The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal DragonOzzy dne 22.01.2013 21:30

Edit: Odkaz na Alduinova syna (dík Hrdlo) http://skyrim.4fa...ad_id=2701

Khanův návrat, jakožto komplikovaný projekt bude přibývat veeeeelmi nepravidelně a několik lidí se to zdráhá číst protože chtějí počkat, až o bude celé. Zlý Ozzy se proto rozhodl své uctívače potěšit tím, aby nepřišli o jeho zlá díla, že napíše jakousi "seriálovou" povídku, která ovšem nemá nic čemu by se dalo říkat souvislý děj (přinejhorším jen velmi volný), něco ve stylu anime Black Lagoon.
Příběh se odehrává 5 let po Alduinově synovi. Bude zodpovězeno několik otázek.
Kam se poděl náš hrdina Zarath?
Je ta holka s hnusnou jizvou na ksichtě opravdu mrtvá?
POzn. Snad autory originálů nenase*u, že si půjčuju jejich postavy, veškeré ztížnosti posílejte ve vnitřnostech obětovaných zvířat.

Zarath

"Ku*va kur*a ku*va!!!" Klopýtal jsem se svázanýma rukama, oděn ve vězeňských hadrech nocí. Za mnou jsem slyšel nadávky a kolem sebe svist šípů a smrtelné skřeky spoluvězňů. Tělo bylo napumpováno adrenalinem a já si říkal, zda každá vteřina, kterou si uvědomuju, nemůže být stejně dobře ta poslední.
Hlava mi vřeštila a vzpomínky byly totálně všechny v hajzlu. Poházené a nedávaly smysl, vím jen, že jsem se probral na vězeňské káře s partou dalších "šťaslivců" kterou střežili válečníci Alik´r, zrovna jsme se chystali vyjít z pověstné Hammerfelské pouště, prej jsme mířili do Vysokoskalí, kde nás chtěli prodat... Moment, to mne zajali otrokáři? Jak se jim to sakra povedlo? Zajmout mě, Zaratha, Zaratha trhače hlav, Zaratha mista me... Sakra ta hlava mne bolí fakt pořádně, asi jsem to s tím chlastem mírně přehnal. Dobrá tedy, asi mám příčinu svého zajeti...
Chlápek, asi padesátiletý špinavý nord vedle mne to schytal, když mu šíp zezadu probodl hrudní koš. Spadl hubou přímo do písku. Neměl jsem čas se ohlídnout, jen jsem nakračoval mechanicky před sebe a brodil se pískem, pronásledován chlápky v turbanech, připravených mi useknout hlavu zahnutou šavlí. Když jsem se totiž probral ve voze, jejich velitel zjistil, že nemají dost vody na to, aby přepravili všechny vězně, a tak polovinu z nás vytáhli z vozů a chystali se podřezat jako prasata, jenže to by si nesměj jeden z nás zahrát na hrdinu a naběhnout válečníkovi přímo na čepel šavle. Ne že by tím nějak změnil svůj osud, ale nám ostatním dal čas, protože zatímco náš kat sundával zdechlinu ze zbraně, my vzali nohy na ramena a zdrhali jak rychle to jen šlo, třebaže před námi byla jen a pouze poušť. Teda vlastně...
Prudce jsem zastavil a ztěžka vydechoval. Většinu z nás už povraždili. Jen málo z nás se dokázalo vzdálit a jen minimu se povede přežít v poušti, pokud vůbec někomu. Hranice Vysokoskalí jsou však nedaleko, a s ním i Císařství. Pokud se tam dostaneme, jsme v bezpečí. Já to štěstí mít však asi nebudu...
"Stůj a nebudeš to mít tak těžké!!!" Zavračel za mnou hlas mého krajana v turbanu.
Důvod proč jsem se zastavil představoval kaňon, kterým protékala řeka. Byl alespoň dvacet metrů hluboký. A ku****!!!! Ohlédl jsem se. Spatřil jsem pár naporcovaných těl a nejméně tři Alik´r se zakrvácenými šavlemi. Kdo ví, kolik se jich ještě skrývá v té tmě, jenž nás obklopuje.
Povzdechl jsem si. Najdu já alespoň jednou klid?
"POLIB MI!!!" Zařval jsem a s křikem seskočil z útesu, doufaje, že se nerozflákám o šutry tam dole. Voda naštěstí byla hluboká, ovšem, zpětný ráz vody mne omráčil...

