The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Skritecek dne 09.07.2012 18:19

Waret rozrazil dveře, a s vytasenou zbraní vtrhnul na palubu. Námořníci stáli okolo, a plnily kapitánovi rozkazy. Všichni ztuhli, a nechali své činnosti. Banda námořníků stála proti šesti vycvičeným zlodějům, kteří nějak pronikli skrz Golimudskou stráž. Velký zdatný kapitán v modrém prolomil ticho.
„Toto, je mezinárodní obchodní loď a vy tady nemáte co dělat.“ Řekl důstojně a vypjal se, aby to působili ještě přesvědčivěji. Jeho kuráž utekla s prvním pohybem Wareta. Waret vytáhl dýku a namířil ji na kapitána. „Mě je jedno, že je to obchodní loď, teď se hezky budete řídit podle nás, a odvezete nás, kam mi budeme chtít. A to je po řece Horus, až po Northwind jasný?“
„Ale, ale já neznám cestu.“ Vykoktal kapitán.
„Ale znáš, a když tak tady máš mapy.“ Armun vyndal s kapsy mapy a podal je kapitánovy. Opět nastala chvilka ticha. Ticho prolomil řev námořníka, který se s mečem vrhnul na Armuna. Armun se jednoduše skrčil a probodl ho skrz na skrz. Waret využil příležitosti.
„A to se stane, každému, kdo se pokusí o vzpouru! A teď do práce!“ zavelel Waret, a začal se porozhlížet po lodi. „Awete! Vezmi si někoho, a pohlídej kapitána.“ Awet kývnul a vydal se na záď lodi, ke kormidlu.

Armun stál na přídi a opíral se o zábradlí lodi. Waret přišel k němu a opřel se vedle.
„Hele Armune, je mi…“ koktal Waret. „Je mi líto, toho nedorozumění.
„To je dobrý, hlavně, že to takhle dopadlo.“ Řekl Armun. „Všechno to vypadalo, že jenom já, Bolyen byl vždy jinde, jako kdyby to plánoval.“ Řekl, a zahleděl se do jasně modré oblohy.
„I to je možný, ale proč? Proč, nám to udělal?“ Waretovi se na obličeji ukázalo zklamání, měl za to, že je to jeho vina. A Armun si toho všiml.
„To není tvoje vina, když semnou mluvil, říkal, že dělal podřadné práce, a hlavně kvůli bohatství, které mu vyplatí království. A ty podřadné práce, to je v pořádku, jen to byl zrovna špatný člověk.“ Dořekl Armun a usmál se na Wareta, a ten mu úsměv oplatil. Obavy z jeho tváře téměř zmizely.

„A kde je vlastně Allys, chtěl bych, si sní promluvit?“ Zeptal se Armun a otočil se na Wareta. Ten se otočil na palubu a usmál se. „Taky je opřená o zábradlí, ale z jiných důvodů.“ Zasmál se vlastnímu vtipu a odkráčel zkontrolovat, jak se věci na lodi mají. Armun se ohlédl po obvodu lodi, napravo spatřil Allys, jak je ohnutá přes zábradlí, ale ne kvůli pozorování moře. Allys byla zelená v obličeji a zvracela.
„Asi ti není dobře co?“ zeptal se Armun, a pousmál se.
„A vypadám snad na to?“ otočila se Allys k Armunovi, který mohl spatřit její zelený obličej. Armun se jen zasmál a pokračoval.
„Chtěl bych si promluvit.“
„Teď na to není vhod…“ Allys přerušil další nával. Armun se na ni znechuceně podíval.
„Jo… asi máš pravdu. Jen jsem chtěl vysvětlit to s tou zradou, já…“ Armunovi do řeči skočila Allys.
„ Já už všechno vím, to je v pořádku.“ A zmohla se na ubohý úsměv.

