---

Další díl. Berte to jako Vánoční dárek :).
Rozhodl jsem se přestat pojmenovávat kapitoly, protože mě většinou nenapadá nic výstižného aniž by to neprozradilo moc děj.

Kapitola 4

Když dorazily do vesnice, lidé se Paní a stejně tak Williamovi uctivě klaněli a byl z nich cítit strach. Will si všiml, že nevypadají chudě ani zuboženě. Paní jim nevěnovala pozornost a společně bez jediného slova vesnici projeli. Dlouho se projížděli a povídali si a Will postupně ztrácel počáteční stud a přehnanou úctu kterou dříve cítil v přítomnosti Paní. Dozvěděl se toho spoustu o okolí hradu a něco málo o životě Paní. Na oplátku ji on vyprávěl o svém. Řekl ji snad vše, jak nenáviděl své rodiče, kteří se ho zřekly, jak žil na ulici a kradl, jak miloval Daliu a jeho Paní celou tu dobu poslouchala i když jí jeho život musel připadat proti jejímu nudný a nezajímavý. Pak koně sjeli z cesty a Paní sesedla. Pomohla Willovi udělat totéž a rozepnula si sponu na svých šatech, které nechala s úsměvem spadnout na zem. Teprve teď poznal Will její skutečnou krásu. Přistoupila k němu a něžně mu svlékla jeho šat. Společně ulehly do sněhu a tady před zrakem matky přírody poznal Will skutečné blaho a rozkoš. Ten den přestal milovat Daliu a začal milovat svou Paní.
Probudil se v noci, byl nahý a začínala mu být zima. Po jeho paní ani po Ariadne nebylo ani památky. Jediný kdo s ním sdílel chlad byl Stín, který nervózně podupával uvázán nedaleko od něj. Když se Will oblékal našel v šatech kus pergamenu na,kterém bylo napsáno: Vrať se zpět do zámku. Will si povzdechl a pomyslel na minulou noc. Nikdy na ní nezapomene.
Pak se ozvalo vrčení a znovu a znovu. Will si vzpomněl, že mu Paní říkala, že v zimě si zdejší vlci troufnou i na člověka. Popadl nůž, který mu Paní věnovala a nervózně se otáčel dokola. Z křoví vyskočil vlk, Will vyděl živého vlka poprvé v životě a tak mu přišlo, že nevypadá tak nebezpečně jak se o něm vypráví.Když se mu ale zaryly tesáky do předloktí své tvrzení rychle poupravil. Snažil se šelmu setřást, ale nebyla tak slabá jak se zdálo. Vzpomněl si na nůž a vbodl ho vlkovi do hrudi. Šelma ho pustila a spadla na zem a Will si už chtěl oddechnout, když tu mu na záda skočil další a Will se málem skácel na zem. Přiběhl další a zakousl se Willovi do nohy. Will uslyšel koňské ržání a viděl jak Stín prchá z bojiště. Pak se už neudržel a vlci ho svalili na zem. Jeden se mu snažil prokousnout hrdlo a Will se ze všech sil snažil mu v tom zabránit. Chytl jeho čelisti a několikrát prudce trhl, Ozvalo se hrozivé zapraskání a Willovi zůstala v ruce vlkova dolní čelist. Našmátral nůž a nemilosrdně ho vrazil do vlka. Vstal a všiml si že kolem něj krouží asi čtyři další vlci.Will se už pomalu loučil se životem. Jeden se rozběhl a Will s náhlého popudu natáhl směrem k němu ruce a bum. Vyšlehl z nich plamen a sežehl útočícího vlka. Ostatní s kňučením odběhli z mýtiny.
Will naprosto vyčerpán upadl do sněhu, ale pak si uvědomil, že pokud zde zůstane skoro určitě zemře zimou. Vstal tedy a s povzdechem zjistil, že nemá ani jeho kožešinový plášť. Co nejvíc se zabalil do svých šatů a vyrazil směrem k zámku. Brodil se vysokým sněhem a nevyděl přes vánici dál než na jeden metr a přesto pokračoval dál. Věděl, že jeho dřívější já by to nikdy nedokázalo a děkoval své paní za to, čím ho obdařila.
A ta Paní, které děkoval zatím stála mezi stromy a s úsměvem sledovala, jak padá do sněhu a znovu se zvedá a pokračuje. Pro její plány byl dokonalý, věděla, že pro ni udělá cokoliv a že by radši umřel, než aby jí zklamal. Naposledy se na něj podívala, nasedla na Ariadne a zamířila směrem k zámku.
Will se dlouho plahočil a klopýtal sněhem, než vyčerpáním padl na zápraží malé v lese osamocené chaloupky.