Probral jsem se v nějakém stanu. To mne nakonec Alik´r přeci jen chytili? Ale proč mne teda nezabili? Vždyť říkali že...
Spatřil jsem kočičí hlavu. Khajiit. Kočičák se nade mnou skláněj. Chtěl jsem cosi udělat, ale všiml jsem si, že mám stále svázané ruce.
"Nebohý redguard." Řekl kočičák.
"Mavo nerad vidí jiné trpět. Mavo se zachovat jako dobrý khajiit. Mavo pomoci černouškovi z vody. Mavo černouška ošetřit. Mavo mu vydezinfikovat rány. Redguard měl horečku ale Mavo ho nadopovat léky..."
Hlava se mi točila. Kdo ví co do mne ta kočička nacpala.
"Kde.... KDe to jsem?!"
"Nacházíš se v obchodní karavaně Mava Mořského drápa. Mavo rád že tě poznal. Jak se jmenuje redguard?" Chtěl jsem si otřít čelo, ze kterého mi rašil pot, ale nemohl jsem díky svázaným rukám. Kočičáci asi vědí co dělají Redguardi, když nejsou tak úplně příčetní.
"Zarath... Proč... proč si mi pomohl?"
"Mavo byl kdysi pirát. Mavo rád moře. Mavo se na to ale vykašlal a stal se z něj obchodník. Dobře, občas si udělá nějaký ne až tak úplně poctivý vedlejšák, ale pořád lepší než to co dělal kdysi. Mavo se rozhodl tu a tam vykonat dobrý skutek aby vyrovnal karmu."
Zavřel jsem oči a vydechl. Občas mám opravdu více štěstí než rozumu.
"Ani nevím jak ti poděkovat."
"Mavovi stačí ty šutry cos měl v kapse." Zpozorněj jsem. Šutry? Já u sebe měl drahé kamení? Tak dost možná proto jsem se dostal do průseru a šli po mě ti Alik´r...
"A... kam míříte?" Zeptal jsem se opatrně toho kočičáka, který to očividně neměl v hlavě až tak úplně vpořádku. V každém uchu měl asi pět náušnic a kolem hlavy ovázaný potrhaný šátek.
"Mavo míří do Imperial City. Veze horké zboží z Hammerfelu. Císařovna Laura Septim a její manžílek Alex Bolmot pořádají velké trhy a slavnosti na výročí jejich svatby. Mavo tam Zaratha milerád vezme." KOčička se zazubila.
Alex... Bolmot... Sakra, poslední roky jsem trávil v Hammerfelu, tudíž jsem se o císařství moc nezajímal... Ta Laura Septim mi nic neříkala, ale ten Alex... Mám pocit že to jméno jsem už kdesi slyšel...

