---

Zdar lidi,
Tak jsem si (zase :D) založil novou postavu a napadla mě taková věc.
Co kdyby jsem sem psal něco jako deník? Nic takového jsem tu nenašel, tak jsem se do toho pustil. Jestli se to bude líbit tak vždycky něco odehraju, pak to sepíšu a dám to sem. Nebude to vycházet pravidelně, vždy když budu mít náladu. Tady je zatím příběh mé postavy a jak sem se vůbec dostal na povoz císařských. Prosím berte ohled, že čeština není moje silný stránka. Jakékoliv připomínky či návrha budou vítány.



Deník Cizince
Jmenuji se Zarath a narodil jsem se 176. Roku čtvrté éry v Hammerfellu. Jaký den, to nevím. Moji rodiče mi to neřekli, protože teprve když mi byly 4 roky, tak je ti ,,úšáci“ zmasakrovali spolu se všemi ostatními z naší vesnice. Nevím, jak se mi podařilo přežít, ale později téhož dne mě našla projíždějící hlídka Korun – jedna ze dvou frakcí v mojí zemi – a vojáci se mě ujali. Tak se ze mě stal ten, kdo jsem – bojovník, který je rozhodnut pomstít své rodiče. Proto jsem se vydal do Skyrimu – země nordů, druhých nejlepších válečníků v Tamrielu – abych zde začal nový život.

Den 1
Podařilo se mi překročit západní skyrimské hranice. Ze začátku šlo vše dobře. V dáli jsem viděl Markarth, překrásné město, o kterém se říká, že ho prý postavili Dwemeři – dávno zmizelá rasa.

Zvrtlo se to ve chvíli, kdy se asi sto metrů ode mne objevili nějací Nordi v modrých oblečcích a v jejich čele jel na koni muž v kožichu. To by nebylo tak špatné, jenže v tu chvíli se všude kolem vyrojili mužíci různých ras – všiml jsem si Nordů, Redguardů, Bretonů a Imperiálů – v červených sukních. Modří se zdáli být překvapeni, když se na ně červení vrhli. Moc modrých nepřežilo a ti co přežili, byli zajati a to včetně muže v kožichu.

Když si červení všimli mé maličkosti, rozeběhli se směrem ke mně, Logicky jsem se dal na útěk. Kvůli mé neopatrnosti se mi však smekla noha, praštil jsem se o kámen do hlavy a omdlel jsem.

---

Den 2
Probudily mě rány. Celý jsem nadskakoval. Byl jsem spoutaný a spolu s dalšími třemi lidmi mě vezli na povozu. Podle polohy slunce jsem poznal, že je zhruba poledne – musel jsem prospat celé odpoledne a noc.

Na povoze jsem byl já, modrokabátník, nějaký muž co neustále opakoval, že tam nemá být a již zmiňovaný muž s kožichem, který měl (k mému údivu) jako jediný zavázaná ústa. Modrák se mi představil – jmenoval se Ralof – a vysvětlil mi co se děje. V zemi se právě bojuje mezi Impériem a Bouřnými Hávy, místními rebely. Ten se zavázanými ústy je jejich velitel Jarl Ulfrik Bouřný Háv. A ten třetí, ze kterého vypadlo, že se jmenuje Lokir se nejspíše také připletl omylem k onomu přepadení.
Prý jedeme do Imperial City na popravu. Jenže po asi hodině cesty jsme zastavili ve vojenském táboře a vesnici jménem Helgen.

Vystoupili jsme a kontrolovali nás, jestli jsme na listinách. I když jsem tam nebyl, tak mi řekli, ať pokračuji k popravčímu špalku. Nemělo smysl pokoušet se o útěk, Lokir to zkusil a skončil se šípem v zádech.

Když konečně přišla řada na mě, jako by se mě nebesa zastala. Bylo slyšet ohlušující řev kdesi z dáli. To ovšem vojáky nezastavilo, položili mi hlavu na špalek a v poslední chvíli než kat sekl sekyrou tak se to stalo. Přiletěl. Nemohl jsem tomu uvěřit. DRAK. Všude se rozpoutal chaos.

