tito barbaři přežili jadernou válku mimo kryt/ město. V jejich těle se může skrývat klíč, pro nový lék proti radiaci nebo kvůli lepšímu křížení druhu orků a lidí. Proto mají velkou cenu. Blížili jste se k hranicím ghetta, když z jedné z prvních budov vyšel váš kontakt z gangu Santeran. Během půl minuty dorazíte k němu.


s3Cr3:
Probralo tě tvé dávení. Nedokázal jsi to vydržet. Otočil ses na bok a hodil šavli. Tvůj rozostřený pohled se pomalu zklidňoval. Zřejmě si to přehnal se svou denní dávkou. Nasvědčovaly tomu prázdné nádoby na polykací tekutou drogu JET. Probudil ses v metru na lavičce, byl jsi zcela zmatený. Nepamatoval sis nic z posledních hodin. Rozhlédl ses kolem sebe a našel jsi svůj batoh. Zkontroloval sis své věci. Bohužel tě někdo okradl. Zůstal ti jen prázdný a smradlavý batoh. Smradlavý, protože ho někdo pochcal… Nikdo z lidí kolem se o tebe nezajímal… Viděl jsi tam pár otrapů a několik Dělníků. Křik. Do metra začala vstupovat policie a kontrolovat každému doklady. Že by někoho hledali?
Hlava se ti stále motala, přesto jsi viděl, jak nějakého somráka policie zbila a odvedla, protože neměl doklady. Tobě je někdo ukradl. Pokud nechceš dostat několik ran elektrickým obuškem a hodně kopanců od pevných policejních bot, měl bys utéct. Policie obsadila celý vstup do metra. Jediná volná cesta je tunelem metra. Jeho trasu lemuje úzký chodníček.

---

"Tak jak to dnes vidíš?" Zeptám se bratra "Já myslím, že dnes se nám zas jednou něco povedlo"

---

Odplivnu si zbytky zvratek co mám v hubě, vemu batoh a rychle zmizím do tunelu

---

Zkontroluji co všechno mám momentálně u sebe, spočítám kolik kusů dobytka jsme získali. A na sestru místo odpovědi, jen neurčitě zamručím.

---

Leneren, Mopidu:
Postupovali jste blíže k městu. Z okolních budov vylézali bezdomovci a jiná havěť. Někteří pozorovali váš průvod a třásli se strachem. Nechtěli skončit jako vaše kořist. Nějaké děti začali po vašem úlovku házet kamení. Jejich rodiče se je snažili uklidnit a zahnat do provizorních chatrčí.
Nikolaj si prohlédl svou pušku SVD. Dneska na ni nepřibyl ani škrábanec. Padly tři výstřely a dva zásahy, což je pěkné. Prsty přejel své kapsy a opasek. V kapse nahmatal rozmačkanou sušenku a celkem 12 nábojů 7.62. Na opasku se mu pohupoval upravený kuchyňský nůž. Mezitím došla El k vašemu kontaktu. Chlápek stál opřený o zeď a pokuřoval gumovou cigaretu. Na hlavě měl starou vojenskou přilbu s přiletovanými prázdnými nábojnicemi. Letecké brýle a malý knírek. Jmenoval se Daryl. “Hejej, tak co negři? Jak ste dopadli? Vypadá to dobře. 8 kousků Šéfa potěší.“ Zhodnotil pohledem kořist.

S3Cr3:
Odflusnul jsi zbytky zvratků a rozhlédl se kolem. Během nestřežené chvíle jsi proklouznul kolem netušících somráků do tunelu metra. Postupoval jsi po chodníčku, co nejrychleji to šlo. Zbytky světla překrýval tvůj stín, tak jsi dále musel pokračovat s jednou rukou na stěně a pomalejším během. Ze stanice jsi zaslechl mnoho výkřiků bolesti a dokonce i střelbu. Otočil ses po zvuku a zahlédl několik baterek směřujících do metra. Nedával jsi pozor a došlápl nohou do prázdna. Naštěstí to byla část nouzového schodiště od kolejiště, někam do zdi. Přesněji do dveří, které jsi objevil, když jsi upadl.

---

Podívám se za sebe, jak rychle se blíží světla z baterek. Pokusím se otevřít dveře, a pokud budou zamčené rychle půjdu dál.

---

Popojít blíže k Darylovi a pozdravit ho slovy "Nazdar Daryle" počkat až pozdraví a zeptat se, "Tak co nakolik to vidíš?"