„Na pravobok!“ zavelel kapitán ze zádi lodě. Jeho mohutný hlas, by posádka slyšela, i ve velké bouři. Posádka se zvedla, a začala plnit rozkaz. Armun vedle kapitána spatřil Wareta, a na něco si vzpomněl. Vyběhl schody ke kormidlu, a zachytil kousek jejich rozhovoru.
„…abychom nenarazili na útesy, je pravděpodobnost, že bychom to zvládly, ale radši to obepluju.“ Vysvětloval kapitán Áretovi. Waret se nejspíš ptal, proč na pravobok.
„Hele, Warete, jen jsem se chtěl zeptat, co to bylo za stráže, tam na lodi? To nebyli normální stráže, nebo ano?“
„Ne, to nebyli, tito strážci, pochází z Golimundu, ale ani tam to nejsou normální strážci. Tito strážci chrání města, které patří „Kutnohorštím“a…“ Všiml si Armunovo tázacího pohledu, tak odbočil.
V Golimunud, vládnou tři rody, Kutnohorští, kteří zabírají území hor, kde se objevil i tento kov, Větromořští, kteří mají zabrané území, kde je přístup k moři, a jako jediní vlastní přístavy, a… teď už nevím. No takže Kutnohorští objevili tento kov, a vyrábějí z něj zbroj, jejich armáda, je díky tomu jedna z nejsilnějších v celém kontinentu. A nějak se dostali sem na loď“

Armun zpracovával informace, než ho z toho sprovodil instinkt, co nejrychleji sjel k botě a vytáhl nůž, mrštil ho do zad, jednomu z námořníků. Námořník se blížil se železnou dýkou v ruce se zadu k jednomu členovi cechu. Armun tomu sice nedokázal zabránit úplně, ale aspoň to zranění, co má teď člen na zádech nebylo smrtelné. Námořník ani nestačil svůj čin ke konci a už se i se členem cechu klátil na zem.
Všichni upírali zrak na hromadu těl. Waret i Armun se tam rozběhli. Armun vytáhl obvaz, a ovázal členovi cechu pas.
„Co se děje?“ vykřikla Allys, když vyletěla z lodi. Allys byla ve „své“ kajutě, kde se jí nedělalo tolik špatně. Výkřik člena cechu, ale slyšela.
„Jeden námořník, dělal potíže.“ Řekl Waret, když pomáhal Armunovi s obvazi. Allys si až teď všimla i mrtvého námořníka.
Armun si vyndal dýku z mrtvého těla, očistil si krev o jeho oblečení a schoval zpět do boty.
„Armune, pomoc mi ho vzít do lodě, Allys se tam o něj postará.“ Allys kývla a následovala je do lodě.

„Už bude noc, my čtyři si budeme brát postupně hlídku, Allys nemůže. Kdyby něco křičte, útes, další námořník co se bude snažit nás zabít, cokoli.“ Říkal Waret cechu kolem. „Už si nesmíme dovolit další oběti. Doufám, že to proběhne v pořádku.“
Námořníci zakotvili, a šli spát. Po čtyřech hodinách spánku, šel Armun jako třetí na hlídku. Vzal si sebou kožešinovou deku, a vyšel na palubu. Sedl si na mokrá prkna, a pozoroval všechno kolem, občas se prošel po palubě, a zašel do vnitřku lodi, ale většinu proseděl na palubě. Oči se mu zavíraly a šum moře, tomu nějak nepomáhal, spíš naopak ho uspával.