Upravil/a DragonOzzy dne 29.01.2013 22:27

Přidal DragonOzzy dne 29.01.2013 19:33

Zarath

Od té party úchylných kočičáků jsem vypadl tak rychle, jak to jen šlo. Kdo ví, co se mnou měl Mavo ještě v plánu. Jedné noci jsem se prostě zdejchnul pryč od jejich karavany. Musel jsem být v bezvědomí opravdu dlouho, protože podle okolní krajiny jsme byli na hony vzdáleni Hammerfelu.
Nespalovalo mne slunce, netekly ze mne proudy potu. Podle všeho nejsem v Hammerfellu.
Nepřimrzal mi dech na tváři, nekřoupal pode mnou sníh a led tvrdý jako kost. Podle všeho nejsem ve Skyrimu. A podle toho že vzduch nesmrdí jak Žumpa, Temný močál to nebude, nevyskakují na mě odevšad pavouci, tudíž to nebude ani Elsweyr... Že bychom byli opravdu v Cyrodilu?
Po pár bloudění, zabíjení, pití a pár podivných úkolech, nutno poznamenat že zde lidé nabízeli práci téměř stejně často jako ve Skyrimu, jsem dorazil do toho slavného "Imperááááál sity". Celé to město bylo divné, všechno bylo nějak větší, no, možná proto, že to je hlavní město Říše. Člověk by neřekl, že relativně nedávno bylo celé v plamenech. Architekti se hold předvedli.
Bylo tu ale nějak narváno i na tak velké město. A navíc. Strašně, strašně tu smrděly kytky! Všude barvičky, fialové stužky, hnus!!!
Musel jsem ve svém ukr... vypůjčené lehké zbroji, původně patřící kolemjdoucímu banditovi s obouručákem na zádech působit trochu.... Cizokrajně, ale nikdo mi nevěnoval víc než udivený pohled, nějaká dívčina mi sice věnovala růži a po plácnutí po zadku dokonce i ránu pěstí, avšak nikdo ni nevěnoval odpověď, co se to tu sakra děje.
Čím víc jsem se blížil k té vysoké věži urostřed města, tím víc dav houstl, až jsem nakonec musel odstrkávat kolejdoucí. Strážní zde očividně neměli problémy s kolenem jako ti ve Skyrimu, tudíž drželi zpět všechny, kteří se chtěli k paláci přiblížit víc, než bylo zdrávo. Prodral jsem se tak blízko jak to šlo, abych viděl, na co všichni čekají, shazující si mezitím okvětní lístky růží z hlavy. Všude samá fialová, vysmání lidé. Měkoty, tihle by to v Hamerfelu nezvládli... Kde sakra seženu chlast?
Malá děcka čuměla z ramou svých tatíků na to, jak k paláci přijíždí kočár. Lidé na něj začali házet růže, chtěl jsem to samé udělat se šutrem, ale výraz nejbližšího strážného naznačil, že to není dobrý nápad. V tu chvíli kočár zastavil před palácem. Na koních seděli nějací zvláštní maníci v velmi kvalitních zbrojích, možná to byli oni, ty slavné "Čepele", které před pár lety skoro vyhubili. Jenže teď už Císařství nebuzerují ušáci, tudíž je mohou opět vydržovat. Ten koho střeží musí být sakra důležitý.
Vojáci vzorným krokem nakráčeli k vozu který otevřeli. Jako první jejich velitel pomohl z vozu asi pětadvacetileté mladé ženě v drahých šatech, opět fialová barva, zdobená všelijakými kravinami. Hm... Ta holka nebyla špatná, měla úžasný výstřih... Uvědomil jsem si že slintám.
Ve výstřihu měla podivný amulet... Ano amulet, kvůli němu jsem se jí díval do výstřihu, myslíte si snad že jsem úchyl?
Dívka měla dlouhé zrzavé vlasy v culíku a na hlavě korunku, těsně za ní vysoupil nějaký vyosoký chlápek s fialovým pláštěm, středně dlouhými jemnými vlasy, hnědýma očima. Vousy měl v podobě bradky spojené s knírkem, byl asi stejně starý jako ta zrzka, vypadali velmi šťastně. Pod pláštěm se mu leskla drahá zbroj... Za tu bych si koupil v Hammerfellu statek. A kdo ví zda ne Hammerfell celý, kdybych se zmocnil té katany u jeho pasu... Ne Zarathe, teď není čas na tvé sklony ke kleptomanii...
Ti dva, držící se za ruce se postavili čelem k davu a celí vysmátí mávali. Vypadali jako sjetí.
"Letošní Den růží, oslava výročí císařské svatby budiž zahájen!!! Zapomeňme na všechny problémy které říše má, netrapte se tím co přijde zítra, užijte si dnešek, ať už jste ze Skyrimu, Cyrodilu, Vysokoskalí, či bývalých částí říše!!! Užívejte si a bavte se ať už jste Nord, Imperiál či Khajiit, dnešek patří všem!!!" Vykřikovala zrzka a lidé začali stále více jásat. Myslel jsem si, že ohluchnu.
"Dnes ze svého osobního majetku vyplácím, jak už velí tradice, každému občanovi symbolických dvacet septimů, aby i ti nejchudší si mohli užít zábavu, program dne zahájíme souboji v aréně, kde se utkají největší šampioni celého Tamrielu o titul Mistra šampiona, moderovt bude sám stávající šampion, Svědí-mě-koule z Černého Močálů, který šampiona korunuje!!! Bavte se!!!" Zrzka a týpek ve zbroji začali obcházet dav. Zatímco chlápek si podával ruce s vojáky i obyčejnými měšťany, Zrzda žehnala matkám s dětmi a těm starším dětem rozdávala sladkosti. Řekl jsem si že jsem už dlouho nic podobného neměl tak jsem se nahnul dopředu, jenže co tomu čert nechtěl, zakopl jsem a spadl jsem... Ehm... Do jejího výstřihu.
Všichni ode mne couvli, zatímco zrzka zrudla a vlepila mi facku.
"Atentát, do něj!!!" Chlápek vytasil katanu a zrzka odkudsi vytáhla zdobenou dýku, jenže ještě dřív mne spacifikovaly a omráčily čepele. víc nevím.

