---

Tato menší část je prozatím poslední částí, v tvorbě deníku budu pokračovat až si to bude číst více lidí (mezitím bych si mohl i prostudovat gramatiku...) ovšem MÁM v plánu v tom pokračovat, ale už mě nebaví jak tu mám zpětnou vazbu jedenkrát za čtyři díly a ještě k tomu pořád od jednoho a samého člověka.

část 21

Probral jsem se na kamenné posteli, cítil jsem se poněkud slabší než obvykle, nikde nikdo nebyl, ale byl slyšet rachot různých věcí, jak když někdo něco hledá.

Po chvilce prozkoumávání svatyně, když jsem objevil alchymistickou laboratoř a jídelnu jsem narazil na místo, kde se to všechno seběhlo. Bylo zde spousta Thalmorských, avšak těla nikde nebyla. Nikdo khajiitovi nevěnoval pozornost, avšak po chvilce ke khajiitovi přišel jeden voják a podal mu dva nože, elfský a Banána, podal mi je a pak zase odešel. Díval jsem se, co ostatní dělají, pak jsem si ale všiml jakýchsi plánů. Byly to plány na podivné nože, „Karambit“ to byl zakroucený a „Motýlek“ to je ten druhý nůž, ten jak ho tu khajiit nemá. To jsou jejich pravá jména, bylo tam jak se mají správně kovat, z jakých materiálů, co by se s nimi nemělo dělat a jak se naopak s nimi zachází. Dokonce tam byl i náčrtek prototypu vrhacího modelu Karambitu.

Jelikož se khajiit rozhodl, že tu už nemá co dělat, tak vyšel směr východ ze svatyně. U dveří stál Qordur, zdálo se, že na khajiita čeká.
„Sejmul si toho hajzla?“ řekl na uvítanou a pousmál se
„No, malinko mi pomohli tví přátelé, ale co ty, seš vpoho i po bodnutí nožem?“ to bylo celkem podivné, takto khajiit nikdy předtím nemluvil
Qordur se znova pousmál a řekl:
„Těsně to minulo srdce, takže celkem štěstí, ovšem čepel byla potřená jakýmsi sajrajtem, takže budu asi měsíc mimo službu. Ale co, hlavní je, že žiju!“ řekl a otevřel dveře, pak pokračoval „A co ty, seš v pořádku?“
„Ano, khajiit je jen ještě vyčerpaný, ale to se spraví. Ale, eh... Nesvítí so slunko nějak moc? Je to strašně nepříjenmý!“
„Právě že ne, dneska je spíše chladno, počkej jak dlouho tě vysával tím červeným kouzlem?“
„Dlouho, proč?“
„Ukaž oči! Rychle!...“ khajiit poslechl „Sakra, toho jsem se obával. Jsou ohnivě žluté, asi tě nakazil ‚vampirismem‘ musíme to vyléčit dokud to ještě jde!“
Náhle čapl khajiita za ruku a dotáhl ho ke koním, na jednoho mě vyhodil a pak si na něj sedl „Rychle musíme za felčarem!“ řekl a vyjel do přírody, směr Sharnhelm.

Když jsme dorazili do města tak Qordur ani nezastavil, jel pořád rovně, až nakonec dojel ke chrámu. Křikl na khajiita ať jde za ním a prudce otevřel dveře a čapl nejbližšího mnicha „Elixír! Rychle!“ téměř zařval, mnich se polekal a zakoktal:
„J... jaký e... e.. elixír?“
„Na léčení nemocí.“
„Promiňte, ale ty nám došli předevčírem“
Qordur mnicha popadl a ukázal na khajiita, pak řekl:
„Jestli ten chlapec nedostane elixír léčení nemocí tak se z něj stane upír. UPÍR! Takže mi raději koukej říct, kde ho seženu!“
„Eh... upír? Elixír... Jo, jděte rovně a na první křižovatce zatočte doleva, tam bude malinké tržiště, tak tam by měl být jakýsi alchymista.“
Qordur ani nepoděkoval a rozeběhl se ke dveřím, přičemž zase čapl khajiita. Zase jsme vyjeli na slunce, to bylo čím dál tím více nepříjemné.

Dojeli jsme až k alchymistovi a tam Qordur koupil elixír. Když ho khajiit vypil tak se mu udělalo mnohem lépe. Pak jsme dojeli k orkské osadě, kde na khajiita už čekal celý kmen. Nakonec jsme se rozhodli že to oslavíme, bude to dvojitá oslava a to oslava zničení Temného bratrstva a přijetí nového člena, khajiita, mezi orky. Khajiit se rozhodl že koupí spoustu alkoholu a různých pochoutek, když má ještě tolik septimů, ale předtím muselo být oficiální přijetí, takže khajiitovi udělali válečné pomalování, dokonce si khajiit i nechal udělat náušnice, pak mě přejmenovali na „Magshnag Bulrzog“ poté se zeptali, čím bych byl kmenu nápomocný
„Khajiit přišel, aby zesílil a naučil se boj bezezbraně, až by khajiit toto umění vylepšil tak, že by byl mistr, mohl učit ostatní, třeba sebeobraně. Taktéž s pár lekcemi lukostřelby by mohl pomáhat s lovem.“
takto zněla khajiitova odpověď. Nakonec přišlo seznámení s Malakathovími pravidly a pak se šlo nakoupit na večírek.

Tu noc se celý kmen ožral a Malakatha jsme pěkně na*rali, takže k nám celý rozhněvaný promluvil, že prý zažijeme strašné časy a takové ty věci, pak se ale uklidnil a řekl, že se to dá odčinit. A to tak, že přestaneme pít alkohol a že khaj... teda JÁ budu muset splnit jakýsi úkol.