Námořníci se přes večer o nic nepokusili. Už asi pochopili, že by umřeli. Kapitán si ráno vlezl za kormidlo, a začal udávat rozkazy. Allys si ještě spala ve své kajutě, stejně ani nemohla vylézt bez toho, aby nevrhla přes palubu. Po nějaké chvíli plavbě, se ozval námořník ze stěžně.
„Řeka Horus na dohled!“

Přidal Skritecek dne 10.07.2012 14:51

Dole pod kapitolou bude mít vysvětleny námořnickévýrazy, použité v této kapitole

Když námořník nahlásil, že je na dohled řeka, všechny oči se podívaly tím směrem. Nic vidět z paluby vidět nebylo, takže museli spoléhat, že námořník na stěžni nelže.
Waret přešel na příď lodě, a vyhlížel řeku. Ale jako ostatní nic neviděl. Ze stěžně bylo vidět o hodně víc kilometrů než z paluby.
„Plachty sundat!“ tentokrát zavelel Waret. Námořníci se na něj podívali, ale nic nedělali.
„Ehm, jestli se nemýlím, velím tady já, takže…“ začal se obhajovat kapitán.
„Na řece je, město Urub, jestli uvidí loď s královskými plachtami, a ní nás, asi to bude normální viď? Zeptal se ironicky Waret, a prstem při tom ukazoval na město.
„Jak by nás viděli? Je to několik kilometrů odsuď?“
„Ale, to veslaři budou unaveni, to…“
„To je mi úplně jedno! Řekl jsem plachty sundat!“ Waret už skoro křičel. Kapitán se na něj s pochybností podíval, ale pak nakonec podvolil.
„Ráhno dolů! Veslaři na místa!“ zavelel kapitán a při tom se stále koukal s ostrým výrazem na Wareta. Námořníci s pochybností začali plnit rozkazy. Šest námořníku zašlo dolů. Pod skladem, byla malá místnost s vesly. Námořníci si vzali vesla a pomocí vidlice je připevnili. Vchod do ní byl z místnosti, v jídelně, která cech vůbec nezajímala.

Námořníci díky zdvihacího lana sundali ráhno ze stěžně. Loď pomalu zpomalovala, a pak se opět dala do pohybu, když veslaři vše připravily. Waret se usmíval nad tím, jak to vše jde. Až na pár pokusů o vraždy, to bylo až do teď bez komplikací.
„Zde nemůžeme použít vesla, jsou tu mělké vody, a místy útesy, musíme to obeplout, což nás bez plachet hodně zdrží.“ Říkal kapitán, když si k sobě zavolal wareta.
„Nemáte tu nějaký neutrální plachty?“
„Ano, jsou dole ve skladu.“ Odpověděl kapitán, neochotně.
„No vida, připravte plachty, a ty útesy obeplujeme.“ Řekl spokojeně Waret, a tónem hlasu dával najevo, že končí rozhovor. Kapitán si k sobě zavolal jednoho námořníka, ať jde udělit veslařům rozkazy.
„Přestat veslovat, čekat na další rozkazy, rozkaz kapitána.“zavelel námořník a šel zpět na palubu.
„Přendejte plachty, veslaři na pravobok!“ Plachty už byli přendané, a už se čekalo, jenom na obeplutí útesů. Námořník šel dolů předat rozkazy.

„…ne to by nešlo, co tam jen tak vtrhnout a všechny je pozabíjet je nás víc.“ Námořník se podivil a vtrhnul do místnosti. Místo aby veslaři byli na místech, seděli v kruhu a o něčem se bavili.
„Ne jsou vycvičený, to chce nějakou lest, třeba… já nevím, musíme něco…“ v rozhovoru je přerušil námořník. „Na pravobok, kapitánův rozkaz.“ Zavelel zklíčené námořník. Skupinka veslařů se rozešla ke svým veslům. Jeden z námořníků si sedl ke kormidelnímu veslu, a namířil loď na pravobok. Námořník se na ně podezřele podíval, a pokračoval zpět na palubu. Na přídi všichni postřehli, že míří na pravobok. Po nějaké chvíli, kdy byli v bezpečné vzdálenosti, kapitán začal udávat další rozkazy.
„Plachty! Veslaři ať jdou na palubu!“ Kapitán se spokojeně díval na svou loď, než spatřil bouři. Rozhodl se na ni zatím neupozorňovat.

