---

III. Kapitola

Aktuální úkoly:
-Nalezni první část meče
-Najdi a přines ukradenou knihu

Okno bylo zamlžené, venku poprchávalo a jediné zvuky které byly slyšet bylo nevýrazné klepání kapiček na okenní tabulky. Svíčka, kterou Regi večer zapálil už zhasla, ale její vůně byla stále cítit ve vzduchu. Ačkoliv se mu nechtělo vstávat z vyhřátých peřin, musel vyrazit. Loupežníci teď budou spát a to je jedinečná šance získat tu knížku.

Věděl kde by se mělo zlodějské doupě zhruba nacházet. Otevřel dveře podkrovního pokoje a stoupal dolů po rozvrzaných schodech. Hospoda byla úplně prázdná až na hospodskou, která umývala půllitry. Úsměvem se pozdravili a Regi vyšel z taverny. Ze svou dýkou za pasem a kroužkovým límcem si připadal jako velký rytíř a vydal se do lesů. Sem tam zahlédl nějakého ptáka, několikrát i srnu. Jenom škoda že s sebou nemá luk nebo kuši..

Dorazil před velikou jeskyni. Před ní bylo rozdělané ohniště, na něm kotlík a v něm.. no, ani nevěděl co to vlastně je.. Pomalu se vplížil do jeskyně. Na zemi a v kožených pytlech leželi chrápající zloději. Regi se neslyšně plížil ke stolu na kterém leželo několik knih a Regi doufal že tam bude právě jeho svazek. Nic.. otočil se a mířil ke skříňce, která měla zřejmě plnit účel knihovny. Bingo! Byla tam v celé své kráse.

Natáhl se pro ni a schoval ji do kapes. Už, už se otočil když najednou chytil tvrdou ránu. Byla to nějaké holka, moc krásná. Bohužel se jí nemohl dlouho kochat, rychle vytáhl dýku a pokusil se zaútočit. Zlodějka ho ale náhle skopla k zemi a chytla ho pod krkem. Měla pořádnou sílu. Reginald měl dýku u krku, nemohl dělat nic víc, než poslouchat a udělat to co řekne zlodějka. "Koukej se otočit na břicho a dej ruce za záda" přikázala. Svázala mu ruce a přinutila Regiho odebrat se do klece, kde ho zamknula.

Zdálo se že šla zase spát. Regi nevěděl co sním teď bude, zkoušel dýkou otevřít zámek, ale nešlo to. Za slabou půlhodinku ale uslyšel přijíždět koně. Loupežníci se probrali a běželi před jeskyni. Byl slyšet křik. "Pojď sem ty parchante!" "Chcípni sráči!". Po chvilce bylo ticho. Slyšel jsem kroky. "Ale kohopak to tady máme?" přišel dobře odděný, ale zřejmě zanedbávaný muž.

"Já jsem Reginald, a vy jste..?" "Já jsem loupeživý rytíř Hans.. Jak jsi se sem proboha dostal?" "Šel jsem sem pro jednu knihu a jedna ta mrcha mě chytla." "No tak to teda čumim.. hele, chceš ven?" zeptal se Hans. "No to bys byl fakt hodnej, díky" usmál se Regi. "Ale co za to?" začal vyjednávat Hans. "Dám ti 20 zlatejch.." "25 a beru to" přidával si Hans. Reginald mu dal hrst zlaťáků. "Jo, a ještě něco.. potřeboval bych doručit tenhle dopis.. a... tuhle krabičku. Do modrý štoly.. jestli víš kde to je.." povídal dál Hans. "Hlavně žádnej průser. V tý krabičce je zetko.. a když ho u Tebe najdou jdeš sedět.. rozumíš? Tak chceš pustit ven nebo tě tu mám nechat umřít?"

Reginald souhlasil a za chvíli byl venku z klece. Hans si půjčil od svého kamaráda sekeru a přetnul zámek. "Díky moc, dopis i to.. zetko předám. Ale komu?" ptal se Reginald. "Zeptej se v krčmě na Kraba, oni už ti poradí. Jo a, kdyby něco, tak jsme se nikdy neviděli. Měj se kamaráde.. třeba se ještě někdy setkáme" rozloučil se Hans. Reginald se vrátil do krčmy. "Má kniha!" křičel její majitel. "Jak že se to vlastně jmenujete?" zeptal se Regi. "Aha.. já se nepředstavil? Hubert.. jsem Hubert.." "Tak tady je Tvá kniha Huberte.. A teď mi pověz, kde je ta spodní část meče.."


-- Pokračování příště