---

Ahoj, protože jsou prázdniny a já mám teď hodně času, rozhodl jsem se napsat příběh, který se nijak netýká Skyrimu ani jiné hry. Půjde o příběh, který bude místy veselý, napínavý, občas možná i trošku strašidelný a přibarvený kapkou fantasy. Doufám že se to bude aspoň někomu líbit a bude se Vám příjemně číst. :)



"Vstávej, vstávej Reginalde!" "Mami.. co se prosím tě děje? Proč mě proboha budíš takhle brzo?" ptal se rozespale Regi. "Král svolává všechny mladé muže na zámek, možná by jsi tam měl jít.." Reginald bezeslov vstal, sedl si na dřevěnou stoličku a přisunul se ke kachličkovým kamnům na níchž ležel vodou naplněný hrnec. Pečlivě si omyl obličej a vodou vypláchl ústa.
Už byl celý oblečený do bílé košile, kožené vesty a plátěných kalhot, stačilo už jen nazout si dřeváky a vydat se na královský dvůr.


Vzhledem k tomu že Reginald se svou matkou bydleli v domku přímo u náměstí, nebylo to na zámek daleko. Když Reginald procházel přes tržnici, na několika stáncích byla přitlučena listina právě o tom, že král hledá odvážné a ušlechtilé mládence, nejen ze šlechtických rodů, kteří by mu byli schopni pomoci s problémem, který tíží celý jeho kraj.


Před branou zámku stálo mnoho mužů z města, kteří se cítili na to, splnit královi požadavky. Nikdo ale nevěděl co konkrétního po nich bude král žádat. Zanedlouho přišli dva vojáci a otevřeli vchod na dvůr. Reginald tu ještě nikdy nebyl a moc se mu tu líbilo. Bylo tu plno ovocných stromů, pečlivě zastříhávané živé ploty, altánky a plno jiných, krásných věcí.


Najednou ale celý dav utichl a všichni si všimli že před nimi stojí samotný král - Bartoloměj II. Ještě chvíli počkal až bude naprosté ticho a pomalu a hlasitě začal hovořit. "Zdravím Vás, moji poddaní. Vy všichni, co tu teď stojíte, zřejmě tušíte že Vaše země, Vaše rodiště je v nesnázích a potřebuje vaši pomoc. Neřeknu Vám ještě teď, co po Vás budu chtít. Zatím Vám mohu jen říci, že hledám udatného, bystrého a rozvážného mladého bojovníka, který dokáže vyřešit problém našeho kraje. A ještě jednu věc Vám mohu povědět, kdo mou nabídku příjme a úkol který odemně dostane splní, dostane odemně tolik zlata, že ještě jeho pravnoučata nebudou musit do smrti pracovat.. ale pokud úkol příjmete a nepovede se Vám ho splnit, čeká na vás jen utnutí hlavy.."

Všichni najednou zpozorněli a dívali se jeden po druhém. "Tak co, hlásí se někdo na tento úkol?" zeptal se jeden z králových rádců. Nikdo ale z řady neudělal ani krok. "Dobře tedy.." řekl rozlobeným tónem král. "Tak víte co, vy jedna líná bando, pokud se teď nikdo nepřihlásí, bude daň za bydlení v našem městě zvýšena o polovinu!" V tu chvíli se Regi ulekl. Už takhle jsou rádi že z matkou vyžijí. Bez dlouhého přemýšlení rázně vykročil z řady.

Král se pousmál, pokynul Regimu aby šel k němu. Reginald věděl že teď už není cesty zpět a tak šel přímo na schody, na kterých sám král stál. Na ostatní se král zamračil a mávl na znamení, že mohou jít domů.

"Dobře tedy.. takže ty máš odvahu splnit úkol který ti dám?" zeptal se ještě jednou, pro jistotu král. "Nejspíš ano.. pane.." řekl nejistě Reginald. "Nuže, dobrá. Nebude to ale jednoduché, ale jak už jsem řekl, budeš až do své smrti boháčem a navíc, tě jmenuji zemanem našeho města.. samozřejmě pokud uspějěš, když ne.. sám víš co s tebou bude.

