Přidal Lord Rade dne 06.09.2013 18:41
#1
Zdravím, zde zakládám další můj projekt jménem: "SNY"
Jak je již z názvu patrno, bude se jednat o téma zabývající se našimi sny. Jedině snahou o jejich zapamatování se můžeme posunout o krok dál ve vybavování našich snových příhod. Já jakožto zakladatel sem budu vkládat sny, které si pamatuji alespoň do přípustné části celé. Je jen na vás, jestli něco přihodíte.
Jak je již z názvu patrno, bude se jednat o téma zabývající se našimi sny. Jedině snahou o jejich zapamatování se můžeme posunout o krok dál ve vybavování našich snových příhod. Já jakožto zakladatel sem budu vkládat sny, které si pamatuji alespoň do přípustné části celé. Je jen na vás, jestli něco přihodíte.
Sen I. – Jedná se tak trochu o horor s prvky nadpřirozena. Zdál se mi dnešní noci, po tom co jsem se pokoušel komunikovat s Vivim. Přeji příjemný zážitek při čtení.
Nevím proč, ale nějaká síla mě vábila do stavení, které jsem nikdy předtím neviděl. Nevím, jestli se jednalo o opuštěný domov či budovu, jež dřív sloužila veřejnosti, vím jen, že se nacházela v zapadlé ulici. Proč bych v noci lezl do takových prostorů? Přesto jsem otevřeným vchodem vešel dovnitř. Vlastně ani nevím, jestli tam nějaké vstupní dveře vůbec byly. Ocitl jsem se v dlouhé temné chodbě a zvědavě pokračoval dál. Na samém konci byla další místnost se třemi zavřenými dveřmi na každé ze stěn.
Stál jsem tam a rozhlížel se, uvažujíc kam jít. Z ničeho nic se začal ozývat podivný zvuk vycházející z míst za mými zády. Jaký zvuk to byl? To přesně nemůžu říct, ale opakoval se, jako kdyby mě volal. Vzpomínám si, že nad dveřmi vysel zvláštní zvon, jenž při každém zachvění vydával burácivé zvuky, jež mu byly cizí. Ale kdo s ním hýbal? Váhal jsem, jestli poslechnout a vstoupit. Raději ne.
Přiblížil jsem se ke dveřím na opačném konci místnosti a zeptal se neviditelného: „Nemám jít raději sem?“ Nedostalo se mi odpovědi. I podivný zvon utichl. Tak jsem se tedy otočil k původním dveřím a dřív než se stačil na cokoliv dalšího zeptat, zvon jednou zazněl, jakoby mi určil cestu.
Tak jsem tedy nerad sáhnul po klice a dveře do neznáma otevřel. V tom momentě jsem se zděsil. Jaký mělo smysl mě sem vodit? Místnost byla nejspíš garderobou, nebyla moc velká a ani udržovaná. Ovšem to co upoutalo můj otřesený zrak, bylo něco jiného. Mezi tím vším nepořádkem leželo tělo. Pamatuji si ten cizí obličej. Po ramena dlouhé plavé vlasy se lepili na zakrvavenou tvář. A jeho oči mě přesto nehybně pozorovali.
Vražda? Sebevražda? Bylo mi to jedno, okamžitě jsem se dal na útěk a začal se bát. Už nechci slyšet ten zvon! Už nechci ani nic dalšího vidět! Utíkal jsem temnou chodbou a necítil se sám.
Naštěstí jsem vyvázl bez dalšího prožitku a přesto si dával za vinu, že jsem utekl. Co když potřeboval pomoct? Blbost byl mrtev! Rychle jsem utíkal od onoho místa. V tu jsem na cestě potkal osamocenou bytost. Jednalo se o stařenu. Přiběhl jsem k ní a vše ji řekl. Teď už to nebyla jen má starost. Odhodlala se tam jít podívat, ale já váhal. Vždyť byl mrtev, na krku a obličeji měl řezné rány! Tak proč se vracet? Avšak neviditelná nit mě opět obmotala a vlekla společně se stařenou na ono místo. Divné, že v její přítomnosti mě opustil strach. Zdánlivě měla odvahy pro dva a trochu z ní každému společníkovi darovala.
Dorazili jsme k místu, vešli dovnitř a stanuli před šatnou. Čekal bych, že se stařena zalekne, ale ona k tělu dokonce poklekla. Zpoza jejich zad jsem netušil, co dělá, přejížděla po muži rukou, což připomínalo hlazení. Proč? Náhle se stalo něco, na co bych ani nepomyslel. Dříve mrtvý muž se stavěl na nohy. Strnule jsem ho pozoroval a díval se na to, jak mlčelivě prochází vedle mě. Opustil budovu a ztratil se v noci.
A já si říkal: Tak proto jsem zde? Ale kdo mě sem přivedl? Duch tohoto muže, který se toužil vrátit do života? Nebo snad někdo úplně jiný, kdo tuto tajemnou budovu obýval a chtěl muže zachránit?
Podíval jsem se za stařenou, ale po ní se slehla zem.
