---

Hrdla s Dannym se jim do toho nechtěli plést a raději počkali, až Vyhnaní odejdou. Nehodlali riskovat, že budou považováni za další nájezdníky. Zajímavé bylo, že s nimi šlo asi pět mladíků z osady. Poutníci usoudili, že se jim je asi podařilo přesvědčit, aby se k nim přidali.
Když byli Vyhnaní už v bezpečné vzdálenosti Danny i Hrdla se zvedli a vykročili směrem k vesnici. Nějakých sto metrů od osady si jich obyvatelé odklízející škody po útoky všimli. Kamarádi zvedli prázdné ruce, aby jim dali najevo, že se nechystají zaútočit.
Jeden z vesničanů vystoupil zpoza domů a šel jim naproti. Když byl od nich asi deset metrů, zastavil se a naznačil jim, ať udělají to samé. „Co tu chcete? Běžte pryč.“
Danny pokynul na Hrdlu, že to vyřídí. „Nebojte se, nejsme tu, abysme vám ublížili. Chceme s vámi obchodovat. Máme léky a plno dalších užitečných věcí.“
Chlap se zamyslel, prohrábl si své dlouhé, černé a mastné vlasy a nakonec pokýval hlavu. Ukázal za sebe. „Běžte kolem těch spálených domů, až narazíte barák co má na dveřích vysprejovanou lebku, tak to je obchod.“
Kamarádi jen pokrčili rameny a vykročili směrem k obchodu. „Na to kolik baráků ty Saracéni zničili, tak tu nejsou žádný mrtvoly, když nepočítám mrtvoly těch banditů.“
„No jo no, co naděláš, však taky Saracéni sou totální lamáci. Spíš by mě zajímalo, z čeho ty svoje baráky v týhle díře vyráběj. Vypadaj jako z hlíny. Navíc by mě taky zajímalo, koho napadlo dát si do znaku obchodu lebku.“ Aby dodal na dramatičnosti svému výjevu, zaťukal si Hrdla na hlavu.

Asi po dvou minutách hledání konečně našli budovu s nasprejovanou lebkou. Byl to provizorní jednopatrový dům postavený zčásti z hlíny a zčásti z plechů. Dveře tvořila stěna nějaké veliké dřevěné krabice přidělaná panty na ocelový plech a na nich byla ona veliká lebka.
Danny nasadil starostlivý výraz. „Člověče, mně se tam nějak moc nechce. Nevypadá to zrovna důvěryhodně. Kdo ví, co tam na nás vybafne.“
„Prosim tebe, ty si ale cimprdlína. Furt votravuješ, že chceš zásobník do tý svý zbraně, a když ho máš šanci získat, tak se bojíš vlízt do obchodu.“ Hrdla na Dannyho nečekal a vešel dovnitř.
Obchod byl vydatně osvětlen různými dírami ve stropě a ve stěnách, ze kterých světlo dopadalo a různé věci různě rozházené po jediné místnosti. Bylo zde téměř všechno, od různých hraček, až po oblečení. Teprve, když do místnosti vstoupil Danny, odněkud se vynořil prodavač. Byl to starý děda s dlouhými šedivými vlasy a vousy. Měl na sobě džínovou vestu bez rukávu, pod ním triko s krátkým rukávem s logem AC/DC a kraťasy s palmami.
„Panové a dámy, vítejte u nás v obchodním domě v Šakalí díře. Našim zákazníkům nabízíme nadstandardní služby. Máme vše, co si může moderní mládež jako vy přát.
„Ta dáma seš ty. Ha.“ Šeptl Hrdla na Dannyho.
Šílený obchodník pokračoval. „Tak co si bude přát? Mám tu pro vás fajnového plyšového medvěda nebo radši něco pro starší? Mám tu plno hambatejch časopisů.“
„A co takhle zásobník do Dragunova nebo jídlo a pití?“ Zeptal se zmateně Danny, nějak ho ten prodavač vyděsil.
„Hmm, takže další standartní objednávka. Co mají všichni s těmi zbraněmi a stravováním. Já jsem nepil už čtyři dny a vůbec se to na mně neprojevuje.“ Trochu se zamotal, ale nijak ho to nerozrušilo. „Ale dobře, dobře. Já se vám po tom podívám.“ Prodavač zmizel za pultem a bylo slyšet jen štrachání věcí.
Po chvíli se vynořil a spod pultu vytáhl dvoulitrovou láhev plnou vody a tři konzervy fazolí. „Tak pánové, tady to máte. Restaurace u radioaktivního švába vám přeje příjemný den. Teď ta nepříjemná část. Pánové? Máte čím platit?“
Zatímco Hrdla vyndával léky z batohu, Danny začal smlouvat o ceně. „Takže, za tyhle starý a potlučený plechovky a špinavou vodu vám dáme tuhle tobolku s vatimínem, teda vitamínem C. Co vy na to?“
Prodavač se začal smát. „Ha ha ha, vy si ze mě snad děláte srandu. Tady za tu prvotřídní čerstvou stravu mě chcete dát jenom pár vitamínů. Tak to ne, s tím by má sbírka zpívajících brambor nesouhlasila. Chci ještě ty antibiotika a tři pytlíky tý dezinfekce v prášku.“
Danny se podíval na Hrdlu, ten přikývl. „Dobrá tedy, to je férová nabídka.“ Přitakal Danny a dal si vodu do batohu a konzervy do Hrdlova.
Když vyšli ven, usmáli se, jelikož výhodně nakoupili. Jen Hrdla prohodil k Dannymu. „Ale ty časopisy sme si vzít mohli. Však víš ne. Ale co, už je pozdě. Kam pudem teďka? Pořád máme za zadkem Visariho a jeho chlápky.“
Danny vykročil po cestě směrem na jih. „No kam asi, pořád na Jih. Tam jsou velký města. Mohli bysme dojít do Valhally nebo dokonce až do Nové Naděje. Tam si na nás Visari ani jeho lidi netroufnou. Budeme tam v bezpečí.“ Otočil se na Hrdlu a zamával na něj. „Tak dělej, jdeš nebo chceš čekat na čtvrtou světovou válku?“

P.S.: Pokud se vám tento díl líbil a chcete další, nezapomeňte kliknout na "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.