---

Kapitola šest
Přetěžký úkol


„Tak to bylo o fous…“ Vzdychal Argos, když byla Plamenná Želva daleko od pobřeží.
„Ehm… Kolik jsme vydělali?“ Podíval se na Sumi, která společně s agroniánským kormidelníkem počítala septimy.
„Víc než jsme čekali, kdybys neudělal tu habaďůru, mohli jsme vydělat daleko víc!!!“ Obořila se na barbara redguardka.
„Hele, nemůžu za to že ten nord se zfetoval víc, než je zdrávo!!! Teď už je to jedno…“ Zavrčel svalovec s dlouhými vlasy a vydal se ke kormidlu, které teď obsluhoval sám kapitán.
„Jen tak pro pořáden, ten koho jsi zfetoval, nebyl jen tak ledajaký nord. Byl to Ulfrik Bouřný Háv. Vůdce té srandy, díky které jdou obchody tak dobře.“ Zazubil se kapitán.
„Dost možná jsi přinesl zvrat do války, jestli to nerozchodí. Můžeš se pasovat na hrdinu Skyrimu…“
Argos se opřel o zábradlí paluby a vytáhl z bedny flašku piva. Hrdlo lahve jednoduše rozbil o masivní dřevo zábradlí a začal obsah lít do sebe.
„Kde je naše další zastávka?“ Zeptal se.
„Zkusil bych Samotu, tamní přístav je dost velký ale musíme použít kvalitnější mas…“
„Kapitáne!!! To jsou ti piráti, které popisoval legát!!! To jsou určitě ti, kteří přepadli naše muže, když jsme sebrali Ulfrika!!!“
Z mlhy na moři se vynořila císařská vlajková loď, napěchovaná legionáři.
„Uups…“ Argos vyhodil prázdnou láhev do chladného moře.
„Ve jménu císařství, na ně!!! Nenechte nikoho naživu!!!“ Zařval jakýsi císařský důstojník. Posádka se začala chystat k boji a nabíjet balisty, jenže pak se to stalo.

Ozvalo se jakési zadunění, šlo to od vody. Nikdo mu nevěnoval pozornost, ale když se ozvalo podruhé hlasitěji blíž, obě strany jakoby zamrzly. Všichni zírali na hladinu moře.
Z vody náhle vystřelila obrovský chapadla a na hladině se zjevila hlava obří chobotnice.
„Kraken? Kde se sakra ve Skyrimu bere…“ Legionáře omotalo jedno chapadlo a strhlo ho do vody. Císařští námořníci úplně zapomněli na piráty a začali zrůdu zasypávat oštěpy a kouzly. Kapitán Plamenné Želvy však věděl, že to není nejlepší nápad. Tyhle potvory mají tuhý kořínek. Tímhle ji akorát vyprovokují.

„Gri-džari!!! Vezmi to za mě a pluj na jih, viděl jsem tam řeku ústící do moře, je splavná, dostaneme se tam do vnitrozemí a snad mimo dosah té potvo…“ Kapitána pirátů omotalo chapadlo krakena a táhlo ho pryč, Argos však bez váhání sebral svůj obrovitý meč a přesekl ho.
„Jste v pořádku pane?“ Zeptal se barbar kapitána, když mu udýchanému a ještě stále v šoku pomáhal na nohy.
„Kde se tu sakra bere kraken?!! Měl jsem za to, že v Tamrielu už dávno vyhynuli!!!“ Vzdychl temný elf. Loď se najednou naklonila.
„Doháje, chce nás převrátit!!!“ Zařvala Sumi a chytila se zábradlí, když se loď začala nebezpečně naklánět na levý bok. Za chvíli na něm takřka visela.
„To by bylo ještě dobře, ten parchant nás chce stáhnout pod vodu!!!“ Kormidelník uskočil od kormidla, když ho začala objímat chapadla. Císařští to už raději vzdali a odpluli, než skončí na dně moře. Piráti však měli větší problém.
Argos se začal přivazovat lanem kolem zábradlí.
„Dobrý nápad, ale až budeme pod vodou tak nevyplaveš!!!“ Podíval se na něj Gri-džara. Barbar se však jen ušklíbl.
„Nejdeme pod vodu… Sleduj mistra!!!“ Obrovitý chlap se chytil vší silou zábradlí a vytáhl se na nakloněný bok. Ve stejnou chvíli se několik námořníků ocitlo na pokraji svých sil a pustilo se, přičemž je po krátkém pádu čekalo plácnutí do vody. Argos se naštěstí už nemusel držet, jelikož stál na vynořeném boku nakloněné lodi, díky přivázání se mohl stát vzpříměně.

