#5313
Mopidu napsal:
Dneska taky všechno potřebuje hlubší podtext :D podle mě tam kolikrát ani není myšlenek, ale banda lidí si řekne "Tahle povídka o koupi hot dogu je jasná metafora toho, jak autor hledá sám sebe" a co když autor prostě má rád hot dogy? :D A i kdyby se ho zeptali, řekne že je to tak, protože tím z toho vytříská víc a nebude vypadat jak idiot :D jasně, pár lidí to tak zřejmě zamýšleli, ale myslím že tak 80% hlubších významů si prostě vymysleli lidi :D klidně teda můžu říct že Červená Karkulka je metafora života, kdy Karkulka nakonec spokojeně odchází :D :D
Tak....a teď kameny :D
Já třeba neznám osobně nikoho, kdo by ve všem hledal mermomocí podtext, tak jak to píšeš ty. Dokonce ani učitelé ne, přestože se to o nich často říká (viz některé příspěvky na 9gagu). Pro mě osobně začne být knížka výjimečnou, pokud dává něco víc než jenom příběh- je napsána vytříbeným jazykem, donutí mě zamyslet se nad něčím, je prodchnuta filozofií, naučí mě něco nebo má třeba i jen její část opravdu silnou myšlenku (což může být i součást děje- pro mě se třeba Chrám Matky Boží stal jedním z oblíbených románů díky životnímu příběhu Caludia Frolla, který byl jeden z nejsilnějších a nejoriginálnějších, s jakými jsem se kdy setkala). Takovéhle věci jsou pro mě dělítkem mezi "dobrou knihou" a "výjimečnou knihou" a věřím, že umožňují selekci literatury, která se zapisuje do dějin.