---

XV. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Vydej se s Borisem na dvoudenní výpravu za pokladem

Naposledy jste četli: "Tak jak bylo u Borise?" Ptala se Nikoleta. "Ále.. nebyl doma. Tak jsem se šel trošku odrelaxovat.. na procházku." lhal ji přesvědčivě Regi. "Tak si běž lehnout, zítra tě čeká dlouhý a náročný den.. slib mi že se ti tam nic nestane, Reginalde.." "Nestane, přísahám. Vždyť Boris mi očaruje mou zbroj, nemusíš se strachovat.. příjdeš pak zamnou?"ptal se nedočkavě. "Uvidíme.." usmála se Nikolet.

"Lásko.. musíš vstávat. Přišel za tebou Boris." budila Regiho Nikolet. Vstal z postele, rychle si opláchl obličej, převlékl se a mířil dolů. "Nazdar příteli. Tady máš ty tvoje hadry a mám pro tebe malej dárek." zdravil Boris a podával Regimu tmavý vak. Reginald ho otevřel a vytáhl krásný, vyřezávaný luk. Hladké dřevo, pružný.. "Já ho našel u jednoho muže.. mrtvého. Řekl jsem si že ty ho budeš potřebovat víc než já.. je to práce lesních elfů a vyroben je z rohů jednorožců. Naprosto prvotřídní práce. A taky nějaký šípy tam máš.. víš, proti čarodějnicím by jsi z dýkou asi neuspěl." usmíval se Boris když viděl jakou udělal Regimu radost. "Moc děkuju Borisi, něco takového jsem ještě nikdy nedostal.. díky." "A teď už běž, a ať se ti tam nic nestane ty mizero.." smál se Boris.

Reginald se sním rozloučil a šel se nahoru převléknout. Připadal si úžasně. Tmavý plášť, tmavou kápi. Vše už jen dozdoboval ten krásný luk z tmavého dřeva. Políbil ještě Nikolet a vydal se na cestu. "Svezete mně? zeptal se majitele povozu. "A kam bys chtěl?" "K Afrexu.." muž se na něj zvláštně podíval. "Takže mě svezete?" "Ale přímo k němu ne. Do nejbližší vesnice.." říkal opatrně muž. "Tak víte co? Tady máte dvěstě zlatejch a jedeme přímo k němu.. co vy na to?"podával dva měšce Reginald. "Tak si teda naskoč.." přistoupil na jeho dohodu muž a vydali se na cestu.



"No tak, vstávej..! Už jsme tady." křičel muž. "Kdyby jsi chtěl svézt ještě zpátky, budu ve Lhotce, to je támhel kousek, támhle vidíš špičku kostela.." říkal a odjížděl. Reginald stál u obrovského stromu. Rozhodně toho největšího, který kdy viděl. U vchodu, který vedl pod jeho kmen stála jedna žena. Měla černé šaty a černé vlasy, nebyla ošklivá. "Co potřebujete?" ptala se. "Já.. jdu si pro něco co nutně potřebuju.. a vy mě buď pustíte a půjdete pryč, nebo vám probodnu břicho!" vyhrožoval Regi. "Tak snad se nějak dohodnete.. račte dál pane." říkala přívětivě čarodějnice a brala do zaječích. Reginald vešel do díry. Byla to dlouhá, občas trámy lemovaná chodba.

U stolu stály a mluvili dvě čarodějnice. Reginald se snažil plížit, věděl, že tyhlety už ho nepustí. Klekl si a napnul luk. Šíp vyletěl obrovskou rychlostí a zkončil v krku jedné z nich. Druhá chvíli šmátrala pohledem cože se to děje a najednou si Regiho všimla. Rozběhla se naproti němu. Byla těsně u něj, chtěla ho nejspíš srazit k zemi, Regi byl ale rychlejší a nabodl ji na svou dýku.

Došel až ke stolu, nikde nikoho neviděl. Najednou se ale nějaký muž vynořil z malé chodbičky. "Ty zemřeš!" zakřičel a v jeho ruce se objevilo modré světlo. Mrštil jím po Regim, ten se vyhnul a paprsek vletěl přímo do hliněné mísy. "Sbohem" řekl Reginald a hodil proti němu dýku, trefil ho přímo do břicha. Padl na všechny čtyři a snažil se utéct. "Ale kampak?" smál se Regi a vystřelil. Šíp mezi lopatky mága uzemnil. Náš hrdina posbíral všechny nezničené a nepolámané šípy. Jeho dýka byla zabodlá v čarodějově břiše.

Dál už nikde nikdo nebyl. "To je teda kolonie jak prase.." řekl polohlasně Reginald. Šel pořád dál a dál, bez ponětí, zda jde vůbec správně. Dorazil do větší místnosti, kde byli velké nádoby a truhly, každá měla svůj nápis, až na jednu, masivní, kovovou truhlu. Nebyl na ni ani řetěz ani žádný zámek. Reginald ji zkusil otevřít, nešla. Sálal z ní chlad. Stačilo se ji jen dotknout a bylo cítit, jak je ledová. Jak jí ale otevře?

-- Pokračování příště