---

Dopad

Den první
Začátek konce

Norman Miller vstal brzy z rána, aby alespoň pro jednou přišel do práce včas. Ležel pár minut v posteli a jen tak zíral do bílého stropu, dokud se neodhodlal dojít do koupelny. Opláchl si znavený obličej a zadíval se do špinavého zrcadla. Jeho kdysi dlouhé tmavé vlasy mu začínali šedivět a vrásky se prohlubovat. Bylo mu jasné, že už líp vypadat nebude.

Odvrátil se od zrcadla a šel si připravit vodu na kávu. Mezitím se oblékl do černých kalhot a bílé košile s modrožlutou kravatou. Nesnášel ji, ale nosit ji musel. Když se podíval na hodiny v pokoji zjistil, že by si měl pospíšit. Rychle si dodělal a vypil horkou kávu, obul boty a seběhl ze schodů dolů. Potom zamířil na nejbližší zastávku, kde už čekal jeho autobus.

Když dorazil do místního obchodu s elektronikou, kde pracoval, zaujalo ho vysílání na obřích televizorech. Přemalovaná slečna na obrazovkách s výstřihem až do žaludku kázala něco, čemu mohl těžko uvěřit.
„...meteorit prý spatřil teprve dnes v noci. Ohledně jeho místa dopadu a rozsahu ohrožení jsme ještě nebyli informováni. Vzkazujeme Vám, nepanikařte! Dokud informace nebudou potvrzeny, nemáte se čeho bát. Zůstaňte připojeni k vysílání. Budeme vás průběžně informovat…“

„Co se tu ku*va děje?“ zeptal se Normana jeho kolega Tom, který tam stál poblíž.
Zakroutil hlavou a odpověděl mu chraptivým hlasem „To brzo zjistíme…“


___________________________________________________________________________________________________

Názor můžete dát najevo v komentářích a nebo hlasem v anketě, ale ještě na to je čas, takže pokud jste nerozhodni, tak počkejte do příštího dílu. Toto je pouze úvod, pokud se chcete dozvědět víc... no tak se budu těšit příště.

---

Určitě zaujalo :). Hezky zpracované a dokonce jsi si dal i tu práci s přiložením a hledáním obrázku :)
rozhodně budu číst

---

Jsem rád, že je tu nová povídka, kterou můžu sledovat pěkně od začátku. Načítat ty rozjeté se mi většinou nechce. Tohle vypadá zajímavě, ještě když vezmu v potaz tvoje žánrové zaměření. Těším se na pokračování ;)

---

Jo, vypadá to super. :-) Budu rád číst dál.

---

Den první
Začátek konce - část 2.

Mnoho zákazníků obchod tento den nenavštívilo, tak je šéf propustil o hodinu dřív. Tom to měl kus cesty s ním a při tom do něj neustále cpal své názory o tom vysílání, ale Norman ho jen stěží vnímal.
„…Myslíš si snad, že by jsme se o tom meteoritu dozvěděli jen pár dní před dopadem? To je úplná sr**ka! NASA by nám to mohla oznámit měsíce, možná i roky předem! Ale NASA doteď mlčí! Beztak je ten údajnej profesor, kterej tohle vše rozpoutal nějakej pošuk. Už ani neví, čím by nás mohli strašit a tak každou chvíli přichází do televize s těmahle sra**ama!”
„Jo máš pravdu,“ Norman myšlenky raději rychle zapudil a udržel si hlavu chladnou.
Měl ještě nějaký čas do odjezdu a nehodlal přechytralého Toma už vůbec poslouchat, tak se s ním rozloučil a zašel do své oblíbené kavárny.

Směnu měla zrovna pohledná Eva, což byla jeho oblíbená servírka, kterou měl rád. Všiml si, že si nechala k ramenům zkrátit své tmavě černé vlasy a teď jí to náramně slušelo.
„Ahoj,“ usmál se na ni nejlépe jak uměl, když ji zvoneček u dveří upozornil na jeho příchod.
„Ahoj, Normane!“ pozdravila ho příjemným hlasem a schovala pod pult noviny, které právě četla.
„Docela blázinec… tenhle svět,“ prohlásil klidně, když si všiml novin a usedl na barovou stoličku.
„Je to hrozný, nemyslíš? Teda, jako že se to dozvíme jen pár dní předem a vůbec… na vyhlášenou pohromu jsou lidi docela v klidu… Ani žádná opatření, prostě nic. Řekli nám něco ve smyslu „Dávejte si pozor vaše město může být zničeno obřím meteoritem, ale nemáte se čeho bát.“ “
„Klid. Nemyslím si, že k něčemu takovému dojde. Alespoň ne teď. Tom, ten přechytralej kluk z prodejny by ti o tom mohl vyprávět…“
„Jo já vím… Promiň, nechala jsem se trošku unést… Chceš kávu? No jasně, že chceš… Tak jako obvykle?“
Norman se usmál a kývnul hlavou. „Jo, jako obvykle, díky. Můžu se ještě podívat na ty noviny, které si četla?“