"Jedná se o tohle.. určitě jsi už slyšel o vojevůdci Zachariášovi, lovci odměn, zabijíkovi přízraků, loupežníků, hrdlořezů a mnohé další verbeži. Je to půl roku co ho loupežníci zabili i z celou jeho výpravou. Problém je v tom, že Zachariáš i při tom, co umíral prostě nedokázal přiznat, že byl poražen. Nikdy ten pocit nepoznal. Jeho duch teď bloudí po krajích naší země a když Zachariáš chce, může zavolat i celou svou družinu. Společně plení malé vesničky, města a hospodářství a my potřebujeme aby ho někdo, konkrétně ty zastavil. Možná na duchy nevěříš, jsou to pro Tebe povídačky, ale ať chceš nebo ne, je to tak. Tvým úkolem je najít všechny čtyři části bájného Drakobijeckého meče který patřil Zachariášovi a jím samotného Zachariáše zabít. Máš na to přesně sto a jeden den... od zítřka. Zajdi za mým dvorním mágem, řekne ti, kde by jsi asi tak měl hledat první část."


-- Pokračování příště..

---

To je dobré ;) Rozhodně pokračuj ;)

---

To jsem rád že se ti to líbí, pokračovat budu :) Teď jsem momentálně nemocnej, takže mam aspoň čas na vymýšlení..

---

II. Kapitola

"Zlatíčko, ty jsi snad dočista zešílel, vždyť Tě zabijou!" vzlykala Regiho matka a objímala při tom Reginalda, jako by ho chtěla rozmačkat. "Žádný strach mami, vždyť víš že já vždycky vím co dělám, už jsem dospělý.. nic se mi nestane, přísahám. A navíc, budu často doma." ujišťoval ji Reginald, i když věděl že to tak lehké nebude. Pohladil matku po rameni a vydal se za dvorním mágem.

"Takže ty jsi ten šílenec který věří že porazí ducha samotného Zachariáše? Myslel jsem si že budeš kapánek.. dospělejší. Ale přesto tě obdivuji, prokazuješ naší zemi velkou službu. Kdyby jsi potřeboval, no.. mohu tě naučit nějakou magii. A pravé chlapy, což ty jsi, učím novicovská kouzla zdarma." řekl vousatý dědula s trošku legračním kloboukem na hlavě. "To je od Vás moc hezké pane... čaroděj, děkuji. Teď od vás ale potřebuji vědět, kde mám hledat první část meče a jak ta část vlastně vypadá."

"Ty, synečku, musíš hledat spodní část meče, to znamená hlavici a sloupek. Kde by jsi ho měl hledat přesně nevím, ale ve vesnici jménem Modrá štola žije jeden muž, vědec který se zajímá o historii, přízraky a takovéhle věci. Je to můj dobrý přítel bude vědět víc. Konkrétně ho hledej v krčmě u Kulhavého osla... Mimochodem, král ti tu nechává 120 zlatých na cestu. A abych nezapomněl, kovář pro Tebe má schovanou jednu dýku, tak si za ním zajdi. Přeju hodně štěstí a nezapomeň, král od Tebe chce být průběžně informován.. a teď jdi, sám sebe zdržuješ.."

Reginald mířil ke kovářově dílně. Kovář se na něj usmál a vyjímečně se zdálo že má velice dobrou náladu. "Ty kluku jedna, ty jsi chlap! Tvůj táta by na tebe byl pyšnej, tak se mi líbíš. Tady.. na. To je dýka pro tebe a abys neřekl že jsem nějakej lakoma, na, tady pro tebe mam ještě kroužkovej límec, to aby ti třeba neprobodly krk víš.. no.. tak se měj synku, pozdravuj doma mámu a koukej se nám z těch tvech vejprav vrátit zdravej. Naše mladá by potřebovala nějakýho toho nápadníka.." chválil si Regiho kovář "Opravdu Vám moc děkuju, něco vám za to určitě přinesu. Ještě jednou děkuju." ještě se usmál a mířil se domů rozloučit s matkou.

