---

Decanus utíkal po kamenné cestě lesem. Na jeho hlavu dopadalo světlo odrážející se od obou měsíců. Decanus, postarší Imperiál, avšak stále dobře stavěný už byl dosti vyčerpaný. Stromy už začínali řídnout a v dáli byla vidět do výšky se tyčící se věž Imperial city. V Decanusovi už svitla naděje, že se nakonec dostane do bezpečí. Ta však zhasla stejně rychle, jako se objevila, když se nedaleko ozvali zvuky kopyt.

Decanus se otočil a uviděl alespoň deset postav na koních, jedoucích za ním. Zatnul zuby a zrychlil, už byl na pokraji mdlob. Jenže proti jezdcům na koních neměl šanci, během pár vteřin ho dohnali.

Už byl zoufalý, a tak vybočil z cesty a vběhl mezi stromy, jenže než stihl uběhnout deset metrů, jezdci už ho obklíčili. Utvořili kolem něj kruh a pomalu se přibližovali. Bylo jich kolem dvaceti, téměř samí muži, až na jednu Lesní Elfku v tmavé zbroji. Z kruhu pronásledovatelů vyjel Ork na statném hnědákovi a promluvil chraplavým hlasem na Decanuse. „Decanusi Legiusi, z rozkazu nejvyššího arcimága vás zatýkám, jste obviněn z praktikování zvrácených přeměn. Bude spoután a odveden do věže na půdě univerzity.“

„Ale t-t-to nemůžet-te, oni na mně budou dělat pokusy. Já mám ženu! Nechte mě být, já nechci nikomu ublížit. Už to přichází, měli jste mě nechat, dokud jste mohli. Áááááá!“ Decanus začal řvát a křečovitě se svíjet. Po chvíli jeho řev zanimálněl a zněl jako zvířecí. Začali mu narůstat svaly a z kůže mu rašila černá srst. Obličej se mu protáhl a vyrostli mu tesáky. Místo nehtů měl nyní drápy. Změnil se vlkodlaka a než stačili žoldáci zareagovat, skočil po jednom z nich.

Krevol, statný Ork v těžké orkské zbroji, ani ostatní žoldáci neztráceli nervy. Seskočil z koně, z poutka u boku vyndal svůj ocelový palcát a šel zezadu k vlkodlakovi, který byl nyní zaměstnán Bretonem, co na něj sesílal proud ohně.

Nějaká ruka ho však zastavila, byla to ona Lesní Elfka. Jmenovala se Ulanda, pravá ruka Krevola. Na to jak byla mladá, bojovala velmi dobře a byla značně inteligentní. Díky tomu si rychle vydobyla své místo ve společnosti žoldáků.

Nyní stála ve své tmavé kožené zbroji vedle Krevola a levou rukou mu svírala rameno. „Pane, když dovolíte, já se o něj postarám.“ Krevol přikývl, Ulanda vytasila své dva meče a rozeběhla se k vlkodlakovi. Vlkodlak, který se stále věnoval mágovi, si jí ani nevšiml a dal jí možnost zaútočit.

Skočila mu na záda a zabodla mu do nich oba meče. Decanus se začal zmítat, ale Ulandu to nevyvedlo z rovnováhy a vyhoupla se mu na záda. Vyskočila do výšky a při dopadu mu zapíchla čepele obou mečů do lebky. Vlkodlak se mrtvý zhroutil k zemi.

Krevol přistoupil k zadýchané Ulandě a poplácal jí po zádech. „Dobrá práce. Vy ostatní ukliďte mrtvolu toho amatéra, co umřel. Pak usekněte tomu zvířeti hlavu a hoďte jí do pytle. Vyrážíme do Imperial City pro naší odměnu, ale dlouho se tam nezdržíme. Zítra ráno vyrážíme za prací do Skyrimu, takže se zařiďte, a ať jste ráno připravení.“

P.S.: Pokud se vám tento díl líbil, nezapomeňte kliknout na "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.