Probral jsem se na podlaze vězení. Já jsem na ně snad magnet...
Nade mnou se skláněl ten chlápek s rukama za zády.
"Strčit hlavu do výstřihu CÍSAŘOVNĚ před zraky jejího manžela. Ty máš teda koule."
"Kde to jsem?"
"Normálně ty, kteří obtěžují mou ženu osobně mlátím dokud jim neteče krev ze všech otvorů a poté je vykopnu z města, ovšem, ty máš nejspíš víc štěstí nežli rozumu... Zarathe."
Promnul jsem si rozbolavělou hlavu.
"Odkud znáš mé jméno?" Chlápek se usmál.
"Neříkej že jsi na mne zapomněl..." Podíval jsem se na něj pořádně, ale nic mi to neříkalo.
"Pankáč, piercingy...."
"Alex?!!! Kdes to nechal?" Zamrkal jsem.
"Na císaře Tamrielu se to moc nehodí, musel jsem změnit styl." Zazubil se.
"Takže ta zrzka..."
"Laura Septim, císařovna, má žena, máme spolu dvě krásné děti které v jednom kuse řvou "Fus ro Dah" a děsí tím sloužící."
"Hele brácho vážně mě to mrzí..."
"Jop, čichání ke kozám císařovny už mrzelo hodně lidí. Ale ty máš kliku. Kde se nachomýtneš, tam je průser, pokud tě nechám zavřeného, přitáhneš průser do Imperial City. Laura sice dusila vztek po zbytek dne, ale večel tě chtěla jít osobně vykastrovat. Jenže, museli jsme pořešit pár formalit ohledně ekonomiky císařství, tudíž se k tomu nedostala. A já mám pro tebe tohle..." Hodil mi do rukou svitek.
"Co to je?"
"Rozkaz k propuštění. Teď hned se zvedneš a půjdeš za strážným, dáš mu to a vypadneš z Imperial City. Pro dnešek máš kliku."
"A co mám dělat pak? Můj život ztratil smysl poté, co jsem zabil toho ušáka." Alex protočil oči.
"Vy dobrodruzi... Když dosáhneš cíle, nevíš co dál. Hele, já třeba to dotáhl na císaře."
"Protožes zbalil zrzavou blbku s katanou, ze které se vyklubala dlouho ztracená dědička trůnu, přičemž jsi málem skapal při její záchraně před podivným tvorem s plorozpadlým ksichtem." Alex se opřel o stěnu.
"Není tu čas na dlouhé řeči, Laura se po mě začne za chvíli shánět, je čas plnit manželské povinnosti... Já nevím, třeba si založ cech válečníků nebo tak něco, něco jako Družníci..."
Mlátit lidi a ještě za to dostávat zaplaceno? Proč mne to nenapadlo dřív?
"Vlastně.... Mám seznam lidí, kteří dělají v Tamrielu bordel a kterých se nemůžeme zbavit... Kdybys je držel v nějakém cechu a oni by dělali bordel ve jménu dobra... Ušetřil bys nám spoustu problémů. A ještě bys na tom vydělal. A oni by se zabavili..."
Začal jsem si prohlížet rozkaz o propuštění.
"Kde mám začít?" Alex se usmál.
"Věděl jsem, že na to kejvneš.... No, začít bys mohl u jedné holky, je to imperiálka.... Poznáš ji podle toho že má hnusnou jizvu přes jednu tvář a je drobounká. Ale nenech se zmást, zabila víc lidí než bys dokázal spočítat. Téměř vyhladila původní čepele. Jediný problém je, že nikdo neví, kde se nachází.... Jeidným vodítkem je, že často cestuje s Khajiitskými karavanami, kterým prodává věci svých obětí."

