---

Ayeryn a jeho dva vojáci byli oblečeni do volnějších rób, aby v nich mohli mít schované zbraně a mohli volně projít do hlavní budovy. Navíc se jeden z Ayerynových mužů znal se strážným u vchodu, takže dostat se dovnitř opravdu nebyl problém.

Jakmile byli uvnitř, poručík vydal rozkazy. „Jeden z vás tu zůstane a zatím co bude hlídat vchod, my dva půjdeme najít velvyslankyni. Nějaké dotazy?“

První voják, který byl o trochu vyšší než jeho spolubojovník, zvedl ruku a zeptal se poručíka. „Ale pane, co bude potom, až jí zabijeme? Kdo nám bude velet a jak si zajistíte loajálnost osádky?“

„Neboj se. Vše vysvětlí tento dopis. Musíme respektovat rozkazy z vyššího velení, to je zákon. A velet bude nejspíše zástupce Narien, jelikož dokud nedorazí nový velvyslanec, tak tu platí subordinace.“ Odpověděl mu Ayeryn a vyrazil s druhým vojákem po schodech do prvního patra budovy.

V prvním patře se nenacházeli žádné stráže, což ale nepřišlo Ayerynovi nijak zvláštní, jelikož v tuto noční dobu většina vojáků co hlídkuje v budovách, spí ve službě.
Pokračovali chodbou k dalšímu schodišti. Procházeli kolem několika zavřených dveří, ve kterých jsou ubytování Thalmorští úředníci, a dokonce prošli i okolo nyní už prázdného Narienova pokoje. Před schodištěm potkali pár hlídkujících vojáků, kteří je pozdravili a pokračovali dál v hlídce.
Ayeryn si až nyní uvědomil, jak udělal dobře, že se vydali rovnou tu noc. Kdyby totiž šli až ráno, bylo by všude mnohem více strážných, kteří by byli ostražitější, a byla by mnohem větší šance na jejich odhalení.
V druhém patře budovy nebyla, stejně jako v prvním, žádná hlídka, až na vojáka stojícím před dveřmi do Elenweniny pracovny. Ke vší smůle ho ani Ayeryn, ani jeho voják neznali, takže jim bylo jasné, že nebude nijak lehké se přes něj dostat.

Ayeryn k němu přistoupil a chystal se mu něco říct, ale hlídač ho zastavil a skočil mu do řeči. „Stát. Dál nesmíte, velvyslankyně nepřijímá nikoho. Vraťte se na svá stanoviště.“ Elf vypadal, že to myslí vážně, takže Ayeryn musel vymyslet způsob, jak se dostat dovnitř.

„Musíš nás dovnitř pustit, velvyslankyně nás očekává. Je to naléhavé.“ Dožadoval se vstupu poručík, ale už si pokládal ruku na rukojeť dýky, kterou měl schovanou v šatech.

Hlídač jen zakroutil hlavou a odsekl. „Ani náhodou, mám své rozkazy.“ Vypadalo to, že už se s nimi nechce ani bavit.

To Ayerynovi stačilo. Vytáhl dýku a než stačil hlídač zareagovat, zapíchl mu jí do krku. Z rány začala tryskat krev a hlídač se sesunul k zemi. Těsně před tím než spadl na zem, ho zachytil Ayerynův voják a pomalu ho položil, aby na sebe neupozornili. Poručík se podíval na mrtvolu a řekl. „Tvoje chyba, mohl si ještě žít.“ Pak ukázal na vojáka, který byl s ním. „Ukliď tu mrtvolu a pak tu hlídej. Já půjdu pozdravit naší známou.“ Voják pokýval hlavou a začal táhnout mrtvolu do nejbližších dveří.

P.S.: Pokud se vám díl líbil a chcete další, klikněte na "kvalitní příspěvek" a napište komentář.