---

XVII. Kapitola

Za to jak jste museli čekat vám dám trošku delší ;)

Aktuální úkoly:
-Nalezni druhou část meče
-Vydej se s Borisem na dvoudenní výpravu za pokladem

Naposledy jste četli: Zejtra tě vyzvednu, já a chlapi a jdem hledat ten poklad.." říkal Boris. "Budu tě čekat.. Nikolet, tohle někam dobře schovej a nesmíš to nikde ukazovat!"podal ji Regi zabalenou první část. "Neměj starost Regi. A teď pojď domů. Musíš se na zítřek pořádně vyspat.." povídala Nikolet. "A půjdeš si lehnou semnou? ptal se. "Ale to víš" usmála se Nikolet a pohladila ho po vlasech.

Okenní tabulky byly pokryty mrazem, poprchávalo. Reginald viděl v mlze přicházet tři postavy. Ano, přesně jak čekal. Boris a jeho dva pomocníci. "Takže, připraven?" "To teda jsem, už se těším co tam bude." říkal Reginald. Malé vločky mu padali do vlasů a studily ho i přes jeho strniště. "Musíme se vydat na cestu, ať jsme odpoledne v hostinci.." popohnal ho mírně Boris a vydali se směrem za městskou bránu.

Nikomu nebylo do řeči, vítr jim foukal do obličeje, začínalo sněžit. "Kam že to jdeme Borisi?" ptal se Regi. "Do vesničky jménem Borová. Teď musíme hodinku pěšky, pak nás sveze můj dobrý přítel Arnold na povozu až k hospodě. Hodinka se ale zdála jako den. Mráz byl čím dál větší, nikdo nemluvil, ani nemohl - rty měli zimou slepené k sobě. "Tohle mělo být na večer.." povídal suše Boris. "Ale dáme si kouda už teď.." vytáhl z plátěné kabely tmavou láhev. Vytrhnul korkový špunt a pořádně se napil. "Dejte si taky.." pobízel ostatní, ti si lokli. Hned bylo tepleji.

"Už jen pět minut cesty, to zvládneme.." chlácholil je Boris. "Zvláštní, nekecal..." blížili se k dřevěnému povozu. "Tak jste konečně tu" říkal majitel povozu Arnold. "No jo, dali jsme si trošku načas.." odpovídal Boris. Všichni čtyři naskočili a vyjelo se. Cesta to byla dlouhá. Reginald přemýšlel. O všem. O tom jak se měl dříve, když nebyl stíhán časem a tím proklatým úkolem.

"Vstávej chlape.. jsme tady" vzbudil Regiho Boris. Vkročili do malé hospůdky. U zdi krb, po místnosti židle a stoly. Vyšel obtloustlý, ale mohutný hospodský. "Co si budete přát, pánové?" "Máte, dva pokoje, na každém tak dvě postele?" zeptal se Boris. "To máme.. jeden je támhle, v patře a druhý hned tady.." ukazoval pohledem. "Dobrá. Tak tedy ty Dane a támhle Bougy si vezmete ty nahoře a já s Regim ten dole." říkal jeho dvou pomocníkům.

"Pokoje by šly, ani se mi tam ven nechce.." pochvaloval si Boris. "Počkej, ven? Já myslel že kopat budeme až zítra.." protestoval Reginald. "Kopat jó, to jó. Dneska se jdem jen podívat, kde by se měla ta truhla nacházet konkrétně, prostě místo přímo." vysvětloval. "Tak dobře.." řekl, ač nerad Regi.

Všichni čtyři se sešli dole a Dan a Bougy vzali každý jednu lopatu. Na místo se šlo snad jen deset minut. "A ku**a.." řekl si potichu pod vousy Boris, když uviděl, že se před nimi tyčí velký kamenný dům. "Takže změna plánu. Jdi spát Regi, v noci tě čeká malá vloupačka. Když se nebude dát nic dělat a budeš kvůli tomu muset někoho zabít, nic proti tomu nenamítám." ujednával. "Cokoliv řekneš, chlape." chápal Regi. "Já a chlapi se jdem trošku vožrat, já tě pak vzbudím.

Reginald se vracel sám do hospody. Přichystal si dýku a luk, pro jistotu.. lehnul si na postel a ležel. Kapičky klepaly na okenní tabulky, sem tam zahřmělo.



"Ku**a, vstávej Regi!" křičel Boris. "Pšššt, nekřič. Pojď lehni si a vyspi se z toho" snažil se ho utišit Reginald. "Ale hov*o Regi!" křičel. ", šel jsem do hor, orat brambor, a já hojá.." zpíval písničku. Regi ho strčil na postel. Vydal se ven, k domu, kde měl udělat svou práci.

Stál u jeho dveří. "Okny se dovnitř nedostanu, jsou moc vysoko." Hledal vchod ale nic. Najednou ho ale něco zatlačilo v kapse. "Ach.. Nikoletina vlásenka.." vrtal se ji v zámku u dvěří. Nic. Otáčel sní a kroutil snad pět minut. Cvak.. konečně. Stisknul kliku a vstoupil do honosného sídla. Na horu vedly kamené schody. Reginald po nich pomalinku stoupal nahoru. Nikde nikdo, ani v ložnici. "Zřejmě nejsou doma.. snad to tak vydrží do zítřka."

Cesta k pokladu vedla do sklepení. Bylo otevřené. "Skvělé, hliněná zem. Bude se lépe kopat." Zavřel za sebou a odešel z domu. Konečně se mohl v klidu vyspat.



Ráno se všichni tři sešli u sklenky horké medoviny. Reginald snad jediný pořádně vyspalý. "Tak jak jsi pořídil Regi?" ptal se ještě rozepsale Boris. "Nikdo není doma. Dveře jsem nechal odemčené, zem ve sklepě je hliněná.." usmíval se. "Úžasná zpráva, do nového dne." liboval si Boris. Ještě se chvíli bavili a pak už mířili do onoho sklepa.

"Podle mých výpočtů, teď stojím přímo nad tou truhlou. Tak na co kruci čekáte, dělejte!" pobízel muže Boris. Ti kopali, až se z nich lilo. "Helejc, moje lopata na něco narazila" řekl ten drobnější - Dan. "Ale prdlajs vole.. a jó, má fakt pravdu šéfe" ujišťoval se Bougy. "Tak to přece otevřte!" velel zase Boris. Bougy a Dan otevřeli truhlu. Byla to nádhera. Šperky, zlaté mince, drahé kamení. "Nemám slov.. vezměte to a jdeme to trochu oslavit.." povídal Boris jako ze sna. Ani Reginald neměl slov, něco takového ještě neviděl.

"Né tak rychle šéfe.." řekl Dan. Najednou všichni uslyšeli cvaknutí kudly. Dan chytl Borise pod krkem a u hlavy mu držel ostrý nůž. "Reginalde, podej Bougymu ten provaz. Svázej je rukama k sobě Bougy" velel Dan. "Já a Bougy si odneseme ten poklad, vás s Reginaldem tu necháme chcípnout jako dva psy. Regi se nesnažil bojovat, věděl že Dan Borise podřízne, kdykoli bude chít. Nastavil tedy ruce. Náhle byli spoutáni k sobě. "Mějte se tu!" smáli se Dan s Bougym a i s truhlou odcházeli.

-- Pokračování příště