Spatřil to. Obrovskou zrůdu, která chapadly objímala loď. Buď ji rozdrtí, nebo stáhne pod vodu. Tak jako tak, posádce hrozí, že skončí jako potrava. Ne však, dokud bude Argos důstojníkem!!!
Strhl si ze zad meč a s válečným pokřikem se rozběhl naproti krakenovi.
„Co to sakra dělá?“ Křičel kapitán, zoufale se drzící stožáru, když Argos vyskočil do vzduchu, aby se vyhnul chypadlům které mu šly po nohách. Stvůra si jej všimla.
Stále ve vzduchu, barbar nastavil svůj meč před sebe. Dopadl na netvorovu hlavu, přímo mezi oči. Celou vahou zatlačil meč tak hluboko, jak to šlo. Poté zabral všemi svaly v těle a začal „párat“ hlavu obřího hlavonožce.


Skryt v mlze, asi dvě stě metrů odtamtud na útesu stál vysoký starý vznešený elf v zeleném rouchu. Sledoval, jak barbar právě zabil krakena, kterého na lodě seslal.
Funguje to. Kniha kouzel, kterou mu král Sněžných elfů dal, funguje. Má však ještě jedno eso v rukávu…
Podíval se na mapu, trčící mu z kapsy.
Otočil se a vydal se do tábora svých vojáků. Je čas najít ten drahokam…


„Vítejte na Ledohradské univerzitě, doufáme že se vám tu bude líbit a nevyhodíme vás během návštěvy do vzduchu, naše univerzita má zaručeně nejmenší úmrtnost ve Skyrimu, možná proto že je tu jediná!“ Přivítala Adrama, Alexe a Groga vysoká elfka s bujným poprsím a dlouhými vlasy.
„Ehm… Popravdě hledáme jednoho studenta… Nemusíme jít ani dovnitř, stačí říct panu Savosu Arenovi že se po něm shání Adram a on hned bude vědět, co potřebuji.“ Bretonec si začal všímat, že obyvatelé Ledohradu, toho co z něj zbylo, na ně pohlíželi jako na sebevrahy.
„Ehm… To nepůjde.“
„Proč ne?“
„Pan arcimág je jaksi… Jak bych to řekla… Na sračku.“
„COŽE?!!“
„Měli jsme tu menší nehodu s Mangovým okem, jeden Thalmorský debílek si tu hrál na ovládnutí světa a tak trochu se mu málem povedlo vyhodit do vzduchu to co zbylo z Ledohradu, ale možná, čistě hypoteticky, by vám mohl pomoci nový arcimág, paní Mirabele Ervine.“
Adram pokynul svým dvěma společníkům, aby šli za ním.
„Tak co, projdeme se tu, popřípadě něco ukradnem…“ Pokrčil rameny Grog, zatímco druhý společník, který už od pohledu vypadal jako nebezpečný grázl, s čírem na hlavě a několika piercingy v obličeji, k tomu ze záhadných důvodů ovládal thu-um stejně dobře jako kretýkoliv drak, si prohlížel most, po kterém kráčeli.
„Kosa tu je pořádná. Doufám, že ten spratek, kterého hledáš, stojí za to, ještě tě pak musíme dopravit na ten Vyšný Hrotgar.“ Zamračil se Alex.
„První povinnosti, pak nějací Šedovousí, jestli ten kluk nebude v pořádku, král mne přerazí!!!“ Breton otevřel bránu a spatřil davy studentů, hledající způsoby jak se pomocí magie navzájem vyhodit do vzduchu.
„Osobo…“ Breton chtěl jednoho chytit za rukáv a zeptat se na prince, ale všichni jej ignorovali.
„Ehm… Nevíte, kde bych našel…“ Míjeli ho, jako kdyby byl nevditelný.
„Ehm… Alexi?“
„FUS RO DAH!!!“ Pankáč zařval do vzduchu, až se celý Ledohrat otřásl v základech. Na nádvoří by nejdnou bylo slyšel spadnout na zem špendlík.
„Díky Alexi… Ehm… Dámy a pánové, tímto jsem upoutal vaši pozornost a chtěl bych vás požádat o laskavost… Nenachází se tu NÁHODOU takový divný elf co vypadá jinak než ostatní a má bílé vlasy?“ Davy studentů a profesorů začaly cosi mrmlat mezi sebou, když tu se ozval jeden nord:
„Jestli myslíte Fasalia, tak ten nedávno opustil univerzitu, jaksi ho to prý tady přestalo bavit a chtěl se dát k pirátům…“ Adram protočil oči v sloup.
„Ehm… Můžu se podívat do jeho pokoje?“

