---

XVIII. Kapitola

Rozhodl jsem se že už sem nebudu psát tabulku aktuální úkoly ani "naposledy jste četli", myslím že je to zbytečné. Ale jestli to tam chcete, stačí říct a zase to tam začnu dávat :)

Reginald a Boris seděli spoutaní ve sklepě. "Co budem teď dělat?" mluvil vážným hlasem Boris. "Nech mě přemýšlet.." odbyl ho Regi a rozhížel se po místnosti. Všimnul si starých, rezavých pantů přibitých ve zdi. "Pojď.." posouvali se k nim.

Asi po hodině třením provazu o panty ho konečně přetrhli. Bezeslov rozbili malé, sklepní okno a vylezly na měkkou trávu, ve které byly ještě otlačeny stopy Dana a Bougyho. "Kam šli?" zeptal se Regi. "No kam asi" vyštěkl nervózně Boris a vyběhl směrem k hospodě.

Oba naráz strčili do dveří a ty se hlučně rozlétly, narazili do nejbližšího stolu a shodili z nich několik misek, hrnků a jiných věcí. Hospodský zlostně vylítl směrem k Regimu. Ten ale jen poklepal ukazováčkem na svou dýku a hospodský se s omluvami vracel za pult.

"Budou nahoře.." pronesl udýchaný Boris a se sýpáním vyběhl vysoké schody. Regi byl hned za ním a pak šli klidným krokem až k Danovu pokoji. Pootevřeli na škvíru dveře. Dan i Bougy byli uvnitř a prohrabávali se zlatými mincemi, kamením a různými šperky, od prstýnků. přes náušnice až po masivní řetězy.

Boris vytasil svůj meč. "Ruce vzhůru!" zahřměl po místnosti jeho hluboký hlas. Dan rychle otočil hlavu a když si všiml, že mají společníky, otevřel okno a vyskočil. Ozvalo se hlasité křupnutí. Okno bylo vysoko a Dan ležel nehybně na písčité cestě. Ale Bougy, to bylo jiné kafe. Musel mít víc jak dva metry, ruce měl jako dvě lopaty. Na sobě černou, nejspíš koženou vestu, krátké, plátěné kalhoty pod kolena a mohutné, kožené boty s kovovou podrážkou.

Ohnal se po Borisovi až ho odhodil na postel v rohu. Jeho dalším, a vlastně i jediným cílem byl ještě Regi. Ten uskočil a seknul dýkou Bougyho přes prsty. Bougy jen sykl a už zvedal malý, noční stolek a mrštil jim po Regim. Trefil ho do holeně a Regi padl na kolena. Boris se pomalu zvedal, ale hned na to dostal další tvrdou ránu přimo do nosu. Začal z něj krvácet.

Reginald zabodl dýku Bougymu do stehna. Ten ale, jako by nic necítil a hned vrátil úder. Boris vytáhl malou, příruční dýku a hodil ji po Bougym. Zasáhl ho kousek od srdce, centimetr, dva a bylo by to. I přesto ale Bougy silně krvácel. Vrhnul se po Borisovi. Boris byl silný muž, ale proti Bougymu nic nesvedl.

Bougy sním mlátil o zeď jako s hadrovým panákem. Omráčil ho jednou hlavičkou. Vše zakončil tím, že Borise vyhodil z okna. Dan už pod ním neležel, zřejmě utekl. Boris se tam ale válel úplně bezvládně. Bougy se rozhlédl, strčil do Regiho a utekl z hospody. "Kde je tady nějakej doktor?" křičel klopýtající Regi na hospodského.

"Támhleta chalupa.." ukázal zmatený hospodský přes okno. Reginald vyběhl před hospodu a vzal Borise do náručí. Nehýbal se a silně krvácel, stále ale ještě žil. Běžel k oné chalupě a bušil na dveře. Vyšel starý, šedovlasý muž.