---

Sirotčinec
část 2.

Chlapci tam na ně čekali několik nekonečných minut a Stín se mezitím chtěl spřátelit.
,,Já už s něma, takhle byl mockrát. Nic se nestane, když budem dávat pozor." ozval se.
,,Jo. Já nic neříkám."
,,Fajn. A jak ses sem dostal?"
,,Sám nevím.. Nemůžu tomu uvěřit.."
,,Jen mluv, zajímá mě to."
,,Můj táta.. jednou odešel a už se nevrátil.." Zamlčel se a když uviděl, že ho se zájmem poslouchá, tak pokračoval. "Potom mi jeden hnusnej chlap zachránil život, před vlkodlakem.. a já mu věřil. Odvedl mě sem a řek, že tátu už neuvidím.. a pak mi předal přívěšek, kterej nosil a zprávu ve který bylo, že mám skončit tady.. Přestal jsem mu věřit. On něco tajil. Vím to. Chtěl jsem utýct.. ale nějakej debil mě zastavil, sebral tátův amulet a poslal sem s tím, že jsem zloděj.. No a dál to znáš."
,,No to je příběh.. Na mě se rodiče jednoduše vysrali." užasl Stín. ,,Musíš mít spoustu otázek, ale otázky jsou na nic. Zapomeň na minulost, tady začíná tvůj novej život!"
,,Zapomenout na tátu? Ne! Já najdu každýho, kdo s tím měl něco společnýho a pomstím se mu!" zamračil se.
,,Jo, jo. Tak klid. Nechtěl jsem tě naštvat."
,,Najdu toho jednookýho hnusáka, co mě sem doved a zjistím co ví! A taky získám spět ten amulet!"
,,Hele. Neblázni. Na pomstu máš čas. Teď máš na starosti jiný věci!"
,,Jo? Já už se tam nevrátím!"
,,Sakra. Kdybych věděl, že budeš takovej, tak bych tě sebou nevzal! Pořád jsem o tři roky starší než ty!" zastrašil ho. ,,Kam bys pak šel? Tohle je tvůj jedinej domov! Slyšel jsem o dětech, kteří by za tohle dali všechno!"
Chlapec se odmlčel a cítíl se trapně.
,,Promiň. A kdo byl vlastně tvůj otec?"
,,Byl to lovec.. Učil mě, abych byl jako on!"

,,Co tady řvete, vy kreténi?!" Křikl na ně Renald z okna.
,,Nic! Promiň," zklidnil ho Stín.
,,Nikdo nikde?" ujistil se Glaum a společně s parťákem opustili místnost.
,,Co máte?"
,,Nebuď zvědavej Stíne." odbyl ho Renald.
,,Mám pár věcí, který se mi budou hodit, až to tu za pár měsíců opustím!" chlubil se zas Glaum.
,,To je super!"
,,Tady máte oba nějakou sladkost, prckové. Za tu vaši dokonalou stráž!" Renald jim hodil pár koláčků.
Stín je oba chytil a jeden podal jeho příteli. Přitom se na Renalda díval s pošklebkem.
,,Hele až to sníte, tak se vraťte zpátky! My zatím ukryjeme naše zásoby."
,,Jasně Glaume a díky."
,,Vpohodě, tak zas někdy a ať je to příště bez toho hluku, nebo vezmem někoho z mladších dětí. Uvidíme se doma, kluci." Mávl na ně a otočil se. Za ním hned Renald, který se na chlapce ani nepodíval.

O starších si mysleli své, ale byli rádi, že je s sebou na takovou akci vzali. Došli k sirotčinci a shovali se za rohem, kde na ně nebylo vidět.
,,No příště snad dostaneme něco víc.." ujišťoval ho Stín při vychutnávání sladkého koláčku.
Chlapec přikývl. Nějak mu to bylo jedno.
,,Hele mám, pro tebe přezdívku! Říkal jsem, že teď začíná tvůj novej život, tak co třeba.. " nejspíš žádnou ještě nevymyslel a tak se na delší dobu odmlčel.
Chlapec polkl poslední sousto sladkosti a usmál se.
,,Tak to necháme na jindy. Pojď, raději se už vrátíme."
Tím samým oknem se oba i vrátili a ulehli do postelí. Nikdo si jich nevšiml.