„Sakra, člověk aby se vyznal v těch zámcích…“ Bručel Grog, když pomocí šperháku bojoval se zámkem do pokoje od princovy ubikace. Adram a Alex stáli vedle opřeni o zeď. Byli tu naštěstí sami, většina ostatních členů univerzity byla zrovna na přednáškách, nebo se bezcílně poflakovala po nádvoří. Nebo se chystali vykopat další šutr, schopný vyhladit život.
Cvak. Poté co ork zlomil tři šperháky, se mu povedlo zámek překonat. Malinko pootevřel dveře, avšak hned je zavřel.
„Ehm… Myslím, že byste měli chvíli počkat venku, já tu budu hlídat, než bude ten pokoj volný… hehe…“ Alex ho odstrčil.
„Hele Grogu, nemůžeme přece Adrama zdržovat od tak…“ Nakoukl do místnosti, začervenal se, po chvíli se zazubil a podíval se na Adrama.
„Heh, no možno bychom tě měli přeci jen upozornit až bude jejich experiment hotový, vypadá to že tu pracují na opravdu důležitých projektech!!“
Grog i Alex šmírovali dál, až Bretonci došla trpělivost.
„Hele, já na takové hovadiny nemám ča…“ Odstrčil je ode dveří a vyrazil dveře, aby následně zkoprněl, když spatřil dvě mladé studentky, redguardku a temnou elfku, jak si… Ehm.. Projevují dívčí lásku v princově pokoji, teda, ještě do bylo mládeži přístupno, zatím byly obě oblečené, ale nevypadalo to, že to tak dlouho vydrží.
„Princ byl ubytován na dívčí koleji?“ Podíval se Grog na Adrama.
„Spíš bych řekl že mu jeho královský otec zařídil aby se tu měl fakt dobře hele.“ Zahihňal se Alex.
„Azura budiž požehnána, jediný kluk z naší koleje odejde a ona nám sešle hned tři jako kompenzaci!!!“ Temná elfka začala jásat.
„Promiňte dámy, jsem tu pracovně, sháním Fasaliovy zápisy…“

Elfka na to rozhrnula plášť, princův deník měla srolovaný schovaný v podprsence.
„Tady mááš….“

Grog a Alex obešli šokovaného Adrama a mířili k dívkám.
„Neboj Adrame, pomůžeme ti překonat tento strašně přetěžký úkol, abys získal ony důležité dokumenty… hehe…“