Ta už neplakala, byla pyšná že má tak odvážného synka. Podala mu šátek ve kterém byl zabalen bochník chleba, ještě se rozloučili a Regi se vydal na cestu. "Modrá štola.. to by nemělo být dál než nějaké tři, maximálně čtyři hodiny cesty. A když to vezmu přes les, možná tam budu ještě dřív." říkal si pro sebe. V noci by měl strach, jít do lesa sám, je to tam plné loupežníků, bludiček, hejkalů a jiných potvor. Ale ve dne, to je jiná, to loupežníci spí..

Při cestě našel nějaké hříbky, možná by mi za ně mohli někde v Modré štole zaplatit.. chvilku měl pocit že se ztratil, ale nakonec narazil na kamený mosta a na ukazatel, který značil že Štola už není daleko. Ale byla.. Reginald vstoupil do města utrmácený, unavený. Čtvrtka bochníku snědená ale pořád měl hlad. Už se stmívalo, z komina hospůdky se kouřilo a bylo cítit jídlo.. jídlo! Reginald rozrazil dveře a v hospodě to teda žilo, pilo se, hodovalo.

Reginald přistoupil k pultu a kromě jídla ho zaujala ještě pěkná, prsatá hospodská. "Máte něco k pití?" zeptal se. "Pivo, řekla.." "Možná bych tam našla i nějaký to zetko.." řekla už potišeji. "Zetko? Co to jako je?" zeptal se Regi. "No, to je takový modrý pití, dáš si tři porce a pak už si to musíš dávat pořád.. staneš se na tom závislej.. vlastně něco jako dýmka.." vysvětlovala "Tak si dám jedno to pivko.."

Mezitím pohledem vyhledával muže, který by mohl vědět víc o první části meče. To byl zřejmě on.. seděl úplně v rohu a nebylo mu vidět do obličeje, musel to být on.. "Zdravim" řekl Reginald. "Kdo jste, co chcete?" vykřikl muž. "Posílá mě náš společný přítel z Rethenu. "Áha.. Gerdolf.. co potřebuješ, mladíku?" zeptal se už kapku přívětivějí.

"Jmenuju se Reginald.. a byl jsem pověřen nalezením Zachariášova meče.." "Aha, o Tobě už jsem slyšel.. zvěsti se tu šíří velice rychle, víš.. nejspíš vím kde první část meče hledat.. ale tahle informace není tak úplně zadarmo.. " "Kolik chcete, jsem ochotný zaplatit" řekl Reginald. "Nechci peníze.. víš, byl mi odcizen jeden velmi důležitý svazek knihy o léčivých bylinách. Byli to loupežníci, tady z lesa. Když mi tu knihu přineseš, povím ti kde hledat." "Dobrá, zítra Vám tu knihu přinesu, žádný strach. Teď si jdu ale zaplatit pokoj, jsem moc unavený." rozloučil se Reginald a šel zaplatit nocleh.


-- Pokračování příště

---

;) snad tu budeš mít brzo víc komentů, protože je to opravdu zajímavé

---

Fakt mě moc těší že se to líbí :) Vzhledem k tomu že už mám vymyšlený celý příběh až do konce, to bude přibývat často :) Zatím to ještě není nic moc, přeci jen, zatím se celý příběh jen rozjíždí :)

---

III. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Najdi a přines ukradenou knihu

Okno bylo zamlžené, venku poprchávalo a jediné zvuky které byly slyšet bylo nevýrazné klepání kapiček na okenní tabulky. Svíčka, kterou Regi večer zapálil už zhasla, ale její vůně byla stále cítit ve vzduchu. Ačkoliv se mu nechtělo vstávat z vyhřátých peřin, musel vyrazit. Loupežníci teď budou spát a to je jedinečná šance získat tu knížku.

Věděl kde by se mělo zlodějské doupě zhruba nacházet. Otevřel dveře podkrovního pokoje a stoupal dolů po rozvrzaných schodech. Hospoda byla úplně prázdná až na hospodskou, která umývala půllitry. Úsměvem se pozdravili a Regi vyšel z taverny. Ze svou dýkou za pasem a kroužkovým límcem si připadal jako velký rytíř a vydal se do lesů. Sem tam zahlédl nějakého ptáka, několikrát i srnu. Jenom škoda že s sebou nemá luk nebo kuši..

