The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Achal-teke dne 16.07.2012 15:22

Ahoj,přináším Vám jen takovou povídku. Nevím, jestli Vás to bude bavit tak prosím pište. Jo a prosím skromnost proti pravopisným chybám, či špatně napsanému názvu. Některá místa a postavy budou vymyšlené. Děkuji a přeji příjemnou zábavu :D

Za mých dob co ještě Skyrim byl Skyrimem, se děli podivné věci,jako třeba návrat draků,dračí knězi a podobně. Já jsem se narodila ve 2. Věku zde, ve Skyrimu. Každý občan této země mohl dokázat nemožné. Každý se mohl naučit tak veliké věci jako ŘEVU! Třeba Ulfrik Bouřný háv je toho důkazem. Stačilo jen vyhledat Vyšný Hrothgar a mohl jsi být učen. Ovšem, ne každý byl připraven a schopen se učit Řevu. Někteří se jej naučili. Ale nepřežili Řevu Šedovousích. Každý kdo se měl stát ,,DRAKOZROZENÝM“ neboli ,,DOVAHKIINEM“ bylo souzeno se narodit,což je jasné, a poté se učit zvláštní věci,jako třeba že už v 5letech dokáže skolit medvěda a tak podobně. O tom,že jejich dítě je Drakozrozeným,rodiče nevěděli. Pouze se divili jeho činům. Každého rodiče pak přemohl instinkt a vydal se na Vyšný Hrothgar, kde vypověděl vše, co se děje s jeho dítkem. Šedovousí poté vždy přijali dítě do svých řad. Takto šlo po celé věky. Každý rok se vpouštělo jedno dítko zpět do svého světa. Takže, kdyby jste svěřili své dítko do péče Šedovousích,tak by vás vaše dítě přežilo . Ti to Drakozrození se rodí jednou za rok někomu jinému. Šedovousí je tedy přijmou do svých řad, a vyučují je jak používat Řev a pomohou jim najít Cestu Hlasu. Drakozrození nemohou zemřít rukou člověka,nebo nemrtvého. Ani drápem zvířete. Pouze drápem a čelistmi draka.

