---

Den 7
Dnes jsem si rozhodl dát na chvíli klid od Družníků a jejich fragmentů. Místo toho jsem se rozhodl, že se trochu projdu po okolí.

Jenže, to by nebyl den, aby mě někdo s něčím neotravoval. Hned u kovárny mě zastavili nějací dva Redguardi, že prý hledají nějakou Redguardku. Že nemají přístup do města – to by mě zajímalo, kde teda jsou? V zadku draka? Chtějí, abych jí našel a přišel jim to oznámit do Rorikova Dvorce. Čeká tam na mě vysoká odměna.

Celý zbytek dne jsem jí hledal

Den 8
Hledání pokračuje … Začínám být zoufalý.

Den 9
Našel jsem jí. Koho by napadlo, že bude v hospodě (No, koho taky ne?). Hned jakmile jsem se jí zeptal na ty muže, bylo mi jasné, že je to ona, už jen z jejího chování. Když s vámi chce někdo mluvit v tajnosti, to není moc obvyklé.

V soukromí mi začala vyprávět, že pochází z nějakého šlechtického rodu. Byla nucena uprchnout ze svého města, jelikož na ní Thalmoři poslali nájemné vrahy.
Nějak té její historce nevěřím. A proč? Protože žádný takový šlechtický rod neexistuje (nikdy jsem o něm neslyšel, a já se v Hammerfellských rodinách vyznám). Nicméně jsem se rozhodl to ještě trochu prošetřit. Prý jednoho z nich zajali stráže a nyní je ve vězení.

Vězeň se mnou moc mluvit nechtěl, jedině když ho vyplatím z vězení. To mi pak řekne, kde se nachází jeho velitel – Kematu (to jméno už jsem někde slyšel). Zmlátit jsem ho nemohl, všude byli stráže, tak co mi zbylo? Musel jsem ho vyplatit, jestli jsem chtěl vůbec nějaké informace. Když byl volný, sdělil mi, že Kematu se náchází v Podvodnickém doupěti.

Saadia (ta Redguardka) říkala, že ho musím zabít – zdála se nějaká nedočkavá. Já si s ním ovšem chci nejdříve promluvit.

Po mé procházce divočinou směrem k doupěti se ke svým rodinám už nevrátí 4 vlci, 2 kolčaváci a 4 banditi.

Uvnitř doupěte mi cestu ještě ke všemu komplikovalo cestu pár banditů, kteří se zde usadili. Ovšem ni co by nezvládla i slepice bez hlavy. Dále v jeskyni jsem narazil na podzemní řeku. Sledoval jsem jí a objevil jsem velkou místnost, kde byli… Válečníci Alik’r (poznal jsem je bodle typické uniformy a ZAHNUTÝCH MEČŮ) a jejich vůdce Kematu. Alik’r jsou něco jako Družníci Hammerfellu, i když nemají tak srandovní název.

Velitel si se mnou chtěl promluvit, jelikož mu bylo jasné, proč jsem tam přišel. Sedli jsme si a on mi to celé vysvětlil.

Ona se nejmenuje Saadia, to jméno si vymyslela (Jedině dobře, bylo úděsné. Když jsem ho vyslovoval, znělo to, jako když kýchá obr). To ona spolupracuje s „ušoplesky“ a zradila své město Thalmoru! Zradila svůj národ! Kematu ještě něco říkal, ale já jsem ho neposlouchal. Musel jsem zpět do Bílého Průsmyku!

Všude krev … Očistil jsem nás … Jdou sem stráže … Je jich mnoho … Bojuji… Rána do hlavy … Všude tma…