Spolu s Ralofem jsme se dostali do nějaké věže, kde bylo pár Bouřných Hávů a také Ulfrik. Drakovi se nějak podařilo zničit vršek věže. Tak jsem proskočil do vedlejšího domu. Ve kterém se schovával Hadvar – imperiální písař, který mě nechtěl zabít, to ta ženská. S ním jsme proběhli rozpadající se Helgen a dostali jsme se do Helgenské pevnosti. Nejspíš, protože je Hadvar s imperiální legií tak na nás prchající Bouřní Hávy útočili, ovšem pro mé válečnické schopnosti nepředstavovali žádný problém. Myslím, že mezi nimi byl i chudák Ralof, je mi ho docela líto.

Ve zbrojnici jsem mohl vyměnit své vězeňské hadry vyměnit za imperiální brnění a obouruční železný meč. Jakmile jsme se konečně dostali ven, tak mi Hadvar dal luk s šípy – ty ale nejspíše prodám, jelikož se specializuji na boj na blízko – a mapu Skyrimu. Říkal, že se s ním mám setkat v blízké vesnici jménem Vorařov.

Cestou do vesnice jsem narazil na tábor banditů, ti hlupáci si mysleli, že mě mohou přemoci, ha ha ha. Z jednoho z nich mám nyní těžké železné brnění hodné válečníka a plno dalších užitečných věcí, které se dají ve Vorařově prodat.

Když jsem dorazil do Vorařova, bylo už pozdě odpoledne, tak jsem se rozhodl že prodám věci, pronajmu si pokoj v hospodě a vyspím se po tak namáhavém dni. Jenže jakmile jsem vlezl do místního obchodu tak po mě chtěl obchodník s něčím pomoct. Ze začátku sem nechtěl, ale prý že mu ukradli zlatý spár, ZLATÝ! Tak jsem řekl, že teda jo. Jeho sestra (docela kus ), mi ukázala nějaké zříceniny na kopci poblíž vesnice, prý že je to tam.

Ach jo, co to zase dělám, vždyť mám vlastních problémů dost. Teď už si dám jenom teplou večeři, pivo a půjdu spát, už ani přemýšlet nemůžu, jak sem unavený.

---

To by si zasloužilo vlastní místo na stránkách...musím uznat že se to hezky čte ;)

---

Děkuji moc :), večer se sem budu snažit dát další den. Je to poprvé co něco takového píšu.

---

Jo pěkný ;)
Nejlepší sou úšáci :D a Nordi v modrých oblečcích :D Dlouho jsem přemýšlel že něco takového zkusím. A až si udělám novou postavu tak to možná i zkusím...

---

Super, ale ještě detalněji udělat např. jak si věděl že v Riverwoodu je obchod ?

---

přišel do města a na jednou baráku uviděl ceduli :D zas takhle detailní to bejt nemusí!

---

Takhle to myslím. Já si na tom nepotrpím ale u tohoto se mi to líbí.

---

Diky moc za připomínku, zkusím zapracovat na logičnosti myšlenek mého hrdiny :D

---

Den 3
Takhle pěkně jsem se ještě nevyspal. Jakmile jsem vstal, vyšel jsem z hospody. Muselo být ještě dost brzy ráno, jelikož jsem viděl slunce na obzoru vycházet. Po tom co jsem se nasnídal rozhodl jsem se, že se vypravím do oněch rozvalin na kopci – místní jim říkají Mohyla temných vod, docela by mě zajímalo
proč.

Cesta do kopce byla opravdu strastiplná a zdlouhavá, docela jsem litoval, že jsem si z Hammerfellu nevzal koně, jenže ten chudák by nejspíše nepřežil zdejší zimu.

U vchodu do mohyly se utábořili bandité. Venku byli tři, vevnitř další dva. Nic co bych nezvládl s prstem v nose. Ovšem co je zajímavější, jeden z nich měl lepší železné brnění než já – chrání i ramena, zatímco mé dosavadní ne. S radostí z nového brnění jsem se pustil do hlubin této mohyly. U prvních dveří si říkám, že dávní Nordi asi nebyli tolik inteligentní, když je zabezpečí hádankou, kterou by vyřešilo i vajíčko Argoniana. Byli zde tři otočné sloupy, na každém tři symboly – ryba, orel a had. A nad dveřmi byli tyto symboly nakresleny jak mají jít za sebou, stačilo otočit sloupy podle návodu, zatáhnout za páčku a pokračovat.

