Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Naprosto nezávazná a nekonečná konverzace: Dějství druhé
#772
Už jsem to psal na facebook ... když jsem se z toho dostal, to jsem se úplně třás, ale nebral jsem to jako strach.. spíš šok.. Teď mi to zas přijde trochu vzdálený než v době co jsem to psal.. jako by se lidskej mozek snažil nevěřit věcem který opravdu zažil, jako by se proti tomu bránil, nebo tomu nemoh uvěřit.
Na to co se mi stalo je spousta názorů: někdo to může přikládat k duchům, ale zde nikdo neumřel. Někdo to prikládá k vaprirismu, ale to je jedna z věcí který nevěřim vůbec. Mohli mě unýst ufouni, lol, nebo to bylo něco co se dá vysvětlit lidsky.
Probudil jsem se kolem 2:00 ráno. V hlavě jsem slyšel takovej.. no někdo to přikládá k šumění, pile, atd. mě to připadalo spíš jako můj krevní objeh (ale tohle jsem nikoho psát neviděl) Najednou jsem se začal cejtit úplně divně. Byl jsem probuzenej v posteli. To vim určitě bylo to reálný. Teď nevím jestli jsem si všimnul nejdřív té ... lebky v rohu.. jako by na ni někdo svítil, tak byla dobře vidět. Snažil jsem se od ni odvrátit zratk a snažil se ji myšlenkama třeba spálit v ohni, jako bych si myslel že je to jen sen a můžu ho ovládat. Potom jsem uslyšel střelbu. Což mě dost překvapilo. A potom záblesk. (všude bílo) jen na vteřinu. Připadalo mi jako bych se celou dobu díval skrz víčka. Dokonce jako by moje duše opouštěla tělo. Moje tělo se najednou začalo strašně třást. Pak jsem se snažil pohnout ale nešlo to. Vůbec jsem se nedokázal pohnout. Ale byl jsem vzhůru, ale jakoby paralyzovanej. Pak mi někdo/něco/nebo mi to jen připadalo začalo zvedat nohy. Snažil jsem se je dostat dolů, ale moc to nešlo a zase se zvedali. Řekl jsem si že budu asi za blbce, ale chtěl jsem zakřičet, aby mi někdo pomohl. Nešlo to. Jen jsem zachraptěl. Nemohl jsem dělat vůbec nic.. Pak až jsem se z toho dostal.. nevím jak dlouho to trvalo možná 2 minuty, ale byla to jako věčnost. A říkám že tohle nebyl sen, já byl opravdu vzhůru a paralyzovanej! A to co jsem cítil a viděl jsem popsal. Očím člověk nemůže věřit, takže jsem po probuzení v ruhu zahlédl i žebra.. Třeba patřili té lebce, ale zrak mě mohl mílit a mohla to být má fantazie. Nebo jsem měl nějakou vidinu něčeho co se stane.. Někdo buď zemřel, když ho někdo střelil a nebo to mám zažít já a tohle bylo varování.. nevím. Ale tomu co jsem viděl a slyšel věřím nejmíň. Ale to co sem píšu bylo opravdu reálné a zaručuju se za to, co jsem zažil! I když to můj mozek o hodinu po tom co se to stalo, přestával brát vážně.. Jak jsem zjišťoval.. nejsem sám komu se to stalo! Lidí, kterří zažili to samé je dost a každý to přičítá k něčemu, čemu dokáže věřit. Narazil jsem na neuvěřitelné vysvětlení i ta díky kterým mi to přišlo úpln normální. Ale nevím kde je pravda. Rozhodně bych tu nepříjemnost nechtěl zažít znova.