The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Ambushc dne 10.06.2012 10:18

Konečný Odpočet
Den 1
Bylo krásného dne na obloze ani mráček. Řekl jsem si, že je čas na procházku. Vyrazil jsem na cestu vzal si sebou vše potřebné. Pár hodin lovení zvěře i odpočívání… řekl sem to už by snad stačilo a vydal se na cestu domů. Po cestě se na mě vyrhnulo zpoza keře nějaká neznámá mužská vychrtlina a chtěl po mě peníze jinak mě prý zabije když mu je nedám. V duchu jsem si řekl, že ten může zabít tak dětský kočárek. Radši jsem ale ihned vytáhl svůj meč a proťal ho ve dví… Proud krve vystříkl a ohodil mne. Byl jsem červený jak řepa.
Pár set kilometrů od domova se už začalo stmívat, když v tu obloha se jasně rozzářila…. Vypadá to jako polární záře a zářila pěkně. V tu chvíli se hnusně ochladilo, že by do té siberie ani krysák nevylezl. Začala mi být zima a s krásného teplého odpoledne se, najednou vše zatáhlo a začalo nesmyslně pršet….vylezla dokonce i mlha že jsem měl co dělat abych viděl na cestu.
V tu chvíli mi po mě někdo šlehl kamenem a já jsem ho schytal přímo do kebule…. Ihned zatmění a komat. Za pár dní od útoku jsem se nacházel v jakési jeskyni, ale co tu vlastně dělám. Jak jsem tu ocitl vůbec nevím akorát si pamatuju kámen a pak náraz do mé škeble. Někdo mě musel odtáhnou do té jeskyně ale za jakým účelem. Hlava mě po probuzení třeštila… bolest byla nesnesitelná. Postavil sem se na nohy ale okamžitě se mi podlomily asi z toho chladu, protože noci tu nejsou zrovna nejteplejší. Nikdo tu nebyl začal sem tedy připravovat plán útěku po chvilce hledání jsem našel nějaké ty meče,šípy atd.
Připravování pastí bylo náročné ale vyplatilo se. Chvilku po dokončení pastí se do jeskyně nahrnulo 5 cápků v otrhaných šatech. Ten první spustil past a sekera mu usekla hlavu… Naběhli tam i další chtěli mě asi prodat aby dostali prachy avšak poslední past jim to neumožnila když ji spustil silným dupnutím na zem z koutu jeskyně začali střílet šípy a zbytek těch cápků to zabilo.
Po chvilce prohledávání mrtvých těl jsem se vydal na cestu domů…..Kudy tudy ale domů byl jsem najednou v neznáme zemi.
Táta mi o té zemi dost vyprávěl než ho zabily ve válce. Tato země se měla jmenovat Skyrim ale než to vědět nebo si to domýšlet bylo by nejdříve si to radši ověřit.
Na pár menších potyček se nic zvláštního nestalo až na sedláka utíkal až se mu za zadkem kouřilo a křičel na všechny strany pozor drak !!! . Už jsem jenom viděl jak drak letí kamsi na jih. Na severu se kouřilo to asi musel vyplenit nějakou vesnici nebo město. Moje putování k domovu tedy nabralo úplně jiný směr než jsem očekával.
Po chvilce se na cestě objevila postava v modré kožené zbroji. Zastavil jsem ho a zeptal se mistře není tohle náhodou země Skyrim on se pouze pousmál a řekl ano ale jak to víš neznám tě a nikdy sem tě tu neviděl avšak jsi nord.
Představil se mi pod jménem Zakov tak jsem mu řekl že mé jméno je Flex.
Tak jsem mu tedy řekl že můj otec i matka byli nordi avšak jsem vyrůstal někde v horách mimo Skyrimu. Nabídl mi ať jdu s ním do vesnice Vorřov nebo Vorařov tak začalo putování do oné vesnice.
Zachvíli se před mýma očima tyčila dřevěná brána. Tam se naše cesty rozešli ten člověk v otrhaném modrém hábitu šel kamsi na pilu za sestrou.
Já šel do malebné hospůdky vyzkoušet tu jejich medovinku. Zaplatil sem i za ubytování člověk nikdy neví. Začalo pití medoviny a oslavy…. po pár hodinách chlemstání medoviny a hulákání jsem se musel odplazit do svého pokoje abych v poklidu dospal konečně ve měkkém……