Upravil/a DragonOzzy dne 29.01.2013 23:19

Přidal DragonOzzy dne 31.01.2013 17:19

Zarath

Cyrodil je zvláštní. Je tu tak málo věcí co vás chce zabít. Zatímco ve Skyrimu neujdete dvacet metrů. aniž by se vás něco nepokusilo sežrat, znásilnit či okrást, pokud možno vše naráz, zde jsem musel bandity hledat. A byly to měkoty, jen co mne spatřili tak utíkali. A i meče měli dřevěný... Moment, to nebyli bandité to jsem se připletl do cesty mateřské školce... A sakra.
Ale i tak, v Cyrodilu bylo teplo a byl celý takový malebný, příjemný, jenže pro mě, Zaratha Nakopávače pr*elí to bylo nudné místo. Ano, líbilo se mi obdivovat krajinu a barvy, to ve Skyrimu nebylo, všude jen samá bílá, ale bylo tu na můj vkus moc civilizace a bezpečno.
Opět jsem bloudil po provincii a páchal "dobro", bylo to fajn objevovat zas něco nového, ale nakonec jsem si řekl, že to s tím "klubem džentlmenů" rusknu. Kde ale najdu tu Imperiálku? Od odchodu z císařského města jsem na žádnou karavanu nenarazil.
Jednou takhle večer, po produktivním dnu, jsem se chtěl natáhnout v opuštěné jeskyni a trochu se prospat. Jenže to nešlo. Pořád jsem slyšel nějaký zvuky boje, chramoc, přísahal bych že i vlčí vytí. Popadl jsem tedy obouručák a šel se podívat.
"Lepší" místo k táboření jsem si vybrat nemohl, jelikož jsem vedle jeskyně spatřil kolem ohniště partu banditů, jak tejraj vlkodlaka připoutaného ke kůli.
"Pět chlapů nám roztrhal než jsme ho sundali, doufám že nám za něj ten pošuk alespoň pořádně zaplatí, na co vůbec shání živé vlkodlaky?"
"Vím já? Hlavně že platí. Vynáší to víc, než přepadávání pocestných.A když jsme jen tři, dostaneme větší po..." Hlava dotyčného vinou mého obouručáku odletěla do ohně, jeho dva kolegové se vzpamatovali docela rychle, jeden se mne pokusil zabít ranou palcátel, avšak jen rozmáchnutí stačilo, aby jeho ruka odletěla i se zbraní deset metrů od těla. Jakmile jsme zaslechl svist ostří ve vzduchu, uhnul jsem na stranu, čímž jednoruký zchytak od kámoše neplánovanou rekeru do lebky.
"A dopr..." Šokovaný bandita se pokoušel vyprostit sekeru z lebky svého kámoše, avšak já mu podsekl nohy a jediným bodnutím jsem ho přišpendlil k zemi. Poté co jsem obral mrtvoly jsem se podíva na vlkodlaka. Bude z něj dobrá trofej...
Vydal jsem se k němu, ale vlk sebou začal šít. a mlátit. Než jsem se nadál, změnil se na člověka.
"To si snad ze mne děláš prdel, já si tu pravně vybojuju trofej a ty se změníš zpátky!!! Okamžitě se změň na vlkodlaka jinak..."
Naháč se vysmekl z pout. Byl to mladý, asi pětadvacetiletý imperiál s ježatými vlasy a vousy na mušketýra.
"Jaks... To udělal?"
"Stačí si vykloubit zápěstí..." Zasyčel mladík bolesí a vrátil si ruku do kloubu. Chvíli si prolížel mrtvé bandity a poté začal sundávat oblečení z toho, který byl vysoký zhruba jako on.
"Jestli mne chceš zabít, budiž, ale nech mne se aspoň obléct. Ale neradil bych ti to, zmasakroval jsem za život sto takových machýrkl jako ty, tahle parta mne přistihla když jsem spal a i tak jsem jich pět zmasakroval. Ale pokud ti jde o prachy, klidně si vem všechny moje věci, mají tu někde můj batoh, stejně tam nic cenného nenajdeš..."
Císařský si zrovna oblékl poslední kus oblečení a sebral mrtvému banditovi sekeru a dýku. Nejspíš jeho oblíbená kombinace zbraní.
"Takže... Chceš bojovat?" Zavrtěl jsem hlavou.
"Dobře, v tom případě se ožereme. Nenecháme tu přeci jejich zásoby jen tak ležet." Zazubil se a skopl ze šutru sedcí bezhlavé torzo mrtvého bandity.
"Jinak, jmenuji se Rufus."
"Zarath. Jak se z tebe stalo tohle?"
"Co tohle?"
"Chlápek brouzdající se všude možně po kterém jdou banditi." Rufus začal dýkou odřezávat kus masa z pečeně nad ohněm.
"Jsem vlkodlak. To sis snad všiml. Vlkodlaky nemají nikde rádi."
"Jsi... Družník?"
"Tseh... K těm idiotům bych se nepřidal ani kdyby mne mučili. Ne. Pocházím z Anvilu, z vlivného Imperiálského šlechtického rodu. Z naší rodiny se rekrutovala řada významných generálů a vojevůdců, bylo předurčeno abych se taky jedním stal. Táta na mne a mé bratry byl velmi tvrdý, už od útlého věku nás posílal trénovat se strážnými. Sotva jsem byl dost silný na to, abych unesl meč, začal mne posílat bojovat s bandity... Ehm... Jenže jednou se to žveklo."
"Co se žvejklo?"
"V jedné vesnici poblíž Anvilu se začali ztrácet lidé. No a tak jsem já a skupina strážných to šli "vyšetřit". Přišli jsme na to že ty lidi žrala banda vlkodlaků. A tak jsme se na ně vrhli. Přepočítali jsme se. Ty potvory byly daleko silnější než jsme čekali, všechny mé společníky povraždili a mne dost hnusně pokousali. Vlkodlak tě kousnutím nezmění... Pokud nechce. Jenže poslední z nich mne nakazil lykantrofií, aby se mi pomstil. Když se to můj otec dozvěděl, ani ho nenapadlo pátrat, zda je nějaký lék. Ani ho nenapadlo pátrat po tom, zda to nějak oblivní mou psychiku. Ne, prostě mi přikázal spáchat sebevraždu. Když jsem to neudělal, pokusil se mne zabít sám. Nepodařilo se mu to a já uprchl. Pak na mne poslal partu žoldáků, ale všechny jsem je povraždil. A pak jsem opustil Cyrodil docela. Přidal jsem se k posádce "Plamenné Želby", stal se ze mne pirát a pašerák. Víš kdo to jsou piráti, ne? Paradoxně piráti byli jediní, kteří nikoh nesoudili podle rasy nebo toho, zda je vlkodlak, upír či kdoví co. Byly to krásné roky... Jenže pak náš kapitán zemřel při jednom přepadů, kdy nás napadlo císařské námořnictvo. S jeho smrtí šlo všechno doháje. Nakonec jsme se rozhodli, že si každý sebereme svůj díl bohatství posádky a šli si každý svou vlastní cestou. A od té doby se trmácím a hledám smysl života.... A držím se dál od svého otce."
Něco mi blýsklo hlavou.
"Neuvažoval si čistě náhodou o práci žoldáka? Věděl bych o jednom hodně dobrém místě..."