Jmenuji se Ariya. Šedovousí mě nazývají ,,Drakova sestra“ protože prý jsem jediná která se dokázala tak skvěle vyučit Řevu. Věk vás nemusí zajímat . Jsem Nordka. Moje matka se jmenovala Karay, a můj otec Kirk. Oba pracovali na pile. Narodila jsem se tedy 2. Věku 25. Mrazivce v Samotě. Samota tehdy nebývala hlavním městem Skyrimu. Nejstarší město je Větrný Žleb, kde se narodil můj bratr a sestra. Sestra se jmenovala Dibella a bratr Talos,podle bohů. Otec rád uctíval Talose,byl to jeho vzor. Matka spíše Arkaye,ale podle pověsti nechtěla nic riskovat a dala jméno Dibella. Jsem nejmladší ze sourozenců. Ovšem měla jsem ještě mladšího bratra. Byl nevlastní. Dalo by se říci,že je to můj bratranec,protože je. Pokládala jsem ho za svého bratra od té doby, co Thalmorové zavraždili moji tetu a strýce. Bratranec byl ale zákeřný a zlomyslný. Né jednou se mě pokusil uškrtit ve spánku. Moji rodinu vzal také Thalmor. Oni, Thalmorové mě vydali Šedovousím a chtěli za to odměnu. Šedovousí ale uznali moji vnitřní sílu, a zaplatili jim necelých 100 goldů. V té době to byla spousta peněz. Ale když se na to podívám teď, přijde mi, že jsem byla celkem levná :-/
1.den → ,,Šedovousí, propusťte mne!“
Nevím co byl přesně za den ale vím , že tady začal můj příběh. Jednou když jsem se probudila, jsem se šla podívat na nádvoří, kde se vyučovali drakozrození, mladší než já. Jen jsem vykoukla a zašla jsem opět zpět. Šedovousí už mě čekali v hale. Šla jsem za nimi,když najednou mi připadalo že slyším generála Tuliuse. Ach, jak já ho nenávidím. Spolupracuje s Thalmorem! A to si říká Legionář! Slyšela jsem i další legionáře. Mluvili tichým hlasem, a generál Tulius v tom zařval: ,,Sakra kde je ta Drakozrozená havěť?! Mám s ní nevyřízený učty!“ Myslela jsem že je to na mě,ale kupodivu nebylo. Tulius mě viděl přicházet a zeptal se mne:,,Ty…jak se jmenuješ?!“ ,,Ariya“ řekla jsem. ,,Půjdeš semnou bojovat proti bouřným hávům?“ ,,Jak vás mohlo něco takového napadnout?! Skyrim je můj domov a nedovolím,aby nějaký rozcuchaný vandrák ve zlaté nablýskané zbroji, mi říkal co mám dělat! A ještě k tomu se divím že máte tu drzost lézt sem na vrcholek jenom kvůli tomu, aby jste se tupě zeptal, jestli nechce jít někdo z Drakozrozených bojovat proto Bouřným hávům! A k vaší otázce: Ne, nebudu proti nim bojovat!“ Tulius se zamračil a podíval se na mne. ,, Jestli stojíš na straně Bouřných hávů,mohu ti smrt dopřát dříve než v krvavém poli!“ ,,Nestojím na ničí straně! Ale když bych si měla vybrat,tak vám mohu jen říct, že vaše strana to nebude!“ Tulius si sbalil svých 6 švestek a vydal se dlouhou cestou zpět do normálního světa,dolů. Byla jsem pěkně naštvaná! Asi po jedné hodině uvažování a procvičování Řevu, jsem se zeptala Šedovousích,jestli by mne nepropustili. Šedovousí se zamračili: ,,Že tebe přemohla chuť zabíjet legionáře?! To nedovolíme!“ V noci když skoro všichni spali,jsem se sbalila já a vydala jsem se na nádvoří Vyšného Hrothgaru. Rozloučila jsem se s tímto místem, a vydala se dolů, do normálního světa,kde se tě vítr nesnaží sfouknou z hory,kde nehnízdí jestřáby a kde nemůžeš zmrznou hned jak vylezete z budovy…

