---

Než se slunce vyhouplo nad obzor, byly jsme již zase na pochodu. Hlídky přijížděly častěji a na jejich tvářích špinavých a zpocených, bylo znát napětí. Ale zatím niíc nenasvědčovalo tomu, že se někde na dosah pohybuje nepřátelské vojsko. Až k polednímu jsme spatřili první známky války. Na podkladu blankytné oblohy stoupala v dálce stužka dýmu. Musela hořet velká vesnice, pokud byl kouř vidět na takovou vzdálenost.
" Jsou tam. " zavrčel Ulfrik. " A nechovají se zrovna v rukavičkách..." prohlásil po chvíli. Kromě největší bylo vidět již i několik menších sloupů dýmu. " To je dobré znamení... Tohle si Baalgruuf nenechá líbit..." usmál se, nevesele, ale uspokojeně. " Pokračujeme v pochodu! " zavelel. " Posílit hlídky, a na severozápad poslat dvojnásobné počty mužů. A chci slyšet zpěv, bando! Ať nás ti bastardi slyší a serou strachy, ještě než se přiblížíme!"
Z šesti tisíc hrdel vylétl zpěv. Zpočátku nesladěný, ale nabývající souladu a hrozivosti. Rytmus udával dupot bot, vojáci tloukli do štítů a dodávali tak celé písni ještě větší působivost.
" Slaemar fréttir..." zasmála se temně Lydie... " to znamená Zlá zvěst... Jsou pěkně natěšení rubat hlavy, jenom co je pravda..." a začala polohlasem zpívat taky.
" co se tam zpívá?" zajímal jsem se...
" No něco ve stylu: jdeme na vás, všechny vás zabijem a koho ne, toho alespoň zmrzačíme... a pár slok je i o tom, co udělaj s jejich ženskýma a dětma. Je to hodně stará válečná píseň. Přivezl jí snad ještě Ysgramor a zněla nad všemi bojišti starých časů." bylo vidět že píseň působí i na ni. Nordská krev je nordská krev. Vojsko řvalo a hlomozilo tak strašně, až sebou moje kobyla házela a chtěla se splašit. Ohled na to samozřejmě nebral nikdo.
Když dorazila hlídka, která přivezla první konkrétní zprávy bylo již odpoledne. Vojáci kteří přijeli byly zchvácení a rozhodně nedorazili v plném počtu.
" Co jste viděli?" zeptal se Ulfrik vůdce patroly, jednookého veterána, kupodivu docela vlídně.
" Jdou konungu... Jsou tak sedm, osm možná i deset hodin pochodu od nás. Nejsou obzvlášť rychlí, zdržují se pálením všeho co může hořet a braním všeho, co není přibité... Mají navíc plno vozů."
" Kolik jich je? Kolik jízdních, pěších?"
" Prohlédli jsme si je dobře... Nevyslali moc hlídek, i když jednu jme museli pobít. Může jít tak o osm tisíc pěších, možná tisíc jízdních. V jízdě máme převahu, pane."
"A v pěchotě oni. Vědí o nás? "
" Nevím pane, postupují v pochodové koloně. Asi podcenili naší rychlost přesunu. Ale jsou dobře vyzbrojeni, pane. Podle imperiálního vzoru. "
" Jakpak by ne... Za války museli ukořistit obrovská množství pancířů a zbraní..." zabručel pro sebe Ulfrik. " děkuji, válečníku. Na další hlídku nevyjížděj. Hjalmare?" obrátil se na jednoho z velitelů. " Zadrž hlídky, které se budou vracet. Zpátky posílej jen malé skupiny. Potřebujeme vědět, jestli se nestočí víc na východ. Nemyslím si, že se k nim přiblížíme nepozorovaně, ale budeme mít možnost vybrat si místo střetu."
A opravdu. Ulfrikovi se k večeru podařilo najít výborné místo. Obsadili jsme kopec s mírným, pozvolným svahem, tak vhodným pro jízdní útok, přesto s týlem krytým hustým lesem, zarostlým trním a křovinami. To jsme již v dílce spatřily ohnivého hada- kolonu nepřátelské armády postupující naším směrem. Zaslechl jsem rozhovor Ulfrika se svými veliteli.
"... uděláme to klasicky, jízda do prostřed, křídla pěchota, za nimi lukostřelci. Boky ať brání lehcí jezdci. Ale pro ty nejtvrdší mám speciální úkol- vyberte tak tři tisíce nejlepších chlapů. Pěchotu. Pokud možno všehochuť. Musíme jim potvrdit co si myslí- že jsme jen špinaví tupí barbaři, kteří šoustají ovce, žerou mech a bukvice a nejvyšší projev taktiky je bezhlavý první úder. Ten provedeme A pak..." zbytek jsem nezaslechl. za rameno mě totiž chytil Ralof.
" Neseď tu a pojď se s náma radši napít... Zejtra touhle dobou už můžeme tancovat se Zubatou..." Přikývl jsem a šel.