---

A jistě věděl ještě jednu věc, že ho strom odpojil od vize, ještě před jejím koncem.
Bylo to znepokojujcí.
Ulice byla zaplavená krabama, tady na nábřeží jich bylo vždy jak krys, většina moc hloupejch, nebo línejch aby uhýbali z cesty. Glim kráčel po rybích vnitřnostech, krabech, mrtvých medůsách a chobotnicích. Tahle čtvrť byla položená tak nízko u vody, že skoro každý příliv jí zaplavil. Samotný doky plavaly na vodě, přivázány k masivnímu kamennému nábřeží, starému jako město samo. Po hlavní cestě došel až na vrcholek nábřeží, kde jakoby stálo malé město samo pro sebe. Od doby co An-Xileel vyhnal nelicencované obchodníky, tak měli trhovci u stánků vždy plno. Obchodník s rybami zrovna ukazoval kolemdoucím platýze a zároveň nabízel jakésy nasbírané šedivé kůže. Dále se tam táhla dlouhá řada stánků Colovianských obchodníků, nabízejících různé stříbrné a mosazné cetky, hrnce, příbory i oblečení. Glim tady dřív pracoval. Jeho bratranec tu měl obchod s Theiluem, likérem z cukrové třtiny. Původně prodával pouze třtinu, ale od doby co musel pole přesunout dvacet mil od města, bylo pro něj snažší dovážet pár krabic s lahvema než plný vůz třtiny, a navíc to více vydělávalo.
Glim přesně věděl kde najde Urvwena, vždy stál přímo uprostřed všeho dění, u velké kamenné křižovatky na nábřeží.
Psijic dnes nevykřikoval jako vždy, ale jen tiše seděl a zamyšleně koukal skrz dav a barevnou masu lodí na moře. Jeho bledá kůže se zdála ještě bledší než kdy dřív, ale jak zahlédl Glima rázem ožil.
„Přicházíš, protože máš otázky, že je to tak?“
Hlupák-Glim se na chvíli zarazil. Ještě trochu přemýšlel nad tím co viděl u stromu. Po chvíli se ale rozpomněl a promluvil.
„Můj bratranec něco viděl nad mořem.“
„Ovšemže viděl. A už se to blýží.“
„Jak blýzko to už je?“
Starý kněz pokrčil rameny. „Víš něco o mé víře?“
„Moc ne.“ Přiznal se Glim.
„Nevnucujeme svoji víru nikomu, spíše jenom radíme a pomáháme.“
„Pomáháte s čím?“
„Se změnou.“
Glim zamrkal ve snaze najít odpověď.