---

A opravdu, za chvíli jsem zaslech Eywinda. Zas řval na Erwilla, Eymund se je snažil uklidnit. Podle toho, že měl nejkrvavější hubu ze všech, opět nepochodil.
" ...a říkám ti že měl dvacet párů vesel!"
" A pak ses probudil s rukou v nočníku, co? Patnáct párů víc ne! A i to přeháním! To nebyl ani langskif to byla kocábka!"
" A že dostaneš eště jednu, žejo?" Vypjal Eywind bojovně hruď " Mrtvá milenka měla dvacet párů vesel! Plachtu černou jako noc a na palubě bandu těch nejkrvežíznivějších hrdlořezů v celim moři duchů! A jejich kapitán měl deset stop!!"
" Jsi ožralý, Eywinde. Milenku jsem viděl v Jitřeně... A jestli měl starej Gangrad deset stop tak jsem kozatá dojička... Potopili jste prostě partu filckama prolezlejch ubožáků a z toho se nevykecáš."
" Já tě zabiju, bratr, nebratr! Eymunde, neser se do toho! Podejte mi sekeru! Ho rozpářu jak... Kony! Ty starej parchante! Posaď se k ohni a nachlastej se!"
hádka byla rázem zapomenuta " A co to máš s sebou za krasavici? Tvoje?" nestihl jsem žoviálního Eywinda včas zastavit. Kupodivu mu Lydie neodpověděla ránou mečem, ale jen bohatýrským smíchem. Nevěděl jsem, co by bylo horší. Raději jsem sesedl a odvedl koně k zakrslé břízce, kde rašila svěží jarní tráva. Když jsem ho odstrojil a pořádně vytřel do sucha slámou z podložení stanu trojčat, konečně jsem mohl usednout k ohništi. Lydie se již stihla poznat s trojčaty a nekriticky se s nimi dělila o jídlo i pití ze svých sedlových brašen. To, že jim dala všechny výborné skopové klobásy jsem ještě přežil, ale když jsem zjistil, že zmizela i čutora s jablkovicí, kterou jsem koupil výhradně pro sebe a dal jí Lydii do úschovy, mě lehce rozladilo.
" Kde je Ralof a Alfsjolf?" zeptal jsem se Eymunda, který byl ze všech nejmíň opilý.
" Šli to...no jak jsi to řikal?" zamyslel se " To slovo... Jo! Zorganizovat! Asi před půl hodinou šli zorganizovat něco k jídlu a pití." Ano, jak vidím organizuje se i v nordských táborech...
"... A vona pak řekla: Né tak velkýho, tak špinavýho!" perlila Lydie humorem, který by se hodil tak mezi partu ožralých vojáků. Tedy vlastně úplně případně.
Ralof a Alfsjolf přišli vztápětí. Po bouřlivém přivítání, prokládaném typickými vojáckými výrazy jako " !@#%§ tvoje mať" a " chcípni na mor a plochý nohy" hodili na oheň rožeň s několika pořádnými pláty masa a načali soudek s medovinou. Protože Lydie dokázala bez problémů bavit svými vtipy a postřehy prakticky všechny, měl jsem čas si alespoň pokecat s Ralofem. Když jsem vyložil, proč jsem tady, jeho radost ze shledání opadla a o poznání zvážněl.
" Věříme v Konunga. Vždycky jsme věřili, ale útočit na Pláně se nám nechce... A hlavně nevěříme těm z těch vzbouřenejch jednotek císařský armády... A je jich tu dobře dva tisíce... A je zle, Kony, je zle. My, co jsme nepřivezli zlato a zásoby z domova hladovíme. Naštěstí naše pětka je na tom dobře, já i Alfsjolf sloužíme u předních patrol a vždycky něco přivezem, ale chlapi, co jsou závislí na přídělech maj jednu suchou rybu denně a misku koňský vody, polívka se tomu řikat nedá. A to sem míří dalších pět tisíc... "
" Máš pravdu, neviděl jsem trén."
" Přesouváme se bez trénu. Jídlo se pase támhle" pokynul směrem ke kopcům. Ale jarl zakázal porážet víc koní a dobytka dokud nepřekročíme hranice Balgruufova panství. Tady můžem aspoň drancovat, tam už ne."
" Takže to Ulfrik myslel vážně? Nevzplane jediná usedlost na Balgruufově území, dokud mu jarl nepošle Krvavý šíp?"
" Konung vždycky drží slovo." řekl Ralof přesvědčeně. " A to v dobrém i ve zlém. "
" Pokud bude válka, postaví nás to proti sobě Ralofe..." napil jsem se zhluboka medoviny.
" A prolijem svou krev. S tím se nedá nic dělat. Ale pryč od těch chmur... Cos to přivezl za ženskou?"
" Myslíš Lydii? A jestli se hodláš zeptat jestli je moje, tak ne... Ale byl jsem s ní nahý v sauně... No, ne tak jak by sis to představoval..." tak jsem mu vysvětlil co a jak a chvíli přežíval Ralofůf řehot.
" Vidíš tu vášeň co v ní je? Ten oheň v očích, to jak se jí napínají svaly na předloktí, když se natahuje pro víno? To je ženská u Talose! A co se toho týče, vypadá že jezdila na pořádnejch hřebcích..." Ralof se rozchechtal. Taky bych chtěl mít takový jednoduchý přístup k životu. Než pokračovat v tomto rozhovoru jsem si stáhl z rožně polosyrový stejk a začal ho stejnoměrně žvýkat. Byl ještě tuhý a krvavý, ale to nevadilo.
Erwill vytáhl loutnu a všichni Nordi začali zpívat neuvěřitelně ponuré balady. Odtočil jsem si do měchu ještě trochu medoviny, poslouchal verše, kterým jsem nerozuměl a nakonec jsem se propadl do spánku.