---

„No tak vidíš, že sme to nakonec stihli před západem slunce.“ Pronesl Danny. Oba dva přátelé už byly jen padesát metrů před rozpadlou budovou, kolem které už ten den dříve prošli. Po tom zápasu byli oba dost vyčerpaní a navíc nic nového nezískali.
Banditi měli akorát rozpadající se oblečení, ztrouchnivělou baseballovou pálku a rozpadlou upilovanou brokovnici bez nábojů. Neměli žádné jídlo, ani pití. Nebyl pochyb o tom, že byli velmi zoufalí, proto používali tu dívku jako návnadu pro dobrosrdečné pocestné.
Dům to byl obyčejný, jednopatrový. Na stěnách byl ještě vidět náznak původní bílé barvy. Dveře však drželi pevně a Dannymu dalo práci je otevřít potichu, aby na sebe neupoutali pozornost. Byli však překvapení, že se na ně nevyvalil zatuchlý vzduch, ale naopak se zdál být poměrně čerstvý.
Něco se jim tam nezdálo, proto postupovali opatrně dlouhou chodbou, ze které vedli patery dveře. Našlapovali opatrně a snažili se nevydat žádný hlasitější zvuk. Postupovali systematicky od jedněch dveří ke druhým a vždy se na chvíli zaposlouchali.
U třetích dveří něco zaslechli, a když chvíli poslouchali, zjistili, že se tam baví dva muži. Nebylo jim sice rozumět, ale podlé tónu hlasu se dalo poznat, že se hádají. Hrdla ani Danny nechtěli nic riskovat, takže zůstali stát za dveřmi a poslouchali dál.
Hádka se čím dál tím vyostřovala, obě postavy už na sebe řvali dobře slyšitelné nadávky. Pak se na chvíli obě postavy utišili a šlo slyšet jen nějaké cvaknutí.
Všechno se to stalo tak rychle. Nejdříve první muž začal řvát, v jeho hlase byl slyšet strach. Pak se ozval výstřel, a další, byli celkem čtyři. Řev utichl. Nějakých pět centimetrů od Hrdlovy hlavy, to kamarády přesvědčilo. Už nedbali na tichost, teď se předháněli o to, kdo dřív uteče. Ani jeden nechtěl skončit zastřelený, bylo to něco jiného, než když ten samý den bojovali se dvěma pobudy, ten chlap byl naštvaný, nejspíše opilý a s největší pravděpodobností zabil svého společníka.
Utíkali, jako by jim šlo o život, však tak ano. Na pokraji sil se zastavili až za mostem, kde byl Danny přepaden. Mrtvoly banditů už zde nebyli, jelikož je kamarádi zakryli nahoře na mostě kusy plechu.
Danny se vydýchal první. „Sak…sak…sakra, co to do háje bylo? Von toho druhýho snad zastřelil.“
Hrdlovi už se taky podařilo popadnout dech. „No nepovídej. Ty si neviděl ten průstřel těsně vedle mojí hlavy? Jasně, že ho zastřelil, a málem i nás. Ale už to neřeš, evidentně nás nepronásledoval. Radši bysme měli vyřešit, kde se na noc schováme.“
Vzápětí si Danny uvědomil, že už je slunce téměř na úrovni horizontu a do jeho západu zbývá na nejvýš půl hodiny. Ani když se rozhlédl po okolí, nijak ho to neutěšilo, jelikož nikde nebyl vidět žádný úkryt. „Do háje, do háje. Co budem dělat?“
„To se ptáš ty mně? Sme asi hodně v háji co?“ Hrdla už také nasadil vážný výraz. „Nevim, půjdem dál po cestě, třeba najdeme nějakej úkryt.“
„Shit, ale musíme přidat, to slunce zapadá nějak rychle.“ Danny měl pravdu, na obzoru už byl vidět jen malý kousek zapadajícího slunce.
Vydali se tedy na pochod a zároveň závod s časem, který skončil ještě dříve, než začal. Slunce totiž zapadlo, sotva ušli dvacet metrů. S posledním zmizelým paprskem slunce se z dálky začaly ozývat tajemné zvuky.

P.S.: Pokud se vám dnešní díl líbil, nezapomeňte kliknout na "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.
Dále vás chci upozornit, že od pondělí 6.8.2012 do pátku 10.8.2012 jsem pryč, takže neočekávejte díly (v pátek možná bude).