Přidal Achal-teke dne 16.07.2012 16:55

Tato kapitola bude kratší ale to proto, že mě už nic nenapadalo :)

2.den →,,Tady je ale horko!“
Pustila jsem se do slézání z úpatí Jícnu světa. Začínalo hustě sněžit. Cesta byla pokrytá ledem a docela dost se to klouzalo. Když jsem šlapala dolů , narazila jsem na nějaké kameny s popisem. U nich seděli lidé,většinou lovci a říkali že ,,MEDITUJÍ“.Tolik nesmyslných nápisů. Nedávalo mi to smysl. Slezla jsem dolů a uviděla jakousi vesnici. Mám za to, že lidé té vesnici říkali Ivarův Dvůr. Lidé na mostě na mě kukali a divili se, kde jsem se tady vzala.,,Jsem z Vyšného Hrothgaru,vy zde žijete?“ ,,Ano,kde bychom jinde měli žít?!“,,Já se jen ptám,celou zem pokrývá krev Bouřných hávů a legionářů. Není to tady nebezpečné?“,,Hahahaha…je ale na to si časem zvykneš. Ty jsi nikdy nebyla v nebezpečí?“Podívala jsem se na smějící ho se muže a jemně jsem odpověděla: ,,Ne,já neměla nikdy kontakt s životem tady.“ Dva muži se na sebe podívali,začali se smát a já se hloupě přišklíbla. Muži se přestali smát a ukázali mi nejblíže ležící město – Riften. Šla jsem tím směrem. Napadlo mě hodně vlků a medvědů nezpočet. Taky hodně banditů a lapků a tak jsem si řekla:,,Vždyť je to tady samí nůž a krev! Jak jsem mohla být tak blbá a nevzít si svůj meč!“ Najednou jsem viděla člověka v temné kápi jak předemnou utíká. ,,Počkej!“ zakřičela jsem. Člověk se zastavil a šel blíž ke mně. Zjistila jsem že ten člověk,je muž. Zeptala jsem se ho,kam má namířeno.,,Jmenuji se K-hurg. Mám namířeno do Riftenu.“ ,,Jo? Tak to máme společnou cestu.“ Muž si sundal kápi a zjistila jsem že je to Khajiit.,,Nechceš Skoomu?!“,,Co je to?“,,Neboj,bude ti potom dobře“ ušklíbl se. Napila jsem se a zjistila jsem že je to sladké. Vypila jsem celou lahvičku. Za chvíli se mi začala motat hlava. Pak jsem najednou padla k zemi a spala. Když jsem se probudila,ten divný kočičák byl pryč. I s mými cenným věcmi. Začala jsem se vztekat, ale bylo mi to na nic. Tak jsem sebrala vše co mi zbylo a šla jsem směrem k městu. Když jsem přišla ke stájím, tak přišla stráž že je město zavřené. Nevím co se stalo poté ale byla jsem uvnitř. Spatřila jsem opět toho kočičáka. Jakmile spatřil on mne, začal utíkat. A já za ním. Když jsem ho chytila, zeptala jsem se ho kde mám věci?!. ,,Prodal jsem je, a za slušnou cenu!“ a opět se blbě ušklíbl. Pak mě nějaký občan řekl, jestli bych nedoručila nějaký balíček do Větrného žlebu. Hned jsem se tam vydala. Chtěla jsem jet povozem,ale ten zablešený kočičák vše sebral. Tak jsem se tedy vydala pěšky. Asi po půl dni cesty jsem přišla na místo, kde vystřikovali ze země horké prameny jedovaté a zkažené vody.,,Fuj, tady je ale horko“…

