---

Jednoho dne mě Lucan vzal s sebou do Whiterunu. Jezdil tam často obchodovat a já se těšila že uvidím velké město. Možná se dostanu i do Dragonsreach, Lucan s Hoddem, Delphine a Alvorem se chystají poprosit Jarla o posílení vojenské osádky pro Riverwood. Pokud se ten drak odhodlal zaútočit na Helgen, tak neměl Riverwood moc dobré vyhlídky. Whiterun se poprvé spatřila když sme vyjeli z lesa. Opevněné město vystavěné na vrcholu kopce, dobré místo pro bránící se armádu proti Humanoidům, jak by ale obstálo proti drakovi?

Jarl Balgruuf nás vyslyšel, přislíbil poslat do Riverwoodu co nejdříve další vojáky. Zůstali sme ve Whiterunu pár dní a tak sem se seznámila i s hradním kouzelníkem Farengarem. No, spíš on se chtěl seznámit se mnou a asi nešlo jen o to že ve mě viděl magický potenciál. Snažil se přijít na to kde se vzal ten drak. Vyprávěl mi že kousek od Helgenu je prastará nordská ruina Bleak Falls Barrow. Staří Nordové draky uctívali, možná že odpověď na draka může mít s ní něco společného. Nejraději by byl aby Jarl vypravil do té ruiny výpravu, ale ten prý nemohl žádné vojáky postrádat. Pár dní uběhlo rychle a do Riverwoodu sme se vrátili s čerstvými zásobami i s dalšími vojáky. Morálka obyvatel tímto výrazně vzrostla. Mě vrtala hlavou ta ruina. Doposud sem jí vyhýbala, Alvor mě před ní varoval že může skrývat velmi nebezpečné věci, sám prý kdysi v jedné byl. Ale zvědavost byla silnější a když sem se jednou vracela z neúspěšného lovu a zahlédla v dálce její sloupy s kamennými dračími hlavami, neodolala jsem a rozhodla sem se podívat blíž. Alespoň se přiblížit, podívat se zblízka. Monstroznost stavby na mě zapůsobila. Zub času se ní sice projevoval, ale na důstojnosti jí to neubíralo. podívám se dovnitř ...

.... Srdce se mi zastavilo. Sou slyšet nějaké hlasy. To budou asi banditi, často sem nacházela po lese své pasti vybrané. Plížila sem se obezřetně kolem kamenné stěny a v ruce svírala luk. Třeba jich bude málo a vyřídím si s nimi své účty. Měla sem štěstí. Byli jen dva a oheň, který rozdělali, je krásně osvětloval. První šíp sem poslala přesně a jeden z banditů se skácel na zem s prostřeleným hrdlem. Druhý se stačil ale skrýt za sloup a můj šíp proletěl naprázdno a jen ťukl o kamennou zeď. Měl meč a vypadal odhodlaně pomstít svého kumpána. Váhala sem nad dalším postupem, ustupovala sem do většího stínu a ten lupič obsadil cestu ven z ruiny. Počínal si zkušeně při propátrávaní prostoru a já se rozhodla raději schovat hlouběji v ruině. Rychle sem postupovala ruinou dál. Moment překvapení musí být na mojí straně. Pak se ale stalo něco co mě vyděsilo k smrti. Podlaha se pode mnou rozevřela a já sem se propadla. Do nižšího patra a pěkně se potloukla o kameny....

.... Zvykla sem si na tu děsivou tmu a postupovala dál. Byla to moje jediná šance ....

.... Probral mě děsivý skřípavý zvuk, snad to nebude... byl, krev mi tuhla v žilách. draugr... naštěstí byl celkem pomalý, lukem sem si s ním poradila na dálku. Nedotkla bych se ho ani za nic ...

.... tma, mrtvolný pach, na to všechno sem začínala celkem zvykat, horší bylo že sem měla pocit že se k východu neblížím, spíš naopak. ale vracet se už nemá cenu, už sem uplně ztracená. když sem opatrná, draugři mě moc neohrozí. než se vyhrabou z rakví tak jim to trvá ... u jedné mrtvoly sem našla celkem dobře vypadající luk a střílel líp než ten můj lovecký. patřil asi kdysi nějakému nordskému bojovníkovi. na dně nádob sem občas objevila i mince. Co bych ale dala za denní světlo ....

Doplížila sem se až k masivním dveřím, pokresleným symboly zvířat. Byly to podbné symbloy jako sem viděla už dříve na stěnách i tom pařátu. Tyhle dveře ale nevím jak otevřít ...

... Symboly souhlasily, kamenné dveře se pohnuli. Co bude asi za nimi ....

.... Tiskla sem se ve výklenku ke zdi, tenhle Draugr vypadal o dost nebezpečněji než ti před ním. Nesmím chybit! Trefa, zavrávoral ale je stále velmi rychlý. utíkám zpátky a když naberu náskok tak střílím znovu .... Po pátém šípu už je na maděru, jen se plazí po zemi, tak ho dodělávám. teď už sem měla smrt fakt až na jazyku. Kdyby mě Faendal tak nedriloval tak tohodle bych nedala, bylo mi celkem jasné ...

... Normálně bych se rychle spěchala podívat, jestli jeho hrobka neukrývá nějaké poklady, ale mě zaujalo něco jiného ....