„Tak jo přijdeme tam, jako by nic, a začneme plnit rozkazy, já se pak připlížím k zdvihacímu lanu, a přeřežu ho, bude to trvat. Snad to půjde, pak ráhno s hlavní plachtou spadne ze stěžně, a až vznikne dostatečný rozruch, všechny je tam zabijeme. To zvládneme.“ Tento rozhovor, slyšela Allys ze své kajuty, projednávali o tom veslaři. Slyšela, že na to nebudou spěchat, takže si naplánovala, že se vydá na palubu až potom.

Když ale vyšla na palubu, ta se houpala ještě víc. Silný vítr se opíral do plachet, a vlny pohupovaly lodí.
„Za několik minut dorazíme do bouře, Podkasat plachtu!“ kapitán loď připravoval na přeplutí bouře. Waret stál na zádi vedle kapitána a nervózně se koukal do bouře.
„Co se děje?“ zeptala se Allys, když šla varovat Wareta před námořníky.
„Plujeme do bouře.“ Odvětil jednoduše Waret s kamennou tváří.
„Námořníci plánují přeřezat zdvihací lano, tím způsobit rozruch a pozabíjet vás!“ Tato zpráva Wareta už zaujala.
„Snad jsou dost normální, aby to vynechali, hlavně už kvůli té bouři. Allys je mi líto, budeš muset vydržet na palubě.“ Allys se při té zmínce zvedl žaludek. Veslaři už se nějak podezřele plížili k lanům a i Waret s Allys si toho všimli.

„Allys, postarej se o ty bláznivý námořníky.“ Allys přikývla a sešla dolů. Chvilku se nic nedělo, a oni se pomalu blížili k bouři. Allys stála na přídi, a koukala po všech námořnících. Jeden z námořníků s nožem v ruce se pomalu plížil ke zdvihacímu lanu. Začal ho přeřezávat. Lana musela být pevná a voděodolná, takže byly potřeny smolou, a byli velice odolná. Námořník se svou dýkou začal dostávat přes ochrannou vrstvu smoly, když v tom mu vypadla dýka z ruky. Z krku se mu začala řinout rudá krev.
Všichni námořníci, se vytřeštěně koukaly na Allys.
„Nedívejte se na mě tak, já vás dobře slyšela, jak mluvíte o vzpouře. Jste blázni přeřezat zdvihací lano, ještě v bouři, je to na vás buď nás bezpečně dopravíte do Northwindu, nebo umřete.“ Chvilku ticha přerušil námořník.
„Kdyby, jste nás všechny zabili, nikdo vás tam nedostane, vy nás nedokážete zabít!“ Allys se na něj zamračila a přistoupila k němu.
Přiložila mu dýku k břichu. „Chceš to risknout?“ Námořník zhluboka polknul a ustoupil od dýky.
„Tak to nechte, bouře se blíží, něčeho se chytněte, nebo se k něčemu přivažte, bude to házet!“
Armun s Allys se postavili ke stěžni. Waret si stoupl ke schodům. Zbytek si stoupl někam k zábradlí, nebo k sítím, které vedli až k vršku stěžně. Někteří námořníci museli zůstat na volno, aby když tak mohli plnit rozkazy.
„Tak jo připravte se! Jedeme do bouře!“

Zde mapa kontinentu
http://desmond.im...es=landing

Ráhno-Dřevěna tyč, která je vytažená na stěžeň, a nese plachtu.
Vidlice-čep potřebný k uchycení vesla.
příď-přední část lodi
záď-zadni část lodi.
kormidelní veslo-veslo k řízení směru lodi.
Zdvihací lano-lano používané k vytažení táhna na stěžeň.
pravook-ppravá strana lodi.
podkasání plachty-svinutí část plachty a upevnění k ráhnu aby se zmenšila její plocha. Provádí se za silného větru kvůli ochraně plachty a stěžně.

Doufám že se kapitola bude líbit, jestli ano "Thumbs up!"

