#45
O dva korbely později se ozvalo zabušení na dveře.
"Vstupte..." zahlásil jsem a za okamžik toho zalitoval. Ano, byl to jarlův člověk. Můj průvodce, to bezesporu. Horší bylo, že to byla ženská a já byl oblečen právě tak tím korbelem piva. Mohlo jít asi o dvacetiletou mladou ženu. Mohla by být hezká, to ano, ale to by si musela občas trochu upravit vlasy a obléci si něco jiného, než odřené kožené rajtky a osníř do půli stehen, doplněný přídavným plátováním. Takhle se dala označit prinejlepším za sympaticky nehezkou. Jestli byla mým ústrojem vyvedena z míry, nedala to na sobě znát. Spíš mi přišlo, že se docela dobře baví.
"Jsem Lydie, poslal mě za vámi jarl. Mám vás doprovázet na vaší cestě, ale jestli souhlasíte, zbytek bych vyřešila spíš jinde. Ve zbroji je tu dost horko a na to, abych se tady mohla usadit pohodlně... No na to se zas tak dobře neznáme..." zasmála se. Mě do smíchu příliš nebylo a mohl jsem být rád za to, že rudý jak rak jsem byl kvůli horku už než přišla. Horlivě jsem přikývl. " Tak tedy počkám v hospodě, předpokládám že pití jde na vás." řekla ještě a zavřela za sebou dveře. Přísahal bych, že jsem zaslechl tichý chechot, ale jistý jsem si nebyl. Polil jsem se tedy ledovou vodou z vědra, oblékl se do připravených čistých šatů a zbroje a pokusil se vstoupit do lokálu natolik důstojně, na kolik může muž, právě překvapený nahý v sauně, vůbec vejít. Pobavené pohledy ženských, které zde ve Skyrimu neměly problémy nasávat stejně jako chlapi, mě utvrdily v přesvědčení, že nejpozději za hodinu bude o této patálii vědět každý ve městě. Bohové, ztrestejte to ukecané plémě!
Usadil jsem se naproti Lydii k jednomu z hrubých stolů a poručil si další korbel. Teprve, když přistál na stole a já se důkladně napil, přerušil jsem první ticho.
" Tak by jste mi mohla něco říct o tom co po nás vlastně Jarl chce. Osobně jsem byl trochu překvapený, jak jednoduše je zvyklý rozdávat příkazy lidem, kteří nejsou jeho poddanými."
" Je to jarl." pokrčila Lydie rameny, jako by to všechno vysvětlovalo. " Navíc mi řekl, že Bouřného znáte a jste spojení sudbou provazu. To by mohlo pomoct. Byl jste pochopitelná volba. Navíc mohl jste odmítnout." Odmítnout? Jarlovi, který je schopen svolat deset tisíc chlapů? Hahaha. Místo toho jsem se zeptal:
" Sudba provazu? Co to probohy je?"
" Stará nordská pověst, někdo by řekl pověra." z jejího hlasu ale bylo poznat, že ona to za pověru nepovažuje ani v nejmenším. " Jde o to, že pokud někdo unikne jisté smrti, zvlášť za podivných a nepředvídatelných okolností, neměly pro něj Norny ještě připravený konec niti jeho života. A pokud je takových lidí víc, mohlo se stát, že se jejich osudy spletly do jednoho provazu." Nevěřil jsem tomu ani za mák, ale dobře.
" Takže, předpokládáte, že mi Ulfrik bude tím spíše naslouchat?"
" Ne, ale pravděpodobně vás nenechá zabít, pokud ho poselství od jarla naštve." odpověděla Lýdie vesele. Polkl jsem a rozhodl se začít z jiného soudku.
" A co vy? Proč mě máte doprovázet zrovna vy?"
" Vadí vám, že vás bude doprovázet ženská?" její hlas se najednou nejvíc ze všeho podobal napřažené sekeře.
" Ne, z toho obavy nemám." odpověděl jsem rychle a po pravdě. " Co jste provedla, že jedete se mnou zrovna vy?"
" Přihlásila jsem se dobrovolně. Nejsem jarlův voják, ale člen jeho domácnosti. Prostě už mě nebavilo sedět doma a při hostinách tloustnout. Navíc se neoháním špatně železem." poklepala na jílec meče opřeného o lavici.
" Člen domácnosti? "
" Jsem dcerou bývalého jarlova velitele stráže. Otec zemřel před několika lety a jarl mě poskytl obživu, jak se na vládce sluší a patří." Vzhledem k její garderobě nejspíš nepracovala jako komorná.
"Lydie ale není zrovna nordské jméno."
" Ano. Otec byl z Cyrodiilu. Jarlův otec, Haalgruuf, potřeboval někoho, kdo by té smečce, které říkal družina, vštípil základy kázně. Tak najal několik bývalých důstojníků legií. Já se jmenuji po své matce, Lidde, ovšem otec vždy dával přednost nostratštině před nordštinou a tak to překomolil na císařské Lydia. Jak jsem slyšela, vy jste byl také legionář. Kde jste sloužil?" zeptala se se zájmem.
" V Cyrodiilské. Byl jsem priceps. Bojovali jsme všude možně- Thalmorská válka, hammerfellské povstání, nějakou dobu jsem sloužil na elsweyrské provinciální hranici, pak nás přeložili k posádce Brumy. Za moc to nestálo, tak jsem zdrhl." Lydie se zamračila. Asi jí nebylo po chuti sedět u stolu s dezertérem. Inu, centurionská dcerka.
" No, snad jarlovi budete sloužit věrněji..."
" pokud bude platit, proč ne. Ale přejděme k plánu cesty. Myslím, že to máte promyšlené."
" To tedy mám. Zásoby na cestu nám již připravili a zítra si je stačí vyzvednout. Koně jsem nechala nově okovat. vyrazíme ráno a pojedeme po kupecké cestě rovnou na východ kolem Bílé řeky. Přespíme v některé usedlosti, nebo konec konců i v přírodě. Zas taková zima už není. Pokud budeme mít štěstí, za tři, čtyři dny bychom mohli překročit Jorgrim a pak už jsme skoro u města. Možná dokonce podkáme Ulfrika dřív, než se nám bude líbit. Prý potáhne severní cestou, ale klidně může své rozhodnutí změnit."
" Dobře. Co se trochu najíst a napít?" nečekal jsem na odpověď a objednal pečenou kýtu a pár flašek vína. Na cestě se asi moc hodovat nebude a já sem si chtěl užít ještě trochu toho městského pohodlí.
Po jídle jsem ještě s Lydií vyřešil pár organizačních věcí a zbytek večera jsme se, dle pradávného vojenského zvyku, předháněli v neuvěřitelných hrdinských historkách. Několik nordů se přidalo a s vypitým pivem stoupaly počty nepřátel, kořist rostla do závratných výšek, a důvody, proč jsme jí nakonec pozbyli byly čím dál tím méně pravděpodobné. Nebyl to špatný večer.