Dorazil před velikou jeskyni. Před ní bylo rozdělané ohniště, na něm kotlík a v něm.. no, ani nevěděl co to vlastně je.. Pomalu se vplížil do jeskyně. Na zemi a v kožených pytlech leželi chrápající zloději. Regi se neslyšně plížil ke stolu na kterém leželo několik knih a Regi doufal že tam bude právě jeho svazek. Nic.. otočil se a mířil ke skříňce, která měla zřejmě plnit účel knihovny. Bingo! Byla tam v celé své kráse.

Natáhl se pro ni a schoval ji do kapes. Už, už se otočil když najednou chytil tvrdou ránu. Byla to nějaké holka, moc krásná. Bohužel se jí nemohl dlouho kochat, rychle vytáhl dýku a pokusil se zaútočit. Zlodějka ho ale náhle skopla k zemi a chytla ho pod krkem. Měla pořádnou sílu. Reginald měl dýku u krku, nemohl dělat nic víc, než poslouchat a udělat to co řekne zlodějka. "Koukej se otočit na břicho a dej ruce za záda" přikázala. Svázala mu ruce a přinutila Regiho odebrat se do klece, kde ho zamknula.

Zdálo se že šla zase spát. Regi nevěděl co sním teď bude, zkoušel dýkou otevřít zámek, ale nešlo to. Za slabou půlhodinku ale uslyšel přijíždět koně. Loupežníci se probrali a běželi před jeskyni. Byl slyšet křik. "Pojď sem ty parchante!" "Chcípni sráči!". Po chvilce bylo ticho. Slyšel jsem kroky. "Ale kohopak to tady máme?" přišel dobře odděný, ale zřejmě zanedbávaný muž.

"Já jsem Reginald, a vy jste..?" "Já jsem loupeživý rytíř Hans.. Jak jsi se sem proboha dostal?" "Šel jsem sem pro jednu knihu a jedna ta mrcha mě chytla." "No tak to teda čumim.. hele, chceš ven?" zeptal se Hans. "No to bys byl fakt hodnej, díky" usmál se Regi. "Ale co za to?" začal vyjednávat Hans. "Dám ti 20 zlatejch.." "25 a beru to" přidával si Hans. Reginald mu dal hrst zlaťáků. "Jo, a ještě něco.. potřeboval bych doručit tenhle dopis.. a... tuhle krabičku. Do modrý štoly.. jestli víš kde to je.." povídal dál Hans. "Hlavně žádnej průser. V tý krabičce je zetko.. a když ho u Tebe najdou jdeš sedět.. rozumíš? Tak chceš pustit ven nebo tě tu mám nechat umřít?"

Reginald souhlasil a za chvíli byl venku z klece. Hans si půjčil od svého kamaráda sekeru a přetnul zámek. "Díky moc, dopis i to.. zetko předám. Ale komu?" ptal se Reginald. "Zeptej se v krčmě na Kraba, oni už ti poradí. Jo a, kdyby něco, tak jsme se nikdy neviděli. Měj se kamaráde.. třeba se ještě někdy setkáme" rozloučil se Hans. Reginald se vrátil do krčmy. "Má kniha!" křičel její majitel. "Jak že se to vlastně jmenujete?" zeptal se Regi. "Aha.. já se nepředstavil? Hubert.. jsem Hubert.." "Tak tady je Tvá kniha Huberte.. A teď mi pověz, kde je ta spodní část meče.."


-- Pokračování příště

---

Baví mě psát úplně nehorázně, takže zítra čekejte zhruba 2 nové díly ;)

---

Tak by mě zajímalo co to bylo v tom kotlíku :D Guláš, polívka, UHO (univerzální hnědá omáčka)?

