---

II. Kapitola

"Zlatíčko, ty jsi snad dočista zešílel, vždyť Tě zabijou!" vzlykala Regiho matka a objímala při tom Reginalda, jako by ho chtěla rozmačkat. "Žádný strach mami, vždyť víš že já vždycky vím co dělám, už jsem dospělý.. nic se mi nestane, přísahám. A navíc, budu často doma." ujišťoval ji Reginald, i když věděl že to tak lehké nebude. Pohladil matku po rameni a vydal se za dvorním mágem.

"Takže ty jsi ten šílenec který věří že porazí ducha samotného Zachariáše? Myslel jsem si že budeš kapánek.. dospělejší. Ale přesto tě obdivuji, prokazuješ naší zemi velkou službu. Kdyby jsi potřeboval, no.. mohu tě naučit nějakou magii. A pravé chlapy, což ty jsi, učím novicovská kouzla zdarma." řekl vousatý dědula s trošku legračním kloboukem na hlavě. "To je od Vás moc hezké pane... čaroděj, děkuji. Teď od vás ale potřebuji vědět, kde mám hledat první část meče a jak ta část vlastně vypadá."

"Ty, synečku, musíš hledat spodní část meče, to znamená hlavici a sloupek. Kde by jsi ho měl hledat přesně nevím, ale ve vesnici jménem Modrá štola žije jeden muž, vědec který se zajímá o historii, přízraky a takovéhle věci. Je to můj dobrý přítel bude vědět víc. Konkrétně ho hledej v krčmě u Kulhavého osla... Mimochodem, král ti tu nechává 120 zlatých na cestu. A abych nezapomněl, kovář pro Tebe má schovanou jednu dýku, tak si za ním zajdi. Přeju hodně štěstí a nezapomeň, král od Tebe chce být průběžně informován.. a teď jdi, sám sebe zdržuješ.."

Reginald mířil ke kovářově dílně. Kovář se na něj usmál a vyjímečně se zdálo že má velice dobrou náladu. "Ty kluku jedna, ty jsi chlap! Tvůj táta by na tebe byl pyšnej, tak se mi líbíš. Tady.. na. To je dýka pro tebe a abys neřekl že jsem nějakej lakoma, na, tady pro tebe mam ještě kroužkovej límec, to aby ti třeba neprobodly krk víš.. no.. tak se měj synku, pozdravuj doma mámu a koukej se nám z těch tvech vejprav vrátit zdravej. Naše mladá by potřebovala nějakýho toho nápadníka.." chválil si Regiho kovář "Opravdu Vám moc děkuju, něco vám za to určitě přinesu. Ještě jednou děkuju." ještě se usmál a mířil se domů rozloučit s matkou.

Ta už neplakala, byla pyšná že má tak odvážného synka. Podala mu šátek ve kterém byl zabalen bochník chleba, ještě se rozloučili a Regi se vydal na cestu. "Modrá štola.. to by nemělo být dál než nějaké tři, maximálně čtyři hodiny cesty. A když to vezmu přes les, možná tam budu ještě dřív." říkal si pro sebe. V noci by měl strach, jít do lesa sám, je to tam plné loupežníků, bludiček, hejkalů a jiných potvor. Ale ve dne, to je jiná, to loupežníci spí..

Při cestě našel nějaké hříbky, možná by mi za ně mohli někde v Modré štole zaplatit.. chvilku měl pocit že se ztratil, ale nakonec narazil na kamený mosta a na ukazatel, který značil že Štola už není daleko. Ale byla.. Reginald vstoupil do města utrmácený, unavený. Čtvrtka bochníku snědená ale pořád měl hlad. Už se stmívalo, z komina hospůdky se kouřilo a bylo cítit jídlo.. jídlo! Reginald rozrazil dveře a v hospodě to teda žilo, pilo se, hodovalo.

Reginald přistoupil k pultu a kromě jídla ho zaujala ještě pěkná, prsatá hospodská. "Máte něco k pití?" zeptal se. "Pivo, řekla.." "Možná bych tam našla i nějaký to zetko.." řekla už potišeji. "Zetko? Co to jako je?" zeptal se Regi. "No, to je takový modrý pití, dáš si tři porce a pak už si to musíš dávat pořád.. staneš se na tom závislej.. vlastně něco jako dýmka.." vysvětlovala "Tak si dám jedno to pivko.."

Mezitím pohledem vyhledával muže, který by mohl vědět víc o první části meče. To byl zřejmě on.. seděl úplně v rohu a nebylo mu vidět do obličeje, musel to být on.. "Zdravim" řekl Reginald. "Kdo jste, co chcete?" vykřikl muž. "Posílá mě náš společný přítel z Rethenu. "Áha.. Gerdolf.. co potřebuješ, mladíku?" zeptal se už kapku přívětivějí.

"Jmenuju se Reginald.. a byl jsem pověřen nalezením Zachariášova meče.." "Aha, o Tobě už jsem slyšel.. zvěsti se tu šíří velice rychle, víš.. nejspíš vím kde první část meče hledat.. ale tahle informace není tak úplně zadarmo.. " "Kolik chcete, jsem ochotný zaplatit" řekl Reginald. "Nechci peníze.. víš, byl mi odcizen jeden velmi důležitý svazek knihy o léčivých bylinách. Byli to loupežníci, tady z lesa. Když mi tu knihu přineseš, povím ti kde hledat." "Dobrá, zítra Vám tu knihu přinesu, žádný strach. Teď si jdu ale zaplatit pokoj, jsem moc unavený." rozloučil se Reginald a šel zaplatit nocleh.


-- Pokračování příště