Přidal Achal-teke dne 17.07.2012 16:03

#11

3.den → ,,Ne…ne…au…to bolí…
To horko mi lezlo na mozek. Nejteplejší část Skyrimu a já jsem v něm! Pak jsem zjistila že vede pěšina okolo tohoto pekelného místa. ,,Radši to obejdu jinak se mi uvaří mozek!“ Šla jsem po pěšině. Najednou slyším strašliví řev! Rvalo mi to uši. Pak jsem viděla jak mi nad hlavou přelétá drak. Schovala jsem se do křoví a v tom vidím, jak drak přistává na vrcholku pekelného místa. ,,Nevím co je to za místo, ale jdu se tam podívat“. Šla jsem tedy zpět do pekla abych mohla prozkoumat místo,na kterém drak přistál. Úplně mi hořeli nohy! Skrčila jsem se, abych nebyla moc vidět ale při mé opatrnosti a mému jedinečnému talentu vše zvorat, jsem se o to pouze pokoušela. Najednou se ve mně probudil divný pocit. Najednou jsem znala kouzla která jsem předtím neznala. Jakmile jsem uviděla draka, zkusila jsem použít kouzla. Stačil jeden úder ledovým oštěpem a drak se sklátil k zemi. Najednou z něj přešla jakási síla, a já se cítila silnější! Za ním byla jakási stěna…odráželo se z ní nějaké slovo,v jakémsi jazyce,který mi byl povědomí. Pak mě to trko…a jo já jsem vlastně drakozrozená. Naučila jsem se slovo a hned jsem použila dračí duši a snažila se pochopit a procítit Slovo Moci. Poté jsem se vydala k Větrnému Žlebu, předat balíček který mi nějaký občan z Riftenu dal.
Když jsem přišla do Větrného Žlebu, děkovala jsem Talosovi za to,že je tady krásně chladno. Předala jsem balíček osobě známé pod jménem Gira. Ta mě pouze poděkovala, zaplatila mi slušnou sumičku a já se šla ubytovat do Věčné Svíce. Dali mi pokoj a já si lehla do postele, kde jsem usnula hned jakmile jsem dopila Nordskou medovinu pro zahřítí. Ráno když jsem byla probuzená, vyšla jsme ven a hustě sněžilo. Najednou vidím osobu, mě velmi povědomou. ,,Ariyo, zatýkám tě za vraždu Giry!“ Sakra, Tulius! Ten ulízlej hajzl mě najde všude!!! ,,Já ji nezabila!!!“ ,,Ale ano,našli jsme u ní balíček. Lidé říkali že jsi jí to předávala ty!“,, A kdybych jí to předávala já… nebylo by to moc nápadné?!“ Tulius se zamyslel…podíval se na své legionáře a pak se chtěl podívat na mě ale nevím to jistě protože já už tam nestála. Jeden Legionář vykřikl: ,,Támhle je!“ Běžela jsem do paláce. Poprosila jsem Ulfrika Bouřného háva, aby mohl zastavit Tuliuse. Generál vešel se svím legionáři do paláce a zařval na Ulfrika:,, Vydej nám ji! Tohle není tvoje věc!“ ,,Sklapni Tuliusi…tady nemáš žádnou moc!“ Tulius řekl: ,,K čertu s tou mrchou,najdu si ji až bude někde jinde!“ a pak odešel. Poděkovala jsem Ulfrikovi a pak jsem chtěla odejít ale on se mě zeptal: ,,Jedu do Cyrodiilu,putovat po světě. Nechceš jet semnou?“ ,,Ano“ odpověděla jsem. Vyjeli jsme hned druhý den. Čas plynul, a nejednou jsme se ocitli za hranicemi Skyrimu.,, To je nádhera!“řekla jsem. ,,Mám namířeno do Imperial city“ řekl Ulfrik. Tak jsme jeli do Imperial city.
Po cestě jsme nabrali pár lidí kteří měli namířeno stejným směrem. U stájí v Imperial city jsem měla počkat, že se hned vrátí. Čekala jsem. Asi za 1 hodinu přišel se spoutanýma rukama,zavázanými ústy a kdo jej vedl? Tulius! Legionáři chtěli sebrat i mne ale já se bránila. Tulius řekl: ,,Jestli nepůjdeš po dobrém, tak půjdeš pozlém!“ bránila jsem se nadále. Jeden z legionářů vzal válečné kladivo a praštil mě s ním po hlavě. ,,Ne…ne…au…to bolí…“ Probudila jsem se zpět ve Skyrimu. Vedle mě seděl Ralof,můj přítel. Ještě nějaký mládenec a Ulfrik.Vezli nás do Helgenu. Tam jsme také zastavili a když mě měli popravit, tak jsem se ještě zeptala Tulia: ,,A co jsem udělala tak strašného že mě chcete popravit?“ Tulius se zamyslel a pak se pousmál: ,, mám hned 3 důvody! Ten první je že představuješ velkou hrozbu pro císařství, ten druhý důvod je že jsi zavraždila Giru…“ ,,Ale já ji nezavraždila!“,,Jo, to už víme,ale víme to jen mi , takže máme oprávnění tě popravit. A ten třetí důvod je , že jsi drakozrozená, a mě by vadilo kdyby byl někdo lepší něž já. ,, To je teď spousta lidí“ pomyslela jsem si. ,,On ani neví že nejdeme zabít?! Je to idiot!“,, A teď už k popravě“ řekl Tulius. Přiveďte támhle toho rozcuchance!“ Jakmile mládenec přišel,a klekl ke špalku, jeho hlava se už válela kus od jeho těla. ,,Teď ty , Ariyo!“ pousmál se. ,, A nebo výš co?! Teď budu sekat já!“ Tulius vytrhl katovi sekeru z rukou a šel jí ,,pořádně“ nabrousit. Jakmile jsem já klekla ke špalku a sekera měla dopadnout na můj krk,tak se ještě Tulius rozmýšlel jestli to má vážně udělat on, nebo přenechá sekeru katovi. Napřáhl se a…štiplavá rána do krku. Ale kde je krev?! ,,Co to sakra?“ rozčíleně ale i udiveně vykřikl Tulius. ,,Jak je to možné?!“ ,,No to možná proto,že jste tu sekeru brousil Vy pane generále“ řekl jeden rebel a všichni se popadali smíchy. I kapitánku Rikke tohle dostalo. Tulius přešel k tomu odvážnému muži a podřízl mu hrdlo. ,,VRAHU!“ zařvala jsem…