Podala mu noviny s obrázkem velkého meteoritu na titulní stránce.
Stálo tam tučným písmem „Hrozba z vesmíru?“ a text pokračoval. „Profesor a Astrolog Allen Horton varuje: Na zem se řítí meteorit o velikosti přibližně 1500 metrů. Jeho přesné místo dopadu nedokáže odhadnout. Allen Horton také říká, že se snažil kontaktovat národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), ale jeho snažení bylo marné...“
Všiml si přicházející Evy a rychle otočil noviny na další stránku. Ta se jen zasmála a položila před něj kávu, pak se šla věnovat dalšímu zákazníkovi. Zamíchal ji a pomalu pil. Nebyla moc horká a chuť měla stejně dobrou jako vždy. Když ji na chvíli odložil, všiml si obrázku štěňat v novinách, tam kde je otočil. Pochopil, že kvůli tomu se mu asi smála. „Zajímalo by mě, jak ta fena mohla porodit šestnáct štěňat…“ zamyslel se s humorem nahlas. Když se podíval na reklamní hodiny na zdi zjistil, že mu brzo ujede autobus, pokud si nepospíší. A tak rychle dopil zbytek kávy, šel za ni zaplatit, rozloučil se a se stejným cinkotem zvonku u dveří i odešel.

Připadal si poníženě, když musel dobíhat jeho ujíždějící autobus, ale zastavil ho včas.
„Pán se zase opozdil?“ zeptal se hloupě, ale nejspíš ze srandy řidič.
„Jo. Promiňte. Nestíhám,“ utíral si z čela pot a hledal drobné po kapsách.
Dřív než je našel, byl autobus už v pohybu. Poté si přisedl k jedné tlusté dámě, která seděla hned za řidičem a po celou dobu jízdy se s ním bavila o věcech, které Normana vůbec nezajímali.

Za deset minut vystoupil a byl rád, že to už nemusí dál poslouchat. Nejdříve se stavil pro nějaké mražené jídlo do večerky a potom zašel domů. Udělal si jednoduchou večeři a lehl si na pohovku před televizi, kde i usnul.

---

Dobrý nápad s tím přikládáním obrázků :D

---

Dík :D Budu se snažit ke každý části vložit nějakej obrázek, kterej s ní bude mít něco společnýho *pes* Zatím jen představuji několik postav, které se v příběhu můžou pohybovat. Jinak na to jak hlavní děj bude vypadat si budete muset počkat. *god*

---

No, je jasné, že jde zatím jen o takový rozjezd/úvod. Koneckonců, co jiného bychom měli od prvních částí taky chtít? Jsem o to zvědavější na pokračování.

---

Den druhý
Paranoia?
část 1

V 5:00 Normana probudil jeho budík. Než se došel umýt, opět zíral pár minut do stropu. Posnídal a pak běžel na autobus.

„Ku*va!“ ulevil si, když viděl prázdnou zastávku. Nejspíš mu už ujel. Podíval se na dopravní řád a zjistil, že další autobus pojede asi za půl hodiny. Posadil se na lavičku a čekal. V tu mu to došlo. Všude bylo naprosté ticho. Viděl ohromné hejno ptactva, které téměř zatemnilo oblohu a letělo stejným směrem pryč. Trochu ho to začínalo děsit. „Co když je to všechno pravda?“ říkal si v duchu pro sebe.
Náhle uslyšel motor velkého vozidla a v tu si všiml přijíždějícího autobusu. Vážně se mu ulevilo a cítil se trapně, že už i jemu leze ten blud na mozek.