V další místnosti na mě čekalo nemilé překvapení, nějací nemrtví. Vzhledem k tomu, že bojují jako ožralí Bretonci sem se jim rozhodl říkat chodící cvičné terče. V jedné obzvláště veliké místnosti byl pavučinou smotaný muž, který křičel o pomoc. Ovšem, jakmile jsem se k němu přiblížil tak se na mě ze shora spustil ten nějvětší pavouk, co jsem kdy viděl. Jakmile byl pavouk mrtev, tak sem rozsekal i již zmiňovaného muže, protože není pochyb o tom, že se na mě domluvily. Po ohledání těla jsem našel ZLATÝ spár – juchů – a deník, ze kterého vyplynulo, že to on ukradl zlatý spár obchodníkovy z Vorařova, takže nemusím mít výčitky svědomí, že jsem zabil neviného.

Po chvíli jsem narazil na další problém – proč by taky ne? – obrovské dveře s třemi kotouči a otvorem, do kterého přesně pasoval zlatá spár. Kdybych nebyl blbec a rovnou jsem se kouknul na spodek spáru, zjistil bych správnou kombinaci hned a ne metodou pokus-omyl.

Za dveřmi byla obrovská místnost s bednou plnou užitečných věcí, hrobkou, která nešla otevřít a divnou zdí ve tvaru ,,U“ na které byli všelijaké klikyháky, kterým jsem nerozuměl. Jakmile jsem se však ke zdi přiblížil, jako by mnou něco prolétlo – tak odporný pocit jsem v životě nezažil.

V tom okamžiku se otevřela hrobka a vylezl z ní chodící cvičný cíl. Tento byl ale něco extra, jako by mu vůbec nedocházeli síly, nakonec jsem se staženým ocasem utekl. Na útěku jsem ztratil svůj železný obouruční meč, tak jsem sebral nějaký, co ležel u mrtvoly nemrtvého.

Cestou do Vorařova se nestalo nic moc zajímavého, jen jsem objevil chajdu nějaké čarodějnice, která se se mnou ovšem nechtěla bavit, tak jsem pokračoval.

Bylo odpoledne, když jsem dorazil do vesnice, takže jsem se rozhodl, že si jí trochu projdu, než vrátím spár – ten jsem se rozhodl vrátit, protože jsem si řekl, že by mi obchodník mohl dát slevy na různé vybavení. Vorařov není zas tak malá vesnice, je zde mlýn, kovárna, HOSPODA, farma a obytné domy, dokonce zde mají i něco jako hradbu.

Začalo se stmívat, takže jsem se přemohl a vrátil jsem spár. Dle očekávání mám nyní slevu, takže jsem si hned koupil železné rukavice (nebudu nosit kožené, když jsem válečník) a prodal jsem věci, které jsem našel v mohyle. Hned poté jsem zamířil do hospody, kde jsem si dal s místní bardem víno, večeři a potom jsem šel spát – již bez barda.


P.S.: Nemohl by mi někdo poslat odkaz na kompletně odhalenou mapu s českými názvy lokací,děkuji předem.

---

Já zbožnuju jeho slovník! Chodící cvičné terče :D! HOSPODA napsaná velkými písmeny (to je nutnost!!!) a konec: "...potom jsem šel spát - již bez barda." :D Další díl já to zbožňujuuuu!
A u té mapy vím akorát o anglické.

TOHLE by mohlo pomoct : http://cs.eldersc...a_(Skyrim) (dole jsou překlady)

---

Přesně skvělej slovnik. :D

---

No, musím říct, že se mi to moc líbí. Něco takového na tomhle fóru chybělo, konečně to tu je. Musím se ale taky rovnou na něco zeptat - vadilo by ti, kdybych se pokusil o něco podobného? Nebudu samozřejmě kopírovat tvou postavu ani tvůj pisatelský styl, jen mě to hrozně láká, jak to tu teď vidím :D Netvrdím, že to někdy opravdu udělám, ale zajímavá myšlenka to rozhodně je. Každopádně ještě jednou gratulace - je to fakt povedené.

---

Samozřejmě pokud budeš chtít, nebudu ti v tom bránit, sem rád že jsem někoho ,,inspiroval" :D.

---

Můžu se zeptat?: Kdy bude další část? :D

---

Brzo budu zakládat novou postavu, zítra už by tu mohla být "historie" mé postavy, ale nečekejte nic zajímavého, je to poprvé co píšu od dob co jsem se narodil ;).

---

:D

---

Už to mám na papíře, teď to přepsat do pc, možná dneska nebo zítra.