---

Leneren, Mopidu:
“No Šéf na tom něco trhne. Vy dostanete tak páďo nebo kilčo za jednoho. Záleží, v jakém jsou stavu. Jak mají dobrý metabolismus a podobný odborný sračky..“ Uchechtl se Daryl a odpliv na zem naprosto černý chrchel. El se znechuceně odvrátila. “Ku*va, jednou mě to zabije...“ a potáhl si znovu z gumové cigarety. “Vezmem je do výběhu? Když nebudou problémy, jsme tam za pár minut, navíc by tam měl čekat Meridian.“ Nikolajevič nakrčil obočí. “Nó, ten malej mentál s brejlema. Dělá pokladníka.“ Vyrazili jste dál do města. El si pohrávala s náhrdelníkem, který ukradla jedné barbarce. Kostěný náhrdelník s kamínkem. Slumy byly všude. Někteří obyvatelé se měli podstatně lépe než ostatní. Třeba někteří opékali nad hořícím sudem Geckony, krysy a podobně. Ti chudší opékali pak lidské končetiny a neurčité flákoty masa.



s3Cr3:
Schoulil ses na zemi a pozoroval světla baterek. Vypadalo to, že postavy stojí. Jen mávali baterkama a prohledávali okolí. Nikomu z nich se však pravděpodobně nechtělo do tunelu. Vypadalo to, že si sotva všimli, že jim někdo utekl. Počkal jsi na vhodný okamžik a zkusil dveře. Zrovna, když jsi zkusil otevřít, ozvalo se z nástupiště metra několik ran z pistole. Výstřely přehlušily skřípot starých dveří. Vešel jsi do tmavé malé místnosti. Od dveří vidíš, že je široká maximálně čtyři metry, jak je však dlouhá, to nevíš. Po levé straně jsi viděl okraj nějakého velkého nábytku.

Jakmile za sebou zavřeš dveře, neuvidíš nic. Nástupiště metra bylo osvětleno hořícími barely a několika stropními zářivkami.

---

Nechám pootevřené dveře, aby mi tam šlo alespoň trochu světla, a podívám se co je to za nábytek, jestli by se tam nenašlo něco, co by se mi mohlo hodit. Potom půjdu dál do místnosti.

---

Podívám se, co mám u sebe já

---

Otočit se k Darylovi a prohlásit "veď nás". Následně mu navíc rukou naznačit aby šel první.

---

Leneren, Mopidu:
Nikolajevič se zastavil na cestě a pokynul Darylovi, aby je vedl. “Dobře, dobře. Myslel jsem, že znáš cestu. A navíc už jsme vyrazili. Za pár minut jsme tam.“ Podivil se Daryl a předešel skupinu. “Nejsi dneska nějakej napruzenej?“
El se jen pousmála a schovala náhrdelník do kapsy. Do té stejné kapsy, kde měla schovaných dvacet babek. Pak si povytáhla opasek, kde měla v holsteru postarší Luger. Bohužel neměla další náboje, jen ty co zůstaly v zásobníku. Sama věděla, že nemá nejpřesnější mušku, proto jich tam určitě moc nebude. Pár zvířat začalo plakat, hlídači je okamžitě srovnali obuškem.


s3Cr3:
Nechal sis pootevřeno a rozhodl ses prozkoumat nábytek. Nahmatal jsi roh. Byla to postarší plechová skříň. Nebyla uzamčená, tak jsi ji po pár pokusech úspěšně otevřel. Hluk snad zanikl v okolí. Neviděl jsi co, bylo uskladněno ve skříni. Musel jsi ji prohledávat po tmě. Po hmatu jsi nahmatal, nějaké sochory, pár kladiv a železniční kolíky. Asi se jednalo o úklidovou nebo údržbovou místnost. Nic dalšího jsi neviděl. Světlo nedosahovalo tak daleko. Musel jsi dál postupovat po tmě…

---

Vezmu si jedno kladivo, abych se měl v případě nebezpečí čím bránit. Budu pokračovat dál, a držet se při tom u zdi.

---

Podívám se na zvířata "Potom si dáme nějaký jídlo, mám díky nim hlad"

---

Podívat se na Daryla a prohlásit "Ne, jen jsem dnes unavený a chci to mít co nejdříve za sebou" potom pokračovat v cestě a otočit se na sestru se slovy "Pokud chceš můžeme pak někam zajít, je to na tobě"