---

Tak já ti to teda povim jo? Ale pssst... je to tajemství.:) Takže.. nejdřív jsem myslel lidské ucho, ale to mi pak přišlo blbý, tak jsem si řekl že koňská noha, ale to se mi tam nehodilo, tak jsem to udělal takhle :D

---

Rozhodne pokračuj ;)

---

Díky za podporu, neboj, budu :)

---

Neboj nebojím sa :D, ja viem že pokračovať budeš:D;)

---

IV. Kapitola

Udělali jste mi dobrou náladu, tak nahodim ještě kapitolku! :D

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Zjisti kdo je Krab + předej mu dopis a zetko

"Víš, ono to s tím tvým mečem nebude tak lehký.." řekl Hubert. "Když nějaký duch zemře s mečem v ruce, je o to těžší meč hledat. Každopádně mapu k první části by měli mít Borodružské čarodějnice. Ale s tvou výzbrojí není nejlepší nápad. Přeci jen nějaká měděná dýka na ně stačit nebude. A cesta k nim je taky dlouhá. Měl by jsi se začít snažit synku. Tu mapu nutně potřebuješ a vzhledem k tomu že ti zbývá nějakých 100 dnů, měl by jsi se snažit." promluvil k Regimu vážně Hubert.

"Sakra.. do čeho jsem se to upsal?!" pomyslel si v duchu Reginald. Teď už ale nebylo cesty zpět. Další úkol v deníku byl: Pořídit si lepší zbroj. Teď ale Regi musel odevzdat dopis a zetko Krabovi. Možná by to mohla vědět hospodská.. "Dobrý den.. prosi.." "Ahoj fešáku, tak co to bude? Zase pivko nebo snad něco... tvrdšího?" přerušila ho. "Zatím jen informace, něco tvrdšího, možná později." usmál se. "Tak co potřebuješ vědět?" "Nevíte ná..." "Koukej mi tykat cukrouši..!" řekla zase. "Nevíš prosím kdo je to Krab?"vychrlil ze sebe Regi, protože měl strach aby nebyl zase přerušen.

"Jo Krab.. no, náhodou vim. Je to obchodník, ovládá tady celý podsvětí, hlavně obchod s tabákem, alkoholem a zetkem. Je trošku ironie že je na něm sám závislej. Každopádně na něj pozor, pohne obočím a za týden tě najdou v místním potoce." "Beru na vědomí, díky moc" poděkoval Regi a hodil před hospodskou dvě zlaté mince.
"Jo, abych nezapoměla, zdržuje se se v noci u hřbitova, čeká tam na obchody. A kdyby jsi chěl zjistit něco o přízracích, magii a alchemii, nezapomeň se stavit v obchodě u mé sestry - U modrého jablka.. radši si sní nic nezačínej.. je tak trošku.. blázen."

"Takže v noci u hřbitova jo.. dobrá tedy. Možná bych si mohl zjistit něco víc o těch čarodějnicích u té poblázněné sestry hospodské.. i když, nevím jestli je to dobrý nápad..


-- Pokračování příště


Sorry že je to tak krátké, ale jsem unavený, víc zvládnu až v poledne, tak zatim :)

---

Krab je nejaký boss mafie čo? :D

---

Jupí, jsem v podpisu :D

z té hospodské tam ale fakt nemůžu xD

---

krab :D kdyý jsem to poprvé četl tak mě napad ten mudcrab z morrowindu :D ale čte se to hezky :D

---

Nó, něco takového.. ale spíš jakože dealer :D

---

Díky za podporu, fakt jsem nečekal že by se to mohlo někomu líbit :D Díky moc ;) :)

---

V. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Zjisti kdo je Krab + předej mu dopis a zetko (na hřbitově)
-Zjisti potřebné informace o Borodružských čarodějnicích
-Sežeň si lepší zbroj

"A sakra.. úkoly se mi tady hromadí. Měl bych začít něčím co bude na chvilku.. zkusím ty čarodějnice. Přesto že se mi tam moc nechce, půjdu k tomu Modrému jablku." říkal si pro sebe Regi. Přesto že Modrá štola nebylo velké město, pořád se tu něco dělo. Vzhledem k tomu že bylo odpoledne, Regi měl ještě dost času před schůzkou s Krabem... obchodní schůzkou, samozřejmě..

Konečně jsem stál před nevelkým kameným domkem. Nad dveřmi se v lehkém větru pohupovla cedule na které bylo tmavými písmy napsáno "Modré jablko". Stlačil jsem mohutnou kliku. Nad dveřmi cinkl mosazný zvonek. Ze závěsu se vynořila pohublá, zubatá bruneta.