Omluvte opakující se slova psal jsem to narychlo. :) Děkuji a doufám že se bude líbit :)

Přidal Ambushc dne 10.06.2012 14:36

#12

Den 2
Po probuzení sem se šel podívat ven podle toho, jak svítilo slunko bych tipoval, že je o kolo 7 – 9 hodiny ranní. Porozhlédl jsem se a tržiště jen kvetlo. Všude plno lidí asi tu vypukla nějaké ta nákupní horečka, že by něco zadáčo musím to jít omrknout.
Přišel jsem ke stánku s potravinami a tam se seznámil s jednou prodavačkou jmenovala se Iris. Nakonec jsem u Iris nakoupil zásoby a vydal se na cestu do Bílého Průvanu.
Na cestě se nic zvláštního nestalo.
Přecházím horu a v tom mě do očí bouchla tyčící se věž Bílého Průvanu. Prošel sem hlavní branou a ihned sem se běžel zeptat na práci jakéhosi jarla Balchrupa. Představil sem se jako válečník. Narodil jsem se v pohoří Užgokrok. Přišel sem před něj a zeptal se ho na nějaký úkol.
Úkol spočíval v tom, že mám jít k nějaké věži pomoct jeho strážcům. Pro mě to vždy budou opeřenci ve žlutém. Přišel sem nedaleko k věži a tam stáli opeřenci ve žlutém s velitelkou (temná elfka). Byla pěkně namyšlená. Myslel sem si, že jestli je stejná jako thalmorský spolek bude lepší když jí odkrágluju. Ale nakonec se zdála být v pohodě.

Chvíli na to zaburácela obloha a ozval se řev. Přilétl drak a začal vše ničit… opeřenci bojovali do posledních sil. Zařval sem na draka křikem a on slétl na zem byl bezmocný a nemohl vzlétnout. Prorval sem mu sekerou lebku a v tu chvíli bylo po něm. Jeho kůže začala praskat a jasně zářit….. pohltil sem jeho duši. Opeřenci ve žlutém jenom zírali.
Balchrup už na mě čeká rychle za ním. Utíkal jsem co my nohy stačily doběhl sem celý zpocený. Řekl jsem mu co se událo u věže. Ihned udělal všechna bezpečnostní opatření pro bezpečnost občanů. Se všemi sem se rozloučil a pokračoval ve své pouti a objevování Skyrimu.
Na cestě mez Bílým Průvanem a Samotou jsem narazil na jakousi skupinu lidí kteří si říkali… Pekelní hoši…. Všichni divně smrděli jakousi neznámou vůní. Ten název mi připomínal jako nějakou ďábelskou směs, která se maže na chleba. Radši sem je obešel a pokračoval v putování.
V půli cesty sem se zastavil v hospůdce, která se jmenovala „U Tří Lampiček“. Ve vnitř sem vylemtal 3 medovinky a pokračoval dále.
Země Skyrim se mi pomalu začíná zamlouvat až na tu nehostinnou zimu.
Při příchodu do samoty byla hned nějaká poprava jakéhosi Rogvira. Prý že pomohl utéct Ufikovi. Chvíli poté jeho hlava spadla na zem. Prolezl sem celou Samotu a zastavil se na tržišti…….
Potkal sem tam nádhernou nordku s blond vlasy, které krásně svítili ty její modré kukadla. Neměl sem však vůli jí oslovit a doufal sem, že při další návštěvě tohoto malebného města jí znovu potkám.
Divočina už čeká…. Dalším místem mého putování je Morthal. Kráčím si vesele po cestě v tu chvíli někdo hvízdl a zaútočily na mě zase ti caparti v otrhaných hadrech. Začal litý boj….. první rána padla jeden z othanců už leží na zemi a nemá hlavu. Další dva to schytali do hrudníku. Avšak nevšiml sem si posledního z nich a ten mi dal ránu tupým předmětem do škeble. Upadl jsem do bezvědomí…….

Přidal Ambushc dne 10.06.2012 21:50

#17

Den 3
Po probuzení sem se porozhlédl po okolí a svázaný sem seděl někde v chatrči. Když sem zaostřil vyrýsovala se mi postava toho otrhaného ubožáka, který mě praštil do škeble.