Upravil/a Skritecek dne 10.07.2012 15:18

Přidal Skritecek dne 13.07.2012 17:31

#14

Zde slibovaná další kapitolka. Loď už je opravena, ale opravené kapitoly jsem dávat nebudu, takže na palubě, je podél lodi šest vesel. Na zádi žádné kormidlo neni. Příběh jsem poupravil a odpovídá, takže v tom zmatek nebude.

Loď se houpala čím dál tím víc, jak se blížili do středu bouře. Allys už se opět začalo dělat blbě, ale kvůli velkým vlnám, se neopovážila ohnout přes okraj. Vlny se přelévaly přes palubu. A námořníci se drželi jen tak, tak. Obloha nad nimi byla černá, a panoval silný slejvák. Plavba byla s každým bleskem nebezpečnější.
„Další vlna!“ vkřikl Waret, a přitiskl se víc ke schodům. Allys s Armunem se přitiskli ke stěžni, a zatnuly svaly. Další obrovská vlna se přelila přes palubu, a ohodila námořníky.
„Levo…“ Ve vykřiknutí povelu, mu zabánila další vlna. Zalknul, a pokusil se o to ještě jednou. „Levobok!“ vykřikl, těsně před další vlnou.

Jeden z námořníků se chytil zábradlí, a přečkal další vlnu. Pak co nejrychleji doběhl ke kormidelnímu veslu, a změnil směr lodě. Waret se pustil schodů, a vydal se za kapitánem. Ten postřehl jeho tázací výraz. „Musíme vyplout z té bouře!“ Kapitánův hlas pronikl i neskutečné silným větrem, který pomáhal vytvářet vlny.
„Vesla! Na plno!“ Námořníci zasedli k veslům na palubě, a začali pádlovat jako o život.
„Kapitáne, a co útesy? Zeptal se zklíčené námořník, který se zuřivě držel zábradlí. Kapitán se zahleděl do širého moře, na třímetrové vlny. „Musíme spoléhat na vítr, že trochu povolí a nezanese nás na útesy, ale je to lepší risk, než plout do středu tohohle bláznovství.“

Až teď vylezl z vnitřku lodi, zraněny člen, kterého probodl jeden z námořníků. Když ho ošplouchla první vlna, pochopil, proč se všichni něčeho drží, a chytil se zábradlí.
Armun a Allys se mezitím křečovitě drželi stěžně, a odolávali prudkým vlnám. Armun viděl bandu lidí na zádi lodi, a ozvěny jejich hlasů. Přečkal přelití vlny a vydal se za nimi. Vlny se obvykle přelívali po dvaceti sekundách. Armun se rozběhl na záď lodi. Paluba klouzala, a kvůli slejváku, a větru, se chodilo špatně. Uběhlo zhruba osm vteřin, a přelila se další ještě větší vlna. Moře dalo posádce najevo, že je nepředvídatelné. Spousty námořníků, uvolnilo sevření, když přišla tato mohutná vlna. Loď se naklonila do nebezpečných stupňů. Armun se něčeho nedržel, takže ho vlna smetla dolů.

Zábradlí lodě, pod nárazem zakřupalo. Armun bolestivě dopadl na zábradlí. Než se vzpamatoval, letěli na něj další dva námořníci. Jeden přepadl přes zábradlí, a spadl do rozbouřeného moře. Další spadl vedle Armuna, ale pod ním, už zábradlí prasklo. Armun byl na posledním kousku, jakžtakž stabilního zábradlí. Chytil námořníka za ruku, a snažil se ho vytáhnout. Námořník z plných plic křičel o pomoc. Armun ho křečovitě držel za zápěstí, ale déšť, mu to moc neusnadňoval.