Když se dostavil do obchodu s elektronikou, tak už tam na něj čekal jeho obtloustlý nadřízený.
„Tak to si snad ze mě děláš pr*el! Včera jsem tě pustil o hodinu dřív a ty nejsi SCHOPNEJ přijít pro jednou včas?!“
„…Autobus měl zpoždění…“
„To mě nezajímá! Tak jezdi třeba autem ne? Vidíš támhle toho kluka? Ten sem alespoň chodí včas- na rozdíl od tebe!“
„Nemám auto…“ Norman se s ním nechtěl znovu dohadovat, omlouvat ani mu slibovat to, že se napraví. Protože znal sebe i jeho.
„Vypadni, Normane. Tady končíš,“ zamračil se na něj nenávistně a čekal na jeho odchod.
„Dostanu výplatu za tenhle měsíc?“ zeptal se na jedinou věc, která ho teď mohla zajímat.
„Nedostaneš vůbec nic. A teď VY – PAD – NI!“ špulil na něj rty, když ho vyhazoval.
„Fajn,“ odpověděl hrubě a strhl si tu odpornou modrožlutou kravatu z krku. Pak mu ji hodil před nohy.
„Tohle MUSÍTE vidět!“ zařval Tom, který stál u nových plasmových televizí.
Oba se k němu náhle otočili. Moderátorka opět mluvila něco o tom meteoritu.
„…Allen Horton s námi měl mít dnes rozhovor. Náš štáb je právě před jeho domem, ale není k zastižení. Několik vyšetřovatelů FBI je na místě a zakázalo nám poskytnout jakékoliv bližší informace a obraz z místa... Mnoho lidí po celém světě, ale nezůstalo chladných a začali se o dění zajímat. Máme tu ve studiu několik nadšenců, kteří tvrdí, že obří meteorit zpozorovali…“
„S TÍMHLE běžte do pr**le!“ šéf popadl ovladač a všechny televize zhasl.

Norman z prodejny odešel dřív než se k němu mohl ten kretén opět vrátit.

---

Pěkně. Ale už bys to mohl pomalu trochu rozjet, já už jsem celý natěšený na postapo :D

---

Však jo, já to rozjíždim jak jen to jde. Zatím jsem toho moc ani moc nenapasl ale něco se tam už začíná dít. Raději budu psát takhle po kouskách denně a pak třeba po týdnech to bude delší.
Ale to ještě nikdo neví jak to po dopadu bude vypadat, to se nechce překvapit. Možná to bude trochu překvapující :D

---

Tak teď začínám být opravdu zvědavý!

---

Rade už je 10týho. Kde je další ? xD

---

Den druhý
Paranoia?
část 2.

Po tom co dostal výpověď se rozhodl jít zapít žal do místní hospody. Což pro něj nebylo běžné. Už přes pět let nesáhl na žádnou láhev, ale dnes už neměl co ztratit.
Cestou potkával davy lidí, kteří začali zaplňovat obchody se smíšeným zbožím. Nosili z nich obrovské krabice, tašky a vozíky plné jídla, vody a ostatních zásob. Nejspíš to vážně všem už lezlo na mozek.

Vešel do zapadlé putyky, která byla zhruba v půli cesty mezi jeho bydlištěm a obchodem s elektronikou. Došel si pro jednoho panáka whisky a sedl si k zatemnělému oknu. Po tom, co ho dopil si objednal další. A další a další… Vůbec nad ničím nepřemýšlel. Jen pil. Až do rána.

Den třetí
Panika
část 1.

Ráno se probudil s kocovinou a neměl vůbec ponětí o místě, kde se nachází. Když se pořádně rozhlédl po šeré místnosti, tak zjistil, že je stále v oné hospodě. Byla prázdná, takže na něj nejspíš všichni zapomněli, nebo ho tam nechali. Zvedl se ze židle a málem spadl na zem. Zachytil se o stůl a snažil se o něj napřímit. Potom se pomalu dobelhal k východu. Lapal po klice a až na ni narazil, snažil se dveře otevřít. Zatočila se mu hlava a musel se o dveře opřít, aby si odpočinul. Když tam takhle stál, všiml si nějakého křiku zvenčí. Zpozorněl a zaposlouchal se. Ten řev byl dost hlasitý, doprovázel ho klakson automobilů a zaslechl i něco jako výstřel ze zbraně. Musela tam panovat strašná panika. Kvůli tomu ho tu museli zapomenout.
Znovu popadl kliku a vrazil tělem do dveří. Naštěstí nikdo nezamykal.

Vylezl ven a nemohl uvěřit vlastním očím. Davy lidí se přes sebe bezohledně tlačili. Auta byli uvízlé v dopravní zácpě a nemohli se vůbec pohnout. Raději udělal pár kroků vzad a nalepil se ke zdi, aby ho v té panice neušlapali. V tom všem řevu uslyšel hlučný zvuk silné motorky, která se nemilostně prodírala lidmi a každého kdo se ji postavil do cesty smetla. Byl to Harley a seděl na ní nejspíš muž a žena. Na místě byla dvojice policistů, kteří situaci vůbec nezvládali. Jeden z nich vytasil zbraň a začal po motorce střílet. Po několika ranách zasáhl spolujezdkyni, která se mrtvá skácela k zemi, ale motorkář nezastavil a uháněl dál. Z pouzdra vytáhl svůj nůž a za jízdy ho zabodl policistovi do tváře. Jeho kolega začal panikařit a také sáhl po pistoli. Párkrát vystřelil po jeho zádech, ale podařilo se mu uniknout. Jedna z jeho střel zasáhla místo něj nějaké malé dítě. Náhle se na něj vrhli nějací muži, strhli ho k zemi a začali ho bezhlavě mlátit a kopat.

