#3
...jenže zapomeňte na někoho, koho milujete, po kom toužíte den co den. Neuvěřitelně těžké to mají všechny ženy, kterým umře muž. Pokud se tedy nechovají jako kudlanky. Hned druhý den jsem se vydala trochu změnit prostředí. Nasedla jsem na mého hnědého oře, kterému jsem říkala Solimon. Jela jsem do Samoty – střediska legie. Chtěla jsem se k nim přidat. Ale oni mnou opovrhovali. Řekla jsem, že až tak o to nestojím. Ihned zareagovali, a vzali mě hned. Od zbrojíře jsem dostala nějaké brnění. Dostala jsem rozkaz se vydat k jedné ( nordové říkají = mohyle ) ruině mezi Bílým Průsmykem a centrem Hávů - Větrným žlebem. Jela jsem na Solimonovi vysokou rychlostí, držela jsem se co to šlo ale pak…AU! Ležela jsem na zemi div živá! Narazila jsem do větve kterou jsem…řekněme neviděla. Solimon utekl kamsi za kopec. Vstala jsem a šla jsem po svých. A najednou jsem cítila bolest břicha. Jako by…se ve mně něco hýbalo! V křečovitých bolestech jsem se doplazila k místu, na kterém se máme setkat. Legátka Rikke se mě ihned otázala, co mi je že si plazím u jejích nohou. Nemohla jsem pořádně mluvit. Rikke pokývla hlavou na jednoho z vojáků a ten mi podal jakýsi lektvar. I jako zkušená, recepty nacucaná alchymistka jsem nepoznala co je to za podivný lektvar. Křeče pomalu přecházeli a já se mohla vyzpovídat. Rikke nevěřila svým uším. Pořád se mě tázala, zda tuto misi zvládnu. Tvrdila jsem že jo. Najednou nás přepadli Bouřné hávy. Stěží jsem se ničivou magií oháněla. K mému štěstí to jeden háv schytal blesky tak, že z něj zbyl jen prach. Další výboj se mi ale nepovedl. Blesky uhly vedle a háv to přežil. Viděl že se chytám za břich a proto mu nevadilo, že jsem oslabená. Nakopl mě do mého bolavého bříška tak, že se…ve mně…DÍTĚ HNULO!!! Nebýt mého parťáka Solimona ( který nějakým zázrak přiběhl ) tak jsem asi po smrti. Rikke mě pomohla stát a podala mi rozkaz, že se musím ihned hlásit v kasárnách v Bílém Průsmyku. Nevěděla jsem proč, ale ještě rychle něco naškrábala na papír. Dojela jsem tam na Solimonovi a podala hlášení. Stráže mě ihned uchopili, a odnášeli kamsi do chrámu. Bála jsem se, že jsem byla právě zatčena. Naštěstí ne. Léčitelé mě pořád ochmatávali břicho, a usoudili, že jsem těhotná…