#41
Ráno jsem byl násilně probuzen. Sluha Jarla Baalgrufa se mnou se vší nordskou něhou třásl až mě shodil z postele.
" Co chceš?" vypravil jsem ze sebe s námahou.
" Jarl by vás rád viděl. "
" A to nemůže počkat o chvíli později, kolik je? Hodinu po svítání?" zabručel jsem.
" Dvě před obědem. Oblékněte se a doražte. Jarl nerad čeká." a bez rozloučení se odporoučel. Promnul jsem si oči a oblékl se do košile a kalhot. Rozhodl jsem se neoholit. Strniště docela pěkně zakrývalo jizvy. Poněkud přerostlé vlasy jsem stáhl čelenkou a plně vystrojen a vyzbrojen se vydal do citadely.
Jarl tentokrát neseděl na trůně, ale u jednoho z hodovních stolů. Nevypadalo to ovšem, že by se bůhvíjak veselil, i když objemný džbán medoviny na stole byl více než poloprázdný. Probíhala totiž porada. Jarl, jeho osobní strážkyně, kancléř a velitel městské hotovosti Caius se hrbili nad mapou Skyrimu a hromadami lejster. Zdvořile jsem si odkašlal a když si mě jarl všiml, nalezl mě již klečícího na jednom koleni.
"Vstaň." zavelel. " A pojď si přisednout." Sluha mi úslužně odsunul židli a naplnil pohár. Jarl mi podal kus pergamenu hustě popsaného runovým písmem. "Co na to říkáš?" nemohl jsem na to říkat nic, jelikož jsem neuměl číst runy. A taky jsem to jarlovi řekl.
" Je to od Bouřného. Stojí tam víceméně tohle: Jdu si pro vás. Ulfrik mi nemůže odpustit, že jsem ho nepodpořil v jeho tažení proti Impériu. Co si o tom myslíš?"
" Co si o tom můžu myslet, můj Jarle? Nerozumím skyrimské politice."
" Tak já tě poučím. Nezapojil jsem se do války. Nepovažuji jí za dobrou pro Skyrim ani pro Impérium. Třetina žen v mém městě jsou vdovy a osiřelé dcery. Nedopustím, aby ti, nebo druzí vtrhli na mé državy a spálili je na prach. Ty jsi seděl s Ulfrikem na jedné popravčí káře. Na taková znamení my Nordi hodně dáme. Povezeš mu moje poselství. Jsem ochoten s ním jednat, ale také jsem ochoten poslat mu Krvavý šíp, pokud bude třeba. Vím, že Ulfrik se hnul na západ. Vydal jsem příkazy. Nechávám shromáždit bojeschopné muže. Deset tisíc kopí bude stát proti Ulfrikovi. A to nemluvím o legiích. Vyřiď mu to. Útokem na Bílý průsmyk nic nezíská a i kdyby nás porazil, jeho voje vykrvácí. " jarl vypadal tak, že jsem se s ním nehodlal hádat.
" Kdy mám vyrazit?"
" Co nejdříve. Vezmi si jakéhokoliv koně chceš a cválej! Můj kancléř ti přinese list pro Bouřného. nežijeme již za Ysgramorových časů, kdy stačilo pokřikování ve skalle. Alespoň já v nich nežiji."
" Musím nakoupit zásoby..."
" O ty se nestarej. Pošlu s tebou spolehlivého průvodce. A teď můžeš jít, musím se ještě o něčem poradit." poslal mě pryč gestem, jako by odháněl mouchu.
Sestupoval jsem po schodech. Od začátku my bylo jasné, že se zapletu do občanské války, vždyť s tím jsem do Skyrimu přišel, ale nevěděl jsem že tak záhy a navíc jako posel. Poslové jsou sice podle starého obyčeje považováni za nedotknutelné, ale praxe je často jiná. Sám jsem zažil, že rozzuřený legatus Mercurio nechal poslům redguardských rebelů přitlouci turbany k hlavám žhavými hřebíky. Byl jsem jeden z těch, kteří je zatloukali.
Co naplat. Zabalil jsem si věci, zkontroloval ostří zbraní a vydal se do stájí. Kůň kterého jsem si vybral byla osvědčená strakatá kobyla. Už jsem věděl, že se jmenuje Rosalinda a přikázal štolbovi, aby jí připravil na odjezd zítra časně ráno. Dnešek mi jarl neukradne. Pak jsem zašel do nordské lázně, utěsněného srubu, kde se lije voda na rozpálené kameny, a s rohem studeného piva se tam rozhodl počkat na slíbeného jarlova průvodce.