Loď se zhoupla zpět, a námořník se sklouznul na palubu. Vděčně poděkoval Armunovi, a rychle běželi, se něčeho chytit. Armun se chytil zábradlí, o kousek dál, kde nebylo poničeno, a přečkal další vlnu.
„…To nevypadá dobře!“ zaslechl Armun, když už byli na doslech. Žaludek se mu sklíčil ještě víc.
„Armune, co tu děláš?“ zeptal se Waret. Uvědomil si, že to byla špatná otázka, tak pokračoval. „Jak se vede tam na přídi?“
„Rozbilo se zábradlí, a jeden z námořníků přepad.“ Waret, se chystal odpovědět, než je smetla další vlna.
Kapitán jim skočil do řeči. „Teď musíme řešit něco jiného!“
Waret pokyvoval hlavou. „Co víc na levobok?“ Kapitán se zahleděl na útesy.
„Buď se rozsekáme o ně, nebo se utopíme, co vám přijde lepší?“ Armun s Waretem se na sebe koukli.
„Já bych risknul ty útesy.“ Řekl Waret.
„Jo riskneme ty útesy.“ Souhlasil Armun
„Levobok!“ námořník, bez nějakého odmítání poslechl, a přešel ke kormidelnímu veslu. Loď zamířila na levobok, a vyjížděli z bouře.

„Zaberte!“ křičel kapitán na veslaře. Vlny už povolovali, a už neměli takovou ničivou sílu. Občas se nějaká přelila přes palubu, ale to bylo vše. Vítr foukal stále silně, a déšť také neustával. Allys už se pustila stěžně. Když v tom do lodi drcla vlna. Allys sice jen spadla, ale to nezabránilo Armunovi starostem. Seskočil ze schodů a běžel za ní.
„Je ti něco?“ ptal se starostlivě Armun a pomáhal ji na nohy. Allys se na něj usmála a chytla ho kolem ramen. Armun ji úsměv oplatil, a zůstal s ní u stěžně.

„Prasklo Veslo!“ zakřičel jeden z námořníků u vesel. Vstal a šel se něčeho chytnout. Námořník na vpravo na stejném místě odešel od vesla též, ab loď plula rovně.
„Blížíme se k útesům,“ řekl kapitán sám k sobě. Zamyslel se na nejlepší cestě, a pak zavelel.
„Trochu na pravobok.“ Zamyslel se, a bádal nad tím, jestli je to tak správně. Po nějaké chvíli kývnul, a promýšlel další cestu.
Z lodi to drclo, a všichni s sebou škubli. Námořník se ohnul přes zábradlí lodi, a na obličeji se mu objevil neradostný výraz.
„Narazili jsme na útes, kapitáne!“ Kapitán zaklel a šel se podívat na škody. V trupu lodi, byla podélná díra. Kapitán ze svých zkušeností usoudil, vážnost poškození.

„Prudce na levobok!“ a automaticky Waretovi začal vysvětlovat proč. Waret, musel mít loď i její pohyby pod kontrolou. Mezi ním a kapitánem to tak nevypadalo, ale přece jen byl kapitán „unesen“.
„Riskneme to přes útesy, musíme na pobřeží. Jinak se potopíme, a pochybuji, že by v tomto počasí někdo přežil.“ Waret chvilku pochyboval, a pak dal na kapitánovi znalosti.

Armun zvedl hlavu, a ocitl se na pláži. Nebyla to slunná plášť na koupání. Byla to skalnatá, špinavá plášť, s vlnobitím. Armun, chtěl zvednout hlavu, ale Allys mu v tom zabránila. Podvolil se a opět si lehl do písku. Na boku spatřil loď se zlomenou stěžní a dírami v trupu. Všichni se zotavovali z…něčeho.
„Allys!“ Zvolal slabě Armun. V krku měl sucho, a skoro nemohl mluvit. Allys k němu doběhla s vodou. Trochu mu nalila do pusy. Armun vděčně kývl.
„Co, co se tady stalo?“

Jestli se líbí "Thumbs Up!"

Upravil/a Skritecek dne 13.07.2012 17:32