Takhle, co se klasiky týče, tak prostě Lully je pro mě číslo jedna a paradoxně jsem se k němu dostal až "potom"... :D Vlastně jsem začínal u Mozarta a Händela na klavíru, přes Haydna (ten mě neoslovil), pak jsem začal hrát i Bacha a ten mě hodně zaujal spolu s Charpentierem a Vivaldim, kterého jsem ale nikdy nehrál, jen poslouchal.
Pak se přidal Dandrieu a pak jsem přestal na klavír hrát aktivně. Beethovena jsem měl na klavíru mít několikrát na programu, ale vždycky jsem si "našel výmluvu", tak mi ho pan učitel nikdy nezadal, ale říkám, už dřív mě třeba právě Nagův oblíbenec nijak neoslovil... :D
Potom jsem se shodou okolností a vlastně díky filmu Král tančí doslat k Lullymu, přes něj k Rameauovi a třeba i k Michnovi, Zelenkovi a Vejvanovskému a tak... :)
Takže nevím, já jsem těžce barokně založenej, co se tohohle týče, a vlastně ani nějak Mozart už mi až tak nic extra neříká... :D
Období Vídeňské klasiky je pěkný, to bezesporu a následující období taky, ale... nevím, já raději "French baroque" :D ...
Takže za mě určitě asi je na vrcholu "pyramidy" Lully, ale s tím, že v těsném závěsu za ním další barokní mistři... ale určitě se snažím dávat prostor i dalším... jak jsem vzpomínal už dřív, prostě od Beethovena se mi taky plno věcí líbí, od Haydna mám rád taky třeba tzv. "Surprise" (jeslti víte? :) ), Händel je u mě sice taky trochu v pozadí, ale oratorium The Messiah, nebo Water Music, nebo třeba Lascia chio pianga :D ... chmmm :D ... a nebo Zadok the Priest...)... Zkrátka záběr mám širokej, jako že fakt né jen Lully (haha, teď jsem si vzpomněl, že z "mladších" autorů mě třeba děsně zaujal Boellmann - Suite Gothique! :D ) ... no takže ták. :D
S Ligosem i s tebou bro ( :D ) jsem toho na todle téma dost psal, i s Mettem, který se stal taktéž velkým fandou právě Gotických suit... :D No... jen mě prostě nějak až tak extra nepřilnulo nic víc k srdci, jak "Velký Lulu"... chci říct Lully. :D