Byl tam zřejmě sám nikdo jiný tam nebyl a ani venku nikdo nebyl slyšet. Byl tam jen ten oškubanec. Byl nějakej divnej pořád do mě cpal žrádlo a medovinu.
Asi po 3 dnech kdy mi nesl zase medovinu sem mu ji plivl do očí a použil jeho dýku. Rychle sem přeřízl pouta a dýku mu vrazil do krku. Poté sem vykopl ty ztrouchnivělé dveře rozletěly se do všech stran.

A hle konečně slunce. Krajina krásná ale kde to vlastně sem. Okolí nebylo možné určit, protože to tu neznám. Byli tu tři cesty, ale jakou z nich se vydat ani ukazatele tu nikde nebyli. Vydal sem se tudíž na druhou cestou, která vedle do tmavých lesů.
Cesta byla dlouhá a únavná už se smrákalo tak sem se rozhodl že musím tu noc někde přečkat. Náhodou sem narazil na Khajitskou karavanu a požádal je o přístřeší souhlasily. Po bezesné noci sem se probral a koupil od nich nějaké zásoby… poté pokračoval v cestě.
Po dlouhé procházce sem konečně měl naději viděl sem město. Že by Morthal řekl sem si avšak toto město bylo jiné takové prastaré. Přišel sem blíž k bráně a zeptal se strážného kde to sem . On na to toto je Makrón starobylé město, které tu zůstalo po Dwemerácích. Otevřel mi bránu a já se ocitl na náměstí.
Ty starobylé budovy a obrazce aj. Avšak sem se zarazil že tu lidi na sebe dřou když je soud pošle do vězení. Poté sem si šel prohlédnou muzeum Dwemeráků, Ty jejich sestrojené věci byli ojedinělé i po tolika letech stále fungovali.
Ty Dwemeráci hold byla rasa jako klasa.
Navštívil sem zde i hostinec…. Ve vnitř krásně vyzdobeno pojedl a popil sem a vydal se prozkoumávat dál toto starodávné město.
Zastavila mne jakási žena nevypadala na to že by byla z chudiny. Představila se mi pod jménem Alvína. Pro mě to byla další krásná nordka. Když se otočila a hodila svým copem…… málem sem si ustlal na chodníku. Vešel sem tedy do trůnního sálu abych si promluvil s jarlem Igzdunělem.
Začal tedy dlouhý rozhovor. Probírali jsme různé drby. Prostě drbali jsme jak starý báby na tržišti. Asi po dvou hodinovém rozhovoru jsme se rozloučily a já si šel….prohlédnou zbytek města.
Nejprve sem zašel ke kováři a zlepšil si tam výzbroj a nabrousil tu mojí štěkavou obouruční sekeru. Chtěl sem i zaskočit do dolů, ale nechtěli mě tam pustit strážní.
Do hospody sem šel ulehnout na lůžko a spát. Další den na to sem se rozloučil a odešel dál za dobrodružstvím.
Po krátké cestě zhruba tak 5km sem viděl ukazatel na kterém byli vypsaná města - Morthal, Makrón, Samota, Bílý Průvan, Větrná Škarpa, Lední Hrad, Jiskřenka, Falkreťák a Luften.
Vydal sem se do Luftenu. Tuto cestu sem šel celkem 15 dní. Po cestě se nic zajímavého nestalo až na pár vlků a té ostatní havěti. Avšak necelých 7km od Luftenu na mě vyběhl jakýsi namyšlený vznešený elf bez váhání sem ho přepůlil . A začal ho ohledávat a našel sem u něj vzácné modré diamanty.

Pozdě v noci se předemnou tyčil Luften.
Zašel sem do první hospůdky a objednal si lóže.
Ihned sem usl. Ráno bylo na potvoru pršelo.
Na tržišti ani noha všichni byli schovaný….
Čekal sem tedy v hospůdce až déšť přejde přešel za necelé 3 hodiny a vyjasnilo se….. ptáci zpívali.
A tržiště znovu ožilo. Šel sem se tam porozhlédnout v tu chvíli do mě někdo vrazil já upadl a přiběhli stráže v tu chvíli pronásledovali toho druhého ale, protože o kolo mě rozsypal nějaké ty šperky mysleli že sem zloděj já a odvlekli mě do hradu………..