Přidal DragonOzzy dne 01.02.2013 13:06

#11

Ozzy má dnes dobrou náladu, na vízo ve třeťáku jen 2 dvojky. To by chtělo oslavit. Jak jinak než dalším dílem :D

Zarath

"Hm... Tak o tý jsem nikdy neslyšel, ale jestli hodně cestuje s Khajiitskými karavanami, nebylo by od věci se po nějaké podívat. Jenže ty cestují spíš v oblastech, kde je nebezpečné cestovat a tudíž i těžší sehnat zboží." Rufus rozvinul mapu na plochý kámen před nás.
"Cyrodil znám jak své boty. Vždy tu byl dostatek zboží, tudíž Khajiité tu jezdí spíš nabírat zásoby či odpočívat... Ale možná bych věděl o místě, které by mohlo v současnosti karavany lákat. A není ani moc daleko." Mladík si prohrábl bradku.
"A to je?" Znuděně jsem se podíval na cás papíru s mapou císařské provincie, zatímco jsem brousil obouručák.
"Kvatch. Město je zrovna v rekonstrukci, neschopno se uživit samo. Potřebuje nastartovat ekonomiku a právě proto by tam kočičáci našli kšeft."
"Tak tedy vyražme..."

Rufus měl pravdu. Kvatch vypadal jako jedno velké staveniště. Třebaže se jednalo o obrovské město, bezpochyby staré spousty let, nebyla tu snad jediná budova nepoškozená. Ale k tomu zničení muselo dojít už dávno. Většinu baráků nejspíš rovnou strhli a postavili nové. Všude kolem nás pobíhali dělníci, stavaři, tesaři, kameníci a jim podobní. Tu a tam nějaký strážný nebo obchodník s potravinami, prodávající dělníkům sváči.
Prošli jsme polorozbořenou branou kolem bandy malých děcek, vytrhávající plevel, mnoho budov vyžadujících rekonstrukci totiž bylo zarostlých jak džungle. Uprostřed davu pracujících lidí přímo jakoby svítila parta orků, kterou vedl jeden Imperiál.
"A tohle vážení turisté, je ona slavná Kvatchská svatyně, právě zde před dvěma sty lety Martina Septima nalezl hrdina Kvatche. Ještě do relativně nedávné doby to tu vše vypadalo tak, jak to tu daedry zanechaly, zničené, zdevastované." Parta zelenáčů, oděna povětšinou v těžkých zbrojích obdivovala architekturu. Zvláštní, netušil jsem že ti barbarští orkové mají něco jako smysl pro kulturu.
"Nyní se vydejme na nádvoří Kvatchského hradu, kde se udála nejtužší bitva. Tehdejší kapitán městské stráže Savilan Matilus se svými muži statečně vzdoroval náporu daeder, čímž umožnil alespoň malé části civilistů uprchnout."
"Jestli tu kočičáci budou, tak nejspíš na tržišti."
"Celý je to tady jedno velký tržiště!!!" Řekl jsem Imperiálovi, ale ten se najednou rozběhl pryč. Měl jsem co dělat, abych mu stačil. Po chvíl jsme skutečně dorazili na nádvoří, obklíčené stánky, čili něčemi, čemu se dalo říkat primitivní tržiště. Měl jsem co dělat, abych nezačal řvát jako malé děcko že chci novou hračku při pohledu na stánek kováře. Ten zdejší se nejspíš hodně vyznal, protože jeho výtvory vypadaly sakramensky dobře. Rufus se najednou zastavil a otočil se ke mě.
"Mluvení nech na mě, vidíš tamhletu tlupu?" Ukázal prstem na partu kočičáků, kteří si u tržíště zřídili stan. Pár jich sedělo na kožešině kolem ohně, pravděpodobně si připracovali oběd, zatímco jiní ukazovali zboží potencionálním zákazníkům.
"Zkusím se jich poptat na tu Imperiálku. Co kdybys zatím prodal to, co jsme ukořistili banditům?" Rufus mi ukázal batoh narvaný kořistí.
"Vypadá to že už ses sám pasoval do role šéfa." Pozvedl jsem obočí a převzal si od něj harampádí.
"Jestli s nimi chceš mluvit ty, klidně, ale když je po první urážce rozsekáš na kusy, moc nám to nepomůže. A nerad bych do zdejší basy. Věř mi, mám už s vyjednáváním své zkušenosti." Pokrčil jsem rameny.
"Hodně štěstí." Řekl jsem a vydal se prodat "zboží".

