---

Aurelius - Thomas Wallern
Dveře výtahu se pomalu otevřely. Opět ses vracel velmi pozdě večer z práce. Tvá manželka dnes měla pracovat doma. Pro změnu nevolala do laboratoře a nenadávala, že jdeš pozdě. Vyšel jsi, zabrán do svého PDA, na chodbu a nevědomky zamířil ke svému bytu. Znovu sis procházel data o výzkumu nového vylepšení pro ''xicht''.
Vytáhl jsi klíč s čipem a snažil se odemknout. Klíč však nenarazil na žádný odpor. Dveře byly pootevřené. Rozrušeně jsi vešel dovnitř. Tvůj byt byl v pořádku. Tvá žena by měla být doma. Zavolal jsi její jméno, ale nikdo neodpovídal. Rychle jsi prohledal všechny místnosti až na pracovnu, kde trávila většinu času tvá žena.
Pln obav jsi otevřel posuvné dveře. Pracovna vypadala jako po loupežném přepadení....a na zemi ležela tvá žena s proříznutým hrdlem. Vypadala mrtvá už pár hodin.

xicht - váš slangový název pro velmi tenkou látku v podobě kukly na obličej. Základní verze ''xichtu'' se umí pomocí hologramu přeprogramovat na vizáž několika osob, co má v paměti


Lord Rade - Tulák Lord
Jsi v ruinách rozpadlého domu. Po delším nočním pochodu jsi usedl a odpočíval. Chystal ses zde přenocovat, ale nemělo smysl rozdělávat oheň. Mohl by přilákat nějakou zmutovanou potvoru. Zakručelo ti v břiše. Mohl by sis tím ulovit večeři. Usmál ses, nad představou jak trpíš průjmem a zvracením díky masu nějakého mutanta. Vytáhl jsi placatku a dal si pár doušků tvrdého alkoholu. Myšlenky tě vrátily několik týdnů zpátky do doby, kdy Orkové zaútočili na vaši vesnici.
Viděl jsi tváře svých lidí, jak se kroutily strachem a bolestí. Dal sis dalších pár doušků.
Nepřátelské letouny bombardovali tvé poddané. Viděl jsi, jak všichni postupně umírali....jak hořeli jejich těla... Snažil ses vymazat ty obrazy z hlavy dalším alkoholem.
Jak Ork svým kulometem roztrhal malé dítě, po jehož porodu jsi slavil s jeho otcem. Poslední doušek chutnal jako vysvobození.
Jak jsi ležel v kanalizaci a hleděl nahoru přes mříže, jak Orkové procházejí a smějí se snadnému vítězství. Tenkrát jsi byl sám zraněn a nemohl jsi nic udělat.....nebo mohl?
Vzteky jsi mrsknul prázdnou placatkou proti zdi.
''Hej, slyšel jsi to? Myslíš, že je to on?'' zazněl hlas.
''Jo, někde tady musí být, k večeru ho viděli jít tímhle směrem...alespoň doufám, že ho brzo najdeme. Měj připravenou zbraň.“ ozval se druhý, možná známý hlas. Nejseš si jist co jsou zač . Alkohol ti zmátl vědomí.
Uslyšel jsi cvaknutí závěru a kroky, které se k tobě pomalu blížily...


Kissko384 - Abejundio Aciano
Dnes večer jsi dostal email, který zněl: ''Chcete zvětšit ereKci? Navštivte nás každý den dopoledne na této adrese: JD267'' Normálně by šlo o obyčejný spam, ale to velké písmeno K znamenalo novou zakázku. Číslo 267 označovalo číslo domu Občanů. Právě ses procházel tmavou ulicí v ghettu. Místy fungovalo veřejné osvětlení, jinde zas svítily do ulice neonové reklamy místních bordelů a heren. Jeden z nich těch pajzlu tě zaujal tím, že v osvětlené výloze postávaly nahé kurtizány. Fascinovaly tě jejich nahá a ohebná těla. Představoval sis, jaké by to bylo, kdybys je mohl mít pro sebe, klidně hned tam v té výloze. Vůbec jsi nepostřehl, že se k tobě pomalu přiblížila skupinka výrostků (dětí). Probralo tě až to, že jsi dostal ránu do zad. Padl jsi hlavou přímo na výlohu. Přitom ti někdo strhl z ramene brašnu s notebookem a veškerou tvou výbavou. Kromě bolavé hlavy se ti nic vážnějšího nestalo. Pomalu ses zvedl ze země a začal je pronásledovat.