---

Ayeryn se podíval na dveře do Elenweniny pracovny. Nyní už mu nic nebránilo, aby vešel dovnitř a skoncoval celou tuhle šaškárnu. Očistil si dýku, pomalu otevřel dveře a vešel dovnitř. Nejdříve ho oslnilo světlo, které dovnitř vpouštělo jediné okno, ale když se rozkoukal, uvědomil si, že tu velvyslankyně nikde není.

Místnost byla prázdná, nikdo tu nebyl. Ayeryn popošel dopředu směrem k pracovnímu stolu u okna. Už se chystal podívat se za něj, jestli se tam náhodou neschovává, když tu za sebou něco uslyšel. Otočil se akorát, aby mohl vykrýt útok Elenweninou dýkou. Jak se ukázalo, velvyslankyně celou dobu čekala vedle dveří na správnou příležitost k útoku.

Poručík měl však rychlé reflexi a útok velvyslankyně jistě vykryl. Velvyslankyně ztratila moment překvapení a bylo jasné, že jí Ayeryn jakožto lepší šermíř rychle přemůže. Elenwen však bojovala dál, šlo jí přeci o život.

Udělala pár výpadů, kterým se Ayeryn bez problému vyhnul. Osudovým jí byl její pokus o zapíchnutí, kdy Ayeryn uhnul stranou, chytil jí ruku s dýkou za zápěstí a loket a kolenem jí kopnul přímo doprostřed předloktí. Ozvalo se křupnutí a Elenwen upustila dýku na zem. Sama se zapotácela, ztratila rovnováhu a spadla do zadu. Při pádu se praštila do hlavy o svůj pracovní stůl a její bezvládné tělo se sesunulo na zem.

Ayeryn viděl, že ještě dýchá a chystal se dokončit práci, když v tom se otevřely dveře a v nich stál jeho voják, který je měl hlídat. Vypadal vyděšeně. „Pane, něco se děje. Dole se ozývají nějaké zvuky.“ Byla to pravda. Z dolních pater budovy se ozývali zvuky boje.

Ty zničehonic utichli a byly slyšet kroky nahoru po schodech. Ayerynovi i jeho vojákovi bylo jasné, co se stalo. Dostali jeho vojáka u hlavních dveří a teď si jdou pro ně, musí odsud pryč. Ayeryn se ještě podíval na velvyslankyni v bezvědomí a říkal si, jestli jí přeci jen nemá zabít. Odpověď se dostavila sama, Elenwenini vojáci už byly v druhém patře a běželi směrem k nim.

Ayeryn otevřel okno a podíval se dolů. Byla to velká výška, však jsou ve druhém patře. Musel vymyslet, jak se dostanou dolů.

Zatímco přemýšlel, jeho voják zatarasil dveře do pracovny velvyslankyně její pracovním stolem. Musel ale u něj stát a tlačit na něj, protože Elenwenini vojáci se snažili vší silou vyrazit ty dveře.

Ayeryn musel spěchat, dveře už dlouho nevydrží. Otevřel skříň, která se nacházela v rohu místnosti, a začal z ní vyndávat Elenweniny šaty. Voják na něj nechápavě koukal, ale Ayeryn mu naznačil, ať se radši věnuje dveřím. Zatímco voják držel dveře, Ayeryn začal šaty svazovat k sobě.

Když jich měl svázáno dostatek, přivázal jeden konec provizorního lana ke klice u dveří a druhý vyhodil ven z okna. Poté se pevně oběma rukama chytil a přehoupl se přes parapet. „Doufám, že když má Elenwen tolik hadrů, tak že nejsou dělané z nějakého nekvalitního materiálu. Ale co mi zbývá.“ Řekl a začal se spouštět.

Jakmile byl dole, zapískal na svého vojáka, ať ho následuje. Ten musel být velice rychlý, jelikož jakmile přestal držet dveře, tak se dovnitř nahrnuli vojáci velvyslankyně. Voják skočil ven z okna a za letu se chytil šatů. Sice přistál na zadku, ale alespoň byl živý.

Museli si pospíšit, než se spustí poplach. Běželi směrem k vězení a doufali, že to druhá skupinka zvládla. Dávali si ale pozor, aby je nikdo nezahlédl, nechtěli vyvolávat podezření.

P.S.: Pokud se vám díl líbil, nezapomeňte kliknout na "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.