Když jsem Rufuse zase spatřil, byl už večer.
"Dalo to zabrat, ale ukecal jsem je." Přikráčel ke mně s rukama v kapsách.
Já zrovna doplňoval nutnou denní dávku lihu, opřený o fontánu, ve společnosti sexy bretonky, která se ke mě tulila.
"Řekli ti, kde ji najdeme?" Rufus zavrtěl hlavou.
"Až tak moc mi nevěří. Ale prý s nimi můžeme jed do Elsweyru, prý se uchýlila tam."
"Jenže Elsweyr je velký jak prdel!!!" Řekl jsem a podal bretonce flašku. Rufus si chtěl taky přihnout, ale jako ex-šlechtic veděl, že dámě se chlast nebere.
"To ano, jenže pokud si prý získáme jejich důvěru, tak nám možná dají její polohu. Pochop to, už jen to že tě ti kočičáci vůbec vezmou s sebou ke karavaně je úspěch. Jsou to dost uvavřená společnost. Ale budou chtít něco na oplátku." Rufus kopl do prázdné bedny od zboží, čímž ji přisunul blíž k nám a posadil se.
"Asi víš, že Elsweyr je v součastnosti protektorát Thalmoru. Vlastně, Thalmorové poté, co se La Resistance zmocnila Letních ostrovů z Elsweyru udělali své nové hlavní stanoviště. Začali expandovat víc na jih a s Říší uzavřeli něco, čemu se dá říkat "příměří", vzhledem k tomu jakou ránu utrpěli od la resistance a jak moc jim Alex Bolmot, coby císař a vojevůdce nakopal zadky, nedivím se jim že nechávají císařství teď radši na pokoji a lížou si rány. Z Elsweyru a Valenského lesa se je však nikdy vyhnat tak úplně nepovedlo. Tyhle karavany však ušáky moc v lásce nemají, jelikož obchodovat se smí pouze se svolením vlády a to karavany nemají, navíc, zásobují nezřídka i odbojové skupiny."
"Dobrým zákazníkem pro Khajiita je každý, kdo má peníze..." Pousmála se Bretonka.
"Abych to shrnul, budeme musel na jejich cestě bránit karavanu před bandity a hlídkami thalmoru, či jinými potvorami, kterými se to v Elsweyru jen hemží. V Elsweyru si nás "proklepnou" a pak nám možná dají vědět, kde se ta Imperiálka nachází. Řekli mi jen to, že je stále naživu a znají ji až moc dobře. Doufám že stojí za to všechno co po nás kočičáci chtějí."
Udělal jsem dobře, že jsem Rufuse přibral do party.
"Ujednáno. Pojedeme s nimi. Začínal jsem se v této zhýčkané provincii přeci jen trochu nudit."