„Proboha, co se s tímhle světem stalo?“ promítl si v hlavě a v tu to spatřil. Na obloze byla zpozorovatelná obrovská blížící se hořící koule.

---

Dobré.

---

Tak jsem si udělal čas na přečtení a musím říct, že se mi to zatím dost líbí.

---

Sakra, poslední díl mi nějak utekl. Dočteno. Spokojenost, už nám to začíná. Těším se na další epizody ;)

---

Den třetí
Panika
Část 2.

S vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy to vše jen sledoval. Pak sebou cukl, protože někdo vystřelil a zasáhl přímo mezi oči jednoho ze tří mužů, kteří mlátili toho policistu. Ostatní dva se rozutekli. Pak k němu ten střelec přistoupil a uklekl vedle něj. Byl to postarší policista s bledým knírem a vlasy sčesanými dozadu.
„No tak vstávej, synu...“ promluvil na zmrzačeného strážníka, jako by to nic nebylo.
„Chtěl… chtěl jsem jen… dostat toho sráče, co zabil Patrika…“ vyšlo z jeho zkrvácených úst.
„Mně nic vysvětlovat nemusíš… Dostanu tě odsud.“ Starší policista se okolo sebe rozhlédl, aby zhodnotil situaci. Pak si všiml jediného člověka, který tam jen tak postával. Byl to opilý Norman.
„Hej! Ty! Pojď mi s ním pomoct!“
Norman krátce zaváhal a nakonec k nim přiběhl.
„Poslyš, musíš mi ho pomoct dostat za město. Tady není bezpečno.“
„Jo… to vidím.“
Pokusili se ho zvednout na nohy, ale kvůli jeho zlomeninám začal bolestí úpět.
„Pusť ho! Takhle to nepůjde… Musíme sehnat nějaký nosítka, nebo něco podobnýho…“
„Kde bych měl něco takovýho sehnat?“
„PROSTĚ někde sežeň POMOC!“ zařval na něj policista a uklidňoval dál svého syna.
„Jo… dobře… udělám, co bude v mých silách,“ odpověděl Norman, ale stále si nebyl jistý, jestli se nemá raději starat pouze o svůj život, než o životy lidí které ani nezná. Pak si vzpomněl na Evu a jeho bývalého kolegu Toma. Proč zachraňovat nějakého policistu, když tu jsou lidi na kterých mu záleží víc?
,,Hele… Jak vidíš je toho na mě moc. Ani jsem se nepředstavil… Jsem Dave,“ napřáhl k němu ruku.
„Norman.“
„Těší mě Normane, tohle je Rob. A teď ti něco řeknu. Mám kamaráda, který nás od suď může dostat. Pokud nám pomůžeš, vezmem tě s sebou.“
Norman chtěl otevřít ústa, aby něco namítl, ale Dave mu stihl dřív odpovědět.
„Máme vrtulník.“
Překvapeně kývl a podíval se na Roba. Pak od nich odešel.

Dav lidí začínal pomalu řídnout. Normanovi jich bylo skoro líto, protože věděl, že takhle nejspíš daleko neutečou. A skrývat se v městě, na které se řítí jedna a půl kilometrový meteorit, by také nemělo velký úspěch. Nějaké protiatomové kryty? Norman byl realista a nepřipouštěl si, že by mu takové skrývání mohlo zachránit život. Tohle město bude celé vyhlazeno a zbude tu po něm možná, tak obrovský kráter.

Jediná otázka, která trápila jeho opitý mozek byla ta, co si teď počít.
Jít se postarat o toho kluka Toma z prodejny, se kterým trávil dennodenně tolik času? Podívat se za Evou, na kterou musel neustále myslet? Shánět v tomhle zmatku pomoc, pro toho zraněného policistu? Pokusit se zahrát si na superhrdinu a zachránit všechny? V jakém pak pořadí a nebude pro někoho už příliš pozdě? Nebo se prostě na všechno vykašlat a zachránit si svůj vlastní zadek?
Takhle jediná otázka ho teď tížila víc, než by si kdy pomyslel.

---

Super díl.
Já bych byl pro hledání nosítek a pak jít pro Evu.

---

Super Rade, jsi prostě nej. Já jsem pro to samé co hRDLA.