"No ty vole.. to jsem se lekl.." řekl si pro sebe Regi. "Zdravim" povídá polohlasně. "Nazdáááárek, kašpáááárek... to jako že se to rýmuje, chápeš, jako že sranda!" křičela vysokým hlasem. "Jo, já jsem to pochopil" řekl Regi. "A proč se to tu vůbec jmenuje u Modrého jablka?" zeptal se. "Hlupáčku.. jako by jsi nikdy neviděl modré jablko.. co ti mohu nabídnout?" "Potřeboval bych něco zjistit o Borodružských čarodějnicích." "Tak to jsi u mě správně milánku.. ale nejsi tak trošku blázínek? Cožpak já, chudák chudá, ti budu říkat něco zadarmo?" snažila se smlouvat prodavačka.

"A co by jsi za to jako chtěla?" "No, řekněme.. že potřebuju zabít jednoho chlapa.. jmenuje se Boris a..." "No to mě podrž.. já jsem slyšel že jsi šílená, ale tohle.. radši už půjdu..." mávl ještě na pozdrav a mířil k východu. "Běž, běž si, jako každej jinej! A už se nevracej!" křičela ještě za ním z plných plic.

"Tak mě napadá, že bych možná měl toho Borise upozornit.. nebo ji rovnou nahlásit strážím.. musím si to nechat projít hlavou.." přemýšlel Reginald."Na Kraba je ještě čas, zkusím se zeptat v krčmě, kdo, kromě téhle poblázněné ženské může o těch čarodějnicích vědět něco víc." "Zase ty?" usmála se hospodská. "No.. ahoj.. já, bych potřeboval zjistit něco o Borodružských čarodějkách.." "Tak to se stav u mé sestry, víš, u Modrého jablka." "No, upřímě.. už jsem tam byl a..." "Naprosto tě chápu.. tak zajdi za našim knězem, měl by jsi ho najít u kapličky" řekla. "Tak děkuju, moc jsi mi pomohla" usmál se Reginald a odcházel.

Ve městě už se šeřilo a Reginald mířil ke kapli. "Dobrý den, pane kněz.."pozdravil slušně Regi. "Buď zdráv, synu. Tebe neznám. Moc dobrodruhů se tu nezdržuje.. co po mně žádáš?" "Víte, slyšel jsem že by jste mohl něco vědět o Borodružských čarodějnicích." ptal se Reginald. "Bože chraň! Ani mi o těch potvorách nemluv! V téhle knížce o nich něco je, vezmi si ji a už běž! No šup, šup!" pobízel ho kněz. "Děkuju mockrát.."říkal ještě Regi. "Neděkuj a mazej!"

"Ten byl ale zvláštní.. určitě s nimi neměl dobré zkušenosti.. teď mě ale čeká Krab." Regi vešel za rzí opletenou hřbitovní bránu. Nad náhrobky se snášela mlha a na nějakém z nich občas svítila malá svíčka. U jednoho seděl muž v černém hábitu a temné kápi, která zamezovala podívat se mu přímo do očí. Ještě Regiho ani neviděl a už říkal "Kdo jsi, že si mě dovoluješ rušit při mém.. rozjímání?" "Dobrý den pane Krabe.. já jsem Regi.. Hans Vám po mně posílá tady.. dopis.. nate.. a tady, nějaké... zetko, nate." "No ty vole, konečně.. už mi to začínalo chybět.. sakra.. třináct hodin bez zetka... no super, chlape.. pojď sem a sedni si semnou, pojď dáme si.. bude to prča!" křičel už na půl sjetý Krab.

"Né, moc děkuju.. ale já zetko neto.. nepoužívám.." odmítal Regi. "Kdys někdy potřeboval nějakou prácičku, tak za mnou klidně zajdi.." hýkal ještě Krab, zatím co na zemi v křečích podstupoval zvláštní pózy. "Jasně.." řekl Reginald a utíkal ze hřbitova.
"Teď půjdu ke mně na pokoj a projdu si něco o těch čarodějnicích.."


-- Pokračování příště