Přidal DragonOzzy dne 02.02.2013 22:25

#15

Zajímavosti:
- Ozzy kvůli tomuhle četl popis Elsweyru na Elder Scrolls wiki
- po dvou minutách to vzdal protože takové kvantum textu v ajině se mi číst nechce
- 90% toho co tu o Elsweyru přečtete pochází z modu: "Moonpath to Elsweyr" z Nexusu, stáhněte si to, je to prča

***************************************

Zarath

Hranicemi císařství jsme proklouzli hladce. Císařští se sice už delší dobu ovávají, že karavany vynáší informace pro Thalmor, ale pár lahvinek scoomy nás pustilo dál. Pár kilometrů za hranicemi by člověk ani nepoznal, že jde o jinou provincii. Po nějaké době však začala krajinapustnout a přecházet v poušť. Skoro jako Hammerfell, ale jeden z kočičáků mne ujistil, že Elsweyrská poušť je daleko nebezpečnější. Když tě nedostane horko, dostane tě žízeň. Když ne žízeň, tak zdejší havěť. Že to kočičkám ta námaha stojí za ty prachy. Když vezmu v potaz, že Khajiité se tímhle trmácí několikrát ročně, jen aby prodali své zboží jide... Osobně bych za takovou námahu vše prodával tak desetkrát dráž.
Pláně kamenité pouště byly nekonečné. Vůz tažený nějakou obří ještěrkou, snad dinosaurem, velkou asi jako dva na sobě stojící koně. Rufus zrovna podřimoval ve voze, zatímco já seděl vedle kočičáckého kočí, který mne bavil Khajiitskými anekdotami. U vtipu o tom, kolik redguardů je potřeba na výměnu podkovy koně jsem zápasil sám se zebou abych kočičákovi nepředvedl rekonstrukci, kolik redguardů je potřeba na zavření huby nepohodlné osobě.
"Krucinál!!!" Zasyčel kočičák, když vůz narazil na překážku. Byla to páteř nějakého dávno uhynulého dinosaura, ze kterého však zbyly pouze kosti.
"Proč ten smrad muse umřít uprostřed cesty? Pojď, odklidíme to." Kočičák seskočil z vozu a zapískal na kámoše. Rufus vystrčil rozespalý hlavu skrze plachty, povzdychl si a vydal se nám pomoct.
"To je těžké jak..." Společně jsme se snažili odvalit páteř z cesty. V tom mne něco trklo.
"Hele, jak to, že se ta zdechlina tak rychle rozložila?! Tyhl ekosti musí být staré dobré dva roky!! Jak často jezdíte touto cestou?"
Kočí se zarazil.
"Často... Ale to znamená že..."
"To sem někdo dal úmyslně..."
"Jste obklíčeni, stůjte!!!" A doprdele.
Všichni jsme se otočili a spatřili skupinu thalmorských vojáků. Nikdo netušil, jak se k nám jen mohli dostat, aniž bychom si toho všimli, ale jedno bylo jasné. Jsme v pořádným průseru."
"Meziprovinční obchod s karavanami je zakázán, víte to?" Vydal se k nám ušák, který vypadal, že tomu všemu šéfuje. Rufus opatrně vytáhl dýku a schoval si ji do rukávu.
"My jenom..."
"Drž hubu pse!!! Kdo tomu velí?" Elf odstčil Rufuse. Jeden starý Khajiit se přihlásil.
"Já. Necestujeme mezi provinciemi, pouze dovážíme vodu osadám v poušti, trápí je hrozné sucho..." Důstojník plivnul khajiitovi do tváře.
"Měl bych vás na místně popravit za to, že cestujete bez patříčného povolení. Z které oblasti jste? Jak se jmenuje místní místodržící thalmoru? Víte že je zakázáno kočovat?" Khajiit vytáhl nějaké doklady a podal je důstojníkovi.
"Vše na co se ptáte najdete zde..." Zrovna když se chystal důstojník doklady otevřít, stařík Rufusovi něco posunky naznačil.
"Ale tohle nejsou doklady, stráže chop..." Rufus v tu chvíli držel dýku v ruce a přiskočil k Thalmorovi. Než ušák stihl otočit hlavu, měl dýku v játrech. Padl na zem s překvapeným výrazam v očích, pořád ještě držel falešné doklady, což v podstatě byla ve skutečnosti Khajiitská sbírka pornopovídek.
Thalmorští vojáci neváhali, jeden z nich se chystal vystřelit z luku, ale Rufus stihl důstojníkovi z opasku vytáhnout jeho dýku a mrštit ji lučistníkovui do ksichtu. Dinosaurus, táhnoucí vůz na zapískání kočího chňapl do tlamy dalšího elfíka a rozkousal ho na kaši. I se zbrojí. Aspoń má dost železa ve stravě.
Kočka vedle mne padla s prostřeleným hrdlem k zemi. Já sám vytrhl obouručák, chystaje se rozsekat zbývající thalmory, když tu se země začala třást a praskat. Nechápal jsem, co se děje, ale vůdce karavany mne strhl na zem. Ze země vylezlo několik obrovských brouků, připomínající stonožky. Byli celí černí a u huby měli tesáky, ostré jako břitva.
"CHAUROVÉ!!! KRYJTE SE!!!"