---

Den 4
Probudil jsem se celý zpocený. Takový blbý sen se mi teda ještě nezdál. Byl jsem v temné místnosti, spoutaný a nemohl jsem se hýbat. Celých 12 hodin jsem jen stál a koukal. Myslel jsem, že umřu nudou.

Jakmile jsem se však probral, s hrůzou jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na toho… jak se mu to nadává? Hadvar! Měl jsem se s ním předevčírem setkat v kovárně u jeho strýce. Snad nebude naštvaný, alespoň si mohl odpočinout od vší té červené v armádě.

Když jsem dorazil do kovárny, Hadvar a jeho strýc dělali, jako bych přišel hned. Vzrušeně začaly kvokat něco o dracích, že se prý vracejí a já musím varovat Jarla(něco jako šéf) v Bílém Průsmyku – mě je to u zadního dílu brnění, hlavně když z toho pro mě něco bude, ani kolčavák zadarmo nehrabe. Nakonec jsem souhlasil, se slzou v oku jsem opustil mojí hospůdku a vydal jsem se přes most směrem k Bílému Průsmyku.

Cestou u Zlatopalcova medovaru (alespoň to tak stálo na vývěsním štítu) jsem potkal legionáře s bouřným vězněm, který už moc nebouřil. Slušně jsem pozdravil, dokonce i vězně. Prošel jsem kolem medovaru, někdy si tam musím zajít na exkurzi, a na nedaleké farmě jsem zahlédl nějaké postavičky, jak masakrují obra – tak jsem se k nim přidal. Když už z něj zbyly jen rybí prsty, zeptal jsem se, co jsou zač. Prý si říkají Družníci (to je teda jméno) a jestli se k nim chci přidat, mám si zajít za nějakým stařešinou na jejich velitelství ve městě. Silně o tom uvažuji, ale nyní musím Jarlovy vynadat, že se mu po kraji prolétávají draci bez dozoru.

U brány mě však zastavil strážný ve žlutém, s tím, že je město uzavřeno. Zkoušel jsem ho zastrašit, to se ale dělá těžko, když onen zastrašovaný má za sebou hordu chlápků se srandovním přízvukem. Tak jsem mu řekl, že musím mluvit se šéfem ohledně draků – ten naivka by mě pustil, i kdyby to nebyla pravda.

Bílý Průsmyk byl buď hodně staré město, nebo na něj místní z výšky ,,házej bobek“, protože hradby se rozpadají a chodník je samá díra, ale hospoda ta je v perfektním stavu – už se těším, až se zde utábořím. Nicméně bylo krátce po poledni a já musel jít ještě za tím, tamtím.

Jeho sídlo – podle místních Dračí síň, podle mě dům jako kráva – bylo obrovské, on (Jarl) byl v hlavní místnosti, vyslechl mě a ihned poslal do Vorařova pár vojáků v žlutých kostýmech. Jeho dvorní mág si všiml kamenné desky, kterou tahám u sebe už od Mohyly Temných Vod a řekl, že prý ji chce. Tak jsem mu jí dal, samozřejmě sem za to dostal ocelové brnění (na tom jsem si trval), takže železné mohu prodat.

V tom se k Jarlovy přiřítila nějaká ,,ušopleskačka“ Irileth a že prý na Západní věž útočí drak. Nabídl jsem se, že pomůžu – kdo by nevyužil příležitost zabojovat si s obří létající ještěrkou. K věži jsme utíkali jako stádo splašených krav.

Když jsme tam dorazili, chvíli se nic nedělo, ale poté přiletěl. Ze začátku nám dělal problém – opékal si nás ze vzduchu – ale jakmile ho lučištníci donutili, přistát, tak jsme ho rozsekali na plátky.

Jakmile zemřel, začali z něj vylétávat červené pruhy světla přímo ke mně. Když to po chvíli přestalo, přiběhl ke mně jeden strážný, s tím, že prý jsem nějaký Drakorozený, tak jsem mu řekl, že se Drakoobrozený musí jít vyspat a odešel jsem do mé budoucí nejoblíbenější hospody.


P.S.: Díky BadWolfe za tu mapu.

---

Drako-obrozený :D:D
ale... je tu jeden koho se bojí... v jejich jazyce je to Dovahokiin. DRAKOOBROZENÝ! :D :D
Jinak fajn ;). A děkuj spíš Googlu.